Skip to content

Poul Andreson o Óðinnovi a runách

Srpen 31, 2015
tags:

válka bohů skenování0001Američan Poul Anderson (1926 – 2001) byl spisovatel, který proslul zejména na poli sci-fi. Avšak nejen tam, byl významným autorem i v žánru fantasy, kde často zabrousil do historie. Tedy historie staré Skandinávie a Vikingů. Poprvé to asi bylo roku 1954 v románu Zlomený meč. Zde si dovolil hodně: Stvořil antitolkienovský mýtus. Syn dánského Vikinga usazeného v Anglii je unesen elfy. Ti nic netušícímu otci podstrčí místo novorozence syna skřetího krále. Člověk Skafloc vyrůstá na dvoře vládce elfů Imrica a skřet Valgard u nic netušícího Orma Silného. Když oba chlapci dospějí, poznají svou minulost a schyluje se k válce, kdy proti sobě budou bojovat nejen skřeti a elfové, ale i bohové a obři… Zde poprvé Anderson dokázal, jak moc pochopil ducha severských ság. V románu vystupuje i Óðinn, procházející světy v přestrojení za Poutníka. Právě Jednooký bezohledně osnuje plány, které zamíchají osudy tvorů všech Devíti světů. Všeotec je krutý manipulátor a ani elfové zdaleka nejsou tak čestní a nezištní, jako v knihách oxfordského profesora.

Poul Anderson zůstal věrný starému Severu a ságám i v dalších desetiletích. V osmdesátých letech vytvořil historickou trilogii Poslední Viking o norském králi Haraldu Krutém. Zde už se naprosto obešel bez jakýchkoli fantasy motivů. Ovšem i v tomto triptychu jakoby zněly dávné ságy a dul ledový vítr Severu.

Těsně před svou smrtí stihl Anderson dokončit ještě jeden historický román: Dech beroucí příběh legendární norské královny Gunnhildy, manželky Eiríka Krvavé sekery. Kniha se jmenuje velmi příznačně: Matka králů. Tato žena totiž svému muži porodila osm dětí, z toho sedm synů, z nichž všichni si nárokovali nějaký ten trůn v severských zemích. Spisovatel zde popisuje Gunnhildu jako čarodějnici, která se seidru učila u laponských šamanů. Jedná ve spolku s Óðinnem i Bílým Kristem, jak se jí to právě hodí. Právě ona dokáže velice dobře prohlédnout styl Jednookého. Sama totiž jedná podobně. Jejím úhlavním nepřítelem je islandský skald a obávaný čaroděj Egil Skallagrimsson.

Ovšem román, na který bych se chtěl dnes zaměřit, a který zachycuje Óðinna takřka v „plné parádě“, je Válka bohů z roku 1997: Zde se Anderson soustředil na legendárního dánského krále Haddinga, který je předobrazem Shakespeareova Hamleta. Autor vychází z kroniky Gesta Danorum Saxa Grammatica, která vznikla asi okolo roku 1200. Anderson, podobně jako srovnávací mytolog Georges Dumézil (Du mythe au roman: La Saga du Haddingus et austres essais), je přesvědčen, že Hadding je vlastně bůh z rodu Vanů Njord, který se v tomto vtělení snaží zabránit válce mezi Vany a Ásy. I zde se jako průvodce Njorda-Haddinga objevuje Óðinn. A i zde kuje své pikle a manipuluje s životy celých národů. Vystupuje zde i zlovolný Loki. Anderson ústy Njorda-Haddinga vypráví příběh o tom, jak se Jednooký seznámil s Lokim a jak poznal tajemství run. Je to trochu jinak, než se dočteme v Eddách, ale věřím, že to čtenáře Pohanského kruhu bude zajímat:

mimir„Zatímco mezi Aesiry a Vaniry zuřila válka, která ohrožovala budoucnost všech bohů, Odin hledal moudrost. U Mimirovy studnice si jí koupil doušek za cenu jednoho oka. Pak teprve zjistil, kolik toho ještě neví a musí poznat. Mimir jej nemohl nic naučit, protože ještě nezemřel. Mohl mu ale říci, kde hledat radu.

Pak se Otec připravil na cestu a vyrazil. Šel sám. Musel projít hodně divokých a matoucích cest. Kdokoli, kdo by se k němu přidal a neměl jeho znalosti, by ohrožoval oba dva. I on sám někdy na tak dlouhé pouti ztratil cestu. Vydal se do Midgardu a světem lidí. Ti se také pustili do válek. Vedli krvavé spory a množily se mezi nimi krádeže. Jako pouhý poutník musel často bojovat. Nepřinášelo mu to žádné potíže, jen ho to brzdilo. Pomáhal totiž také těm, kteří se s ním spřátelili.

V Železném lese už to bylo těžší. Zdržovali se tam trollové a různé jiné příšery. Přesto tam nebyl k sehnání ani kousek masa nebo ryby, ovoce nebo kořínky. Potřeboval víc než jen lidskou sílu a dovednosti, aby se dostal napříč touto neplodnou zemí.

Ještě horší byla cesta, která jej dovedla až do pekla. Cestoval mrazivě chladnou a temnou zemí Niflheimem. Překračoval divoké řeky, odolával jedovatým hadům, prošel okolo draka Nidhogga, který okusuje nejhlubší kořeny Stromu Světů. Se zlem se setkával na každém kroku. Také se musel navíc vyhnout ohňům Muspellheimu. Přebývá tam Surt, který je jednoho dne přinese, aby spálily všechny světy. Jotuni nevěděli, jak mohl Odin přejít přes tohoto obra bez jediného zranění. On o tom nikdy nemluvil.

Nakonec dosáhl svého cíle. Tam, daleko v nejvyšších horách Jotunheimu. Už věky tu přebýval Farbauti se svou ženou Laufey. Oni jediní věděli to, co Odin potřeboval. Ve svém paláci jej patřičně přivítali. Obsluhovali je tmaví elfové. Kolem zdí neustále profukoval a kvílel vítr, který sem přinášel sněhové vločky a jejich ledový třpyt. Nechtěli mu ale splnit jeho přání. Jemu, který byl přítomen zavraždění Ymira.

Měli dva syny, Byleista a Lokiho. Byleist se k nově příchozím nechoval přívětivě. Nenáviděl je. Nic dalšího jsem o něm neslyšel. Loki ale byl jiný. Sám by se mohl stát bohem. Byl vysoký a krásný, se světlou pletí, jež kontrastovala s havraními vlasy a očima. Protože byl divoký a plný života, už dávno jej přestalo bavit nicnedělání na téhle kamenné pevnosti, která leží v nehostinných horách, kde zima nikdy nekončí. Dychtivě naslouchal všem příhodám a melodiím, kterými se host odvděčoval svému hostiteli. Jeho slova v Lokim vzbuzovala představy o Asgardu, zářícím na konci duhového mostu.

Zanedlouho požádal matku a otce, aby mluvili otevřeněji. Byl rozumný, měl dobře proříznutou pusu a když chtěl, dokázal být i uhrančivý. A ke všemu jim ještě našeptal, že by nemuselo být na škodu, kdyby se mezi božstva dostal někdo z jejich druhu.

Pak tedy starší jotunové, čaroděj a čarodějka, ustoupili. Pověděli Odinovi vše, co věděli. Že to, po čem se pídí, leží daleko za prahem smrti. Tam se ale ještě nikdo neodvážil. On ano. Čeká ho ještě náročnější a podivnější cesta, než po jakých dosud kráčel. Thursir se o ní za ta léta přece jen něco dozvěděl. Loki se nabídl, že s ním půjde jako průvodce a pomocník. S tím Odin s díky a potěšením souhlasil.

Rozloučili se a sešli do hor. Museli přejít ledovce, kamenné pustiny, obrovské pozemky a zahrady obrů. Až došli k moři. Tam Loki vyvolal svého pomocníka z podsvětí a přikázal mu, aby je převezl ve své poloviční lodi. Tu vidí námořníci krátce před tím, než se potopí. Na protějším břehu bujel prales. Nikdo tu nepřebýval a kromě různých stvoření žijících ve vodě, vzduchu či na zemi se tu nic netoulalo. A přesto, jaká jsou tahle stvoření rozmanitá a krásná! Také tu nebylo slyšet ani hlásek. Ozývalo se jen šumění listů ve větru. Putovali stále dál, až došli k samotnému Stromu.

odin rytina -YggdrasilTento obrovský jasan roste za hranicemi lidského myšlení. U jeho kořenů a okolo silného kmenu a větví jsou seskupeny všechny světy. Strom ale velice trpí. Zespoda jej ohlodává Nidhogg, shora okusuje jelen a jeho dřevo hnije. Prohání se po něm také červená veverka Ratatosk, která vyžvaní veškerá ošklivá slova, která kdo vyslovil, od draka v hlubinách počínaje a orlem, který krouží na obloze a na vše dohlíží, konče. Přesto Strom žije, protože on sám je život. Ten přetrvá, i když všechny světy již padnou.

Odin a Loki vyšplhali mezi větve. Proplétali se jimi, překonávali jejich pohupující se dlouhé údy a stinná útočiště šeptajících listů, až našli přesně takovou větev, kterou hledali. Tam si Odin hodil smyčku okolo krku a seskočil z větve. Pod ním už čekal Loki a probodl jej jeho vlastním kopím. Tam Odin zemřel.

Devět nocí se pohupoval ve větru a obětoval sám sebe. Visel na stromě, jehož kořeny sahají až do neznáma. Loki čekal. Bez vody a bez chleba, jen za společnosti temné noci a kvílícího větru. Pak Odinovo vyvalené oko opět zamrkalo a rozzářilo se. Podíval se totiž do hlubin, které nikdo nikdy neviděl. Hlasitě vykřikl. Provaz, na kterém se tak dlouho houpal tam a zpátky, se přetrhl. Odin spadl. Vstal a sebral vyryté runy, aby si je přečetl.

Tohle jsou runy vysoké magie a hluboké moudrosti. Je v nich shromážděno veškeré vědění bohů, elfů, trpaslíků, obrů a lidí. Díky nim může někdo znalý poskytnout pomoc v trápení a nemoci. Může si přetrhat pouta a ztupit meč nepříteli. Může zastavit šípy, kouzla a oheň. Může potlačit nenávist mezi lidmi a utišit bouři na moři. Může vyhnat čarodějnice a povzbudit válečníky, když ztrácejí odvahu a sílu. Může vyvolat mrtvé, kteří mu předpoví, co se stane. Může si získat lásku kterékoli panny — a díky tomu se Odin později naučil umění skaldů. Zná všechna skrytá jména bohů, elfů, trpaslíků a obrů. Ví věci, které by nikdy nikomu neřekl.

odin 168559Tak se tedy Odin podíval smrti do očí a zase se vrátil. Tak našel runy. Od té doby se Strom jmenoval Yggdrasil, kůň Strašlivého, kterým je Odin. A když se mu lidé obětují, vždycky je to pověšením, protože on je Pánem šibenice.“

Zdroj: Poul Aderson: Válka bohů. Perseus, 1999. I ostatní jmenované knihy vyšly u tohoto vydavatele.

Ilustrace: Nejsou součástí knihy, slouží jen jako doplněk.

Reklamy
komentáře 3 leave one →
  1. Srpen 31, 2015 12:41 pm

    To vypadá dobře, díky za tip.

  2. Medvídek permalink
    Srpen 31, 2015 9:56 am

    Je to velmi zajímavý pohled na to, proč Ódin toleruje Lokimu toliko neřestí a je pravda, že Edda se nezmiňuje, jak došlo k pokrevnímu bratrství mezi nimi. „Devět nocí se pohupoval ve větru a obětoval sám sebe. Visel na stromě, jehož kořeny sahají až do neznáma. Loki čekal. Bez vody a bez chleba, jen za společnosti temné noci a kvílícího větru.“ Škoda je, že nevíme odkud autor(Anderson) čerpal.

    • Září 1, 2015 5:35 pm

      Jsem dalek toho, abych Poua Andersona měl přímo za „pohana“, i když zrovna tuto knihu věnoval vibrabábě Dianě Paxsonové (tedy v té knize to je). Nicméně, problematikou se zabýval cca 50 let. Ten Saxo je dobrý zdroj informací, nicméně ve „Válce bohů“ se pokouší Anderson podat výklad severské mytologie i z hlediska Jotunů, kteří (v Andersonově podání) měli Haddinga-Njorda vlastně vychovat. Takže to bude autorova fabulace.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: