Skip to content

Akce Wolin 2015 (část I.)

Srpen 20, 2015
tags:

aZdravím Vás všechny. Je to můj první článek, tak prosím buďte trochu shovívaví 🙂 Již jsem se setkal s pár lidmi, jenž měli tu možnost kouknout se do Polska na vikingskou osadu ve Wolinu. Jelikož se zajímám o Seveřany, tak mě to velmi zajímalo, a letos Norny připředly do mé nitě osudu možnost kouknout se tam také. Jelikož jsem měl nařízenou dovolenou, tak jsem si řekl, že by byla škoda tam jet pouze na víkend a pak hned zpět, tak jsem si naplánoval i výšlap po okolí. O ten se s Vámi podělím v druhé části. Nebudu rozebírat jednotlivé detaily, jen Vás seznámím s tím, co tam očekávat a co Vás tam čeká. Ostatně proslýchá se, že na stránkách Doby vikingské by se měl objevit časem článek z pohledu českého aktéra (účastníka).

Takže k cestě. Jak bylo jisté, že vyrazím, vyvstala otázka, jak se tam dopravím. Jelikož jsem plánoval i výšlap, tak cestu autem jsem zavrhl a kvůli pohodlí a spojení i cestu autobusem a letecky. Tudíž zbývá vlak. Na internetu jsem si našel vhodná spojení a s dvoutýdenním předstihem jsem vyrazil na nádraží zjistit optimální možnost spojení a cenu dopravy. Paní na informacích mi sdělila, že se spojením není problém a cena cca dva a půl tisíce je také příznivá. Tak jsem doma zabalil stan, spacák, hygienické potřeby a nějaké to prádlo. Dva dny před odjezdem jsem si došel koupit lístek. Tam na mě paní vybalila cenu 6000kč což mě zarazilo. Po chvilce hledání jsme zjistili, že tato cena je za nejkratší dopravu, tudíž přes Německo. Cena za zpáteční 2391kč + rezervace míst je za delší, časově náročnější a s mnohem více přestupy přes Polsko. Nepotěšilo mě to, ale povyrostly mi pejzy a koupil jsem samozřejmě lístek přes Polsko.

Ve středu večer jsem vyrazil do Prahy, kde jsem přespal u kamaráda, abych to ve čtvrtek brzo ráno mohl hnát směrem Pardubice-Ústí nad Orlicí-Klodzko Glowne-Leszno-Poznan-Wolin. Co město, to přestup. Cesta ubíhala celkem pohodlně a já z oken vlaků zasněně pozoroval, jak ubíhá krajina, mizí Česká zem a nabíhá Polsko. Hlava plná očekávání, až jsem si ani nepovšiml, že jsme přejeli hranice. Na to mě upozornila jiná architektura nádraží a jeho ne zcela udržovaný stav. Během výletu jsem pak zjistil od místních, že tam to funguje tak, že co nemají zaplaceno, to nedělají. Tudíž „nádražák“ ani kytky nezalije, natož aby třeba natřel plot. Cestou jsem pak pozoroval různé architektonické skvosty a některé staré domy, život lidí poblíž kolejí. Kolem deváté večer jsem zahlédl pole velkých větrných elektráren a to už se blížil Wolin.

bZ vlaku vystoupilo hned několik lidí, dle oděvu očividně mířících směr osada. Cestou jsme se dali do řeči, odkud kdo je a tak dále. Domluvit se s Poláky nebyl ani moc velký problém, pokud si všichni chcete porozumět, tak jsem ani nemusel vytasit svou hroznou verzi angličtiny. Za chvíli jsme se dostali k mostu, odkud již bylo možné vidět osadu, pomalu zahalující se do šera tmy. Na kraji osady jsme si popřáli mnoho zdaru a každý jsme šli svým směrem. Já jsem si osadu zběžně prošel a vzhledem k začínající noci začal hledat místo k noclehu. Trochu jsem předpokládal, že tam budou mít vyhrazený prostor pro stanování nedobových návštěvníků. Mýlil jsem se. Ve městě Wolin kemp je, ale až na druhé straně jezera (cca 4km suchou nohou) a vzhledem k tomu, že byla již noc a já měl stejně v plánu bivakovat, prošel jsem Reclav a na jejím konci se usídlil v opuštěném sadu. Ráno jsem zjistil, že to nebyl až tak dobrý nápad, protože sad se mnou okupovala spousta slimáků. Tak jsem je sházel z věcí, poklidil, udělal základní hygienu a šel do osady.

Tak něco k osadě Wolin. Pokud přijdete po silnici (od Reclavi), přejdete malý můstek, bude již vedle vás po levé ruce aréna, kde se konají souboje. Po ruce pravé jsou toalety, umyvárna a informační budova, vedle ní stánky s pivem. Pivo v kelímku musíte vypít na místě, aby jste jim tam nedělali bordel, ale já jsem na to vyzrál tím, že jsem si přivezl picí roh, tak jsem si pivo přelíval do něj a mohl s ním běhat po celé osadě. Naproti vám je brána do osady Wolin. Já jsem si zašel do umyvárny opláchnout obličej, pak prošel bránou. Za ní se po levé ruce nachází přístřešek, kde se pořádají přednášky, proti vám jsou dvě dlouhá stavení, kde si můžete zakoupit krmi, za nimi dětský plácek a kotviště drakarů. Po pravé ruce jsou dřevěná roubená obydlí, u kterých místní ukazují dobová řemesla. Řemesla to jsou jako například: karetkování, spřádání vlny, nemůže chybět kovář, tesař a jeho dřevěný soustruh, hrnčíř a jiní. No, a levá strana uvnitř osady je převážně vyhrazena vnitřnímu stanovému táboru účastníků. Jelikož jsem věděl, že tam bude zastoupení účastníků z České republiky, tak jsem se je vydal hledat. Narazil jsem na jednoho z pořadatelů a ten mě odkázal na stanový tábor mino hradby za arénou, ten že je vyhrazen pro cizí účastníky. Po chvíli procházení a prohlížení nejrůznějších účastníků jsem spatřil osobu, kterou jsem hledal. Nebyl to nikdo jiný než Tomáš Vlasatý. Vyrazil jsem k němu, pozdravili jsme se, obeznámil mě s věcmi, co a jak, a dále mi představil další účastníky z Čech. Byl jsem u seskupení Midgard, kteří mě přijali opravdu s vikingskou pohostinností a umožnili mi u nich schovat mou krosnu, abych s ní nemusel běhat po celém Wolinu, za což jim mnohokráte děkuji. Ovšem bylo ji třeba schovat důkladně, aby nebyla vidět a nenarušovala dobový ráz stanového tábora. Stejně tak i já díky absenci dobového oděvu jsem se jim po táboře moc nemotal. Na oplátku za vřelé přijetí jsem jim občas přiložil do ohně a došel na nákup. Jde o to, že již takto měli dost prací a starostí se svými povinnostmi, natož aby je otravoval nějaký přivandrovalec. Co se českého zastoupení týče: Byli to Midgard, a z Čech tam ještě byl Gunnar, Brunnakr, někteří zástupci Wulfgardu, Styrke, Orcae Ita, Hersir, Marobud (byť mnoho z nich tam bylo nahlášených právě pod Midgardem nebo Gunnarem). Snad jsem tedy na nikoho nezapomněl a ještě jednou děkuji všem, co tam se mnou měli tu trpělivost.

cTak teď jak to celé pro návštěvníky chodí. Wolin má daný svůj program rozdělený do tří dnů. Některé akce se opakují všechny tři dny, některé, jako třeba přednášky a vystoupení, jsou unikátní. Proto všem výletníkům doporučuji vyhradit si alespoň dva dny a stejně nestihnete okouknout vše. Ochranka to tam běžně uzavírá hodinu před zahájením programu a nevpustí vás tam dříve, než to začne. Stejně tak prý dříve lidi vyhnali asi tak hodinu po konci, ale letos tam návštěvníky nechávali dlouho do noci. Vstup na jeden den stál 15 zlotých, což není nic drahého, ale jako návštěvník musíte platit toalety. Dále pak, dobít telefon či uložit si někde věci nebo kolo zde není umožněno, ale při počtu cca 2000 návštěvníků/den je to pochopitelné. Ten telefon se dá vyřešit tak, že si ho sebou vezmete do města a v restauraci, kde si dáte oběd, nebo kafe, vám ho nechají po dobu hostování dobít. S tím nebyl problém ani po celý můj výlet. Co se parkování aut týče, tak zdejší obyvatelé umožňují za nějaký poplatek parkovat auta na svých zahradách. Občas jsem mezi nimi viděl i stany, ale pokud výtěžek nejde na podporu osady Wolin, tak jsem radši bivakoval po lesích. Pejzy zase povyrostly. Ve městě Wolin po celou dobu probíhala pouť a s tím spojené trhy. V osadě Wolin také probíhal trh, ale jen s dobově zaměřenými věcmi. Látky, kůže, rohy, šperky, zbraně, kostýmy, nářadí, karetky a spoustu dalšího. Dost z toho vznikalo přímo před vašima očima a cenově příznivěji než u nás. To ostatně říkalo dost účastníků, že sem jezdí některé věci prodat a hlavně nakoupit. Ostatně byla to radost pohledět na šikovnost a um řemeslníků a hbitost dívčích prstů při práci. Vzhledem k tomu, že mě čekala ještě daleká cesta, tak jsem nic nekupoval, byť krásné kožešiny přímo lákaly.

Jak jsem již psal výše, Wolin má kotviště drakarů a tudíž se proháněly kolem. Návštěvníci mají možnost za nějaký poplatek si zaveslovat a projet se. Když ze břehu koukáte, jakou rychlostí kolem vás prosviští a to s nesehranou posádkou, tak si teprve uvědomíte, jaký dojem museli budit v době svého rozmachu. Každý rok se pořádá dobová plavba na zahájení Wolinu. To teprve musí být zážitek, zúčastnit se několikadenní plavby v dobových kostýmech. To teprve člověk pocítí úžasnou atmosféru a souznění vikingů. Bohužel na to musí mít člověk vybavení a registrovat si volné místo dlouho do předu. Do budoucna se pokusím takovéhoto „Raisu“ zúčastnit. Mezi další aktivity na Wolinu jsou vystoupení hudebních skupin. Já jsem se zúčastnil vystoupení skupiny Percival. Naživo hráli perfektně a měli tam dost posluchačů jak z řad vystupujících, tak hostů. Dále tam ochotnické divadlo v historických kostýmech dělalo vystoupení pro děti. Sehrávali různé ságy a příběhy. Já jsem na příklad skoukl příběh o Beowulfovi, ale hráli i jiné.

dCo přednášek se týče, probíhají v polštině, ale pokud se hodně soustředíte, tak se jim dá obstojně rozumět. Přednášeli tam odborníci na téma dobové ságy, ale já měl tu výhodu, že jsem tam byl s Tomášem a ten mi udělal výklad v češtině. Je úžasné, co on všechno ví a má nastudováno z vikingského období, a kdo s ním měl tu čest, tak mi dá za pravdu. Tomáš se vždy až jakoby rozzáří, když začne vyprávět a je radost ho poslouchat. V sobotu navečer měl pro nás i připravený rozbor dobové básně a poodkryl nám tajemství dobového příběhopravectví. Při poslechu si člověk začal pomalu uvědomovat složitosti, tajemství a smysli tehdejších příběhů a myslím si, že pokud člověk nezná tohoto alespoň základ, těžko může ovládat a nakládat s runami. To říkám všem rádoby věštitelům run. O Tomášově zápalu svědčí i to, že na festivalu dost velkou část svého rozpočtu zruinoval nákupem knih a publikací pojednávajících o Seveřanech. Každopádně máte možnost posoudit na stránkách: http://sagy.vikingove.cz/ nebo na fejsu: Doba vikingská. Tímto mu vyjadřuji dík a přeju mnoho úspěchů do budoucna. Tomáše mám v úctě, protože vím, co všechno to obnáší a co všechno pro to musí obětovat. Kéž by bylo více takovýchto odborníků.

No, a tímto se dostáváme k pro někoho nejzajímavější fázi. Já tedy doufám, že pro stálé čtenáře Pohanského kruhu byl nejzajímavější ten odstavec výše, ale už teď „bojové skupiny“. Většina účastníků Wolinu tam jezdí bojovat, tak si o tom něco povíme. Účastníci se tam sjíždějí postupně již několik dní předem a tak některý čas tráví nácvikem bojů a taktik. Ty vám pak ukáží během festivalu. Třeba pro příklad když jsem v sobotu ráno přišel k osadě, bylo teprve devět a tak byla pro návštěvníky uzavřená, ale v aréně byly různé skupiny (řekněme vikingů) a hrály vikingskou verzi přetlačované. Stáli bez zbroje, pouze se štíty, rozděleni na dvě skupiny, rozbíhali se proti sobě a snažili se přetlačit soupeřovu skupinu. Ranní rozcvička pravých válečníků. Během dne probíhali v aréně různé potyčky mezi klany. Zmínil bych častý a oblíbený boj o most. Na zemi je lávka a na každé straně lávky je jeden klan s daným počtem bojovníků. O kus dál za nimi je špalek. Zvítězí ten, kdo pobije všechny soupeřovi bojovníky nebo se probije a dotkne se špalku. V člověku to až cukne, když do sebe narazí štíty a rozezní se řinčení zbraní. Asi je načase si něco málo říci o pravidlech boje. Zbraně jsou záměrně ztupené a bojovníci by měli mít co nejvěrohodnější dobovou zbroj, ale v rámci bezpečnosti se dělají drobné ústupky. Bojovník se snaží zasáhnout soupeře do míst na těle, které by znamenali v reálu jeho vyřazení z boje. V rámci fair play by úder měl být veden takovou silou, aby soupeř o něm věděl, ale aby mu neublížil. Přeci jen se nechtějí zabít. Pokud to bylo zase jen takové polechtání, tak by bojovník měl bojovat dál. No, a pokud to byla rána dostačující, ale bojovník je natvrdlý nebo bastard, tak kolem nich pobíhají rozhodčí odění do půl těla se sukovicí v ruce a tou ho pořádně praští do palice. Jestli si myslíte, že je to nějaká šimraná, tak vás mohu ubezpečit, že každý den tam někoho z bojiště odvážela rychlá a co jsem slyšel, jednou letěl i vrtulník.

eTak šup zpátky k bojům. Dalším zážitkem je střet na lodích, kdy se střetnou dvě lodě a bojovníci se snaží obsadit soupeřovu loď. Vypadá to úchvatně a čest bojovníkům, neboť to provádí bez zbroje, aby v případě pádu do vody neutonuli. Nutno podotknout, že historicky se přepady na moři moc nedělali z toho samého důvodu. Ale vypadá to luxusně. Hlavní bojovou událostí bylo střetnutí vojsk. To se odehrávalo navečer a účastnili se všichni bojovníci. V aréně se proti sobě seřadily dvě armády. Odhaduji tak okolo tří set na každé straně. Stáli hrdě pod svými praporci, se zbraní v ruce, v naleštěné zbroji, opásáni karetkami od svých milých, s přívěšky svých bohů. Byly to domácí proti nájezdníkům. Postupně na sebe přes bojiště pokřikovali a zastrašovali soupeře. Pak proti sobě vyběhlo deset nejstatečnějších bojovníků a utkalo se v sólovém souboji, čímž uctili tradici a ukázali svou zdatnost. Pak už proti sobě vyběhly šiky a rozezněla se bitva celou arénou. Štíty drtily, meče sekaly, kopí bodala a sekery půlily. Bojovníci za neustálého řinčení zbraní padali pod rukou zdatnějšího soupeře. Celý boj mohl trvat asi tak v průměru patnáct minut, dokud jedna strana nebyla do posledního vybita, dokud smělý Jarl nezaplatil drzost životem. Píši v průměru protože bitva se opakovala hnedka ještě po dvakráte. Takže tam stateční rekové do sebe bušili skoro hodinu a předvedli své nejlepší umění. Nutno napsat, že v pátek útočníci, pod které patřili i naši stateční Čechové, prohráli. Ale v noci zasedli jarlové jednotlivých nájezdnických skupin, společně probrali taktiku a v sobotu rozendali Polské obránce 3 : 0 Tak můžeme být na ně hrdí. Ještě bych měl zmínit, že naši čeští vikingové byli velmi zodpovědní, neboť když jsem přišel s pivem v rohu do tábora a nabídl jim napít, tak všichni, i přesto, že byl pěknej pařák, odmítli, že až po boji. Můžu potvrdit, že celý den, jsem neviděl nikoho z našich pít, dokud neměl po všech bitkách a povinnostech.

Závěrem bych také zmínil, že na festival dorazil i Dan Vávra s rodinou. Můžete namítat, co ten má s námi společného, ale řekl bych, že reprezentuje naší zem a stejně tak se netají svým vztahem k pohanství. Na dosti videích ho můžete vidět s Thórovym kladivem na krku. Různé události a řemesla bych zde mohl více rozebrat, ale to by byl mnohem delší článek a hlavně já jsem si dal za cíl Vás seznámit s tím, jak to na Wolinu chodí a co očekávat. Nejlepší je to zažít na místě, doporučil bych pořídit, nebo vypůjčit si dobový kostým, určitě lepší zážitek. Cesta vlakem není špatná, ale auto bych doporučil spíš a v počtu dva a více lidí vyjde i levněji než vlak. A pak je otázka co s věcmi, protože já měl štěstí, že mi dali důvěru a umožnili mi uschovat krosnu ve stanu. Ale nemůžete je takto obtěžovat, mají svých starostí dost. Každopádně jsem tam narazil na spoustu dobrých lidí a určitě doporučuji se do Wolinu podívat. Já osobně jsem strávil na festivalu pátek a sobotu. V neděli ráno jsem již vyrazil na mou túru, tudíž o den dříve oproti plánu, ale o tom Vám budu vyprávět v dalším článku.

PS: Fotky, co jsem pořídil, jsem umístil na uložto. Budou tam ke stažení do konce roku. Moc od nich neočekávejte, fotil jsem telefonem a dost se to podepsalo na kvalitě. Odkaz je: http://uloz.to/xHKAacxC/wolin-rar

Reklamy
komentářů 9 leave one →
  1. Září 10, 2015 6:38 pm

    Pěkný článek, dobré shrnutí toho, jak to chodí na Wolinu. A děkuju i za chválu na svou osobu, bylo mi ctí! 🙂

  2. Srpen 26, 2015 1:24 pm

    Prave neprizniva cena je duvodem, proc vybiram cestu vlakem cim dal mene. V tvem pripade to vsak stalo za to. 🙂 Diky za reportaz, ktera dostatecne navnadila ku snaze prijet shlednout nastavajici rocnik. 🙂

  3. Geri permalink
    Srpen 24, 2015 4:00 pm

    Super článek. I dobry pokec přímo na Wolinu

    • Medvídek permalink
      Srpen 24, 2015 4:42 pm

      Děkuji za pochvalu. Já jsem byl také maximálně spokojen a potěšení je na mé straně 🙂

  4. Srpen 20, 2015 1:22 pm

    chjo kdy se naučíme správně psát adjektivum vikinský bez G…

    • Medvídek permalink
      Srpen 20, 2015 1:36 pm

      To je to poangličtění společnosti. 🙂 Tady co jsi sdílel článek: „Viking Age Ship Graffiti from Dublin“ tak já automaticky přidávám jen …ská, …ský, atd. Že je to špatně, slyším poprvé, ale nejsem žádný lingvista (což je asi vidět na chybách v mém pravopisu) a je pravda, že Doba vikinská to má bez g. Tak se zkusím o tom informovat proč to tak je a třeba se polepším.

      • Tyrfing permalink
        Srpen 20, 2015 4:59 pm

        Taky to oznaceno coby spravny tvar ctu prvne. A internety rikaji, ze je to spravne „vikinsky“, jako treba Hamburg -> „Hambursky“. Ale zatimco u vikingu se mi to neskutecne ekluje, tak u Hamburgu mi to nejak nevadi. Asi ze mi nejak diky nezvyku doba „vikinska“ implikuje nejaky ty „vikiny“… 🙂

      • Medvídek permalink
        Srpen 20, 2015 6:40 pm

        Mám známou a ta je učitelkou češtiny a dějepisu, tak jí zkusím požádat o vysvětlení správného tvaru. Ono mi to tam nějak neštymuje, protože jsem byl zvyklý na tvar s „g“, ale vím, že kolikrát čeština škrtá poslední písmena viz Tvůj příklad.

  5. Swjatoslaw permalink
    Srpen 20, 2015 11:11 am

    Velice hezky napsane, bez zbytečných kudrlinek, takove reporty mam rad! 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: