Setkání pohanských skupin České republiky

Nedávno vzniklé pohanské společenství Slovanský kruh sezvalo do Prahy na 2.10.2015 zástupce většiny pohanských spolků z České republiky. Cílem setkání bylo vzájemně se poznat a případně se dohodnout na nějaké spolupráci.

Akce se konala v čajovně Šamanka v Hálkově ulici, vlastně docela nedaleko Václavského náměstí. Vzhledem k tomu, že jsem v Šamance zhruba před dvěma lety přednášel o posvátných místech, neměl jsem problém místo srazu najít. Jel jsem z Tábora hned po práci a vlak měl 20 minut zpoždění, ale dorazil jsem včas. V čajovně už na mě čekal soukmenovec Jirka Krei a byla zde už i Marianna ze Slovanského kruhu a několik dalších účastníků. Nepočítal jsem kolik se nás nakonec přesně sešlo, ale kromě nás z PK a pořádajícího Slovanského kruhu se akce zúčastnili ještě vyslanci Rodné víry, Bratrstva vlků, sdružení Nova Roma, Boii a Druidi.cz. Zástupci klanu Managarm a ČPS se omluvili.

Na začátku setkání jsme utvořili kruh a postupně každý z nás připil bohům či předkům černým pivem z dřevěného slovanského okřínu. Potom jsme se usadili a předávali si do kruhu posvátnou „mluvící hůl“ z třešňového dřeva. Ten, kdo hůl zrovna držel v ruce, se ostatním krátce představil. V druhém kole jsme představovali své domovské pohanské skupiny, které nás na akci delegovaly. Toto kolo bylo velmi zajímavé. Většina lidí popisovala svojí tradici velmi obšírně a z pléna padaly ještě doplňující otázky, takže brzy začalo být jasné, že plánované 2 hodiny na naše setkání nebudou stačit. Osobně mi ta obšírnost nevadila, protože nahlédnout do toho, jak praktikují své pohanství lidé z jiných spolků opravdu stálo za to. Velkým objevem pro mě bylo např. společenství Nova Roma, které má v různých koutech světa cca. 2000 členů, a které navazuje na tradice staré Římské republiky. Nevadilo mi v podstatě, ani když debata občas sklouzla trochu mimo téma a začala se například probírat otázka ochrany velkých šelem, nebo otázka zda existuje, nebo neexistuje nějaká forma současného druidství, která by v sobě nesla alespoň zlomek původní druidské tradice.

Nicméně, čas opravdu neúprosně běžel a druhý bod programu, tedy návrhy na možné formy spolupráce mezi našimi skupinami, byl pak již probírán ve značném spěchu. Navíc to bylo téma třaskavé a hned první návrh Slovanského kruhu na vytvoření společného webového portálu s odkazy na naše skupiny a doporučené i nedoporučené literární zdroje se s moc velkým pochopením nesetkal. Vítoslav z Rodné víry hned vznesl dobrý dotaz, kdože bude určovat, která skupina si zaslouží mít svůj odkaz na portálu, a která ne? Já jsem řekl něco v tom smyslu, že do toho jako PK nejdeme, protože je to celé šité horkou jehlou. Dále jsem dodal, že některé přítomné skupiny ani pořádně neznám a nejsem si proto jist, jestli chceme být uvedeni na stejných stránkách s např. Druidy.cz. Rodná víra i my jsme pak shodně konstatovali, že přítomní delegáti nemohou rozhodovat za všechny své členy, a že každou formu spolupráce bychom museli nejdříve odhlasovat uvnitř našich skupin. Na lidech ze SK, zejména na Marianně, bylo vidět zklamání, asi očekávali, že společný portál nebude žádný problém. Já jsem z vývoje situace překvapen nebyl, protože po těch pár letech, co se pohybuji na pohanské scéně, jsem si už zvykl na to, že pohané se většinou neshodnou ani na tom jakou barvu má hovno, a dokonce si i myslím, že dokonalou shodu a nějakou vše-pohanskou spolupráci, ani nutně k životu nepotřebujeme. Spolupráce má vznikat přirozeně a postupně na základě zkušeností a vzájemných sympatií, a halasné projekty, které chtějí rychle deklarovat něco, co není podepřeno skutečnou názorovou blízkostí, jsou předem odsouzeny k nezdaru.

Další návrh vzešel od Vítoslava z Rodné víry. Vítoslav vyjádřil své znepokojení ze sílícího vlivu tzv. Slovansko-Árijských Véd, které se tváří jako nositelé starobylé slovanské tradice, avšak nemají s původní slovanskou tradicí takřka nic společného a navrhl, že sepíše prohlášení, ve kterém bychom se od védystů jasně distancovali a za své skupiny ho podepsali. Zde mě potěšil Zdeněk Ordelt ze Slovanského kruhu, který ihned řekl, že toto určitě podpoří. Zdeněk nám pak vylíčil rozkol, který védysté způsobili na Slovanském rodnověrském sněmu ve Slovinsku a prohlásil, že nechápe proč byly Védy na sněm vůbec pozvány. Já jsem řekl, že v otázce vztahu k védystům panuje v Pohanském kruhu jednotný postoj, takže mohu říci, že distanc od Slovansko-Árijských Véd rádi podpoříme také. Zástupci Nova Roma, Bratrstva vlků a Boii shodně řekli, že sice považují védysty podobně jako my za magory, ale že si myslí, že jim, jakožto neslovanským tradicím nepřísluší, aby se k této otázce veřejně za své organizace vyjadřovali. Více jsme toho už projednat nestihli, neboť nám čas domluvený v čajovně vypršel.

Většina z nás se pak přemístila do blízkého restauračního zařízení, kde jsme u piva dále pokračovali v osobních rozhovorech. Atmosféra byla velice otevřená. Upřímně, ale bez trnu nepřátelství jsme si s členy Slovanského kruhu dále vyjasňovali některá odlišná stanoviska. Po zhruba dvou vypitých pivech jsme se na Šroubův návrh přesunuli do oblíbeného Šroubova a Mysličova podniku zvaného Kelt Mek. Naše skupinka se ztenčila už pouze na Šrouba s Myší, Mariannu, Vítoslava a Vratislava , Julia z Nova Roma a mě s Jirkou, ale mě se tenhle závěr líbil možná úplně nejvíc. Pojedli jsme výborné mnohapatrové hamburgery s legračními názvy jako Ututatis, Legionář či Merlin, popili jsme dobré pivo, hostinskej nám zdarma dosypával do misky na stole praženou kukuřici a po zaplacení nám všem jako pozornost podniku nalil štamprle jakéhosi domácího moku a na rozloučenou si s námi připil.

Největší radost mi udělalo, že jsme se utvrdili ve vzájemné blízkosti mezi Pohanským kruhem a Rodnou vírou. Během debaty v Šamance jsme často vystupovali v takové shodě, jako bychom patřili k jedné jediné organizaci a i později v Kelt Meku jsme cítili naladění na stejnou notu. Vypadá to tedy, že minimálně mezi PK a RV se možná nějaká spolupráce rodí.

Na závěr bych rád poděkoval Slovanskému kruhu, že akci zorganizoval. Je jasné, že určité odlišnosti, někdy i rozpory v názorech jednotlivých pohanských skupin tu budou stále, ale každá akce, kde se mohou pohané různých směrů setkávat a mluvit spolu vydá za 10 neplodných internetových třenic. Tváří v tvář diskutujícímu totiž vidíte, že váš oponent je taky člověk a někdy se i ukáže, že ten rozpor v názorech není až tak hluboký, abychom si museli jít přímo po krku. Takže děkuji za setkání a děkuji za možnost naživo poznat mnohé nové přátelé.

Foto: Krei