Skip to content

Pohanská knihovna I – Antika

Listopad 9, 2015
tags:

gustav krum boj tisk skenování0002Občas se naši čtenáři ptají na jakousi „doporučenou literaturu“ v oblasti pohanství 🙂 . No, je toho jistě mnoho, co by se dalo doporučit. Od publikací archeologů, historiků, religionistů a srovnávacích mytologů až po původní, často tisíce let staré prameny, které se nám dochovaly. A právě těmito starými, ale stále aktuálními eposy, pověstmi, kronikami, letopisy a ságami se budeme v našem nepravidelném seriálu zabývat. Ano, půjde zde o prameny, které k nám promlouvají z dávných věků. Rád bych Vás tedy seznámil s kousky ze své knihovny, které do tohoto ranku tak nějak spadají – tj. slouží mi jako zdroje o etnickém pohanství. Spousta z Vás je jistě zná, a bylo by to, jak říkali staří Řekové: „Nošení sov do Athén“  🙂 . Samozřejmě toho také spoustu nemám, a tak je možno vždy v komentářích tuto „doporučenou četbu“ doplnit  🙂 . Naše povídání bude tedy určeno zejména začátečníkům. Půjde striktně o prameny indoevropské, nebudeme se zabývat ani ugrofinským okruhem (Kalevala, Kalevipoeg,…), ani Mezopotámií (Epos o Gilgamešovi,…). A už vůbec ne Semity. Zůstaneme pěkně v Evropě, u našich předků. A vezmeme to pěkně od základu:

Antika! Přátelé a čtenáři, kdo z nás by už ve školních lavicích neslyšel o Trójské válce? O Heleně, kvůli které zrudlo Egejské moře krví tisíců válečníků? O Héraklových statečných činech? O tom, jak Argonauti vypluli za zlatým rounem? No, asi nikdo, že. Antika byl věk nejen přiteplených Sparťanů, ale také věk filozofů, umělců, stavitelů a vůbec doba rozkvětu řecko-římské pohanské kultury, na jejíchž základech stojí i naše civilizace. Byla to doba velkých myslitelů a básníků, kteří k nám promlouvají dodnes. A prvním z těchto báječných vypravěčů, kterého známe jménem, byl i jistý Homéros… Nikdo neví, jak vlastně vypadal. Prý byl slepý – říkají jedni. Prý to bylo více autorů, kteří splynuli do jednoho, říkají druzí… No, ať to bylo jakkoliv, jeho dílo je geniální. Své eposy skládal někdy v letech 1200 př. n. l. – 700 př. n. l. A s úžasem je čteme i v naší době. Bohové a hrdinové nám jeho ústy vyprávějí o úžasných dobrodružstvích na pobřeží Středozemního moře:

íliás 2 skenování0002Ilias. První z děl božského Homéra má 24 zpěvů a 15 500 veršů. Bylo napsáno tzv. „časoměrným daktylským hexametrem“. Co to je, tím Vás nehodlám zatěžovat, ale vězte, že v původní starořečtině to znělo asi jako rachot Gatlingova rotačního kulometu, tak moc to bylo úderné  🙂 . „O hněvu Péleovce, ó bohyně, Achilla zpívej, příčině běd, jenž bez počtu ztrát byl Danaům zdrojem, množství chrabrých duší jim za kořist předhodil Hádu…“ Takto Ilias začíná. Nemapuje sice (jak se obecně traduje) celou Trójskou válku, ale hlavně rozmíšku mezi Achilleem a vůdcem Řeků Agamemnónem. Ti dva se nepohodnou a nevětší řecký válečník Achilles prostě stávkuje a odmítá bít Trójany. To se změní po tom, co Trójan Hektór zabije Řeka Patrokla. Vzteklý Achilles Hektora konečně uštve a s jeho mrtvolou zachází značně nerytířsky. A teď si vemte, že to všechno začalo kvůli nevěře jedné ženy… Homéros nás uvádí do světa řecké mytologie, bohů, náboženství a ahájského pojetí cti. Po urážce následuje pomsta a Trója musí být dobyta, protože bohové s lidstvem hrají své vlastní hry…  Ilias v češtině vychází standartně ve dvou překladech, a to v překladu Otmara Vaňorného nebo Rudolfa Mertlíka. Osobně mám radši Vaňorného styl, protože působí hodně archaicky a mě se to tak prostě líbí. Jsem hrdým majitelem tohoto vydání: Homéros: Ilias. Přeložil Otmar Vaňorný, vydal Jan Laichter v Praze roku 1926.

homérOdysseia: Toť druhá Homérova perla. Epos je opět psán v daktylském hexametru, má neuvěřitelných 12 111 veršů v celkem 24 zpěvech. Podle některých odborníků byl prý sestaven o něco později než Ilias. Po dobytí Tróje Řeky se obléhatelé obtížení kořistí vrací domů. Mezi nimi je i ithacký král Odysseus. Ten je nejen chytrý (právě on konečně naplánoval a zrealizoval vyvrácení Tróje po dlouhých deseti letech), ale i pyšný. O tom, proč trvala Odysseovi jeho cesta domů tak strašně dlouho a co během ní zažil, si můžete ve zkratce přečíst zdeKaždopádně, Homéros tady ani tak nepopisuje samotné vyplenění Tróje, jako příběh statečného muže, který se opovážil postavit samotným bohům: „O muži nesmírně bystrém mi vyprávěj, Múso, jenž velmi mnoho se nabloudil světem, když rozbořil posvátnou Tróju, přemnohých lidí města on spatřil a smýšlení poznal, přemnoho vytrpěl strastí i na moři v nitru své duše…“  Tady musím naprosto otevřeně přiznat, že chvastoun a záškodník Odysseus je mi ze všech starověkých hrdinů nejsympatičtější, rozhodně mnohem více, než hajzl Paris  🙂 .  Stejně jako Homérovo předchozí dílo Ilias, i epos Odysseia vychází v češtině ve dvou překladech, tentokrát vlastním tento: Homéros: Odysseia. Přeložil Rudolf Mertlík, vydal Odeon v Praze v roce 1984. Nicméně, oba překlady se občas značně liší, což problém všech překladů, o kterých si budeme dnes i jindy v našem seriálu povídat.

hésiodos skenování0008Zpěvy železného věku. Přátelé – na řadu přichází druhý nejstarší evropský básník, kterého známe jménem: Hésiodos. Ten žil někde na pobřeží Malé Ásie a později v Boiótii na přelomu 8. – 7. století př. n. l. Prý byl původem rolník. Ovšem, skládal také nádherné verše v hexametru. Zlí jazykové tvrdí, že chtěl trumfnout svého předchůdce Homéra. Jestliže ovšem Homérova identita je značně nejasná, U Hésioda takto netápeme, ten skutečně existoval. Hésiodovo dílo u nás vyšlo souborně tuším naposledy v roce 1990 v překladu Julie Novákové jako Zpěvy železného věku v nakladatelství Svoboda (a právě to mám). Toto nakladatelství si vůbec v dobách komunismu troufalo vydávat v edici Antická knihovna spoustu řeckých a římských klasiků. Komunista je tvor hloupý a tak to povolil 🙂 . Netušil, že tito dávní moudří mužové a jejich myšlenky jsou aktuální i v oněch rudých dobách. Svazek samotný obsahuje naprostý základ pro zájemce o řeckou mytologii: Zrození bohů. Zde se dozvíme téměř vše o vzniku světa a o původu a rodinném zázemí všech Olympanů, Titánů i dalších nižších (například říčních) bohů. Třeba o bohu slunce Héliovi: „Theia se poddala Hyperionově lásce a porodila velkého Hélia, zářivou Seléne a Éos, kteří přinesou světlo všem smrtelníkům této země a nesmrtelným bohům řád široké oblohy.“ Další částí knihy jsou Práce a dny. Zde se dozví čtenář o takzvaném „Pateru věků“ v historii Země:  1. Věk zlatý, 2. Věk stříbrný, 3. Věk měděný, 4. Věk hrdinů, 5. Věk železný. Věky mají sestupnou tendenci – od prvního, kde nebyla nenávist, až po poslední, který je plný krve a válek, ve kterém žijeme i my. Následuje Štít, který obsahuje vyprávění o sporu dvou Diových synů: Hérakla a boha války Áréa. Závěrečnou částí sbírky je vyprávění O Homérovi a Hésiodovi a jejich původu a závodění, což rozhodně není Hésiodovo dílo. Jde o jakýsi fiktivní dialog mezi oběma moudrými muži, sestavený neznámo kým. Tady je dobré upozornit na mudrosloví, která se místy podobají Výrokům Vysokého Eddy.    

vergilius skenování0004Nyní se posuneme v čase trochu více dopředu a zastavíme se v Římě  🙂 . Římané byli učenlivými žáky Řeků. No, a tak trochu jim záviděli Homéra, Hésioda a další mozky. Ne, že by neměli vlastní mudrce, jen zřejmě jaksi občas pociťovali syndrom mladších bratrů.  Moc rádi by měli vlastní epos, který by byl stejně skvělý jako Ilias a Odysseia. A tak se zrodila Aeneis. Jejím autorem je Publius Vergilius Maro (70 př. n. l. – 19 př. n. l.) Byl to učený a vzdělaný pán, který miloval řeckou kulturu a jako správný člen vyšší římské společnosti tehdejší doby samozřejmě uměl řecky a četl helénské klasiky, napsal toho spoustu a dost se toho dochovalo. První císař Augustus si u něj nejspíše doslova objednal na zakázku epos, který by řádně mytologicky vysvětlil původ Římanů. Vergilius se tématu chopil a stvořil Aeneis – dílo, které obsahuje 9896 veršů v hexametrech (po řeckém vzoru). Hrdina Aeneas, syn smrtelníka Anchísa a bohyně lásky Afrodíté, prchá z hořící Tróje a spolu s hrstkou přeživších hledá nový domov: „Já viděl jsem všechny ty hrůzy, maje v nich účast. Kdo mohl by všechno vylíčiti, aniž by potlačil pláč?“ Po mnohých dobrodružstvích a strastích se uprchlíci pod vedením Aenea dostanou až do Itálie, kde se zamíchají do bojů mezi etruskými a italickými kmeny. Cestou však ještě zastaví v Kartágu, kde tato návštěva přivodí sebevraždu místní královny Dídó. Tím Vergilius vysvětluje pradávnou zášť mezi Římem a Kartágem, která nakonec vedla k pádu semitského konkurenta. Aeneas také stihne sestoupit do podsvětí, kde potkává duše ještě nezrozených římských hrdinů.  Celý epos končí porážkou rutulského krále Turna, kterého zabije sám Aeneas, který v Itálii položí základ moci budoucího Říma a rodu Juliů, ze kterého pochází i císař Augustus. Vergilius se nepochybně inspiroval Homérem a v jeho díle vystupují bohové a hrdinové z Iliady a Odysseie. A věřte, že Římané za to Vergilia milovali  🙂 .  Aeneis mám v překladu Otmara Vaňorného ve vydání z nakladatelství Svoboda z roku 1979.

ovidius 2 skenování0001Druhým římským autorem, kterého je naprosto nutné zmínit, je Publius Ovidius Naso (43 př. n. l. – 17 n. l.). I tento Říman ze stavu jezdců patřil k velkým obdivovatelům řecké kultury. V Řecku sloužil Římu patrně jako správní úředník a tak dobře chápal ducha Héllady. Později odešel na odpočinek a zřejmě se nějak znelíbil císaři Augustovi, který ho poslal do vyhnanství v Tomisu na území dnešního Rumunska, kde dožil. Zlé jazyky už v oněch dobách tvrdily, že Ovidius upadl u císaře v nemilost kvůli jakémusi erotickému skandálu, do kterého byli zapleteni i členové a členky císařské rodiny. Ovidius toho za svůj život napsal mnoho, ale pohanského čtenáře budou nejspíše zajímat kultovní Proměny. Toto dílo (opět v daktylském hexametru) se zabývá kouzelnými proměnami řeckých a římských bohů, hrdinů a bájných tvorů. Z těchto proměn tká vypravěč úžasnou síť, ve které je lapena doslova celá řecko-římská mytologie. Ovidius zpracoval a zapsal mnoho legend, které do té doby byly vyprávěny pouze ústně. Dozvíme se tu o tom, jak se nymfa Dafné proměnila ve vavřín, když ji pronásledoval nadržený bůh Apollón, kterak se římský hrdina Picus stal datlem díky kouzlům čarodějky Kirké, proč Zeus proměnil stařečky Filémóna a Baukis v dub a lípu, proč byla Poseidónem proměněna v muže Kainea jistá dívka a mnoho dalšího. Na mne osobně asi nejvíce zapůsobilo zaříkání a kouzla, která provozuje čarodějka Médeia: „Tajemná noci, jež kouzlům všem přeješ, ty stříbrná Luno, hvězdy vy zlaté, jež po denním slunci zem ozařujete, Hekato trojhlavá, ty, jež svědkyní činů mých býváš, kouzlům a zaříkávání jdouc na pomoc ochotně vždycky, matko Země, jež čarodějníkům moc bylinnou skýtáš, větrové mocní a vánku, vy hory a jezera, řeky, bohové lesů a noci, vy všichni mně pomozte nyní! S pomocí vaší, když chci, já způsobím k údivu břehů, řeky že zpátky k pramenům tekou, že vzbouřené moře naráz se ztiší a z hladiny klidné jde do vlnobití, kupím a rozháním mraky a větry tiším a volám, slovy čarodějnými já tlamy roztrhnu hadí, v přírodě skalami hýbám a ze země vyvracím duby, přemístím lesy a hvozdy a způsobím zemětřesení, při kterém duní půda a mrtví vstávají z hrobu, měsíc stahuji k zemi, ač měděných cimbálů řinkot práci ztěžuje moji; i Jitřenka jedem mým bledne, bledne na moje slova i sluneční vůz mého děda. Vy jste mi pomohli zdolat dech ohnivý kovových býků, šíje jim obléci ve jho a přivést je k orání půdy, mezi zplozenci draků boj vznítit bratrovražedný, uspati bdělého draka, jenž nikdy dřív nepoznal spánku, uloupit zlaté rouno a dovézt je do vlasti Řeků“. Přátelé, není to snad úžasné čtení?  🙂 Ve své knihovničce mám Proměny v překladu Ivana Bureše vydané nakladatelstvím Svoboda v roce 1974.

Tolik tedy dnešní exkurze do mé pohanské knihovničky. Doba starověkého Řecka a Říma byla plná kouzel a tajemných bohů, obrů, nymf, najád, dryád, satyrů a dalších bytostí… Byla to doba hrdinů, kteří neváhali prolévat krev pro čest, národ a krásné ženy. Čas mýtů a legend, čas filozofů a básníků. Čtyři z nich jsem Vám dnes chtěl představit. Samozřejmě, je toho mnohem více, co by stálo za přečtení od antických autorů, například Argonautika Apolónia Rhodského, která vyšla v roce 2013 v překladu Josefa Jaroše v nakladatelství Argo. Pokud prohledáte antikvariáty, doslova za pár korun můžete mít i souborné vydání Antické knihovny, která za komunistů vycházela ve Svobodě. A jak praví klasik: „I skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále!“  🙂 Příště se zaměříme třeba na Germány.

Úvodní ilustrace: Gustav Krum.

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: