Skip to content

Rituály všedního dne

Srpen 11, 2015
tags:

Každé náboženství má své rituály. I dnešní pohanství. A každý dnešní pohan má své rituály přirozeně také. Ti, kteří se organizují ve stejně zaměřených skupinách, jako je třeba Pohanský kruh, mají dokonce vlastní kult. My máme „Kult Hromovládce“, ale o tom už jsme si něco řekli zde. Dnes bych se rád zaměřil na ta úplně běžná rituální gesta a činnost, kterou už provádím jaksi mimoděk a tak nějak samozřejmě  🙂 

oltář IMG_4198A dost možná podobné „rituální úkony“ děláte také, ani si to neuvědomujete, tak moc to máte zažité. Příklad: Když řeknete „…musím to zaklepat na dřevo“, a honem se kolem sebe rozhlížíte, na co by jste klouby ruky zaťukali – vlastně rituálně děkujete duchům stromů a přivoláváte jejich ochranu. Opravdu, tento zvyk má pohanské kořeny a je u nás dosud velmi rozšířen 🙂 . Nebo jiný příklad: Snažíte se ráno vstát vždy pravou nohou? Ani si to neuvědomujete a je to takové automatické? Vstát levou nohou napřed prý přeci přináší smůlu 🙂 . A co třeba pověry? Věříte na pátek třináctého jako smolný den? No, spousta lidí věří. A mají na to „svůj systém“, jak tento špatný den změnit v dobrý. Třeba plivou přes pravé rameno.  Kde je základ této pověry? Nejspíš až v roce 1307. Dne 13. října onoho roku francouzský král Filip Sličný započal hon na templáře…

Takové to pověry a rituály k zahnání „zlého“ nejsou jen výsadou pohanů. Mají to tak i ateisté. Kdysi jsem pracoval s „nevěřícím“, který byl vysokoškolsky vzdělán (stavební inženýr) a každé ráno po příchodu na stavbu obešel své nákladní auto ve směru hodinových ručiček. Nikdy ne v protisměru. Zaklekl u pravého předního kola a zkontroloval ho. Vždycky. Proč to tak dělal? Inu, nedokázal mi to vysvětlit, prostě to byl každodenní rituál 🙂 .  Zajímavé je, že na jiné stavbě jsem zažil dalšího kolegu, který měl svůj „obřad“ zase jinak: Jezdil s takovým maličkým buldozerem. Po příchodu na staveniště hned po ránu vždycky pomočil radlici tohoto stroje. Proč to dělá, na to jsem nikdy nenašel odvahu se zeptat… Dnes pracuju už léta v továrně. Svářeči tam mají také svůj rituál, který je pevný jako Kruppova ocel: Každé ráno v osm hodin jdou na kafe. Všichni. Nárok na to nemají – přestávka je jindy. Ale vždycky to tak mají a dodržují to, zaměstnavatel radši dělá, že to nevidí. Proč nejdou třeba o deset minut dříve nebo později, to nikdo neví…

Vidíte? Třeba i váš kolega v práci má svůj každodenní rituál, který už má tak zaběhnutý, že ho nemění a vám už to ani nepřijde „divné“.  Já to mám taky tak. Hned po příchodu na pracoviště jdu pustit rádio. A to pouze Rádio Beat. Žádné jiné. Neexistuje, aby mi to někdo přeladil třeba na Evropu 2 nebo jinou s…ku!!! Vždy v šest ráno celá dílna slyší zprávy v podání Pepy Lábuse. Nikdo už se nad tím ani nepozastaví. Nebo jiný, tentokrát „nábožensky“ podložený rituál z mé „praxe“: V hospodě, když si dám první pivo, ještě než se napiju, vždycky do něj namočím prst a nakreslím s ním na půlitr runu X. Protože pivo je prostě dar bohů 🙂 . Už to dělám úplně automaticky a kdyby se tomu občas nějaký jiný píč nepodivil, už bych to ani nevnímal…

Když končím svůj den a jdu večer spát, u svého domácího oltáře zapálím malou svíčku v takovém tom hliníkovém kelímku. Každý večer jednu. Nějak se mi s tím maličkým plamínkem lépe usíná. Dělám to už osm let. Ty svíčky kupuju v balení po třiceti kusech, takže jde svého druhu o takový kalendář. Než usnu, chvíli na ten plamínek koukám a promítnu si v duchu události uplynulého dne. Je to skoro, jak pravil Josef Švejk: „… když jde pak člověk ležet, tak si může říct: To jsem byl zase dneska poctivej.“  🙂

IMG_1762 sněžka tiskNepodceňujte tedy moc takových malých rituálů všedního dne. Ani u sebe, ani u kolegů na pracovišti. Protože každý z nás může dělat něco, co z pohledu cizího pozorovatele může vypadat naprosto nelogicky: Jeden se vyhýbá kanálům, jiný na ně schválně šlape, další si neodpustí svůj každodenní hamburger v Mekáči… Ale když už jsme u těch svíček: Asi před dvěma lety jsem byl s partou kámošů na Sněžce. Vyrazili jsme z Pece za mlhy a deště a hodlali vystoupat až na vrchol. Cestou nahoru jsem se od skupiny na chvilku odpojil a v lese u cesty jsem pověsil malý runový návaz pro bohyni hor Skadi. A taky jsem tam zapálil tu malou svíčku. Vybral jsem k tomu přírodní prohlubeň pod kořeny stromu. Stále pršelo a já si říkal, že plamínek stejně po chvilce zhasne… Když jsme se stejnou cestou asi po pěti hodinách vraceli, svíčka, která normálně hoří cca dvě hodiny, stále svítila. Navzdory dešti a mlze. I malý, na rychlo uspořádaný, rituál může mít velikou moc 🙂 .

Fotografie: Autor.

Advertisements
komentáře 3 leave one →
  1. zdenek permalink
    Srpen 16, 2015 2:16 pm

    https://www.youtube.com/watch?v=0uLDeD7Of5A cetl jsem ten clanek o ibn fadlanovy,tak tady je takový bonus.

    • Srpen 11, 2015 1:15 pm

      Důležitý je taky to „rituální“ pivo, které evidentně v tomto případě neproběhlo správně 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: