Skip to content

Moc podvědomí

Říjen 10, 2015
tags:

Jako většině realisticky uvažujících pohanů i mě občas napadá myšlenka, zda má víra je jen sebeklam, či má oporu v dějích fyzického světa.  V mé víře mě však utvrzují osobní zážitky, které někdo může pokládat za náhody či jevy způsobené mojí činností. Přesto některé vnější jevy nejdou vysvětlit náhodou, pro jejich opakování, ani jako činnost podvědomí, protože proběhly ve vnějším fyzickém světě.  

Naše podvědomí je pěkná mrcha, co nám stále lže a přizpůsobuje vnímání reality na základě naší víry, zážitků, znalostí a zkušeností. Může za většinu záhadných jevů a způsobu, jak k nim přistupujeme.  Naše představy se transformují i do vizuálních vjemů.  Jedna čarodějnice psala na svém webu, jak viděla trpaslíka. V slunném lese postřehla pohyb v kraji zorného pole a rozeznala malou postavičku. Když se k ní otočila, byla pryč.  Hra světla a stínů vysvětlí mnohé, jako je vlevo koukající Troll schovaný v tomto vývratu.

311220141664

311220141665 _ kopie

Ale jak vysvětlíte viděný pohyb?  Změnou vlastního úhlu pohledu? Nebo došlo při polarizaci světla na rohovce k pohledu za hranici našeho časoprostoru? Teorií paralelních světů by se mnohé vysvětlovalo.                                                                                                                                      

O tom, jak rozdílně vyhodnocujeme vnější vlivy na náš mozek, mě přesvědčila jedna návštěva na naší Rašovce.  Stoupenec Pavla Kozáka byl okouknout mojí kamennou svatyni, kterou jsem zdokonalil za pomoci svých soukmenovců.  Byl nadšený dokonalou harmonií sil magnetických polí. On tomu samozřejmě říká jinak.

261020141554 _ kopie

Svatyně je na ostrožně nad řekou a mezi jejími dvěma přítoky. Šlo mi o vytvoření stejného směru proudění.  Vodní toky a prameny vytváří třením o podloží měřitelný magnetický tok.  Těmito kamennými stavbami jde tuto sílu koncentrovat a zajistit působení na naše těla, která jsou na chemicko-elektrické bázi. Je to jen pouhá fyzika. Výzkum dokazuje přímý vliv magnetického pole na mozek. Jenže, co jedinec, to jiná vnímavost. Citlivější jedinci tyto pole vnímají a dokážou je i rozpoznat. My tupější používáme proutků, virgulí, či kyvadla. Někdo necítí nic. „Kozákovci“ jsou nadáni a vycvičeni vnímat tento přírodní magnetismus přímo. Jenže jejich přístup výkladu je kontroverzní. Na jednoduchou věc, mají plno výkladů, s kterými nemůže soudný člověk souhlasit. Ani jim nevadí, že to neodpovídá známé realitě, fantazii se meze nekladou. Abyste byli v obraze, přečtěte si tohle.

Tady je vidět přímo působení podvědomí. Když mi bylo vysvětleno, že z Lásečkyny Leknínky tryská síla Svatého Grálu, měl jsem dost.  Vnímat něco takového na 20 metrů je na hranici pochybností (budiž, je velmi vnímavý), ale vysvětlení je šílené. V těch kamenech je tak možná uložena sounáležitost soukmenovců, co se s nimi dřeli a v stojícím menhiru – Leknínce, má láska k mé ženě, propojena s Fíbovým mistrovstvím. Ale síla křesťanského symbolu určitě ne.  Posuďte nakonec sami, „Kozákovci“ to dovedou určit i z fotky. Třeba máte jejich schopnosti.

20150822_104400

leknínka

Pokud tedy věříme, máme i větší pravděpodobnost vnímat naše Bohy. Někoho navštěvují ve snech, jiný je rozpoznává v různém převleku. Někteří z nás mají to štěstí, že se dovedou dostat do stavu, kdy dojde k jejich návštěvě. Někomu stačí, že se po jeho rituálu či modlitbě, projeví zašuměním větru či úderem blesku. Pokud se vám to děje pravidelně, těžko to bude podvědomí. Skeptici poukážou na vysokou pravděpodobnost jevů v přírodě, ale některé jevy nevysvětlí. Jak vysvětlit světlý pruh nad svatyní při rituálu, pravidelně se objevující nad svatyní na Třísovském oppidu, který vydávali účastníci a ne obřadník? (Ten měl jedinou starost, nic nezapomenout, než čučet nad sebe.)

Jak jsem zjistil, většina realistických pohanů vnímá Bohy jako vědomé síly, co se zbytečně do ničeho nemíchají (viz. Crom na vysoké hoře, co na všechny kašle a v rozhodujícím okamžiku vám dává otázky, co nejsou z vašeho oboru) a teprve naší heroickou snahou pohnou kamínkem, aby spustili pomyslnou lavinu v náš prospěch.  Jestli si to jen namlouváme nebo to děláme z potřeby určité jistoty, že přes všechnu nepřízeň nakonec zvítězíme, je vlastně jedno. Když už nic, tak nám to dává psychologickou výhodu.  A pak…  co kdyby.  My však víme své.

Několik odvážlivců se s námi podělilo o svoje zvláštní zážitky. Zkusím v nich vyhledat moc podvědomí a vás bude, si udělat svůj názor. Text jsem jen okopíroval a nijak neupravoval .

Jaroslav Xaint Posekaný: ahoj, pral sis nejakou prihodu, kterou si neumim moc vsyvetlit (resp. tehdy jsem neumel). bylo to v dobe, kdy jsem este nemel kontakt se svym silovym zviretem. Jel jsem po D4 a odbocoval jsem nahore nad Prahou u Cukraku na Zbraslav. Je tam takova silnicka schovana v lese a byla zima bez snehu, nesvitilo tam slunicko ani nefoukal vitr, takze led na silnici jsem ani nevidel, ani necekal. Prijizdel jsem do zatacky, zatocil jsem, nic – auto jelo rovne. Dupnul jsem na brzdu, krasne jsem se sklouzl po lede – a jen jsem sledoval, jak se blizi betonovy sloup. Naraz. Slusna pecka, ale nic strasnyho – auto nijak zdeformovane, alespon co jsem mel moznost videt skrz celni sklo. No, tak jsem si vzdychl, a chtel jsem vystoupit. a jit to prohlednout. A sotva jsem polozil ruku na dvere auta, abych otevrel a vylezl, tak jsem na chvilku nejak zapomnel co chci delat, nejak jsem se zamyslel, ztratil nit ci co – proste jsem si najednou po par vterinach uvedomil, ze koukam do blba s rukou na klice. Tak jsem vzdychl podruhe, ale nez jsem stihl otevrit ty dvere, ozvala se rana. Jine auto za mnou taky dopadlo jak ja, bokem se o me otrelo dvere na dvere, odrazilo se ode mne… …a me po pocatecnim uleku doslo, ze kdybych jakoby na chvili neztratil nit, tak jsem v te dobe byl venku z auta nekde u oblasti blatniku, takze by me dotycne auto rozetrelo mezi plechy obou aut. Auto mam pomerne nizke, takze by mi asi jen rozemlelo nohy a panev, takze bych asi neumrel, ale bylo by to nesmirne bolestive a s trvalymi nasledky. Dneska uz bych asi rovnou podekoval svemu silovemu zvireti, ze mi zase zachranilo kejhak, tehdy jsem fakt nevedel…              

Co mohlo zastavit Jaroslavův pohyb? Částečný šok, který se zrovna spustil? Nevím, jestli by mě třeba napadlo před otevřením dveří se nejdříve rozhlédnout, ale přerušení opouštění vozidla s podvědomím nespojuji.  

Anna Vansdóttir: Mě se stalo, že jsem večer z nudy seděla a přemýšlela nad vírou.. Začala jsem pochybovat o bohu Lokim a dávala mu najevo, že chi dukaz nějaké existence. Sama jsem si pak o sobě mysela, že jsem blázen, ale přesto jsem jej o dukaz poprosila ..
Tu noc se mi zdál strašlivě zvláštní syn o muži, co ke mě přišel, ale neviděla sem jeho tvář. a k páté hodině ranní mne probudili zváštní zvuky klapání a další jež nemohu plně identifikovat, dveře od skříně byli otevřené (jelikož takových věcí se děsím odhaluji, že to byl zřejmě jakýsi jeho žertovný pokus).

Hezká návštěva. Aspoň, že se zul. Mám podezření, že je to fetišista, nechybělo nějaké prádýlko?

Rushwolf: …. je to událost už starší cca 7 let nazpátek, možná dokonce 9, nevím přesně… Byl sem tehdy ještě na škole abyl sem navštívit jednu svojí starou lásku a tehdy už jen kamarádku v českém středohoří, dost jsem se u ní zdržel a protože sem byl tenkrát student co měl hluboko do kapsy a taky proto že už nic nejelo (vracel sem se přez ní z intru domů) tak sem se vypravil ze středohoří přez Louny do Hrušovan pěšky… bylo to nějakých 40 km po asfaltuvycházel sem už docela pozdě, než sem došel doLoun, byla tma a blížila se devátá večerní a většina cesty byla stále přede mnou… bylo to napodzim, byla celkem slušná zima a oblečenej sem byl tak nějak no… nijak zvlášťdobře, k tomu bágl na zádech… každopádně jsem šel, unavenej, hladovej, trochu s depkou s tý návštěvy…no a někde za postoloprtama, sem začal cítit solidní únavu a vyčerpání. Vždycky sem měl celkem ostrý pochodový tempo, ale najednou mě prostě začali pálit kolena, klížit se mě oči a měl sem strašnou touhu, plácnout sebou do pangejtu a tam už zůstat…. ke všemu se spustilo hnusný studený mrholení a demoralizace byla přím ukázková…zkrátka.. taková ta chvíle kdy si člověk řekne „už se na to vyser a zabal to…“ jenže v tý době.. dost jsem řešil různý tzv. trickstery od Lokiho po kojota, se mě ozval v napůl spící mysli posměšnej hlas… už si nevzpomenu na přesné znění těch vět a slov..a le defacto mě ten někdo uvnitř mojí hlavy začal urážet a hecovat, slibovat a přemlouvat… znělo mě v uších, „jak mě můžeš být hoden, když to tu chceš takhle slabošky zabalit“… (přitom sem asi nebyl nějak zvlášť v ohrožení života, spíš by problém to, že sem chtěl rezignovat, vzdát se…) tak trochu za protestů těla, puchýřů, ušoupaných nohou a skřehlejch kloubů, sem se dal pomalu zase do pohybu… hlas byl intenzivnější, vedl chvílema monolog, chvílema sem se pokoušel o dialog.. ale výsledek byl ten, že sem byl nucenej, jít kupředu a nepolevovat, přidávat na tempu… čím rychleji sem šel, tím byl hlas v hlavě bujařejší a veselejší, šílenější by ale asi bylo přesnější… plesal radostí i když s ironickým nádechem a já šel, skoro jako bych ani nemyslel.. dokonce sem věděl, že zastavit mě v tu chvíli nějaký auto, tak bych se ani nemohl svízt… prostě bych do něj nevlezl, páč sem to chtěl zabalit a musím to odmakat… tak sem stále šel a šel a čím blíže sem byl k domovu, tím víc energie a sil sem v sobě cítil.. hlas mě pobízel jako by to byl šílenej vozataj a já jeho spřežení… byl sem cca 5 km od domova, kdy sem přešel do klusu a z něj do sprintu… nevím kolik bylo hodin, když sem se dostal před dveře do bytu, každopádně jakmile sem se dostal před ty dveře, hodil sem báhgl na zem a v tu ránu sem na něm usnul… hlas ten odezněl na posledním schodu… tolik k mím zážitkům… sice mám pár drobnějších dalších,a le tohle je asi nejsilnější… za bdělého stavu…

Co o Rushwolfovi víme, nic jen tak nevzdává, věděl, že zastavit je jeho smrt. Burcovalo ho podvědomí, či Bohové z různých úrovní, protože nechtěli přijít o tak zapáleného vyznavače?                           Už jsem psal o styku s Bohy ve snech.

Rushwolf: Tohle posílám tak jak sem to tehdy přeposílal kamarádovi… ale tohle asi nebude tak docela… no.. ale tak je to moje historie duchovní,je pravda, že tohoLokiho sem dříve hodně řešil, ale vnímalsem ho trošku v jiném kontextu,než v tom striktně Eddickém: “ Ahoj Wolframe!! Dneska v noci se mi zdál opravdu zvláštní sen, byl docela živej a opravdu mě docela zaujal. V tom snu jsi vystupoval ty, Willmar, snad Yggnar a ještě asi další čtyři lidi o kterých nemůžu říci nic bližšího, neb jsem je nerozpoznal… ten sen začínal tak, že jsme v této sestavě kráčeli nějakým městem a měli jsme vykonat nějaký důležitý úkol… myslím, že něco bylo v dost velkém srabu a potřebovali jsme pomoc s nějakou věcí, která by se dala zařadit po bok takovým událostem jako je státní převrat… kráčeli jsme na místo o kterém bylo známo, že je hřbitovem bohů… bylo tam i spousta jiných hrobů,a le mezi nimi byly i hrobky božských bytostí… hledali jsme hrobku Lokiho, protože jsme už předtím, snad dvakrát na tom hřbitově jeho osobu o něco žádal a vzýval jí tam… nejprve jsme si spletli hrobku, patřila někomu/něčemu co je nazývalo /Yngvi/ ale rozpoznali jsme to brzy a došli jsme k hrobce Lokiho… tvar této hrobky byl velice zajimavý… tvořil jí kvádrový sarkofág těsně přiléhající ke stěně v níž byl krb velikých rozměrů… před krbem byl ještě jeden kvádr, zřejmě jakýsi oltář, kde byla vyvedena Lokiho busta. přišli jsme tedy k té hrobce a dohodlo se, že vzývat ho budu já, když už jsem to párkrát dělal a když je to navít můj „upřednostňovaný“ bůh… zjistil jsem, že před tím, jsem k tomu měl jakýsi papír s předepsanými slovy, ale teď scházel… dohodlo se že to není důležité, přistoupil jsem před krb a ty jsi na oltáři mávnutím ruky zažehl plameny, byl jsem překvapen tím co dovedeš a vyzkoušel jsem to také, plameny se ještě zvětšily… vše bylo připraveno a já předstoupil před těleso krbu… začal jsem vzývat Lokiho a prosit ho o pomoc. Ty a Wilmar jste do toho zpívali nějakou náboženskou píseň… mezitím se v krbu vznítil oheň, plameny byly až rudofialové, ostré, jako z hořáků a šlehaly až do útrob komína, vypadaly až zlostně… přesto jsme vzdorovitě a zarputile pokračovaly dál, najednou začal krb do sebe vtahovat vzduch, plameny zesílily a do krbu začalo svištět vše co bylo volně na zem zemi, listí, papíry, kusy dřev, vše tam bylo stráveno, já a ty co jsme stáli nejblíže jsme se dokonce museli zapřít o krbovou římsu, tah byl čím dál tím silnější a už hrozilo, že nás to vcucne… otočil jsem hlavu za sebe a tam na oltáři ležel svazek hřebů, krováků… vzdorovitě jsem ho popadl a se slovy „no tak tu máš!!“ jsem je vrhnul hroty napřed do výhně… v tu chvíli se oheň utišil a zmizel, kontakt s Lokim byl přerušen… stáli jsme tam se zvláštním pocitem, že se věc nezdařila, ale že jsme stejně zvítězili i při tom vzývání, jsme měl pocit takového vzdoru smíšeného s radostí, ale i úctou… jak říkám, bylo to zvláštní… stěží říci znamenalo-li to něco.

Co k tomu dodat? Zdálo by se mu to, kdyby se o to nezajímal? Projekce podvědomí. Vyznavači severské mytologie mají téma k zpracování.

Martina Včelišová: Tak zrovna nedávno jsem si tak kráčela cestou domů kolem lesa a myslím si tak na Všetaťku a jeho dva ptačí bonzáky, že už jsem je dlouho neviděla, udělám asi deset kroků a přeletěl nade mnou krkavec. Faktem je, že u nás v lese bydlí, takže je potkávám na svých poutnických cestách docela často, ale víš jak, tak Myšlenka přiletěla tak rychle je to takové ujištění, že bohové stále bdí a slyší, co si s nimi povídám….

Tohle beru právě za ty těžko vysvětlitelné náhody. Stejně jako Mysličův zážitek.

Myslič: Před asi třemi lety jsem v Ullově háji na svém kultovním místě vrhal runy.. Padlo mi Fehu, Raido a Jera… řekl jsem si, paráda, to by se mohlo týkat práce, Fehu – peníze, Raido – cesta na horu, Jera – sklizeˇˇn, výsledek práce – přidáno… Zaradoval jsem se a šel přes kukuřičné pole domu a těšil se na finanční růst v zaměstnání… Moc jsem nekoukal na cestu, když v tom vyběhla z kukuřice proti mě bachyně s mladýma… Vyrazil jsem k nejbližšímu posedu, stihl jsem to taktak a došlo mi to: „Fehu – Frey má jako své zvíře kance. Raido – to je kurva rychlý běh! A Jera – úroda, dozrávající kukuřice

Vyplnění předpovědi. Ovlivňujeme na základě znalých faktů předpověď? Pokud bychom použili křišťálovou kouli, tak určitě. U vrhání run ne. Náhoda?  Proč dáme na věštby a znamení od bohů? Je to pro snadnější rozhodování, že něco je mocnější než vůle k našemu konání? A že to kolikrát vyjde, je to pouhá náhoda nebo matematická statistika?  Má žena několikrát předpověděla události, co hned nastaly. Vyhodnotil její mozek pozorování a vybral nejlepší výsledek?

Lásečka: Tak píši k těžko vysvětlitelným zážitkům. Mívám často impulsy k situacím budoucím. Či pochodové intuitivní dedukce k věcem, zážitkům a prožitkům přítomným. Nemám u toho pocit, že by mě něco nebo někdo vedl. Prostě jsme tvor přemýšlivý a všímavý. Viz. dedukce pánů z farmy Wenet. Toť vše.

Rozeznat, kdy nás vede povědomí a náhody a kdy naši Bohové, je mnohdy nemožné.  My víme, že se to přesto stává, proto věříme. Je plno tajů, na které dnešní věda neumí odpovědět. Aspoň nám zbylo místo pro naše Bohy, a ač sami neumíme dané vysvětlit, prostě to tak je. Jestli se však bavíte o svém způsobu víry se skeptikem, musíte počítat, že mu některé věci budou k smíchu. Je jen na vás, jak obstojíte. Nemá cenu vysvětlovat, co se skrývá hluboko v nás.

Reklamy
komentáře 2 leave one →
  1. Rushwolf permalink
    Říjen 10, 2015 3:18 pm

    týjo… nemůžu to posobě ani číst… vědět, že to nepude přez korekturu, ale rovnou z chatu ven, tak bych si to nejdřív ve wordu učesal, málokdy rovnou při psaní přemejšlím nad gramatikou 😀

    • Frostík permalink
      Říjen 10, 2015 8:03 pm

      O to nejde, mě se takhle syrové líbí, je to od srdce.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: