Skip to content

Erik Rudý – Zelená země za obzorem

Duben 22, 2015
tags:

Repin skenování0007Už od dětství jsem miloval příběhy o vikinzích. Ti odvážní dobrodruzi toho dokázali tolik, že jejich objevy a nájezdy nemohli ignorovat ani komunisté. Nakonec i sovětští soudruzi museli uznat, že Matičku Rus založili právě Seveřané. V roce 1989 jsem k Vánocům dostal knihu Leonida Repina Po stopách slavných mořeplavců. Knížka byla určena náctiletým čtenářům, do kteréžto kategorie jsem tehdy samozřejmě spadal i já 🙂 . Sovětský autor v ní zpracoval objevitelské plavby slavných, i tak trochu zapomenutých mořeplavců od Kartagince Hanna, až po objevitele Antarktidy ruského Němce Bellingshausena. A mezi tyto velikány zařadil i Seveřany Erika Rudého – objevitele Grónska, a jeho syna Leifa, jenž byl prvním známým Evropanem, který doplul na americkou pevninu. Erik Rudý (Eiríkr hinn rauði) založil nejspíše roku 986 v Grónsku seveřanskou kolonii, která se udržela až do patnáctého století. Vyprávění Leonida Repina snad dnes neurazí ani dospělé čtenáře Pohanského kruhu. O Erikovu synu Leifovi si povíme příště v další ukázce z knihy.

                                                                                                                                                                          Myslič

 „Už den a noc bojovali s vlnami. Muži v šatu prosyceném potem a vodní tříští rovnoměrně zabírali vesly a stěžeň skřípěl pod pevně vypnutou plachtou. Ale loď se skoro nehýbala z místa – přinejmenším se tak chvílemi zdálo kormidelníkovi. Jako kdyby zamrzla do těžkých, chladných vln, jako kdyby v tomhle moři vůbec všechno ztrácelo pohyb: lidé, obloha i vlny…

Repin b skenování0003Vítr honil po nebi nízká olověná oblaka; vypadalo to, že se co chvíli smísí se slanou pěnou svívanou z hřebenů mořských vln. Nikdo z posádky nemohl říci, kdy tohle všechno skončí a jestli ještě vůbec kdy uvidí zemi.

Erik Rudý stál u kormidla. Křížil na prsou silné paže, porostlé rezavými chlupy. Občas pohlédl do unavených tváří veslařů, ale častěji pozoroval čáru obzoru v naději, že uvidí aspoň náznak něčeho, co by mohlo znamenat blízkost země. Někde vpředu přece musí být země!

Jeho přítel Gunnbjörn po návratu na Island vyprávěl, že daleko na západě viděl břeh, rozeklané skalnaté pobřeží. Není přece možné, že by se mu to zdálo: Normané se nevracejí z cest, aby o nich vyprávěli pohádky.

Mohutný poryv větru prudce naklonil loď a Erik se sotva stačil zachytit zábradlí, aby neupadl. Dřevěný drak, cenící zuby nad předním vazem, se zaleskl, jak se přes něj převalila vlna. Erik věřil, že tenhle drak vítězně zdolá jakékoli zkoušky. Znovu se zahloubal; vzpomínal na události posledních dní. Na tu pozdní noc, hlučnou, opilou, kdy vznikl spor pro jakousi hloupost. Převržené lavice, řinčení mečů v zuřivé šarvátce, těla dvou soupeřů válející se po zemi. Rozzuřený Erik si hned neuvědomil, co se stalo.

A potom soud, rozsudek národního sněmu – thingu: Erik se svými lidmi musí na tři roky opustit Island. Ať si rozhodne sám, kam namíří příď lodi. Rozsudky Normanů jsou tvrdé, ale spravedlivé. Erika napadlo, že svým životem opakuje otcův osud. Otec kdysi zabil v souboji soupeře a týž thing jej vyhnal z Norska. Synkovi, chlapci s rusou kšticí, bylo tehdy sotva deset let, když se Thorvaldova rodina usadila na Islandu. A teď je Erik sám také odsouzen do vyhnanství.

Ale i kdyby mu bylo souzeno zahynout v těchhle vlnách, pořád tak bude lépe, než skončit život ve vlastní posteli stářím. Za nic na světě by Erik nedopustil, aby zemřel tak hanebně – smrtí, hodnou leda nějakých nicotných lidiček. Norman nezná potupnější smrt než od nemoci, která ho sklátí pod rodným krovem. Erik si pamatoval, co mu otec vyprávěl o králi Hákonovi: Když ucítil, že se blíží jeho poslední hodinka, přikázal, aby ho přenesli na válečnou lodici; dal vztyčit plachtu a vyplul na širé moře. A tam svou loď podpálil. Vypráví se, že z břehu bylo ještě dlouho vidět ohnivou záři…

V noci ubylo větru na síle. Oblaka zklidnila svůj let, vlny ulehly a na obzoru se vůčihledě jasnilo. Veslaři odpočívali a loď hnala kupředu jenom plachta. Erik se rád díval na větrem vydutou plachtu. Zdálo se, že každou chvíli vzlétne a vynese loď do oblak. Pod vydutou plachtou se cítil klidný a pevný.

Ale teď už se rozednilo a bylo načase určit, kde se loď nachází. Otec to naučil Erika dělat různými způsoby. Může si sednout třeba na lavici, podepřít si o ni nohu ohnutou v koleni, pak položit na koleno pěst a palec namířit na slunce. Jenže tenhle způsob, jak Erik věděl, není zrovna moc přesný. Mnohem lepší je lehnout si na lavici umístěnou napříč lodi a tyčí položenou z jednoho lodního boku na druhý – jeden musí být vždycky trochu výš – určit polohu slunce.

Čím dál častěji začali potkávat plovoucí ledové hory a kry. Erik teď řídil loď velmi obezřetně, muži už zase byli u vesel. Opatrně proplouval úzkými mezerami mezi ledem, tohle uměl výborně. A pak uviděli zemi, o které vyprávěl Gunnbjörn. Erik nařídil mužům, aby se do vesel opřeli ještě silněji. Břeh se přibližoval čím dál víc – už bylo vidět vystupující mysy a hluboké fjordy, přesně takové, jaké znal z rodného Norska: úzký proužek holé země, porostlé chudičkou trávou. Jalovina, kamení. Ani jediný strom na celém pobřeží, jen dlouhé jazyky ledovců, plazící se z hor.

Ale přece jen to je země, půda, vždycky se na ní dá nějak žít. Určitě dá! Erik obrátil příď drakem k jihu a za nějaký čas se objevil břeh o něco přívětivější. Loď vplula do útulného klidného zálivu, vroubeného úzkým pásem zeleně. Erik nasedl do člunu; dno brzy zaskřípělo o pobřežní oblázky. Erik Rudý vystoupil první na neznámou zemi.

Dal jí jméno Grönland, Zelená země. Chtěl se sem totiž vrátit, až uplyne lhůta jeho vyhnanství. Chtěl připlout s mnoha dalšími osídlenci – dobře věděl, že lidé mnohem raději půjdou do Zelené země než do končin ledovců a ledu. Nevěděl však, že objevil největší ostrov na světě; událo se to na konci prvního tisíciletí n. l. Třikrát vystřídala zima krátké grónské léto, než skončila doba Erikova vyhnanství. Mořeplavec se vrátil k těm, kteří ho vyhostili, ale ne navždycky. Připlul jen proto, aby svým rodným vyprávěl o objevené zemi a odvedl s sebou ty, kterým už bylo na Islandu těsno. Starci mlčky naslouchali jeho vyprávění, ale mladým hořel zrak, chtěli vidět Grónsko na vlastní oči co nejdřív. Co když právě tam najdou své štěstí?!

Repin kenování0005A tak Erik nakonec opouštěl Island s konvojem dvaceti pěti lodí – tentokrát už navždycky. Přitahoval ho nespoutaný, tvrdý život objevené dálky. Vedl těžké lodice s hlubokým ponorem velmi opatrně – jak snadno je mohly převrátit vysoké vlny! Všechno, čeho se přesídlenci v životě domohli, vezli s sebou – domácí nářadí, rozebrané domy, býky a krávy. Ženy a děti zabalené do teplých kůží mlčky hleděly k mizejícímu islandskému břehu. Všichni věděli, že už ho nikdy neuvidí.

Ale do Grónska zdaleka nedopluli všichni. Bouře se rozpoutala naprosto neočekávaně, v mohutném poryvu; naráz. Lodice rozehnal vichr a mnoho z nich okamžitě zmizelo ve vírech a potopilo se do hlubin. Někteří kormidelníci uvážlivě obrátili o sto osmdesát stupňů. Ale ani z nich nedopluli zpátky na Island všichni.

Do Grónska doplulo jen čtrnáct lodí. Zlámaná vesla, potrhané plachty, unavení a vyčerpaní lidé, kteří už nevěřili, že se zachrání. Bylo málo těch prvních obyvatel Grónska, všehovšudy několik stovek lidí. Ale byli silní a odvážní; jen takoví tu mohli obstát v boji o život. Spolu s Erikem vystoupila na pustou zemi i jeho dcera Freydisa a synové Thorvald, Thorstein a Leif. Leif Erikson.

Právě on dopluje do Ameriky pět set let před Kolumbem, ačkoliv sám se nikdy nedoví, že objevil nový kontinent.“

ingstad mapa skenování0004

 Zdroj: Leonid Repin: Po stopách slavných mořeplavců. Přeložila Hana Štěpánková a Jaroslav Tichý. Ilustroval Ervín Urban. Lidové nakladatelství, 1989. Strana 25 – 29.

Ilustrace: Ervín Urban (z knihy).

Mapka: Helge Ingstad: Kolumbus nebyl první. Orbis, 1971. Autor mapky neuveden.

Reklamy
One Comment leave one →
  1. Frostík permalink
    Duben 22, 2015 6:56 pm

    Tuhle touhu objevovat a podívat se dál za obzor s Vikingy sdílím.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: