Skip to content

Dva filmy o českém dávnověku

Listopad 21, 2015
tags:

Byly časy, kdy se i v Čechách (potažmo v Československu) natáčely kvalitní historické filmy. Některé z nich pro kina, některé „pouze“ pro televizi. Komunistický soudruh na ně občas přispěl i velmi bohatým rozpočtem. O legendárních  eposech Františka Vláčila Údolí včel nebo Markéta Lazarová už jsme psali  zde  a zde. Dnes bych vám rád představil jiné dva filmy o českém dávnověku, které nás posunou ještě o nějaké století dál  🙂 . A povíme si o nich proto, že i v nich najdeme pohanské prvky.

oldřich 394827_prima-oldrich-bozena-listingy_image_620x349Prvním z nich je film Titána české historické kinematografie Otakara Vávry: Oldřich a Božena z roku 1984. By určen pro kina a ve své době  je docela slušně zaplňoval, zřejmě i pro na Východní blok nevídaně odvážné erotické scény  🙂 . Vávra byl v té době již zkušeným matadorem na poli historické tvorby a tak se odvážil zpracovat i stejnojmennou divadelní hru. Na scénáři k filmu se podílel také spisovatel a její autor František Hrubín.  Přemyslovský kníže Oldřich († 9. 11. 1034) byl nejmladším ze tří synů Boleslava II. Pobožného.  V této rodině nikdy nepanovaly zrovna pohodové vztahy a tak po smrti svého otce (faktického zakladatele skutečného českého státu) jeho synové Boleslav III. Ryšavý, Jaromír a právě Oldřich vedli mezi sebou kruté boje o knížecí stolec na Vyšehradě. Z těchto dlouho trvajících půtek vzešel nakonec vítězně Oldřich (Jiří Bartoška).  Jenže měl problém a to velký: Neměl legitimního dědice. Když byl ještě u moci jeho starší bratr Jaromír, kterého hodný brácha Bolek III. nechal kdysi vykastrovat, jeho případné nástupnictví na český trůn bylo více než nejisté… Po moci bažil konkurenční rod Vršovců a německý císař měl z Čechami své vlastní plány. A jak se praví v úvodu Vávrova filmu: „Na přelomu X. a XI. století se v bratrovražedném boji mezi Přemyslovci a ostatními rody rozpadla Boleslavská říše. Ze sporů těžil německý císař. Tehdy se zdálo, jako by český stát i rod jeho knížat byly před zánikem…“

Oldřich a BoženaVávra diváky uvádí svým filmem do drsného věku krve a železa, věku, kdy ani příbuzenské vztahy a krevní pouta neznamenala, že vás vlastní rodina ochrání. Oldřichova žena Juta, jakási německá princezna, je neplodná. Oldřich nutně potřebuje dědice. Jenže, katolická církev tehdy zrovna nepřekypovala nadšením z toho, že by mu měla povolit rozvod. Oldřich ví, že legálně se Juty zbavit moc lehké nebude. Jenže má ještě jednu ženu, ženu, která už patřila jinému muži – Boženu. A právě tu unesl během pohanských oslav letního slunovratu jejímu právoplatnému manželovi – vladykovi Křesinovi. Božena s Oldřichem otěhotní a blíží se den jejího porodu. Německý císař nemá v nejmenším zájem, aby rod Přemyslovců přežil a vládl dále odbojným Čechům. Měkký kastrát Jaromír (Ladislav Frej) na nátlak německého intrikánského kněze Guntera (Jiří Adamíra) vyráží na Oldřichovo hradiště domluvit mu. Mladší bratříček má zavrhnout Boženu a lízat Němcům boty – nebo… Jenže, Oldřich je bojovník a tak lehce se nevzdává. Poteče krev. Krev Vršovců i Přemyslovců. A z Boženina lůna a Břetislavova sémě vzejde jeden z největších českých válečníků všech dob – Břetislav I.

Film Oldřich a Božena není možná natočen ve stylu Hollywoodu, ale stojí za to se na něj podívat. Doba byla tvrdá, příroda divoká a Otakar Vávra odvedl slušnou práci. Herci ve vedlejších rolích jsou skoro všichni řádně vousatí a tak se možná budou divákovi trochu plést.  Hradiště, které filmaři kvůli natáčení zbudovali, vypadá jistě lépe, než papundeklové haluzny ze seriálu The Vikings  a sám Jiří Bartoška působí v závěrečné scéně téměř jako vikinský pirát. Dejte tedy Oldřichovi a Boženě šanci. Je to kus naší historie  🙂 .

Břetislav a Jitka-cb13-8_galerie-980Druhým filmem, tentokrát televizním, který bych vám rád představil, je z dílny režiséra Jiřího Bělky a scénáristy Oldřicha Daňka. Jmenuje se Břetislav a Jitka. Natočen byl v roce 1974. Je tedy starší, než Oldřich a Božena, ale dějově zapadá až za něj. Mladý syn českého knížete Oldřicha Břetislav I. (asi 1002 – 10. 1. 1055) je levoboček. Nemá tedy příliš dobrý původ. V očích evropské šlechty (zvláště Němců) je bastardem. To se občas stávalo, nebylo to tak výjmečné, i jiný z bastardů – jeho současník Vilém Dobyvatel (asi 1028 – 9. 9. 1087) se musel postarat o to, aby ho korunované hlavy braly vážně. Mladý správce Moravy Břetislav (Břetislav Slováček) s jistotou ví, že na jeho syna se už nikdo nebude dívat skrze prsty. Rozhodne se tedy vyhledat urozenou nevěstu v Německé říši. Je mu jedno, jak tato panna bude vypadat, je mu jedno, jestli bude chytrá nebo hloupá. Potřebuje šlechtičnu, se kterou zplodí syna, který bude legálním pokračovatelem dynastie Přemyslovců.

Břetislav teprve nedávno se svým otcem dobyl na Maďarech Moravu. Německý císař je (čistě teoreticky) tedy jeho lenním pánem. Mladý hrdina musí přijmout vládu z jeho rukou. Nejdříve si to chce pojistit u mohučského arcibiskupa (skvěle žlučovitý Bohuš Záhorský). Ten mu slíbí audienci u císaře a potvrzení knížecích práv. Ale také mu vyčte jeho nemanželský původ a odmítne mu pomoci s hledáním urozené nevěsty. Břetislav se naoko se svou družinou podvolí, ale s pomocí poustevníka – loupežníka (neskutečně vtipný Zdeněk Řehoř) z německých lesů už má očíhnuto, že v klášteře ve Svinibrodu drží jeptišky poněkud divokou Jitku, dceru markraběte z Nordgau, kterou tam tatínek zamkl pro její velkou krásu a hlavně pro její neposlušnost.

Břetislav s družinou se tedy vetřou do svinibrodského kláštera jako věřící a Jitku unesou. Jitka (Eliška Balzerova) jim uvěří, že jsou žoldáci, které si najal k jejímu osvobození její ctitel a nápadník Heidenreich. Kdo je Heidenreich, to se divák za celý film nedoví, ale bude to asi neskutečný ťulpas, protože Břetislav si z něj dělá po celou stopáž legraci. Z družiny únosců se podaří probít kromě mladého knížete jen jedinému muži, který je vážně zraněn. Oldřich se tedy s unesenou Jitkou a s ním musí ukrýt na nějaký čas u již výše zmíněného poustevníka – loupežníka, který je vlastně trochu pohan: Tvrdí, že „ … v okolních lesích žijí skřítkové – strašní za svítání, dobří o polednách, hejkalové a diví muži…“ Jitka brzy prohlédne Břetislavův podfuk a následuje pravý slovní koncert mezi Eliškou Balzerovou a Břetislavem Slováčkem. Také Zdeněk Řehoř perlí: „Nač hned mýt? Boží deštíček omyje. Člověk si má na sobě nechat narůst kůru, aby na něj nemohly zlé nemocnosti.“   🙂  Břetislav s Jitkou se stále hádají, ale Jitka brzy pochopí, že Břetislav není jen tak nějaký bastard, ale charismatický budoucí český kníže. Mezi nimi se zrodí láska. Nakonec tedy setřesou pronásledovatele vyslané běsnícím arcibiskupem a poníženým císařem a dostanou se šťastně do Čech. Cestuje s nimi nakonec i poustevník, který ucítí konjunkturu.  Rod Přemyslovců tak přetrvá a nikdo už potomkům Břetislava a Jitky nikdy nebude nadávat do bastardů…

Břetislav skenování0001I když jde „jen“ o televizní snímek, myslím, že Břetislava a Jitku si divák užije.  Mne osobně bude ještě dlouho rozesmívat slovo „oštípy“. Natáčelo se v Poněšické oboře u Hluboké nad Vltavou. Eliška Balzerová patřila bezesporu k nejkrásnějším herečkám své doby a hádal by se o tom akorát idiot. Na závěr ještě malá perlička: Kníže Břetislav byl prvním, kdo v dobách Přemyslovců razil na Moravě vlastní mince, viz obrázek. Povšimněte si zejména oné „péřové koruny“ moravských vládců. Podle některých odborníků mohl tento symbol svrchované moci na naše území přijít až z Persie, kde něco podobného nosili sasánovští šáhové. Tedy nádherný pohanský symbol  🙂 .

Užijte si teda oba filmy. Je v nich kus naší historie.

Reklamy
komentářů 6 leave one →
  1. Kryserka permalink
    Listopad 26, 2015 6:36 pm

    Záviše a Kunhutu znám, zbytek už stahuju, díky za dobré tipy!!!

    • Listopad 26, 2015 7:32 pm

      Zkus ještě „Kníže Václav“. Překvapivě dobrá tv inscenace Františka Filipa z roku 1995.

  2. Kryserka permalink
    Listopad 23, 2015 6:11 pm

    Díky za tip! Mám Oldřicha rád, když je láska, co na tom sejde že je jeden čech druhá němka..taky možnost, že to nebyl jen kalkul, nebo zprvu byl, ale pak i něco jiné…kdoví jak to vlastně doopravdy bylo. Taky se mu říkalo „Český Achilles“..
    Já vyrost právě na Osadě Havranů a jejích dvou pokračováních. Obrovská škoda, že nikdo nezfilmoval Lovce mamutů, to bylo ještě víc supr…
    Vikingové jsou taková blbost, že je překonává jen Hra o trůny..a to jen místy…prostě emerickej megaodpad pro hamburgroužroutské tupohlavy.. To i Plechová kavaleri, Muž na radnici, Okres na severu a Chlapci a chlapi jim dávají na frak.
    Jediný větší odpad je film Libuše, viděli jste to někdo? Já jo – a cenu za nejhorší evropský historický film to fáslo plně po právu.

    • Listopad 23, 2015 8:30 pm

      Je spousta starších kvalitních historických počinů, třeba „Spanilá jízda“ s Kostkou, „Královský omyl“ s Růžkem nebo televizní „Záviš a Kunhuta“ s Kanyzou.

  3. Anonymní permalink
    Listopad 22, 2015 12:42 pm

    a v týchto českých filmoch nenájdeme pohanské prvky? 🙂 Osada Havranú, Na veliké Řece, Volání rodu 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: