Skip to content

Bohové Indoevropanů III

Červen 19, 2015

Sociální rozvrstvení a náboženství

Pokud tedy indoevropští bohové představují sociální entity čistě v tradici Durkheima [významný francouzský sociolog, který tvrdil, že náboženství je promítnutím společenských vazeb do oblasti nadpřirozena a posiluje tak soudržnost skupin – pozn. překl.], bylo zřejmé, že v indoevropském panteonu mohl mít svůj odraz i vertikální rozměr společnosti. Od třicátých let 20. století si lingvista Benveniste, věnující se íránštině, a odborník na srovnávací náboženství Dumézil povšimli, že množství indoevropských tradic odráží ve třech úrovních hierarchizaci společnosti: (1) kněží; (2) bojovníky; (3) výrobce. Tato hierarchizovaná struktura se zdála zvláště dobře zachována ve společnostech, kde přežily silně stmelené kněžské instituce, jako jsou druids u Keltů, brahmins u Indů a flamens u Římanů (Dumézil, 1958, Scott-Littleton, 1973: 49-139). Existují spolehlivé důkazy: v Indii měli svou ‚barvu‘ (varna), v Íránu svůj cech (pištra) a s podrobením neárijců a rozvojem městské civilizace se k původním třem přidala skupina čtvrtá.          

Indie

(1) brahman, kněz odpovědný za to, co je posvátné → bílá

(2) kșatriya, bojovník vládnoucí vojenskou silou (včetně síly rāj) → červená

(3) vaiśya, příslušníci klanu, zemědělci a pastevci → modrá

[(4) śudra, etnicky promíšení, bez jasně stanovené funkce]

 

Řecké tradice rozlišovaly ‚kněze‘, ‚bojovníky‘, ‚rolníky‘ a ‚řemeslníky‘; tři třídy lze dále rozpoznat u Skýtů, Keltů, Osetů a v Homérské tradici, jakož i v mýtické historii starověkého Říma. Rigsþula, báseň ze skandinávské Eddy, je jednoznačně charakterizuje a reflexe na ně se vynořují v mýtech a eposech prakticky všech indoevropských národů. Dle Dumézila tato sociální struktura určuje povahu a strukturu indoevropského panteonu.

Je vskutku zřejmé, že v archaických indoevropských společnostech soupeřila třída kněžích a bojovníků o kontrolu a o vedení společnosti: v Indii poměrně dobře ovládli sekulární moc rājanas čili kșatriya třída, avšak díky rozvoji obětní techniky v mechanismus nepostradatelný pro fungování a udržování kosmu brahminové v Brāhmaņa období vlastně společnost kontrolovali; v Íránu působila zoroastrijská reformace v podstatě jako kněžský výpad proti indoevropské válečnické etice, a mocný král králů požíval ochrany Nejvyššího pána Moudrosti, Ahura Māzdy, pouze tak dlouho, dokud se nepoddal ‚silám Lži‘, tj. dokud se řídil pravidly zarathuštrovského kněžstva. Keltští druidové byli prakticky jedinou ‚národní‘ institucí Keltů, která překračovala veškeré kmenové hranice a poskytovala jednotu jejich náboženství a etnicitě: druidové nebyli jen kněží a magici, ale rovněž věštci, rádci kmenových náčelníků, léčitelé, učitelé, strážci vědění a soudci osvojující si své dovednosti dlouholetým tréningem ústního předávání jejich nauky na zvláštních akademiích, např. v Bordeaux v Gálii.

Na druhé straně existují společnosti, jako raná jihogermánská společenství, kde kněží stěží hráli nějakou ústřední roli a kde moc kolektivně udržuje skupina kmenových či klanových vůdců, s válečnými předáky volenými na přechodné bázi – což je struktura, jež spíše špatně zapadá do Dumézilova schematu, ale vztahuje se pouze na germánské kmeny, s nimiž Římané bojovali v období raného Císařství (královská hodnost indoevropského typu je mezi východogermánskými kmeny známa).

Každopádně na základě této sociologicky založené ideologii Dumézil předpokládá existenci tří typů funkčních bohů:

(a) nejvyšší bohové = 1. funkce

(b) válečničtí bohové = 2. funkce

(c) bohové zemědělství/plodnosti = 3. funkce

 

Nejvyšší moc se v indoevropském světě skládá ze zákona a magie, což vládci propůjčuje dvojí roli, politickou i magickou. O tyto dva nejvyšší aspekty však v božském světě obvykle dělí dvě božstva:

(1) Varuņa je magik, který manipuluje s māyā, schopností ‚brát na sebe podobu‘;

(2) Mitra je zákonodárce, jak již naznačuje jeho jméno – ‚smluvní strana‘

 

Ale navíc: mohou být v mnoha ohledech postaveni proti sobě, např.

 

Bez názvu

 

Mnoho z oněch charakteristik Varuņy lze nalézt u skandinávského Óðinna: je magikem, ovládá runy, praktikuje seiðr (opovrženíhodnou formu kouzelnictví) – je rovněž nepředvídatelný a nebezpečný, a jeho spojitost s válečnickou třídou je zřejmá: je vůdcem vyvolených válečníků – einherjarů – které jím vyslané Valkýry sbírají na bitevním poli, aby je shromáždili po jeho boku o konečné kosmické bitvě při ‚soumraku bohů‘ – ragnaröku – konci současného světa, jemuž vládne. jakožto bůh moudrosti, získávající medovinu básnictví, vykazuje jisté rysy Mitry. To proto, že jeho protějšek Týr, původní nebeský bůh, se stal slabší postavou – stále kosmickým bohem u Sasů, kde jakožto ‚sloup světa‘ – Irminsul – zastává funkci podpírače nebe, je v podstatě germánským bohem války a zákona, což si v germánském vidění ‚války‘ jako ‚soudu se zbraněmi‘ (staroseversky  vaþnadómr) neodporuje; předsedá Thingu, sněmu lidu, tvořenému zbraň nosícími dospělými muži, a jeho kněží udržují tempo diskusí.

V Římě Mitrovu část svrchovanosti do velké míry absorboval Jupiter, ale stále zůstává prostor, aby méně významný Dius Fidius participoval např. při skládání přísah.

 

Svrchovanost je nicméně komplexnější: Mitra má i společníka, který je zvláště zodpovědný za árijské společenství jako celek – Aryamana, který zastává pět funkcí:

(a) zaručuje kontinuitu árijského společenství v čase tím, že dohlíží na smluvně zaručený sňatek;

(b) chrání jednotu společenství patronátem nad výměnou darů, zvláště s ohledem na pouto pohostinnosti, a volný oběh zboží po cestách;

(c) chrání náboženské obřady před (magickými) nehodami, zajišťuje pravidelné vykonávání obětí v plném souladu s vhodným rituálem;

(d) zajišťuje ekonomické blaho společenství;

(e) pokračuje ve své funkci ochránce na onom světě, jako ‚král‘ mrtvých předků (Dumézil 1977: 96-102).

 

Dalším společníkem Mitry je Bhaga, který zajišťuje distribuci zboží a končí jako ztotožnění s ‚osudem‘. Na druhé straně Varuna má také dvojici bytostí, jež mu asistují, jménem: Dakșa, ‚tvořivá energie‘, a Aṃśa, ‚podíl‘. Aṃśa, který představuje část určenou při oběti bohům, má v Řecku sekularizovaný protějšek v královských výsadách: géras, ‚čest‘, odkazující na zvláštní právo na příděl daný králi, např. při dělení kořisti – zvyk, který rovněž existoval u germánského lidu. Pokud jde o dakșu, ‚tvořivou energii‘, ta má protějšek v Mitrově kratu, ‚síle rozvahy‘ – schopnosti učinit představu o tom, co předchází tvořivému aktu  (Renou: 1956: 58); zde opět Řecko poskytuje paralelu výrazem krátos, označujícím ‚svrchovanost‘ udělenou králi a odkazujícím dle všeho na intelektuální i fyzické schopnosti.

 Příště: Válečničtí bohové

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: