Skip to content

Vítoslav: „Panslavismus je novodobá ideová koncepce, kterou přenášet do světa předkřesťanských Slovanů je naprostý anachronismus.“

Říjen 30, 2015
tags:

rv vítoslav 12179305_1482129528784117_899502279_nNáš seriál rozhovorů se zajímavými lidmi okolo pohanství se na nějaký čas odmlčel, ale rozhodně bude pokračovat  🙂 . Dnes jsem se rozhodl tak trochu „vyzpovídat“ Vítoslava z Rodné víry. Některé jeho myšlenky možná přijdou leckomu příliš radikální (nebo možná naopak málo). Každopádně jde o pohana, který má jasný a ucelený názor na věc. Tak snad se čtenářům Pohanského kruhu bude toto povídání líbit  🙂 .

  • Jak se takový Čech stane rodnověrcem? Co Tě k tomu vedlo? Zájem o historii, vlastenectví, co vlastně?

Chápu, že je tato otázka takto položena, protože většinu lidí k rodnověří skutečně nejprve přivedl zájem o něco jiného nebo nějaké jiné prostředí, což jim dalo podnět se vůbec o slovanskou víru začít zajímat. V mém případě to však tak docela nebylo, ke slovanskému vyznání jsem dospěl již v poměrně mladém věku tak nějak samovolně, bez zprostředkování někoho či něčeho jiného.

Oba moji rodiče pocházejí z tradičně katolického prostředí moravského venkova, ale přímo u nás v rodině se katolictví nikdy nepraktikovalo, takže jsem nebyl ani nikdy pokřtěn, a v Jihlavě, kde jsem vyrůstal, jsem byl obklopen výrazně ateistickým prostředím. Otázky své identity jsem začal řešit v období dospívání. Jako výraznou vzpomínku mám návštěvu Muchovy Slovanské epopeje v Moravském Krumlově, kterou jsem absolvoval někdy v 15 letech. Ta monumentální na mne velmi silně zapůsobila. V tom, že jsem Slovan, jsem měl od té doby jasno. Ale určitě to nebylo jen těmi obrazy, protože ty shlédli i mí spolužáci, pro které to nebylo nic víc než hodina otravné nudy. Takže jsem k tomu musel být už nějak otevřený z dřívějšku, ale kde se to vzalo, nedokážu říci.

O něco později jsem začal přemýšlet o tom, zda jsem či nejsem nebo zda chci či nechci být věřící, či se má nějaké náboženství promítat do mého života. Přestože moji prarodiče a část širší rodiny jsou věřící katolíci, tak pro mě toto náboženství nebylo příliš lákavé, a čím více jsem se o něm dozvídal, tím více mě odpuzovalo. Pak jsem si třeba něco zjišťoval o buddhismu, což už mi bylo náboženství podstatně sympatičtější, ale i tak příliš cizí a vzdálené na to, abych se s ním dokázal ztotožnit. Někde v hlavě jsem měl zasutou informaci o tom, že i Slované v minulosti uctívali své bohy. Věděl jsem, že byl mezi nimi třeba Perun, ale nic moc dalšího. Pak jsem jednou v městské knihovně objevil knihu Zdeňka Váni Svět slovanských bohů a démonů. Přečetl jsem ji téměř jedním dechem a od té chvíle jsem o tom, že právě slovanské náboženství je tou pravou vírou pro mne, už nepochyboval. Stalo se to pevnou součástí mé identity. To ale neznamená, že bych se stal rázem nějakým horlivým uctívačem slovanských bohů. Naopak jsem teprve začal pomalu tuto víru objevovat a sžívat se s ní. Vnitřně i vnějškově se vyrovnat s tím, co to vůbec znamená být slovanským pohanem, byl pozvolný a postupný proces, který vlastně pokračuje dodnes.

Nejprve jsem vůbec nevěděl, zda vůbec na světě existuje někdo další, kdo by se ke starým slovanským bohům hlásil. Až někdy, když mi bylo kolem 18 let a dostal jsem se k internetu, jsem zjistil, že už jsou nějaké slovanské organizace v Rusku, a na Slovensku také právě v této době začal působit Miroslav Švický (později Žiarislav). V ČR ale nebylo v té době o ničem ani vidu ani slechu. Až na podzim roku 2000 jsem na internetu našel informaci, že bylo asi před měsícem založeno sdružení Rodná víra. Hned jsem se s ní zkontaktoval a ještě téhož roku jsem se s některými jejími členy sešel. To mi bylo 18 let. Tak začala epocha mého života spojená s Rodnou vírou, která trvá dodnes.

  • Jsi čelní osobností Rodné víry, můžeš nám o tomto sdružení (nebo je správnější výraz „občina“?) něco říci? Jaké jsou jeho cíle?

rv mokosin-den_2014_08Neřekl bych ani tak „čelní osobnost“ jako spíše řadový člen, který byl letos na jaře z organizačních důvodů zvolen náčelníkem. Rodná víra je z administrativního hlediska zapsaný spolek. Výraz „občina“ se většinou užívá pro nějakou místní skupinu rodnověrců. Rodná víra má alespoň teoreticky působnost po celé republice, takže my sami si většinou říkáme společenství. Jak už vyplynulo z předešlého, Rodná víra byla založena na podzim roku 2000 a následně se zaregistrovala jako občanské sdružení. Vznikla sloučením dvou již dříve neoficiálně působících skupinek. Jedním z nich byl Rod Jarovíta, orientovaný zejména vlastenecky, jenž do Rodné víry přinesl dodnes nepřetržitě slavené Jarovítovy slavnosti. Dalším byl Rod Mokoše, který byl tvořen zejména tehdejšími studenty Filozofické fakulty UK, od nějž Rodná víra podělila taktéž dodnes nepřetržitě slavený Mokošin svátek. Rod Mokoše se postupně rozplynul, avšak Rod Jarovíta působí uvnitř RV jako jakási samostatná jednotka válečníků dodnes.  To by bylo něco z dějin.

Když to řeknu asi nejjednodušeji, tak Rodná víra je společenstvím sdružujícím rodnověrce, tedy novodobé vyznavače slovanského náboženství. Tím chci zdůraznit zejména to, že cílem Rodné víry není vytvářet nějakou pevnou a ucelenou náboženskou doktrínu, o které bychom tvrdili, že je totožná s tím, co vyznávali naši předkové před mnoha staletími (což by byla lež, protože to nikdo přesně neví). Naopak každý u nás může svobodně projevovat svůj pohled na věc. Spojuje je nás úcta k duchovnímu odkazu našich předků a tento odkaz chceme poznávat, objevovat, obnovovat, udržovat a podle vlastního uvážení podle něj žít. To v současnosti realizujeme zejména tím, že pořádáme každoročně osm slovanských výročních slavností. Všechny naše slavnosti jsou otevřené a může se jich každý zúčastnit. Jen někdy je třeba se z kapacitních nebo organizačních důvodů předem ohlásit.

Dříve, když jsem byl mladší a v Rodné víře jsem začínal, jsem měl, jak už to bývá, mnohem odvážnější plány, co všechno by se mělo dělat, a snil jsem o tom, že rodnověří i u nás může zažít prudký rozmach, že ho lze v krátké době úspěšně zrekonstruovat k dokonalosti a že může oslovit širokou veřejnost. Z těchto snů jsem již dávno vystřízlivěl, a jak už to bývá, to rozčarování bývalo také někdy bolestivé. Po těchto zkušenostech jsem spíše dospěl k tomu, že mnohem důležitější než nějaké megalomanské plány, je strávit s druhy z Rodné víry při svátku nebo třeba při výletě nebo jen tak v hospodě příjemný čas, nebrat si větší sousta než jaké dokážeme bez potíží zvládnout, zbytečně se nestresovat a nevyčerpávat se a nechávat si i dostatek prostoru pro další koníčky a pro osobní i profesní život. Jinak se to totiž nedá dlouhodobě zvládnout, a co člověka netěší, u toho dlouho nevydrží. Možná se pak někomu může zdát Rodná víra málo aktivní, ale naším hlavním cílem je být rodnověrci po celý život a pokud to bude jen trochu možné, předat tuto víru i dalším generacím. My nemusíme mít všechno tady a hned, protože nám nic nemá kam utéct. Díky Rodné víře se na našem území po více než tisícileté odmlce začaly opět veřejně a pravidelně slavit slovanské pohanské svátky. Už ani to nepokládán za malý výsledek. A jestliže se tyto svátky budou slavit ještě v době, kdy já budu roztřeseným starcem nad hrobem, a jestli mě bude mít kdo podle slovanských zvyků pohřbít, budu pokládat svůj úkol za splněný.  A to, když se na to takto podíváme, není vůbec malý úkol a už vůbec to není samozřejmost. A jestli v tu dobu bude rodnověrců třicet, tři tisíce nebo tři miliony, nakonec ani není podstatné.

  • Spolupracuje RV nějak se zahraničními rodnověrskými organizacemi? Pokud ano, tak s jakými?

Samozřejmě s rodnověrci ze zahraničí udržujeme kontakty, přirozeně nás zajímá, jak vypadá rodnověří jinde a co se tam děje. Nejtěsnější kontakty máme pochopitelně se Slováky. Např. je už dlouholetou tradicí, že jezdíme na Slovensko oslavit Perunův svátek, ať už na Velestúr k Perunovu kruhu nebo nyní s Dažbogovými vnuky na Volhovisko. Přátelské vztahy udržujeme samozřejmě i s dalšími slovenskými občinami a jednotlivci. Sledujeme též samozřejmě situaci v Polsku a kontakty máme i s rodnověrci ruskými a ukrajinskými. Velmi slibně se v posledních letech rozvíjí rodnověrská scéna i ve Slovinsku a v Chorvatsku, tam mohu jmenovat např. výbornou hudební skupinu Svarica. Náš člen Chotěbud je též styčnou osobou pro Rodový slovanský sněm.

  • Teď možná šťouchnu do vosího hnízda… Jaký je Tvůj názor (případně RV jako celku) na panslavismus? Někdy mám pocit, že se za tímto pojmem skrývá starý ruský carský medvěd. Věříš v myšlenku slovanské vzájemnosti? Co si myslíš o situaci na Ukrajině, kde proti sobě bojují na obou stranách i rodnověrci?

rv jarovit_2014_02V Rodné víře má každý neomezené právo na svůj vlastní názor a žádné společné prohlášení k panslavismu jsme nikdy nevydali (ani k tomu moc nevidím důvod, RV je sdružení apolitické), takže mohu mluvit jen sám za sebe. V první řadě chci říci, že panslavismus je novodobá ideová koncepce, kterou přenášet do světa předkřesťanských Slovanů je naprostý anachronismus. To, že nějaký kmen mluví stejný jazykem a říká bohům stejnými jmény, nebylo nikdy chápáno jako důvod, proč s ním neválčit nebo proč s ním naopak vytvářet nějakou jednotnou politickou strukturu. To platilo jak pro slovanské kmeny (např. neustálé vzájemné šarvátky kmenů polabských Slovanů), tak třeba pro kmeny germánské (můžeme vzpomenout např. takřka vyhlazovací válku mezi Langobardy a Gepidy o Panonii), ale třeba i pro staré Řeky. Jejich polis mezi s sebou neustále vedly nějaké války, o to i přes poměrně silně pociťovanou společnou řeckou identitu.

Když se však chceme bavit o panslavismu, tak musím uvést, že to jsou ve skutečnosti dvě vzájemně si odporující myšlenkové koncepce.  První z nich je slovensko-česká myšlenka slovanské vzájemnosti, inspirovaná zejména německým preromantismem a snahami o německé sjednocení, kterou zpočátku rozvíjela zejména protestantská inteligence studující na německých univerzitách. Tato ideologie je hlavně kulturně založená, počítá s rovnoprávností všech slovanských národů a nabádá k jejich vzájemnému poznávání, sbližování a spolupráci. Jak to při uplatnění této ideologie v praxi dopadlo, ukazuje osud všech tří slovanských federací, z nichž ani jedna nepřežila 20. století a při jejichž rozpadu ve dvou případech tekla nebo ještě teče krev.

Druhá ideologie je značně odlišná, je to ideologie ruského slavjanofilství. Její název je poněkud zavádějící, protože by se podle něj mohlo zdát, že slavjanofilové jsou ti, co milují slovanské národy, ale tento název ve skutečnosti vznikl v 19. století jako posměšné označení pro konzervativní pravoslavné duchovní, kteří odmítali psát v moderní ruštině a trvali na užívání církevní slovanštiny. Tato ideologie je od začátku postavena na pravoslavném konzervatismu a vznikla jako vyjádření odporu proti modernizačním snahám a pronikání západního vlivu do Ruska. Nakonec v ní nejde ani tak o Slovany jako spíše o Rusy. Na ostatní slovanské národy se dívá s podezřením (z ruského pohledu jsou všechny ostatní slovanské národy na „západě“) a vidí pro ně východisko v tom, že se oprostí od všech západních vlivů, přimknou se k Rusku a ruskému pravoslaví a postupně se s Rusy asimilují, čímž se z pohledu této ideologie vrátí k pravému slovanství. Takovou praktickou ukázkou uplatnění této ideologie v současnosti je Bělorusko. Snaha prosadit totéž i na Ukrajině je jedna z vícero příčin současného krvavého konfliktu.

V rodnověří se ve větší či menší míře promítají obě tyto ideologie. Myšlenka všeslovanské vzájemnosti se projevuje především v tom, že máme zájem o to, jak to vypadá s rodnověřím v dalších zemích, hledáme tam inspiraci, vzájemně se navštěvujeme a máme jistotu, že budeme příznivě přijati. Morálně nás to posilujte ve vědomí, že v tom nejsme sami, podobně jako to posilovalo i obrozence v době, kdy jich nebylo o moc více, než je dnes rodnověrců. V tom v tuto chvíli nevidím žádnou hrozbu, spíše to má kladné projevy. Ovšem představy o tom, že by snad mohla vzniknout nějaká jednotná rodnověrská církev nebo že by rodnověří nakonec vedlo i k politickému sbližování slovanských zemí, vidím jako stejně utopistické, jako byly obdobné představy v 19. století. V takto krajní podobě se však podobné myšlenky objevují jen vzácně. Spíše je to skutečně o tom se vzájemně poznávat a inspirovat.

Oproti tomu ideologie ruského slavjanofilský, pokud se do rodnověří promítá (samozřejmě se záměnou „pravoslaví > rodnověří“), vystupuje ze své podstaty konfliktně. Mimo Rusko, kde má svou přirozenou základnu, se projevuje hlavně slepou a nekritickou obhajobou Ruska a jeho politiky, samozřejmě též protizápadní hysterií (přímé dědictví pravoslavného duchovenstva) a v krajní podobě i obhajobou bolševismu a jeho zločinů. V nějaké vyhrocené podobě se podobné myšlenky však objevují jen u některých jednotlivců, hlavně je to typické pro příznivce tzv. slavjano-árijských véd (nikoliv náhodou). Většina rodnověrců, které znám já, přistupuje k těmto ideologiím s dostatečně kritickým odstupem. Já pronikání myšlenek ruského slavjanofilství do rodnověří, které je samo vybudováno na základě pravoslavného konzervatismu, vnímám jako absurdní paradox a jako nežádoucí ideologickou infekci. Opravdu nevidím důvod, proč bychom se my, jako pohané, měli zapojovat do ideologického boje mezi východní a západní křesťanskou církví.

Co se týče situace na Ukrajině, tak mě to samozřejmě velmi rmoutí. Důsledky této války ponese ještě několik dalších generací a důvěra mezi Ukrajinci a Rusy se bude jen těžko obnovovat. Na to, abych tu podrobně rozebíral, kde vidím příčiny tohoto konfliktu, už tu nezbývá prostor, to by bylo nadlouho. Obávám, že žádné rychlé řešení mít nebude. Že na obou stranách konfliktu bojují rodnověrci, není v zásadě nic nového, i v předkřesťanských dobách proti sobě běžně válčili a nikdo v tom neviděl nic pobuřujícího. Žádné věroučné nařízení, které by to zapovídalo, zkrátka neexistuje a ani existovat nemůže. Na druhou stranu bych však neřekl, že by nás rodnověrců bylo až tolik, abychom si mohli dovolit se ještě vzájemně vybíjet. Tento konflikt také ukazuje, že i myšlenka slovanské vzájemnosti aplikovaná na rodnověří, má své hranice a když skutečně přijde na věc, selhává.

  • Velkým problémem, který v současném rodnověří vidím, jsou „ufoslované“. Můžeš v krátkosti vysvětlit, proč považuješ Slovansko-Árijské védy za nesmysl? Případně za nebezpečí?

Aby někdo přišel na to, že jsou tzv. Slavjansko-árijské védy totální fantasmagorií, nemusí být nějaký zvláštní vzdělanec, na to stačí jen trocha zdravého rozumu. Píšeš, že to vidíš jako problém současného rodnověří. S tím já ale nesouhlasím, protože toto „ufoslovanství“ žádnou spojitost s rodnověřím nemá a sami „ufoslované“ se ani za rodnověrce či pohany nepovažují. Do souvislosti s rodnověřím se učení tzv. Staroruské inglistické církve pravoslavných starověrců-inglingů dává jen proto, že jednak pochází z Ruska, a také si při vykrádání různých mytologií inglingové vypůjčili i jména slovanských bohů a některých svátků. Ovšem jejich samotná věrouka nemá s archaickým náboženstvím Slovanů společného vůbec nic. Ta je typickým postmoderním mixem zahrnujícím různé alternativní pseudovědecké výklady dějin, směs pravoslaví s orientálními naukami i egyptskou a germánskou mytologií, ufomanskými teoriemi Ericha von Dänikena, hollywoodskými trháky jako je třeba Hvězdná brána, Hitlerovým Mein Kampfem a jeho rasovými teoriemi a samozřejmě i staré osvědčené Protokoly Sionských mudrců, protože protižidovské výpady jsou v tradičně antisemitské ruské společnosti vždy zárukou úspěchu. V tomto ohledu dokonce inglingové předčili i nacisty, protože Židy už ani nepokládají za lidi, ale za šedivé vesmírné hermafrodity, kteří byli na tuto planety vysazeni, aby zničili potomky čisté rasy, čili Rusy. Tedy všechno zlé vychází z nich a mít na koho svést své vlastní problémy se vždy hodí.  🙂  A samozřejmě inglingové nejen převzali ideologii tzv. slavjanofilství včetně protizápadní hysterie, ale dovedli ji prakticky k dokonalosti, když poměr Slovanů a Rusů obrátili. Podle nich nejsou Rusové větví Slovanů, ale naopak Rusové jsou ti původní, co sem vystoupili z vesmírných korábů a ostatní slovanské národy vznikly tak, že se od nich odštěpily a vzdálily a tím jsou v něčem deviantní. Takže jejich ideologie není slučitelná ani se slovanstvím. Víc už snad tuto zcela zvrácenou ideologii rozebírat ani nemusím.

Být „ufoslovanem“ není záležitost náboženského vyznání nebo světonázoru, to je závažná psychiatrická diagnóza. A jak už to bývá, čím větší ptákovina, tím větší ohlas to získá. Snad pro to, že jsou inglingové v zásadě duševně nemocní lidé, mají mnozí z nich maniakální potřebu své učení prosazovat, jak to jen jde. Nemohu sice říci, že by jich byl mezi Čechy nějak zvlášť vysoký počet, jsou to spíše jen jednotlivci, avšak jejich počet se průběžně zvyšuje přílivem imigrantů z prostorů bývalého Sovětského svazu. Proto je zde nebezpečí, že by mohlo být rodnověří s touto choromyslnou naukou v očích veřejnosti mylně zaměňováno. Proto vidím za potřebné se proti „ufoslovanství“ jasně a veřejně vymezit i ve spolupráci s dalšími pohanskými skupinami.

  • Druhým takovým očividně nesmyslným trendem (nově v Čechách) je „ezoslovanství“ – tedy jakýsi mix „šamanismu“, reiki, jógy, „indiánské moudrosti“, bubínkářství atd. naroubovaný na slovanství.  Jaký je Tvůj názor na toto?

rv kracun_2014_05Jakmile se někdo tváří, že hovoří o domorodé slovanské tradici a začne do toho míchat všelijaké astrály, energie, emanace, čakry, karmy a nevím co dalšího, tak mě z toho oblévá studený pot. Taková ňjú ejdž ezo-omáčka do slovanské víry patří asi stejně, jako ty vesmírné talíře. Já obecně nemám rád, když si někdo překrucuje víru našich předků podle toho, jak se mu to hodí, a projektuje si do ní nějaké své vize a představy, aniž by se staral o to, jestli to s tou vírou má nějakou souvislost nebo ne. Je však otázka, jestli je to v Čechách skutečně nějaký trend. Za dobu, co se na pohanské scéně pohybuji, jsem se už setkal s ledasčím, ovšem u podobných ezo-osob byl zájem o slovanství v podstatě vždy jen dočasnou zastávkou na cestě jejich duchovního turismu. Ze svých zkušeností vím, že pokud není zájem o slovanskou víru podložen i pocitem slovanské identity, tak dotyční obvykle u slovanské víry dlouho nevydrží, už jen proto, že není zrovna nejsnadnější do ní proniknout. A když vydrží dost dlouho na to, aby se o ní něco dozvěděli, tak o ni ztrácejí zájem, protože náboženství, jehož běžnou součástí byly krvavé zvířecí oběti (občas i lidské), a ve kterém se bohové uctívali obřadními pitkami a žranicemi, bývá docela často v přímém rozporu s jejich ideály. O tom, že podobné výstřelky v Rodné víře své místo nemají, snad nemusím ani mluvit. Před nedávnem jsem i ze strany Slovanského kruhu zaznamenal vyjádření, kterým se od ezoslovanství distancovali. Mně ho nepřísluší zpochybňovat, takže počítám s tím, že ani tam nedostane ezoslovanství prostor. Díky tomu mohu předpokládat, že roubování ňjú ejdž ezoteriky na slovanství nebude ani v České republice více než okrajovým průvodním jevem.

  • Jaký vliv má Tvoje víra v běžném občanském životě? Třeba v zaměstnání? Hlásíš se k ní takto veřejně?

Popravdě řečeno neumím na tuto otázku úplně odpovědět, protože nevím, jaký by byl můj život, kdybych rodnověrcem nebyl, a v čem či zda by se vůbec lišil. Nejsem exhibicionista, že jsem rodnověrec nemám napsáno na čele, a o svém vyznání se s každým na ulici nebavím. Kdo mě zná blíže, ten o mém vyznání samozřejmě ví, nemám žádný důvod to skrývat. Ne s každým však cítím potřebu se o věcech víry bavit. V zaměstnání mě to nijak neovlivňuje, k tomu ani není důvod. Zaměstnavatel se na takové věci dokonce ani ptát nesmí. A v pracovních záležitost to také nehraje roli. Nemohu říci, že bych kvůli svému vyznání někdy nenarazil na nějaký problém, alespoň ne na oficiální úrovni.

  • Občas v české pohanské subkultuře probleskne pokus o jakési „sjednocování“ – případně zakládání jakési „církve“. Jak se na to díváš?

Velmi skepticky. Takových pokusů jsem zažil už vícero a vždy skončily fiaskem. Mohu jen citovat výrok Mikiho z PK, že pohané se ani neshodnou na tom, jestli je hovno hnědé, natož aby pak zakládali nějakou jednotnou církev. Ono to sjednocování za každou cenu může také mít nakonec úplně opačný výsledek. Když je totiž každý na svém prostoru, aniž by narušoval prostor druhého, je možné si přátelsky popívat a třeba i na něčem spolupracovat, když v tom dotyční vidí smysl a potřebu. Sjednotit ale takový prostor znamená postavit odlišné postoje přímo proti sobě, což může sotva dělat dobrotu. To je asi stejný rozdíl, jako dobře vycházet se sousedem, který bydlí vedle a nijak můj život nenarušuje, a zkusit s ním stejně dobře vycházet, když si ho nastěhuji přímo do bytu. V tom je zkrátka diametrální rozdíl. Proto si i myslím, že je mnohdy pro dobré vztahy mezi českými pohany lepší si držet nějaký rozumný odstup, než se za každou cenu snažit o nějaké sjednocování.

  • A jaký je Tvůj názor na stav rodnověří, případně etnického pohanství obecně, v Čechách v současné době? Jak vidíš budoucnost?

To už jsem v zásadě zodpověděl v druhé otázce. Osobně tedy budu považovat za úspěch, když mě bude mít kdo podle slovanských tradic pohřbít.

  • Děkuji za zajímavý rozhovor. Chtěl bys něco čtenářům Pohanského kruhu vzkázat na závěr?

Obdivuji všechny, co to dočetli až sem, a přeji jim mnoho úspěchů a co nejméně létajících talířů a ezošaškáren na jejich cestě.

Odkazy:

http://rodnavira.cz/

https://www.facebook.com/Rodná-víra-170349789659402/

Fotografie: Archiv Vítoslava a RV.

Reklamy
komentářů 15 leave one →
  1. Pyro permalink
    Prosinec 30, 2015 3:03 pm

    Skvělý článek! 🙂 Příjemně mě překvapil. 🙂

  2. Vladislav permalink
    Listopad 9, 2015 8:19 am

    Frostík, Fíba, Myslič: tak co, hoši, už má von Rammstein pozvánku do „Pohanského“ kruhu?

  3. Listopad 2, 2015 1:32 pm

    Vážení čtenáři našeho webu,
    pokud se podivujete nad komentáři jistého VLADISLAVA, potom vězte, že se jedná o psychicky vyšinutého jedince, který trpí utkvělou představou, že pouze on má recept na jediné pravé pohanství, všichni ostatní si na pohany pouze hrají a uvědoměle či neuvědoměle slouží zlým Anglosasům a Vatikánu.
    Po mnohých předchozích zkušenostech jsme zjistili, že Vladislav nedokáže přijímat ani pádné argumenty a každá naše reakce na jeho komentáře ho vždy pouze vyprovokuje k dalším nekonečným komentářům plným bludů, urážek a polopravd. Členové Pohanského kruhu se proto rozhodli na jeho další příspěvky nereagovat. Mrzí nás, že je Vladislav natolik ubohý, že místo aby si založil své vlastní stránky prostřednictvím kterých by své psycho-výplody šířil, dále zapleveluje svými komentáři stránky naše. Nechceme ho, ale blokovat, nebo mu příspěvky mazat, protože by měl pocit vítěze a jistě by nás hned obvinil z cenzury. Jedinou naší reakcí bude tak nadále zveřejňování tohoto prohlášení.
    Buďte k nám tedy prosím shovívaví a nenechte se jeho pomatenými komentáři odradit. Třeba konečně sám pochopí, že většina příznivců PK o jeho plky nestojí…i když asi spíš ne.

  4. Vladislav permalink
    Listopad 2, 2015 8:06 am

    Dobrý rozhovor, nicméně tomu asi nejpodstatnějšímu tématu se Vítoslav vyhnul – důvodům, PROČ slovanské rodnověří oslovilo a trvale oslovuje pouze hrstku lidí, v České republice jde nanejvýš o několik desítek, možná stovku.

    A tím důvodem je neschopnost nynější podoby rodnověří (resp. to, co je za něj vydáváno), nemluvě o „pohanství“, přesvědčit široké vrstvy obyvatel, že se jedná SKUTEČNĚ o víru a hodnoty našich, tedy i jejich předků.

    Rodnověří, potažmo pohanství, dělá fatální chybu v tom, že se vyhýbá ožehavým, aktuálním, zásadním problémům, které hýbou společností, čímž se odsouvá na její okraj. Vše je navenek podtrženo nesmyslným lpěním na dobových kostýmech a rekonstrukci dobových zvyklostí, které ve veřejnosti pouze umocňují dojem, že se jedná pouze o jakýsi koníček hrstky nadšenců, dobrý leda tak k prožití zajímavého víkendu někde v lesích.

    Co si asi tak má říct člověk „z venku“, když se seznámí s nějakým rodnověrcem či „pohanem“? Uvidí většinou téměř programově levicového „alternativně“ působícího jedince, téměř vždy ve věku 25-45 let, s poměrně nízkým společenským statutem.

    Nepříliš upraveného, ženu většinou nehezkou.

    Je mu nabídnuto zúčastnit se akce, na kterou musí přijít v oblečení z 9. století a chovat se tam způsobem, o němž se na základě „renomovaných“ zdrojů má za to, že je odpovídající. Výsledkem je pionýrský tábor pro dospělé, ze kterého si nejvíc odnesou děti, a to plastovou rytířskou soupravu nebo korálky vyráběné nějakou alternativní umělkyní (která se většinou poté, co se vdá a otěhotní, začne zabývat úplně jinými věcmi)

    Toto ale prostě nikdy nebylo, není a nebude PRAVÉ RODNOVĚŘÍ (pohanství, druidismus, ať si každý dosadí, co chce).

    A to je ten skutečný důvod, Vítoslavem zamlčovaný, proč zůstávají skupiny typu Rodné víry nebo PK na okraji.

    Co je ovšem ještě smutnější, je buďto následné konstatování: no, nedá se nic dělat, prostě holt dál se to posunout nedá (Vítoslav, Wolf), nebo alibistické „z nouze ctnost“ lhaní: my to tak chceme, je nás pět a půl a strašně se nám to líbí (PK jako celek).

    Osobně jsem poznal už několik lidí, které tento rekonstrukcionalisticko-alibistický přístup odpudil. A nebyli to lidé hloupí, nezanícení, pro „věc“ nepřínosní. Charakteristická však byla reakce jistých lidí z PK na tento fakt: výmysly, že důvodem byly např. rodinné problémy nebo zdravotní stav dotyčného – tvrzení, které se ukázalo při rozhovoru s ním jako čistá lež. No, zdá se, že tendence lhát si i do vlastní kapsy je skutečně silná!

    Říkal jsem miliónkrát: pro naše předky bylo pohanství nikoliv volnočasovou aktivitou, ale ŽIVOTEM. Dokud tzv. pohanství nenabídne zájemcům vitální řešení jejich životů, Cestu jako takovou, může se spojit třeba deset „pohanských“ skupin, každá o desíti členech, a stejně se nic nezmění.

    Copak by asi dnes, teď dělali skuteční rodnověrci, kdyby se objevili mezi námi – například obodritský kníže Niklot Pomořanský, nebo ruský kníže Svjatoslav?

    – schovávali by se po lesích – nebo by tvrdě vystoupili a jednali?
    – chodili by v tisíc let starých oblečcích a pracovali někde u soustruhu – nebo by se snažili dosáhnout vyššího postavení?
    – klaněli by se Němcům, nastavovali jim doslova břicho, odsuzovali Rusko – nebo by hledali pomoc především mezi „svými“?
    – byli by to zanedbaní nemytí týpci s panděrem, nebo tvrdí válečníci?
    – věřili by „renomovaným“ (čti výlučně západním) zdrojům – nebo by si, s vědomím toho, jak nás Západ vždycky „miloval“, drželi kritický odstup??

    A tak by se dalo pokračovat donekonečna.

    Systém měl tisíc let na to, aby odstranil všechno, co mohlo lidi svést z cesty, kterou jim nakreslil. Kdo to nerespektoval, uhořel, utonul nebo shnil ve vězení.
    Dnes se rekonstruuje „pohanství“, ale málokoho už napadne, že „seriózní“ přístup = téměř nutně takový, který využívá tímto Systémem schválených, pečlivě předchystaných informací.

    A tyto informace vedou některé jedince k tak absurdním závěrům, že např. „polabští Slované se mezi sebou přece také mydlili“, nebo „Slovanství je umělý konstrukt“.

    Na to by bylo nejlepší se zeptat:

    – a vymydlili se úplně – nebo to nechali až na křesťany a Němce? Dá se potyčka páru družin o sto lidech srovnat s křížovou výpravou proti všem?
    – pokud je slovanství umělý konstrukt, navíc z nenáviděné ruské dílny, proč tedy mluví Slované i po více než 1000 letech odloučení téměř stejnými jazyky, mají stejný typ myšlení, velmi podobnou genetiku a tradice?

    V každém zdravém společenství by stagnace byla důvodem přinejmenším k zamyšlení. V případě Rodné víry nebo PK se však řekne buďto, že žádná stagnace neexistuje, nebo že to tak bylo vlastně cílem.

    Pomohli by předkové – ale ti jsou zřejmě uražení. Já se jim nedivím – asi by mě taky naštvalo, kdyby se na křižovatce dožadoval přednosti pětiletý chlapeček na tříkolce s vlastnoručně namalovaným řidičským průkazem, zuřivě se hádající, že je stejným řidičem jako kolona aut narůstající za ním.

  5. Říjen 31, 2015 8:14 pm

    Taky jsem dočetl. Příjemně střízlivý přístup.

    • Vladislav permalink
      Listopad 2, 2015 8:12 am

      Máš naprostou pravdu. To, že ty osobně souhlasíš s Vítoslavem a podobnými „střízlivými“ názory, je sice bolestivé, ale asi je to to nejlepší potvrzení, že v tom, co píšu, mám pravdu;-(

      • Vítoslav permalink
        Listopad 2, 2015 12:23 pm

        Tak já se jdu radši vrátit k tomu soustruhu. Ale do koupelny mě nikdo až do nového roku nedostane! 🙂

  6. Raslavien permalink
    Říjen 30, 2015 2:24 pm

    Výborný rozhovor. Kvalitné odpovede.

  7. Frostík permalink
    Říjen 30, 2015 1:47 pm

    Dočetl jsem to a potěšilo mě to. Teď zbývá čekat, zda někdo neobviní Vítoslava, že mu odpovědi vnutila junta Pohanského kruhu.

    • Říjen 31, 2015 3:43 pm

      Neboj, to přijde 🙂

      • Frostík permalink
        Listopad 6, 2015 8:05 pm

        Mysliči přišlo. Ne doslova, ale Vítoslav je strčen do stejného (našeho!) pytle.
        Jen pro úvahu, tento citát: „Toto ale prostě nikdy nebylo, není a nebude PRAVÉ RODNOVĚŘÍ (pohanství, druidismus, ať si každý dosadí, co chce).
        A to je ten skutečný důvod, Vítoslavem zamlčovaný, proč zůstávají skupiny typu Rodné víry nebo PK na okraji.“
        Jestli jsme na okraji, kde jsou ti ostatní? Víte o nich někdo? Nějak jsem si nevšiml, že by tu existovalo nějaké uskupení oslovovující většinu zájemců o pohanství. Nevím, ani o tom, že by příznivci pohanství hledali jediný ideový směr. Pokud jsem špatně informován, nemohli by jste mě poučit, že to tak není?

      • Fíba permalink
        Listopad 7, 2015 7:10 am

        Je to slabota, kam se hrabete na ty tisíce příznivců co patrně mašírují Vláďovi na zahrádce. 🙂 http://img.aktualne.centrum.cz/522/50/5225039-trpaslici-2.jpg

      • Listopad 7, 2015 11:10 pm

        Fíba: A jsi si jistý, že jsou to Überslované? 😀 Vidím tam jisté semitské (nebo spíše chazarské) rysy 😀

      • Raslavien permalink
        Listopad 9, 2015 9:20 am

        On myslel asi ufoslovanov.

Trackbacks

  1. Rozhovor s Vítoslavem na Pohanském kruhu | Rodná víra

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: