Skip to content

Bohové Indoevropanů IV

Červenec 2, 2015
Válečničtí bohové
Válečnického boha neodmyslitelně zosobňuje v Indii Indra, v Římě Mars a ve Skandinávii Þórr – ztělesnění fyzické síly, přeborník bohů, neustále zapojený do vyvolávání bojů. V případě Indry skutky boha často vykazují kosmický smysl a jeho zabití obra jménem Vŗtra, který měl v držení vodstva, se často vykládá jako stvořitelský mýtus, dle něhož Netečnost, kterou symbolizuje Vŗtra, ‚překážka, odpor‘, byla zdolána představitelem Schopnosti ve vesmíru, za použití energie kosmu (jeho vájra, zbraň v podobě blesku): rozděluje ‚bytí‘ (sat) od ‚nebytí‘ a odděluje světy, dává počátek obíhání slunce (Norman Brown, 1978: 41-2). V případě Þórra jsou v podstatě motivy lidových příběhů vetkány do mýtických vyprávění o nekonečných výpravách do říše obrů, kde jeho kladivo Mjǫllnir (blesk) devastuje hlavy jeho arcinepřátel. Válečníci se snadno přivedou k ničivé zuřivosti a stanou se vrahy, nekontrolovatelnými, nebezpečnými pro klid společnosti: proto se musí jejich chování kontrolovat a indoevropské mýty poskytují dva druhy léku, jehož prostřednictvím se toho dosahuje:

(1) energetická opatření k ‚vychladnutí‘ uchváceného válečníka, zvláště po zkušebním boji mladého válečníka, jak je tomu u irského hrdiny Cúchulainna, který zůstal netečný k výzvě k sexu, ale zklidnil se po ponoření do tří velkých kotlů se studenou vodou.
(2) zbavení ho výhod či jiná forma přísného trestu, jako v případě ‚hříchů‘ Indry, který zabil ‚brahmina‘, úmyslně porušil dohodu, a svedl manželku kněze, a za trest ztratil své tejas (majestát), bala (fyzickou sílu) a rūpa (krásu) – nebo jako v případě germánského hrdiny Starkaðra, který lstí obětuje svého krále Óðinnovi, projevuje zbabělost na bitevním poli, a za peníze zavraždí svého ochránce, a přichází o své tři životy, které mu Óðinn dal, a umírá bez cti. V některých zvláštních případech se podnikají drastické kroky, jako je spálení síně, v níž král Frotho Dánský zamkl své divoké berserkir poté, co nad nimi zvítězil a pojedl s nimi… (Dumézil, 1970: 74-77, 85-90, 133-135).
Válečničtí bohové, často spojovaní s prudkými jevy v atmosféře (v Indii je bůh větru Vāyu zároveň válečnickým bohem), však mají rovněž blízký vztah k třetí funkci; zvláště Þórr a Mars mají silnou vazbu se zemědělci. Hlavními bohy třetí funkce však byla Božská Dvojčata: objevují se všude, ale zvláště se zmiňují ve védských hymnech, v řeckých mýtech a v baltských lidových písních z Litvy a Lotyšska; vždy se popisují jako synové Nebeského Boha a mají sestru, s níž patrně udržují v rámci mnohomužství incestní vztah, než jim změna etiky bránila být jejími společnými manžely; mají úzkou spojitost s koni a možná měli původně zvířecí podobu: jména saských králů, kteří vpadli do Velké Británie – Hengist ‚hřebec‘ a Horsa ‚kůň‘ – to jasně naznačují a v řeckém městě Thébách se dvojčata Amphion a Zethos nazývají ‚bílí koně Diovi‘.Často se o nich také tvrdí, že mají dva otce – jeden otce božského, druhý lidského, např. Zeus zplodil s Alkménou Hérakla, ale jeho bratr Ífiklés měl za otce muže Amfitryóna. Z tohoto rozdílného původu plynou různé důsledky: někdy nejsou ochotně přijati mezi bohy, nebo jsou smrtelní, nebo vykazují velmi rozdílné vlastnosti, např. Amfión je hudebník, Zethos lovec; známá pánduovská dvojčata z indické Mahābhāraty, Nakula a Sahadeva, se také velmi odlišují: Nakula je ‚cvičitel koní‘, podobně jako řecké dvojče Castor; velmi se blíží válečnickému typu s ‚ohnivýma očima‘ a ‚lvími rameny‘, kdežto jeho bratr Sahadeva je mírný, má sladkou, klidnou povahu a je spojován s  domácími povinnostmi a péčí o dobytek. Jejich hlavní funkcí je uzdravovat; jsou lékaři a mají magická léčiva. Činí, že slepí vidí a chromí chodí, a dokonce nahradí nohu ztracenou v bitvě; zachraňují lidi na moři a jakožto mladiství válečníci mimořádné velikosti a krásy zasahují do bitev (Ward, 1968). Jakožto božstva třetí funkce rovněž povzbuzují plodnost, což v podstatě na této úrovni činí většina bohů, ačkoliv ve skandinávském panteonu došlo k jistému přerozdělení: bohyně Nerthus, kterou Tacitus popisuje jako Matku Zemi v charakteristickém jarním rituálu k posílení plodnosti, se ve Skandinávii stala mužem a jakožto Njǫrðr se stal otcem dvou dětí, Freyra a Freyji. Njǫrðr je nyní bohem moře, kdežto jeho zemědělskou funkci v podstatě převzal jeho syn Freyr. Freyja ztělesňuje většinu ‚hříchů‘ třetí funkce, zvláště chtíč, promiskuitu a nenasytnost, a praktikuje tu nejohavnější magii (seiðr), kterou naučí Óðinna.
Příště: Etnocentrismus
Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: