Skip to content

Sluneční zátoka 2015 II

Září 14, 2015
tags:

IMG_4405Od pátečního večera do nedělního dopoledne patřil letos podruhé areál Sluneční zátoky Pohanskému kruhu. Mělo jít o jakési rozloučení s aktivní sezónou, neboť až do jara se větší akce podobného typu nebude konat. Po příjezdu jsme s potěšením zjistili, že alespoň minule zasazené javory se uchytily rostou. Také Mikyho vymalované runy na Fíbou tesaném kamenu drží jako helvétská víra (pokud lze v případě pohanských run toto úsloví vůbec použít). Tomuto stavu jistě napomáhá rovněž majitel areálu Míra, když od kamene odhání zvláště děti dezinformací o pejskovi, který je pod ním prý pohřben 🙂 Do zátoky se tedy tradičně sjela nejen část členstva PK, ale i naši letití příznivci a další noví přátelé, ať už členky první ženské vikinské LH skupiny Brunnakr či Geri ze společenství Aldeigjuborg z.s.

Pátek se nesl v duchu seznamování a debat, přičemž rozhodně nehrozil nedostatek příjmu tekutin. Právě díky intenzitě a časové náročnosti těchto pátečních aktivit tedy pro mnohé začínal sobotní den až někdy před polednem. Domluvili jsme se na volném programu s tím, že se tu sejdeme odpoledne, abychom připravili oheň k večernímu obřadu. Kroky některých tedy zamířily do Ledče, někdo dal zase přednost třeba výletu na Stvořidla, přírodní rezervaci na břehu řeky Sázavy. A protože se dny již krátí, mohli jsme s obřadem začít večer dříve.

IMG_4414Tomas přivezl více než dvoumetrovou  dřevěnou runu, aby vévodila středu ohniště. Tentokrát se jednalo o Teiwaz, jež se objevovala na amuletech od počátku používání run. Zasvěcena je Týrovi, dle islandské i norské runové poezie bohu války a vítězství, ochránci před nebezpečím. Naproti tomu anglosaská runová poezie Týra ztotožňuje s jednou z hvězd polární oblohy, možná dokonce samotnou polárkou. Onen s válečným Týrem související charakter Teiwazu dobře korespondoval se slovy, která před obřadem pronesl k shromážděným Myslič. Promluvil o aktuálních událostech, k nimž kolem nás nyní dochází a které se týkají budoucnosti nás všech. Přečetl úryvek z Okouzlení krále Gylfa, pocházející z mladší Eddy, kde se praví také toto (překlad E. Waltera z roku 1929):

Z východu loď pluje,

přes moře míří

s Helinými muži,

Loki ji řídí;

jsou tam s vlkem

všichni obři,

Býleista bratří

s nimi plují.

Surtr jede z jihu

s ničivým ohněm,

sluncem září

meč boha války,

skály se řítí,

padají běsi,

obloha puká

a zmírají lidé.

Po mém úvodu, shrnujícím důvody našeho setkání, začal Tomas obřad Hromovládce. Jednalo se o rozšířenou verzi prvního společného obřadu, který kdy členové v rámci Pohanského kruhu společně podnikli, a to při příležitosti druhého sněmu  9. 6. 2012 na Starých Zámcích (k této události se Tomas nedávno vrátil zde). Během rituálu mj. Tomas každému jednotlivci požehnal kladivem a dotyčný na oplátku Hromovládci připil z rohu. Pár slov jsem následně věnoval významu a smyslu sumbelového obřadu a během jeho pěti kol účastníci kvašeným nápojem, symbolizujícím duševní a duchovní inspiraci, postupně připili bohům, předkům, hrdinům,  pronesli prohlášení či citáty a ve volném kole to, co cítili, že chtějí vyjádřit. Po skončení obřadu členky Brunnakru ještě zapálily u ohně kulatou zelenou svíčku jako poctu severské bohyni Idunn.

Během obřadů občas dochází k různým příhodám. Na minulé zátoce např. při pálení runy Algiz (ochrana a přízeň bohů, naděje) jedno její rameno  povolilo a stočilo se dolů, čímž vznikla runa Nauthiz (potřeba, překážka, nedostatek), jejíž výklad se pohybuje mezi pomocí a potřebou přežít. Tentokrát se celý Tiwaz v plamenech v prvém kole sumbelu poroučela k zemi zrovna směrem, odkud vzešel přípitek bohyni podsvětí Hel. Když jsem otvíral druhé kolo sumbelu věnované předkům, ozvalo se najednou psí vytí, což někteří vnímali jako ohlášení jejich příchodu. Pro mě osobně bylo třeba překvapením, že zmíněná svíce věnovaná Idunn hořela venku bez jakékoliv ochrany před větrem celou noc až do nedělního dopoledne, kdy sama dohořela.

Taková tedy v krátkosti byla letošní druhá zátoka a možná se tento režim jedné větší na jaře a menší po prázdninách v budoucnu uchytí. Navzdory pohodovému průběhu celého setkání by nás přesto mohla jedna věc tentokrát mírně znepokojit. Za dobu, kam alespoň moje paměť sahá, byla toto první akce, kdy se nám alespoň pár kapkami deště nepřipomněl patron Pohanského kruhu, Hromovládce. Na druhou stranu to možná ani nebylo potřeba, vždyť tentokrát byl přece přímo s námi a skrze obřadní kladivo v rituálu na jeho počest každému z nás požehnal 🙂

 

Fotografie: Myslič

 IMG_4421
Advertisements
komentářů 7 leave one →
  1. Torham permalink
    Září 14, 2015 9:18 pm

    Nazdar!
    Je to tak hezky napsáno, až mě mrzí, že jsem se nezúčastnil. Ovšem moje láska k „rock&rollu“ si někde musí vybrat svou daň.
    Fascinuje mě vždycky to povšimnutí si jednotlivých synchronních „maličkostí“ při obřadu. Jsem celý bez sebe, co přijde příště. Doufám, že tu runu neděláte z dubového dřeva? Aby vám náhodou hromovládce nepožehnal o něco víc, než je zdrávo 😀

    No, když už jste zmínili tu zkázu z východu a jihu (mimochodem, fakt trefný verše, Nostradamus se může jít zahrabat :)) mrkněte na tyhle články: http://wathanism.blogspot.com/
    Moc to teda nesouvisí ze situací, a už vůbec ne se Zátokou, ale studnice poznání se zase naplní o pár kapek vody. Dozvíte se spoustu fascinujících věcí, například, že Mekka byla dříve „překvapivě“ pohanská svatyně. Proto se starým arabským bohům nedivím, že při jejich rozhněvanosti tam teď shazují na lidi jeřáby 🙂

    • Září 15, 2015 12:28 pm

      😀 No, pomalu už se ty verše z Vědminy písně stávají realitou… Mekka byla skutečně městem mnoha kultů, včetně řeckořímských.

      • morgarath permalink
        Září 15, 2015 9:57 pm

        K té dnešní situaci s obry z jihovýchodu: V nějakém článku si údajně někdo stěžoval, jak to mají chápat naše děti, které se v dějepise učí, jak naši předkové hrdinně bránili Evropu před Turky, jak nás málem porazili, ale nakonec jsme je dokázali z Evropy vyhnat a že to bylo dobře, ale zároveň se teď mají učit v občanské výchově o tom, jak máme pomáhat uprchlíkům, potomkům právě těch dobyvatelů, před kterými jsme se bránili. Nebudou mít v tom naše děti zmatek? 😀
        Chce to prostě víc jeřábů a víc děravých lodí, jinak je s námi konec 😀

      • Tyrfing permalink
        Září 16, 2015 8:54 am

        Deti samotne se s tim nejak srovnaj… Staci vzpomenout, jak se generace nasich rodicu nejdriv ucila, ze Josip Broz Tito je kamarad, pak to byl krvavy pes, a pak zase kamarad 🙂

      • morgarath permalink
        Září 16, 2015 11:16 am

        Tak to nevím, asi Vaše generace rodičů by byla moje generace prarodičů, ale v podstatěje to tak, každá doba učí tu svoji pravdu 😀 Co jenom ty učitelky měli starostí, když před „revolucí“ museli učit o krásném bratrském socialismu a pak hned jako o zlém nepříteli demokracie z Východu 😀

      • Tyrfing permalink
        Září 16, 2015 12:37 pm

        Tak moji rodice jsou rocnik 1946-8. Nicmene Tito se hodil jako priklad zejmena proto, ze u nej nastala zmena o 180 stupnu ne jednou, ale dvakrat 🙂

      • Září 16, 2015 12:43 pm

        Drug Josip Broz Tito byl jeden z mála komunistů, který bezhlavě neznárodňoval, ten mi vadí ze všech skoro nejméně 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: