Skip to content

Arkona

Říjen 7, 2015
tags:
Josef Mánes: Slavnost Svantovítova na Rujaně

Alfons Mucha: Slavnost Svantovítova na Rujaně

Před časem jste se na stránkách Pohanského kruhu mohli seznámit s ukázkou z první české encyklopedie, tedy Slovníku naučného z roku 1860, redigovaného českým obrozencem a národním buditelem Františkem Ladislavem Riegerem (1818 – 1903.) Šlo konkrétně o heslo Asgard. Zatímco autorem pojednání o severských bozích je legenda a zakladatel českého hororu Karel Jaromír Erben (1811 – 1870), heslu Arkona se věnoval slovenský obrozenec Jozef Miloslav Hurban (1817 – 1888), což byl sice evangelický kněz, ale zajímal se i o pohanství. A myslím, že i jeho příspěvek by mohl naše čtenáře zajímat.

O baltském ostrově Rujana, Svantovítově svatyni na výspě Vítov a posledním odporu slovanských pohanů již bylo napsáno mnoho… Od ufospekulací slovansko-árijských védystů až po seriózní archeologické a historické práce. Ve slovansko-jazyčné oblasti to byla právě zapálená práce obrozenců a buditelů, jako byl již výše zmíněný Hurban, která stála na počátku zájmu našich národů o dávnou minulost zemí, kde kdysi zněl slovanský jazyk, a vzývali se dávní bohové.

» Arkona. Jako nyní severním zakončením Němectva, tak bylo druhdy severozápadní špicí Slovanstva ono pohoří, ježto se na 30° z moře Baltického do výše pne a severovýchodní hranici ostrova Rány (Riigen) tvoří. Jest to půlostrov z ostrova Rány vybíhající, dosavad Vítovem jmenovaný. Výšina Vítova sestává z míšeniny křídohliněné a křemencové, a jest ze severovýchodní a jižní strany obklopena spoustami a rozsedlinami, kolmo z moře vyvstávajícími; ze strany západní chráněna byla někdy valem opevněným. Zde stávala staroslavná slovanská Arkona, z níž dosavad jmeno předhoří Arkonského pozůstalo, památka takřka jediná vyhynulého národu slovanského v končinách těchto. Arkona mívala velkou důležitost nejen pro obyvatele Rány, ale pro veškeré pobaltické Slovanstvo; Ránové nejvíce měli rozvinuté bájesloví, a Arkona byla střed jejich bohoslužby, areopag žřeců  a sídlo nejvyššího boha Svantovíta, kořen hluboce puštěný do života národu slovanského. Sem se sjížděli nejenom Ránové, veškeří pobaltičtí Slované sem putovali se všemi záležitostmi svými, odsud do domovů svých zpět nesouce mír neb vojnu, a jiné předsevzetí, úmysly a rady. Nejvyšší žřec Svantovítův hádal zde osudy lidí a kmenů. Na výšině té stával hrad, o němž očitý svědek Saxo Grammaticus praví, že byl časem docela opuštěný, takže ani stráže v něm nepozůstaveno — anť prý za to měli Slované, že sám Svantovít, ochrance národu, jemuž chrám a hrad posvěcen byl, nejlépe se střeže sám —, časem zas divadlem nejhlučnějších zástupů ze všech končin zemí slovanských, do něho se časem shroroaždďovavších, aby poklonu, dary a oběti přinesli bohům, jmenovitě v chrámě Svantovítově vykonali poctu a zvěděli vůle božstva strany všelikých umíněných předsevzetí. Na náměstí zaujimavším střed hradu nacházela se svatyně Svantovítova, jejíž nádheře obdivují se souvěcí svědkové; chrám tento otočen byl ohradím, jako předsíní, v němž rozvěšeny byly uměle zhotovené řezby nejrozmanitějších předmětů, jedna brána vedla do ohrady; od této předsíně oddělena byla svatyně sama 4 sloupy a nejdrahocennějšími koberci purpurovými na způsob stěn od vrchu dolů visícími. Okrasy svatyně byly příznaky Svontovíta jako: sedlo, uzda, meč a jiné (Saxo neudal které ještě), pak rohy rozličných zvířat neobyčejných a podivuhodných nejen co do své přirozené zvláštnosti, ale také co se týče samého vyvedení uměleckého. Úcta ku chrámu tomuto byla veliká. Chrámem tímto se zaklínat bylo neslýchané. Korouhev Svantovítova dostávala nejvíce pocty; kde tato byla, přestávala všeliká moc a vláda světská! Co se pod ní učinilo, byla svaté. Okolní králové, chtějíce přízně dojíti u Ránů, obětovali dary Svantovítovi. Sám Sven, Dánský král a křesťan, v polovici XII. stol. poctil Svantovíta drahocennou uměle zhotovenou číší. Svaté vojsko stálé měl Svantovít na Ráně. Bohatství nesmírná shromážděna bývala v Arkoně. Adam Brémský dosvědčil, že pobaltičtí Slované nic nečinili proti vůli Ránů, tito pak nic nebrali před se bez rady Arkonského žřece — vyvinutá to theokracie pohansko-slovanská. Byla však předce Arkona osiřelý ostrov uprostřed šířících se vln moře křesťanského: Dánové ji rozbořili r. 1168 dne 15. června a odnesli nesmírné poklady domů. Na místě hradu slovanského svatého zbudována r. 1827 švětlárna 75 stř. zvýší o světle se 17 réverbéry.«

Laurits Regner Tuxen: Biskup Absolon kácí sochu boha Svantovíta

Laurits Regner Tuxen: Biskup Absolon kácí sochu boha Svantovíta

Pád posledního ohniska slovanského pohanského odporu vůči kříži vzrušuje fantazii spisovatelů dodnes. Například můj oblíbený autor Alexej Pludek (1923 – 2002) vzdal hold obráncům Arkony v knize Pověsti dávných časů takto:

»Přijmi mou oběť, Svantovíte, zašeptal vrchní žrec a zavřel oči, aby se vrhnul do kruté výhně pod sebou. Vrhli se do ní i ostatní žreci, muži i ženy, neboť nikomu z nich se nechtělo do poroby, nikomu z nich se nechtělo žít pod knutou dobyvatelů, nikomu z nich se nechtělo přijmout život za cenu ztráty svobody. Tak padla Arkona, nejslavnější město severu, tak padla poslední výspa proti náporu, teď už nezadržitelnému. Tak zemřel Domabor, poslední vrchní žrec boha Svantovíta, jehož památka nechť žije navždy a jehož příklad budiž chován v hluboké úctě všemi, kdo milují svobodu svou i svého lidu. Stalo se roku tisícího stého šedesátého osmého.«

Také hudební skladatel Zdeněk Fibich (1850 – 1900) byl zaujat hrdinstvím pohanských Ránů. Monumentální operu s příznačným názvem Pád Arkuna dopsal v roce 1899. A je to vskutku úchvatné dílo… Posuďte samotní z ukázky. Když byl tento mistrův opus v Národním divadle znovu uveden v roce 2014, sklidil zasloužený úspěch.

Mé vzpomínky na Arkonu a Baltské moře pocházejí někdy z roku 1987: studená voda, která měla i v parném létě snad deset stupňů 🙂 . Tehdy jsem jako dítě sotva tušil, kde jsem. Příští léto se tam chystám znovu. Tentokrát už s jistým záměrem 🙂

Poznámka: Ona na konci Hurbanova citátu zmiňovaná „světlárna“ bude zřejmě maják.

Ilustrace: Nejsou součástí knihy, byly zvoleny jen jako doprovod. Alfons Mucha: Slavnost Svantovítova na Rujaně. Laurits Regner Tuxen: Biskup Absolon kácí sochu boha Svantovíta.

Zdroj: Slovník naučný. Redigoval F. L. Rieger. Nakladatelství Kober a Markgraf, Praha 1860.

Reklamy
komentáře 3 leave one →
  1. Vladislav permalink
    Říjen 7, 2015 8:43 am

    Ta voda má na Arkoně, pod zříceným útesem, na němž stálo Svantovítovo kapiště, v červnu většinou 14-17 stupňů, a i v tom nejparnějším létě pak do 20. S výjimkou roku 2014, kdy jsem se s Wolosem účastnil na Slovensku akce pořádané Žiarislavem, na Arkoně každý rok slavím hlavní svátek roku, letní slunovrat. Jednou jsem i spal přímo v „zakázaném“ zbytku hradiště, nechali nás na pokoji, zřejmě tušili, co tam hledáme, a netroufli si, i když o nás věděli.

    V žilách Rujanců koluje ještě stále spousta slovanské krve. A křesťanské kostely jsou tam liduprázdné, jako u nás.

    Právě Arkona je místo, na němž by se mohly spojit síly nás všech, kdo mají odvahu nazývat se pohany. A to nejen třeba skupin typu PK a Rodné víry, ale i polských, „východoněmeckých“, slovenských a samozřejmě ruských rodnověrců.

    Sebrat peníze, vyjednat příslušná povolení, vytvořit muzeum, uspořádávat pravidelné akce. Rusové se už o něco takového pokoušejí, ale budou potřebovat pomoc západních Slovanů.

    Podle mě neexistuje lepší způsob, jak vzdát čest našim bohům a předkům, než znovuoživit naše nejposvátnější hradiště, velkou Arkonu! Snad by toto bylo něco, na čem bychom dokázali aspoň na chvíli odhodit naše věčné spory!

    Nemá cenu nic dalšího psát, každé další slovo by Arkony nebylo hodno. O posvátném je třeba mluvit jen tak, jak je to nutné. vše ostatní prochází srdcem.

    Kdo umí rusky, tomu doporučuji následující videa – především to první.

Trackbacks

  1. Nové nálezy na mysu Arkona a realistický přístup k dějinám starých Slovanů – almanach.cz
  2. Nové nálezy na mysu Arkona a realistický přístup k dějinám starých Slovanů – archiv2k

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: