Skip to content

Rozhovor se Žiarislavem

Leden 7, 2016
tags:

husleŽiarislave, první vydání tvé knihy Návrat Slovenov vyšlo v roce 1997 a už dlouho předtím jsi o původním slovanském duchovnu psal články a přednášel. Jak je to tedy dlouho, co se tímto tématem zabýváš a jak k tomu vlastně došlo?

Prvý dvanásťdielny reťazec článkov s názvom Návrat Slovienov vyšiel v roku 1995 v časopise Zmena, kniha Návrat Slovenov – slovenské prírodné vedomie a viera vyšla dva roky po tom. Znamená to, že o duchovne Slovanov človek publikoval súvisle od roku 1995 a niekoľko rokov predtým sa na to zameriaval. Od jari roku 1995 uskutočňoval prednáškovú činnosť o pôvodnej duchovnej kultúre, ktorá v rôznych podobách trvá dodnes. Keď si tak človek listuje vo svojich článkoch, čo sú také osobné letopisy, tak od roku 1 990 občasne zverejňuje o rôznych duchovnách sveta a asi od tejto doby a v tej dobe skúma aj slovanské pôvodné duchovno. Ide však hlavne o ľudové vedomectvo, ktoré sa, vrátane vedomeckých obradov, v našej rodine udržiavalo po čiare od vedmy Babiky – prababky, ktorá zomrela tesne pred mojim narodením. Človek mal v detstve a v mládeneckom veku napriek ateistickej výchove videnia, ktoré vzbudili hlad po duchovnom poznaní. Skúmal rôzne duchovná sveta, ale nakoniec sa začal zaoberať našim vlastným, ktoré považoval za bytostne zaujímavé, aj keď úplne zanedbané v našej vtedajšej spoločnosti.

Tvoje kniha oslovila řadu lidí, kteří se pak díky ní začali obracet ke svým kořenům, čekal jsi to?

Ťažko povedať, či čakanie je to správne slovo, lebo človek písal knihu s tým, aby vzbudil záujem o našu pôvodnú duchovnú kultúru. Človeka to potešilo, keď v spoločnosti, kde nebolo vidno že by niekto k týmto hodnotám hlásil, sa začali zjavovať ľudia so živým záujmom a začali vznikať spolky. Zaujímavé bolo, i keď by to mohlo byť vlastne prirodzené, keď sa začali ozývať ľudia z odborov, ako etnológia, religionistika a história. Šlo hlavne o študentov a aj kvôli nim človek po rokoch pustovníčenia celkom prepracoval knihu esejí o pôvodnom duchovne na knihu, ktorá má aj črty odborné a vedecké, vrátane dvoch stoviek odkazov na odborné a vedecké pramene. Časy sa pohli v tomto smere k lepšiemu a vyžiadalo si to iný prístup k celej veci. Osobné prežívanie duchovna človek položil do zásuvky, vrátane rozpísanej knihy z rokov pustovníčenia a namiesto toho podrobnejšie rozpracoval svoj odborný výskum vedomectva, ktorý by za bežných okolností mohol byť prácou ľudí zo spomínaných odborov. Keďže žiadna súvislejšia známa práca na Slovensku o tom nejestvovala, človek urobil, čo urobil a spôsobilo to to, čo to spôsobilo.

Pro mě byla tvoje kniha objevná a inspirující hlavně v tom, že tvá rekonstrukce původní víry nestojí pouze na historických zdrojích a etnografii, ale také na zkoumání etymologie a kořenů slovanských slov. Co bylo pro tebe samatného při zkoumání slovenského jazyka největším objevem?

Najväčším objavom bolo, že nielen slovenský, ale vo všeobecnosti slovanský duchovný jazyk úzko súvisí a po vyčlenení dobových vývojových odchýlok sa takmer kryje s vedomeckým jadrom slovanského duchovna. Približne v rokoch 1993 – 1997 človek prežíval vzrušujúce chvíle pri poznávaní koreňov slovanských slov, čo je už v knihe „Návrat Slovenov v duchu“ a slove podrobnejšie rozpracované a „zozdrojované“. Pravda, v tej dobe človek nemal potuchy o tom, že jestvuje nejaká vypracovaná etymológia a etymologické slovníky, slovenský etymologický slovník dodnes nejestvuje a iné neboli dostupné, takže to bolo v niečom podobné obrodeneckým bádateľom 19. storočia, vrátane nedokonalostí. Ale azda na 90 percent sa to už krylo s dnešnými, už dôslednejšie rozpracovanými jazykovými súvislosťami. Čo nie je málo, lebo aj rôzni etymológovia, teda koreňoslovci, majú na mnohé veci iné pohľady. Bolo to akoby objavovanie už objavenej „ameriky“, ale vďaka ceste tohto objavovania sa človek dopracoval k jazykovo-duchovnému kľúču , teda k inému vzhľadu, cez podobné podmienky, aj cez podobné duchovno, než aké mali predkovia pred 2 000 rokmi. Čo súvisí aj s obdobím pustovníctva. Po roku 2000 človek prebýval v opustenej, kriačinami zarastenej lesnej usadlosti, občas aj na hranici prežitia a hospodáril tam podobnými prostriedkami, ako v dávnej dobe predkovia. Aj preto pri pohľade na rôzne náradia a účelové predmety, o ktorých napríklad archeológovia aj dnes premýšľajú, na čo tak mohli slúžiť, sa človeku často vybavuje účel. „Salaš“ znamená selo – sedlo, usadlosť. Dnes tu už žijeme viacerí, salaš tu teda vznikol. Dá sa povedať, že aj v týchto novodobých dejinách si hľadáme svoje miesto, nielen telesné, ale aj duchovné. V oblasti či už jazykovej, alebo aj v iných kultúrnych smeroch sa dnešný vývoj so záujmom aj o slovanstvo začína podobať na keltskú ezoterickú módu. A teda je mnoho autorov, ktorý „strieľajú od pása“ aj v oblasti výkladov slov. Slová však majú svoje zákonitosti, podobne, ako aj iné veci. A niekedy podobne znejúce slová môžu mať celkom iný základ a naopak – napohľad odlišne znejúce slová môžu mať ten istý základ. Slová majú svoju skladbu, tiež vývoj, nie sú to len náhodné zvuky. Len hĺbkovým vhľadom, poznaním a skúsenosťami sa môžeme vyhnúť omylom. Tak je to ale aj v iných odboroch. Napríklad had nie je priamo príbuzný ani slepúchovi a ani úhorovi, aj keď majú podobný tvar. Slepúch je v podstate jašterica so zakrpatenými nohami a nie had, úhor je ryba, a teda je bližší kaprovi, ako hadovi, zdanie klame.

Teď trošku osobní otázka. Slovensko je oproti Česku tradičně hodně křesťansky orientované, v současnosti se u vás také dost šíří myšlenky tzv. Slovansko-árijských véd, které jsou hodně jinde, než tvoje pojetí, zažíváš z těchto stran nějaké útoky?

Človek si nejako nespomína, že by niekedy niekto prišiel a predstavil sa ako slovansko-árijský vedec, skutočne sa to nestalo, takže s takými ľuďmi sa nikdy nezoznámil a teda niet o čom hovoriť. Na otázky človek odpovedá všetkým, či sa označujú alebo neoznačujú za slovanských alebo árijských, to je jedno. Učenie o biblickej , či nebiblickej vyvolenosti človek nezdieľa. V pohode si vypočuje pripomienky kohokoľvek. Ak by ale niekto chcel človeku vnucovať svoje názory, tak to by nebol úspešný nápad.

Ak je nejaké mediálno-slovné napadnutie kritické a teda z preklade do slovenčiny hodnotiace, tak kritik – ten, čo hodnotí, podľa pravidiel čestného prístupu cituje nejakú vetu z nejakého diela, cituje ju presne alebo bezo zmeny významu prerozpráva s udaním zdroja v čase a priestore a k tomu vydá svoj pohľad, svoje stanovisko, podpíše sa, to je čestný prístup k veci. To sa tiež nejako nedeje.

Dvom nadšeneckým, nie vedeckým, slovenským pisateľom kníh, zhodou okolností  kníh o Slovanoch, človek odpísal, že vetu, ktorú vo svojej knihe citujú alebo kritizujú, akože údajne moju, som nikdy nenapísal a je to ich výmysel. Jeden sa ospravedlnil, druhý tú vetu spätne hľadal a nenašiel ju v mojom diele. Tým to zhaslo. Jednému kariérnemu, politicky podfarbenému vedcovi ze Slovenské akadémie vied po jeho útoku v odbornom sieťovom časopise človek odpísal článkom, keďže on tvrdil, že v knihe „Návrat Slovenov v duchu a slove“ údajne píšem o slovenskom Buddhovi a neolitických Slovanoch, čo tiež nie je pravda, je to jeho vedopustý výmysel. No a na knižný výrok typu „Žiarislav nie je gazda, lebo má na dvore blato“, jednoducho nie je čo povedať. Človek ešte nestretol gazdu, čo by nemal blato. S nomádmi z púšte sa bežne nevída. Blato môžeme vnímať aj ako posvätnú vodu s posvätnou zemou, je to len iný uhol pohľadu. O gazdovstve to nijako nevypovedá a na titule gazdu človek skutočne nelipne.

Kritika sama o sebe nie je nič zlého, je to hodnotenie, v lepšom prípade vecné. Stáva sa, že aj osobné, niekedy aj zaujaté, vtedy je to útok, ak za tým možno niekoho vidieť. Ak by ale niekto len tak spoza kôpky trusu trúsil reči za chrbtom anonymne z diaľky, skrývajúc sa za bezmennosť, to by nebol ani útok, ale čosi nižšie. Tie také klebety bez akéhokoľvek zdroja, v nejakom hlúčiku, len čo niekde niekto začul a potom to bez overenia niekde možno aj šíri – tak tým sa zaoberať by bolo naozaj stratou času. To by bol skôr bulvár a nie veda. A teda to by človek na vedomeckom chodníku ani nečítal, ak by náhodou, musel by si potom musel umyť ruky a oči. Pravda sa časom zákonite vyjaví. História a hystéria sú dve rôzne veci. Ak niekto častuje svoje okolie výmyslami o nejakej osobe vo vymyslených, alebo prevrátených časových súvislostiach, skôr či neskôr mu na to jeho okolie príde. Moje články o vedomectve sú zverejnené a teda aj archívované od roku 1995, takže ak niekto tvrdí, že Žiarislav tu vyšiel s vedomectvom v nejakom roku 2010, lebo to má od nás a podobne, tak s tým by tu mohol uspieť len dovtedy, kým by si to prvý človek v jeho blízkosti neoveril. Kráčajúci na vedomej ceste nehodnotí ľudí podľa mena a ani podľa príslušnosti k niečomu. Za každého hovoria len a len jeho vlastné slová a činy. Kto klame v jednej veci, klame aj v druhej. Pravdivé, vedomé poznávanie umožňuje len čestný prístup.

ŽiarislavKteré slovenské nebo zahraniční osobnosti z oblasti slovanské víry považuješ za své duchovní zpřízněnce nebo dokonce přátelé?

Na Slovensku sú v mnohých spolkoch, tiež v Čechách, z Poľsku, v Rusku, v Srbsku, ale v Litve a iných krajinách, vrátane tých, ktorí píšu knihy, články, robia hudbu alebo vydávajú časopisy. Niekedy sa ozvú aj takí, o ktorých človek nevie a z času na čas sa potom stretneme, vymeníme si diela… Tých známych možno spoznať aj podľa toho, že verejne v tejto súvislosti píšu, s niektorými sme si vymenili knihy, časopisy, hosťujeme navzájom na podujatiach, s niektorými sme mali dvojkoncerty. Každý rok niektorí takí pricestujú. Tí „neznámi“ sú ale taktiež dôležitý a človek všeobecne mená radšej neuvádza. Z dôvodov ochrany duchovných vecí. Mimochodom, niekedy človek nájde priateľa aj tam, kde by ho nečakal a naopak.

U nás v Čechách má mnoho lidí ve svém rodokmenu kromě slovanských i germánské předky, myslíš si, že lze staro-slovanské a staro-germánské duchovno nějak spojit?

Duchovná sa dajú spojiť, pretože duchovno je kultúra. Spájanie kultúr a vzájomné ovplyvňovanie sa prirodzene deje. Príznačné je skôr to, že napríklad Nemci, ktorí mali vo východnom Nemecku až do 11. storočia súvislé slovanské osídlenie, tak dnes s výnimkou dvoch stoviek nemecky hovoriacich Drevľanov, Nemci už žiadne slovanské duchovno vo svojom rodokmeni nehľadajú. Kým v Čechách je pomerne silná keltská a germánska móda. To je pochopiteľné, vzhľadom na posledné dejinné udalosti a stav určujúcich masových médií. Filmy a knihy, hudobné prúdy sú plné germánskych a keltských vecí či už skutočných, alebo novovytvorených. No je tu aj vplyv politický, keltstvo a germánstvo niektorým vedome ale možno častejšie aj podvedome pomáha oddeliť sa od východu Európy k západu, ktorý má teraz navrch. Človek napríklad pozná blízkych Čechov z Lužických hôr zo severnej hranice, ktorý spomínajú na pradeda s nemeckým menom. Ale už nevedia, že to bol najskôr nemecky hovoriaci potomok z kmeňa Milčanov z národa Lužických Srbov, ktorí boli ponemčení v podstate v nedávnych storočiach. Nemci majú príslovie: Kto má správy, ten má moc. A Slovania majú tých pravdivých správ o svojej kultúre pomenej.

Napríklad – filmov o Vikingoch a iných Germánoch z obdobia pôvodnej duchovnej kultúry ľudia videli mnoho, preniklo to vo veľkom aj do fantazy. A filmov o Slovanoch z doby pôvodného ducha? Bol len jeden, poľský a aj ten pri preklade do češtiny chybne premenovali na „Staré báje Vikingu“, aj keď v originále šlo o „Starú báj“, v zmysle – slovanský príbeh. Takže pomer germánskej a slovanskej kultúry v našom podvedomí je vo veci videných snímkov v prospech germánskej a slovanskú kultúru si mnohí mýlia s  inváznou cirkevnou kultúrou.

Co si myslíš o tom, když nějaký Čech nebo Slovák prohlásí, že je Kelt?

To sa deje a je to z uvedených dôvodov pochopiteľné. Jedna vec je prihlásiť sa, druhá vec je, či je to pravda. Na území Slovenska, ale aj Čiech a Moravy síce žili kmene, ktoré dnes historici označujú ako keltské, ale nie je žiadna zmienka, že by oni sami seba takto označovali. Známi sú ako Bojovia v Čechách a Kotíni na Slovensku. Sú to jednoducho jedni z prvých národov, ktoré už stihli zaznamenať rímske kroniky, ale o ich jazykovej kultúre nevedia ani jazykovedci takmer nič. Britský výskum DNA, zverejnený zhruba okolo roku 2 010 aj na prístupnom dvojdielnom dokumente „Kelti“, tvrdí, že britskí Kelti s pevninskými Keltami nemali vôbec spoločný genetický základ, že sú to teda celkom iné národy, ktoré spája skôr – archeologicky vzaté – materiálna kultúra. Podstatne dlhšie, ako „Kelti“, tu žili kmene kultúr popolnicových polí, všakovaké kultúry zvoncových pohárov a šnúrovej, či vypichovanej keramiky a niekoľko kultúr rondelov a tak ďalej… Boli tu neskôr dokonca Dáci, ktorí vytlačili Keltov, bolo tu na mrte národov, kultúr, ich krv môžeme mať čiastočne v sebe a práve tak je to aj v celom ostatnom svete, nielen u nás, ktorí si to uvedomujeme. Ale dnes tieto kultúry nie sú vo filmoch a ani v piesňach a ani v knihách a ani v ezoterických stánkoch a veštiarňach. Keď archeológovia odkryjú na Morave nálezisko, kde sú nejaké staršie vrstvy osídlenia, z mladších sú Kelti a Slovania, tak novinári si z toho neraz vyberú len keltské osídlenie a len to sa dostane k ľuďom. Takže – čo ľudia čítajú, tým sa akoby stávajú, na čo hľadia, na to sa podobajú.

Keby bola keltská kultúra taká silná, ako si mnohí myslia, a pritom by bola naozaj keltská, tak by Česi dnes nemali azda najväčšiu koreňoslovnú zásobu staroslovanských slov spomedzi slovanských národov, ale hovorili keltským jazykom, aspoň ako tí Íri, čo sa nestihli poangličtiť. Lenže Kelti aj v Británii – v Írsku, tiež v  Bretónsku, nehovoriac o Škótsku, prestávajú hovoriť keltskými jazykmi a podriaďujú sa angličtine, aj keď už dnes za trest použitia svojho jazyka nemusia hrýzť Angličanmi vnútené mydlo. Tam ale je stav iný – Škóti sú Škótmi, aj keď už vôbec nevedia škótsky. Slovan, ktorý stratil slovanský jazyk, už spravidla prestáva byť Slovanom. Ak začne hovoriť maďarsky, je Maďar, ak nemecky, považujú ho za Nemca. U nás skôr platí, že jazyk znamená národ. Čo súvisí s koreňoslovím – „starí jazykové“ znamená „staré národy“, svedčí čeština 19.storočia.

Kelti sú dnes symbol – je to posledný známy „pohanský“ národ západu, ak nerátame rozsiahle kultúry Slovanov vo východnom Nemecku, ktorí tam v pôvodnom duchovne vydržali o pol tisícročia dlhšie. Posledné veľké necirkevné národy stredovýchodnej Európy sú početné kmene Slovanov a Baltov, o ktorých kultúre Západ takmer nič nevie a my sme na tom len o málo lepšie. Keď niekto prehlási, že je Kelt, nič proti. Duchovne vzaté, môže sa hlásiť k akejkoľvek kultúre sveta. Ale zaujímavé by bolo, keby nám o tom niečo porozprával v keltskom jazyku.

V roce 2000 jsi odešel žít na samotu do hor na salaš. Můžeš nějak zhodnotit co ti tento způsob života dává a co bere?

V horách je čistá voda, čistý vzduch, na záhrade a na políčku a v sade sa dajú vypestovať čisté potraviny… Čvirikajú tu vtáky, nehuláka tu rozhlas s nezrozumiteľnými hudobnými mozgodlabákmi a je tu spravidla pokoj. Spoločenského života si v súvislosti s hudobnou a duchovnou činnosťou človek užije azda aj viac, ako si naplánoval. Čo taký život berie? Život a človek je to isté. Takže čo si človek odrieka? Zatiaľ písanie kníh v prospech prírodného hospodárenia.

Věnuješ se také muzice a hře na staré hudební nástroje, na kolik nástrojů jsi vlastně schopen zahrát?

Nie som žiadny nástrojový šermiar. Človek nahrával na dosky na asi 20 druhov nástrojoch, napríklad naposledy pribudli doma vyrobené kostené píšťaly, trombita a hlboko podladená viola pri nahrávaní hudby k filmu Doba bronzová. Do toho pieseň z praindoeurópčiny prechýlenej ku baltoslovančine, umelecká rekonštrukcia, divočina… Polovicu motívov a piesní človek stvoril rovno počas nahrávania, pustili záber z filmu a šlo to. Teda v poslednej dobe nástroje celkom inak preladím, ako je obvyklé ladenie, niekedy aj do štvrťtónov, napríklad naposledy tak preladil gitaru podľa zvuku tibetskej misy podľa jej súbežných tónov – alikvótov. Človek môže hrať na mnoho nástrojov nástroj, ale príliš sa nepúšťa do nástrojov ladených od výroby, teda s nutnou temperovanou stupnicou, snáď s výnimkou sprievodných čistých akordov, teda len kostra k prirodzenému ladeniu spevu, slákov, píšťal, fujár… Hudba je taká, akú si hu spravíme, ak si ju spraviť môžeme. A to môžeme. Teraz by mal človek prichystať ďalšiu hudbu k filmu a preskúmať hudobné nástroje z územia Polabských Slovanov. Lebo k jari by sme mali ísť na poznávaciu a pracovnú výpravu cez územie Lužických Srbov, kde máme mať koncert, až na Rujanu, kde točíme obrad pre film o Polabských Slovanoch, ktorí boli v týchto oblastiach vyhubení. Zastavíme sa aj v staroslovanských posvätných hájoch s tisícročnými dubmi, ktoré tam Nemci chránia. Možnože vezmeme nejaký autobus a ak to vyjde, tak sa k nám môžu pridať aj dobrovoľníci z Čiech a Moravy, čo majú staroslovanský odev a chcú sa zúčastniť tejto veci.

Je těžké naučit se hrát na koncovku? Myslíš, že bych to zvládl třeba i já (hudební sluch mám, ale na nic nehraju)?

Na koncovku potrebuješ jeden prst a dobrú vôľu, teda odhodlanie. To je všetko čo potrebuješ.

Měl bys pro čtenáře Pohanského kruhu na závěr nějaký vzkaz?

Záver? Život ide ďalej, tak čo by sme zatvárali? Posielam srdečný pozdrav.

Děkuji moc za odpovědi i za náměty k přemýšlení.

Reklamy
komentářů 21 leave one →
  1. Kryserka permalink
    Leden 11, 2016 10:57 am

    VVV – aneb Velkého Vonta k Velesovi! 😀

  2. ledňák permalink
    Leden 9, 2016 6:26 pm

    Zdravím pánové, opět se bavím. zase diskuze jak má být. Rozhovor je zajímavý a i k zamyšlení.
    Jen bych to okomentoval : Miky? Vladislav? Losna? Nedej soudruhu Mažňák? A co na to Jan Tleskač? Použij svou sílu Luku Skywalkere.

  3. Kryserka permalink
    Leden 8, 2016 9:05 pm

    Tak to máme konečně jasno. Nicméně, k rozhovoru – moc zajímavý chlapík. Zajímavo by bylo naživo jej poznati! Jen tak dál, ty rozhovory s osobnostmi tady jsou moc fajn, pamatuji že mne zde svého času zaujal jakýsi boxer a dále maník co dělal living history Říma (snad mě někteří zdejší slovanští pohani neexkomunikují, když řeknu, že se mi to moc líbí :o)))).

    • Leden 9, 2016 9:03 am

      Rozhovory se zajímavými pohany, ale i lidmi, kteří se zaobírají lidovými tradicemi (třeba řemeslníky), archeology a historiky budou dále pokračovat 🙂 Co se týká Jakuba Ibla, tam to snad vypadá i na trošku bližší spolupráci.

  4. Vladislav permalink
    Leden 8, 2016 8:47 pm

    Václav: Lucemburkové samozřejmě nebyli žádní slovanští vládci snažící se o nějakou slovanskou říši, ale v našich podmínkách dynastie ČESKÝCH králů (s výjimkou druhorozeného Karlova syna Zikmunda, který to pak „posunul“ trochu jinam). České království, jakkoliv šlechta i mnozí běžní obyvatelé zejména později připojených zemí mluvili německy, mělo převážně ČESKÝ charakter. Dokonce i Zikmund mluvil plynně česky:-) Jistě jsou Vám známy i z toho plynoucí téměř neustálé útoky kurfiřtů vůči Karlovi, kvůli nimž byla jeho pozice v Říši míň než slabá. Lucemburkové, ač ne-Slované, udělali pro naši slovanskou zemi velmi mnoho.
    Lužice byla tehdy ještě převážně slovanská. Slyšel jste někdy lužičtinu? Zní podobně jako staročeština, a ještě v 16. století byla češtině tak blízká, jako jsou si dnes blízké třeba plzeňský a pražský dialekt. Především díky 350letému spojení Lužice s českými zeměmi jsou tak lužičtí Srbové dnes jedinými Polabany, kteří zbyli. Víc by Vám k tomu pravděpodobně řekl Vítoslav z Rodné víry, který Lužičany studoval hlouběji.
    Nevymlouvám Vám cesty, o nichž píšete, jejich význam je jasný. Nicméně až do nástupu železnic se žádná z nich významem nemohla měřit s evropskými veletoky. I v Čechách bylo Polabí osídlováno Slovany nejpozději od 6. století, tedy zhruba v téže době, jako dolní Polabí. Osídlovala ho plemena, která měla pravděpodobně velmi blízko k Lužičanům a severozápadněji Obodritům, zatímco Moravané byli spřízněni spíše s dnes východočeskými Charváty a z Polabanů Lutici, o čemž existuje bezpočet indicií. Zde byla pojítkem Odra. Asi těžko lze srovnávat význam nějaké stezky v lesích s evropským veletokem, nezdá se Vám?
    Z hlediska síly a životní úrovně bylo výše se nacházející horní Polabí, tedy Čechy, ve srovnáni s Polabím dolním, spíše outsiderem. Mělo mnohem méně úrodných širých nížin, a ani ochrana sudetským horským věncem nevyvážila sílu labských a baltských přístavů, bohatnoucích z obchodu se Sasy a Dány. Co však bylo zpočátku výhodou (bohatství a ekonomická síla), se pro Polabany později stalo prokletím, protože hlavní německá expanze směřovala nikoliv přes Sudety na Čechy, ale do horami nechráněného a především politicky nejednotného dolního Polabí.
    Ani jeden z ruských autorů, které uvádím a které jste zopakoval, toto nepíše. Toto všechno, co jsem Vám teď shrnul, jsou zatím pouze tzv. seriózní zdroje, které byste asi měl znát. A k Vašemu vzývání božstev: člověk neurčuje, kým je bůh, stejně, jako si pes nestanovuje, jak se má chovat jeho majitel. Na to zkrátka jaksi nedisponujeme schopnostmi … Kdo nechápe, že bohové jsou předci, nemůže být rodovým pohanem. To, že je nějaký bůh spojen např. s hromem, ještě neznamená, že ten hrom i ztělesňuje nebo jím dokonce je. Jak jsem řekl, bohové jsou našimi předky, kteří svými činy a schopnostmi buďto dosáhli, nebo vykázali božskou úroveň, čímž se stali nesmrtelnými. Nestojí o nějaké modlaření, nemusíte se bít hlavou o zem a křičet: ó, já malý červ, když s nimi chcete mluvit. Dělal byste to snad se svým pradědem, kdyby žil a Vy s ním mohl mluvit? My se neklaníme, my se neplazíme, ale vzdáváme čest a úctu, slavíme velikost a sílu našich bohů a předků.
    A k těm obřadům ještě jedna zajímavá věc. Viděl jsem jedno ruské video, rozhovor velitele s vojákem, tankistou, někde uprostřed druhé světové války. Velitel se ptá toho vojáka, jaký že to bůh mu pomáhá. A voják říká: Svantovít. A jak vypadá, co je zač? A voják: je to tankista, jako já. Je v kombinéze, má tankistickou čepici, popruhy. Má zlatý tank, T34. A kolem něho jsou všechny tanky, které kdy byly zničené v bitvě. Dává mi sílu, chce, abych žil. Já ho poslouchám a ty tanky taky. Mluvíme spolu a já rozumím, co říkají.
    Pravda, nejsou to rekvizity z 9. století, pro někoho symbolizující to jediné pravé pohanství. Přesto tak nějak cítím, že to má k té nadčasové pravdě, kterou tak nějak všichni tušeně chceme poznat, mnohem blíže než sebelépe nacvičený tzv. dobový obřad:-)

  5. Václav permalink
    Leden 8, 2016 2:12 pm

    Velmi zajímavý člověk. Víc takových!

  6. Vladislav permalink
    Leden 8, 2016 12:14 pm

    Velmi zajímavý rozhovor s mimořádným člověkem, za kterým je už řada velice kvalitních výsledků. Žiarislav si na nic nehraje, nic nepředstírá. Čechokeltové, Čechogermáni a další srandisté, kteří se poznali jako česky mluvící ne-Slované jen proto, že o pohanské víře jejich slovanských předků je 100x míň informací, než o víře Germánů nebo Keltů, by si měli asi některé odstavce tohoto rozhovoru zarámovat – snad by se jim konečně rozsvítilo:-) Možná by jim konečně došla i míra zrady, kterou udělali jejich/naši předkové nejen postupným vsouváním se do německého análu, ale i odstřihnutím se od svých nejbližších příbuzných níže po Labi, které nechali napospas likvidaci Němcům. Bude ale zřejmě trvat ještě několik let, možná desetiletí, než se tato fakta stanou celospolečensky diskutovanými tématy.

    • Miky permalink
      Leden 8, 2016 1:25 pm

      Žiarislav je mimořádná a inspirativní osobnost obrody původního slovanského duchovna na Slovensku. Mnozí z nás v Pohanském kruhu dobře známe jeho knihu, články z jeho webu a posloucháme jeho hudbu. Proto jsme také rádi, že nám poskytl tento rozhovor. Vladislavova germáno-fobie, putino-filie a jeho neustálé útoky a urážky, kterými nás na těchto stránkách zahrnuje, naopak svědčí o osobnosti narušené. Přeji všem čtenářům, aby si tím nenechali zkazit dojem z právě přečteného rozhovoru. 🙂

      • Leden 8, 2016 1:44 pm

        Miky: Předloni na „Živoucí historii“ jsem měl přednášku o různých variacích etnického pohanství v Čechách a Evropě… Když jsem skončil s povídáním, z publika vstal chlápek v krpcích a „bačovském“ klobouku, podal mi ruku a povídá, že je Žiarislav Šivický a že mi děkuje 🙂 Koukal jsem jak z jara 😀 Pak přednášel on a bylo to opravdu zajímavé. Bavili jsme se posléze o tom i o onom a musím říci, že i když mi jeho hudba tak uplně neladí, v ten den jsme si opravdu porozuměli. A myslím, že je to tak i nadále 🙂

      • Vladislav permalink
        Leden 8, 2016 3:23 pm

        Miky, svou psychiatrickou diagnózu přenechám buďto odborníkovi, nebo někomu, za něhož mluví jeho výsledky. Ve tvém případě jaksi nic z toho nenacházím. Tvoje „výchovné“ poznámky ke čtenářstvu trochu připomínají postoj současných mainstreamových německých politiků k zařazení kontroverzního Hitlerova Mein Kampfu do školní výuky: ano, ať se děti učí o Mein Kampfu – ale pouze s vysvětlujícím komentářem!

        Ono je to tak, že jsou dvě skupiny lidí: ti jedni tvoří, třeba i zpočátku s velkými chybami … protože holt ta Cesta nebývá vždy přímočará … a ti druzí to KOMENTUJÍ.

        Jedni, jako třeba Žiarislav, usilovně tvoří a obnovují Cestu (v jeho případě Rodovou cestu vědomectví), a druzí s nimi dělají rozhovory, nebo systémem Ctrl+C – Ctrl+V vytvářejí v opivělém stavu články na web PK, k nimž se diskuse rozpoutá většinou jen tehdy, když zavítá černá ovce Vladislav.

        Volně citovaný Růžový panter, šéfinspektor Jacques Clouseau ke kolegovi Francoisovi: – jsou vedoucí a jsou jejich následovníci. Ty budeš, Francoisi, vždy ten následovník.

        Takže jo, ty to tedy z pozice svého správňáctví (měli jsme takového vedoucího SSM, něco pamatuju, přece jen už jsem čtyřicátník) uvádíš všechno na pravou míru, ale mně nezbývá než konstatovat, že kdybych se měl nechat kádrovat každým, kdo se k tomu cítí povolán, tak dnes teprve bojuju o výuční list a vrchol pohanství spatřuju v nějakém vymazleném tetování.

        I ten smajlík ti teda pro radost nakonec připojím, ať je to všechno takové správňácky sluníčkově vyvážené:-)

      • Miky permalink
        Leden 8, 2016 3:39 pm

        Promiň, Vladislave, já zapomněl, že hlavní kádrovák a kritik jsi tady ty.Ty za něhož mluví činy! Ty, který nás navádíš na správnou cestu! Ty, bez něhož by šly naše webovky do háje, neboť by je nikdo nekomentoval a nečetl! Ty jsi ten šéf, já jen následovník a přicmrdávač, který v životě nic nedokázal. Ještě, že tě máme! Už mlčím a šoupu nohama, neboť Vladislav hovoří… 🙂

    • Václav permalink
      Leden 8, 2016 2:10 pm

      Promiňte pane Vladislave, ale něco jako „Panslavismus“ v raném středověku neexistovalo. Rodící se státní celky tvořili spíš pragmatické důvody a sobecké zájmy vládnoucích elit, než ohledy na jazyk, či v té době neřešenou etnickou příslušnost. Jestli jsem správně pochopil členy Pohanského kruhu (dal jsem si tu práci a pročetl vše, co jsem našel, dokonce i komentáře z Facebook(u), díky jedné mladé kolegyni.) tak oni se nehlásí ke Keltům, Germánům či Slovanům, ale k určité mystice, která jim vyhovuje a je jim nejbližší. Myslím, že několikrát opakovaný komentář pana Miroslava „Frostíka“ Mráze – „Mám rád keltskou mystiku, ale jsem Čech.“ mnohé vysvětluje. Překvapilo mě naopak novátorské pojetí novopohanství Pohanského Kruhu, kdy se vrací k prapůvodu vzývání bohů – přírodních a životních sil. To by stálo za studii.
      Vaše komentáře se vždycky stočí k „poplivání“ členů Pohanského kruhu. Znovu a znovu si všímám, že na komentáře usvědčující vaší, promiňte, dětinskost, stylu „rozbořené bábovičky“, nebo když nemáte pravdu, zásadně neodpovídáte. Ale jak jste několikrát psal, přece nemusíte.

      • Vladislav permalink
        Leden 8, 2016 3:05 pm

        Milý pane Václave,

        pan Švický řekl z nemalé části slušnou formou pouze to, co já v diskusi s členy Pohanského kruhu trvale uvádím formou poněkud neomalenější.

        Obzvlášť trefná je upomínka na muže s „německými“ kořeny, které ve skutečnosti nejspíš znamenaly původ v dávno zaniklém slovanském srbském kmeni Milčanů. Drtivá většina těchto srandistů objevujících v sobě němectví jaksi nechápe, že málokdo z těch, kdo jen trochu mohl, odolal nedeklarovat v sobě německé kořeny za Protektorátu – a dopadl pak, po válce, většinou podle toho. Zbytek má ty kořeny buďto x generací zpátky a v marginální podobě, nebo mohlo jít nanejvýš o nějaké antifašisty, jichž se netýkal odsun.

        Tito lidé tak dnes kolaborují s německým pohanstvím podobně, jako kolaboroval kníže Václav nejprve s bavorským a pak saským křesťanstvím.

        Zkuste si ten článek přečíst ještě jednou a pozorně. Uznávám, kromě jiného bych se od pana Švického měl naučit více slušnosti …

        Jinak, já o panslavismu teď nemluvím. Já mluvím o velmi úzkých dějinných, politických, kulturních a genetických vazbách obyvatel zejména západní části ČR jakožto „horního Polabí“ na obyvatele „dolního Polabí“, Němci vyvražděné Polabské Slovany.

        Před vznikem prvních křesťanských státních útvarů existovalo něco jako „Slované z Polabí“, Slované z Poodří, „Slované z Podunají“ atd. Obchodní, společenské, politické výměny tehdy z důvodu téměř neexistence větších cest mimo údolí velkých řek probíhaly především po a proti jejich proudu. Dostat se s desetičlennou výpravou třeba od soutoku Labe s Vltavou loděmi do dolního Polabí mohlo trvat několik dní, zatímco přejít podobně dlouhou vzdálenost od Visly po Labe bažinatými nížinnými, těžko prostupnými lesy mohlo trvat i měsíc.

        Staré české pověsti i modernější, už křesťanskými historiky po jejich zmapované dějiny, jsou plné odkazů na tuto provázanost. Ne nadarmo snil ještě Karel IV. o začlenění do českých zemí bývalého slovanského Pomoří. Ne nadarmo byla skoro 350 let, až do roku 1631, Lužice ve svazku českých zemí. Ne nadarmo požadovali ještě v roce 1945 nebo 1946 lužičtí představitelé čs. vládu o aspoň volnější připojení svého území k ČSR – nestalo se.

        Srovnejte to se Slovenskem – kolik máme společného i teď, 12 let po rozdělení, a to jsme byli ve společném státě jen 75 let. Dovedete si představit, kolik toho muselo být kdysi mezi Polabany a Čechy, obyvateli téhož poříčí?

        Češi to přežili a zaplatili tak, jak vidíte na tomto serveru. Stali jsme se kompatibilními s kdekým, jsme „od každého něco“ – takže ve skutečnosti jsme patologicky tvární a nepatříme nikam! Doba, kdy se to lámalo poprvé, bylo 10. století, kdy kníže Václav otevřeně zradil rod své stodoranské matky a z důvodu ztráty podpory byl zabit, podobně jako byla předtím popravena jeho babička. Jeho bratr Boleslav si brzo uvědomil, že bude rád, když uhájí Čechy v dnešních hranicích, což se mu nakonec naštěstí i podařilo. Boleslav Pobožný, Oldřich, Břetislav, Spytihněv a další už ale museli být Němcům plně poddáni, stejně jako byli z nemalé části až do přelomu tisíciletí a všeobecného povstání tehdy Polabané, a tento osud mají naše země dodnes. Po krátké nadvládě Rusů skončené v roce 1989 se naše země opět vrací tam, kde byly téměř vždy – do područí Německa a jím řízené Evropské unie, nástupkyně Svaté řiše římské národa německého. Přesně takto budou s odstupem času jednou hodnoceny dějiny těchto let.

        Na závěr malá poznámka. Vy vzýváte svého pradědu nebo prastrýce? Asi těžko, že? Bohové jsou naši nejvzdálenější předkové, zakladatelé našich rodů v dávno nepamětných časech. Vzývá jako přírodní síly je jenom ten, kdo o pravém rodovém pohanství nic netuší. Váš praděd nebyl přírodní síla, a není jí ani Thor, ani Perun nebo Veles. Jedná se o konkrétní, z našeho pohledu nadlidské bytosti, ovšem bytosti z NAŠEHO RODU. Toto je pravé rodové pohanství. To Vám ale někdo, kdo se cítí být trochu Němcem, trochu Čechem, trochu Italem a trochu třeba Hunem, těžko řekne – když ani netuší, jaké jsou jeho skutečné kořeny, a co z nich u něj převažuje.

      • Tyrfing permalink
        Leden 8, 2016 3:51 pm

        Vladislav: “ To Vám ale někdo, kdo se cítí být trochu Němcem, trochu Čechem, trochu Italem a trochu třeba Hunem, těžko řekne – když ani netuší, jaké jsou jeho skutečné kořeny, a co z nich u něj převažuje.“

        Je otazka, jak se ma clovek citit, kdyz prokazatelne vi (zejmena diky zachovanym dokumentum z Protentokratu), ze ma predky z obou hlavnich narodu byvaleho Ceskoslovenska, cast predku je take z Rakouska a take z Polska a mozna nejaky Madar by se take nasel.

        To asi nebude uplna poukazka na Velese. 🙂

      • Václav permalink
        Leden 8, 2016 5:37 pm

        Pane Vladislave, chtělo by to nastudovat více zdrojů, něž něco takového, jako jsou slepence od, u vás oblíbených, pánů typu Pjakin, Sidorov, Zaznobin a Levašov. K známým faktům se připojí výmysl a hned to vypadá seriózněji. Nebo se ponechá jen jeden úhel pohledu.
        Obchodní a kulturní provázanost se neomezovala jen na vodní cesty. Na okraj, určitě jste četl o známé Trstěnické stezce, či Solné a Zlaté stezce. Jantarová taky musela překonávat rozvodí. Uznávám pracovní označení podle místa usídlení, ale vazby na někoho po proudu, o dost vzdálenějšího, než sousedé za kopcem, neodpovídá lidské přirozenosti. Období válek se střídalo s mírem.
        Nikde jsem nenašel zápis o čem snil Karel IV. Dedukce s expanzní politiky na sever?
        Zhořelecko, s Budyšínskem tvořící většinu tzv. Horní Lužice a území na sever od Budyšína v okolí města Gubinu tzv Dolní Lužici s tříští Slezských knížectví, připojil k Českému království jeho otec Jan Lucenburský a toho určitě jako slovanofila brát nemůžeme. Elita těchto zemí, mluvila drtivě německy a měla prospěch ze záštity Českého království. Karel IV. si dal postoupit (1348) začlenil definitivně Dolní Lužici a zbytek slezských knížectví do souboru zemí koruny české v roce 1370. Braniborsko získal a vojensky obsadil 1373. V těchto zemích vládli členové Lucemburského rodu. Boj o moc. Se slovanstvím se u Lucemburka/ Přemyslovce, určitě počítat nedá, ač se hlásil k politickému odkazu Přemyslovců. Opět boj o moc. Volání slovanského ducha neznal, ten se zrodí až za 500let.
        Jediný kdo tuto myšlenku použil politicky, byl Přemysl Otakar II v „Manifestě Polákům“. Neuspěl
        .
        Taky na závěr. Nevzývám. Pokud by jste si víc pamatoval a četl pozorněji, věděl by jste to.
        Ale proč by vaši zbožštělí předkové nemohli dosáhnou, ovládání určitého živlu? Třeba u Pohanského Kruhu to mohl být pracovník energetických rozvodných závodů, přímo pan ředitel. Pánové přirovnání prominou. Ale za 3000let… kdo ví. Civilizace může zaniknout, ale mýtus tu bude a bude košatět.

  7. Leden 8, 2016 8:14 am

    Dakujem za rozhovor so Žiarislavom. S chuťou som si ho prečítal. Poznám ho osobne, mimoriadne úžasný človek.

    • Kryserka permalink
      Leden 8, 2016 6:09 pm

      Hele, pohani, kdo je vlastně ten váš arcibiskup, Vladislav nebo Václav? Nebo snad Wolos? 3:oDDD

      • Kryserka permalink
        Leden 8, 2016 6:12 pm

        Nebo Miky? Nebo Mažňák? Ach jo….mnoho náčelníků – málo indiánů…

      • Miky permalink
        Leden 8, 2016 6:16 pm

        Mažňák, o to žádná! 😉

      • Miroslav "Frostík" Mráz permalink
        Leden 9, 2016 10:10 am

        Tak Václav těžko, někde píše, že je ateista. Volíme Mažňáka!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: