Skip to content

Ahmed ibn Fadlán a Seveřané

Červenec 24, 2015
tags:

omar 13thWarriorwithOmarKaždý z čtenářů těchto stránek asi viděl film Johna McTiernana Vikingové s Antoniem Banderasem v hlavní roli vyslance bagdádského kalifa, který putuje na daleký Sever bojovat s tajemným zlem. Někteří z vás nejspíš i četli knižní předlohu spisovatele Michaela Crichtona Pojídači mrtvých.

bulharsko mapaJenže Arab, který vystupuje v těchto dílech skutečně existoval, jmenoval s Ahmad ibn Fadlán ibn al-Abbás ibn Rašid ibn Hammád a žil v 10. stol. n. l. na dvoře bagdádského kalifa al-Muktadíra. Právě tam dorazilo poselstvo vládce volžských Bulharů Almase a žádalo o pomoc v ožehavé věci: Turkotatarští Bulhaři (do té doby pohané uctívající Tangru – boha nebes) chtěli přestoupit na islám, protože je otravovali Chazaři – kteří pro jistotu přestoupili k judaismu. Potřebovali vzdělané věrozvěsty (trochu paralela k Cyrilovi s Metodějem u nás 🙂 ), kteří by jim novou víru správně vysvětlili. Kalif se Bulharům rozhodl vyhovět a vyslal do dalekého Bolgaru na horním toku Volhy výpravu, ke které patřil i ibn Fadlán. Mise byla úspěšná, protože krátce po příchodu ibn Fadlána a spol. v roce 922 do Bolgaru, volžští Bulhaři islám skutečně přijali jako státní náboženství. A s nimi i jejich poddaní z jiných etnik, například ugrofinští Muromci (odtud pocházel slavný kyjevský bohatýr Ilja Muromec), ale zřejmě i některé slovanské kmeny na území dnešního Ruska.

Ibn Fadlán o svém putování zanechal původně zevrubnou zprávu, ze které se však dochovala jen torza. Toho ostatně využil mistr Crichton a zlomky z ní zapracoval do svého fantasy románu – udělal to tak moc dobře, že někteří čtenáři mu dodnes věří jeho Wendoly, které ovšem skutečný ibn Fadlán nikde nepopisuje 🙂 . Co by však naše čtenáře mohlo zajímat, je ibn Fadlánovo setkání se skandinávskými válečníky a obchodníky někde v povodí Volhy nad Kaspickým mořem. Varjagové už tenkrát ovládali povodí ruských řek, které kvetlo zejména z prodeje otroků (podobně jako tehdejší Praha) a vzdělaný Arab tedy popsal i některé jejich pohanské zvyky, které mu, jako muslimovi, musely připadat opravdu podivné. Co se týká pohřbu severského náčelníka, asi nejucelenější český překlad vyšel v knize Dvacet nejvýznamnějších archeologických objevů dvacátého století od Jaroslava a Renaty Malinových z roku 1991. A právě ten zde uvádíme:

ibn fadlan obchod sergej ivanov»Bylo mi stále vyprávěno, že při úmrtí jejich náčelníka se dějí události, z nichž spálení mrtvého je tou nejmenší. Měl jsem proto veliký zájem dozvědět se o tom více. Jednoho dne jsem se doslechl, že jeden z jejich předních mužů zemřel. Hned jej uložili do hrobu, který zakryli na deset dní, aby v té době mohli nastříhat a ušít jeho oděv. Je-li majetek zemřelého malý, postaví malou loď, uloží ho do ní a spálí. Byl-li však zemřelý bohatý, rozdělí jeho majetek na tři díly. První díl připadne rodině zemřelého, druhý je určen k obstarání jeho šatstva a za třetí přichystají nabid (patrně druh severského alkoholického nápoje — pozn. autorů), který pijí v den, kdy je zabita otrokyně zemřelého a spálena se svým pánem. Nabidu totiž zcela propadli a pijí jej ve dne i v noci. Často se stává, že některý z nich umírá s číší v ruce. Zemře-li některý z jejich náčelníků, táže se jeho rodina otrokyň a služebníků mrtvého: „Kdo z vás chce zemřít spolu s ním?“ Někdo z nich pak řekne: „Já.“ Ten, kdo to řekl, musí tak učinit a nemůže své slovo vzít zpět. Není mu to dovoleno, i kdyby si to přál. Většinou jsou to otrokyně, které tak umírají se svým pánem.

Když tedy onen muž, o němž jsme se zmínili, zemřel, tázali se jeho otrokyň: „Která z vás chce zemřít spolu s ním?“ Jedna z nich pravila: „Já.“ Od té doby byla pak svěřena do opatrování dvěma otrokyním, které byly neustále při ní a často jí dokonce vlastníma rukama myly i nohy. Pak (ostatní) věnovali pozornost tomu, co bylo třeba pro mrtvého, počali stříhat jeho šat a starat se, aby vše bylo přichystáno, zatímco otrokyně, jež měla zemřít, každého dne pila a zpívala, jako by žila v předtuše nastávajícího štěstí.

Toho dne pak, kdy zemřelý a jeho otrokyně měli být spáleni, šel jsem k řece, kde ležela jeho loď.  Byla vytažena na břeh a byly pro ni připraveny čtyři podpěry z březového a jiného dřeva. Kromě toho bylo kolem lodi přichystáno něco, co se podobalo velikému skladu dřeva. Loď pak byla umístěna na zmíněné podpěry. Lidé začali nyní chodit sem a tam a mluvit mezi sebou řečí, které jsem nerozuměl. Mrtvý ležel mezitím ještě ve svém hrobě, neboť ho z něho nevyzvedli. Pak přinesli lavici, dali ji do lodi a položili na ni přikrývky a podušky z byzantského dibagu (malovaného hedvábí). Nato přišla stařena, kterou nazývají Andělem smrti, a rozestřela přikrývky na lavici. Úkolem této stařeny je rovněž dohlížet na šití šatu pro zemřelého, na úpravu nebožtíka. A ona také zabíjí dívky (otrokyně). Všiml jsem si, že to byla stará obryně, tlustá a chmurného vzezření. Když pak přišli k jeho hrobu, odházeli hlínu z dřevěného krytu a tento kryt sňali. Pak svlékli mrtvého z šatů, v nichž zemřel. Povšiml jsem si, že tělo bylo silným mrazem zčernalé. Když zemřel, položili mu do hrobu pivo, ovoce a mandolínu. To vše nyní vyňali. Mrtvý kupodivu nepáchl a nic se na něm nezměnilo kromě barvy kůže. Potom jej oblékli do spodních a svrchních kalhot, bot, košile a dibagového pláště se zlatými knoflíky. Na hlavu mu posadili čapku z dibagu a sobolí kožešiny. Pak jej donesli do stanu, postaveného na lodi, uložili jej na přikrývky a podepřeli poduškami. Poté přišli s nabidem, ovocem a vonnými rostlinami, jež rozložili kolem jeho těla. Dále přinesli chléb, maso a cibuli a hodili to před něho. Pak přinesli psa, přeřízli jej v půli a hodili do lodi. Nato přišli se všemi jeho zbraněmi a položili je vedle něho. Potom přivedli dva koně a honili je tak dlouho, až se zpěnili, načež je mečem rozsekali na kusy a naházeli jejich maso do lodi. Totéž učinili se dvěma kravami. Pak přistoupili s kohoutem a slepicí, zabili je a hodili do lodi. Mezitím chodila otrokyně, která si přála být zabita, stále sem a tam, vstupujíc do jednoho stanu za druhým. Majitel každého stanu s ní souložil, řka: „Pověz svému pánovi, že jsem tak učinil z lásky k němu.“

Poněvadž byl již pátek odpoledne, odvedli otrokyni k něčemu, co se podobalo dveřnímu rámu. Tam vložila své nohy na dlaně mužů a byla zdvižena tak vysoko, že viděla přes rám. Potom pravila něco ve své mateřštině. Nato ji spustili dolů, ale vzápětí ji znovu zdvihli a ona učinila tak jako předtím. Pak ji spustili a zdvihli potřetí a ona učinila jako již dvakrát předtím. Potom jí dali slepici a ona jí uřízla hlavu, již odhodila, slepici pak vhodili do lodi. Tehdy jsem se otázal tlumočníka na smysl toho, co činí. Odpověděl mi: „Když ji poprvé zdvihli, pravila: Pohleďte, vidím svého otce a svou matku! Podruhé řekla: Pohleďte, vidím všechny své zemřelé příbuzné sedět v kruhu! Potřetí pak pravila: Pohleďte, vidím svého pána v ráji a ráj je krásný a zelený. Spolu s ním tam jsou muži a mladí chlapci (služebníci). Pán mne volá. Nechte mne jít k němu.“

pohřeb Viking-funeralPak ji odvedli k lodi. Tam si sňala dva náramky, jež měla, a dala je staré ženě, které říkají Anděl smrti a která ji měla zabít. Pak si sňala dva nákotníky, které měla, a dala je dcerám ženy známé jako Anděl smrti. Poté ji zavedli na loď, avšak nesměla vstoupit do stanu. Tehdy přišla skupina mužů, kteří měli štíty a dřevěné hole, a podali jí číši nabidu. Zpívala nad ní a pak ji vyprázdnila. Tlumočník mi řekl: „Tímto se nyní loučí se svými přítelkyněmi.“ Nato jí byla podána ještě jedna číše. Vzala ji a dlouho zpěv protahovala. Stará žena ji však poháněla, aby rychle vypila a vešla do stanu, kde ležel její pán. Když jsem se na ni podíval, vypadala úplně zmateně. Chtěla vejít do stanu, ale vsunula hlavu mezi stan a loď.  Stařena ji vzala za hlavu a vstrčila ji do stanu; sama šla za ní. Muži pak začali bušit dřevěnými tyčemi do štítů, aby přehlušili její křik, neboť by ostatní dívky byly vystrašeny a nechtěly by zemřít se svými pány. Šest mužů vešlo do stanu a všichni s ní souložili. Potom ji položili vedle jejího mrtvého pána. Dva muži uchopili její nohy a dva její ruce. Žena, která se nazývá Anděl smrti, jí upevnila kolem krku smyčku, jejíž každý konec směřoval na jinou stranu. Konce smyčky pak podala dvěma mužům, aby za ně táhli. Pak přistoupila s malou dýkou širokého ostří a jala se jí bodat mezi dívčina žebra, zatímco oba muži dívku škrtili smyčkou, až zemřela.

Nyní přistoupil nejbližší příbuzný zemřelého. Vzal kus dřeva a zapálil je. Pak šel pozpátku zády k lodi a obličejem k zástupu, drže dřevo v jedné ruce a druhou maje na zadnici, a byl nahý. Tak bylo dřevo, které připravili pod lodí, zapáleno, když předtím zabitou otrokyni položili vedle jejího pána. Potom přicházeli lidé s větvemi a dřevem a každý měl s sebou kus dřeva s ohněm na konci. To hodili na hranici, takže se oheň zmocnil dřeva, potom lodi, pak stanu a muže i otrokyně a všeho, co bylo v lodi. Tehdy se zdvihl silný a strašlivý vítr, takže plameny stoupaly a oheň plál stále více.

Vedle mne stál jeden muž z kmene Rus. Slyšel jsem, že říká něco mému tlumočníkovi. Zeptal jsem se jej tedy na to, co říkal. Tlumočník odpověděl: „Onen muž řekl: Vy Arabové jste pošetilí.“ Zeptal jsem se: „Proč?“ Odpověděl: „Nu, protože házíte toho, jehož nejvíce ze všech lidí milujete a ctíte, do země a tam jej pohltí hlína a larvy a pole. My jej naproti tomu spálíme, takže vstoupí v témže okamžiku do ráje.“ Pak se počal halasně smát. Když jsem se zeptal na důvod toho, řekl: „Jeho pán seslal z lásky k němu vítr, jenž jej do hodiny odnese.“ A skutečně neuplynula ani hodina a loď a hranice i otrokyně a pán, vše se proměnilo v popel a jemný prach! Potom postavili na místě, kde ležela loď, když byla vytažena z vody, něco, co se podobalo zaoblenému návrší: Uprostřed vztyčili veliký kůl z březového dřeva, na nějž napsali jméno mrtvého a jméno krále Rusů, a pak se zástup rozešel.«

Zdroj: Jaroslav a Renata Malinovi: Dvacet nejvýznamnějších archeologických objevů dvacátého století. Svoboda 1991.

Ilustrace: Nejsou součástí knihy, byly zvoleny jen jako doplněk.

Obchod s otroky: Sergej Ivanov.

Pohřeb:  Frank Bernard Dicksee.

Advertisements
One Comment leave one →
  1. Adonis permalink
    Červenec 24, 2015 9:48 am

    Tomu říkám funus! 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: