Skip to content

Excalibur

Duben 4, 2015
tags:

excalibur_1981_4-700x1066„Dny těch jak my jsou sečteny. Přišel jediný Bůh, aby vyhnal všechny ostatní. Bohové lesů a potoků umlkají. Tak už to chodí. Ano. Čas pro lidi a jejich slavné činy…“

Merlin.

Režisér Martin Bormann – eeeeé, pardon – John Boorman 🙂 si dovolil dost. V roce 1981 natočil slavný film Excalibur a stvořil tak legendu. Původně se prý chystal zpracovat Tolkienova Pána prstenů, což chválabohům nakonec neudělal. A my máme, dle mého, díky němu nejúchvatnější zfilmování mýtu o králi Artušovi.

Příběh o skutečném Artušovi a jeho meči Excaliburu je vskutku zamotané klubko. Když se Římané v roce 410 n. l. stáhli z provincie Británie, šlo o armádu a úředníky. Obyčejní občané a romanizovaní Britové tam samozřejmě zůstali. A vypukl chaos… Z Kaledonie se do náhle bezbranné země tlačili divocí Piktové, z Walesu vznesli nárok na svou starou vlast poslední „svobodní“ Britové a z Germánie se přeplavili Sasové, Anglové a Jutové. V Británii nastala doba krve a temna, kdy prostě válčil každý s každým. Zemi ovládali drobní králíčkové a lokální náčelníci, svářící se ve věčných bojích. Chyběla tu prostě ústřední vláda, chyběl tu Řím. A pak se stalo, že romanizovaní i „divocí“ Britové se dokázali na čas sjednotit a Sasy porazili někdy kolem roku 518 n. l. u Mons Badonis. Kde přesně toto místo leželo, to už dnes nevíme. Ale právě zde a tehdy se možná zrodila legenda o Artušovi…

excalibur_blu-ray_1Možná byl skutečným předobrazem Artuše jistý Ambrosius Aurelianus, protože jméno tohoto britořímského vojevůdce nám historie skutečně zanechala. Britořímané nakonec ale stejně svou zem nedokázali ubránit a stala se z ní Anglie. Germáni zvítězili. Avšak pověst o statečném vojevůdci zůstala, dále se rozvíjela a Anglosasové ji přijali za vlastní. Samotné jméno „Arthur“ se objevuje později a má možná kořen v keltském arto – tedy „medvěd“, ale ani to není jisté.

Ve 12. století napsal Geoffrey z Monmouthu své pseudohistorické dílo Historia Regum Britanniae. Tato kniha, ve které už vystupuje Artuš, se dostala i na kontinent. Geoffrey dovedně namíchal koktejl z velšských, anglosaských a bretaňských legend a položil tak základ artušovskému mýtu tak, jak ho známe dnes i my. Objevuje se zde Artušova žena Guinevera, jeho otec Uther Pendragon, kouzelník Merlin a další postavy. Ve stejném století se ostrovní látky zmocnil Francouz Chrétien de Troyes a ještě ji opepřil. Jeho spis Lancelot aneb rytíř s károu je o tom, jak se Artušova žena Gunevera spustila s jeho prvním a oblíbeným rytířem Lancelotem a co z toho vyšlo za problémy. A toto už byl vážení čtenáři skutečný středověký bestseller. Po celé Evropě šel na dračku. Zde už vystupují rytíři Kulatého stolu a vydávají se hledat bájný Svatý grál. Ale posledním velkým tvůrcem legendy krále Artuše, který to dotáhl do konce, byl v 15. století opět Angličan: Thomas Malory. A ten ve vězení napsal Artušovu smrt. Pěkný název, že? No bodejť by ne, když sedíte v lapáku, napadají vás morbidní věci 🙂 . Končí to opravdu skvěle: Artuš se synkem Mordredem se navzájem zabijí a meč Excalibur končí v jezeře. A právě Maloryho předlohu si vybral John Boorman ke zfilmování.

Excalibur skenování0002A tady je dobré si říci, že Excalibur není historický film! Ani jím nemá být. Ono se to sice (asi) odehrává v 5 – 6. století, ale válečníci tam mají pseudogotickou zbroj ze století 15. A je tomu tak proto, že Boorman se chtěl co nejvíce držet dobové Maloryho předlohy. A že je toho brnění ve filmu tolik, že se při pohledu na tu hromadu šrotu musí každému Cikánovi ukrutně chtít navštívit nejbližší Sběrné suroviny s vrchovatou kárkou 🙂 . Režisér obsadil do Excaliburu velice zajímavé a v té době neokoukané tváře: Artuše si zahrál Nigel Terry, který se ovšem později už moc neuchytil, snad jen v historickém seriálu Covington Cross (1992). Jeho otce Uthera Pendragona si střihl můj oblíbenec Gabriel Byrne (v té otřesné seriálové kejdě The Vikings jako Jarl, ale hlavně skvělý Satan v Konci světa se Schwarzeneggerem). Óðinnovsky charismatický shakespearovský herec Nicol Williamson jako Merlin je prostě peckovní a myslím, že lépe by ho nezahrál ani Max von Sydow – a to je co říct. Artušovu sestru si tu dává Helen Mirrenová, která dnes vypadá jako ukrutná bába, ale tehdy to byla fakt kočka (Královna Alžběta). Za zmínku stojí, že se ve filmu mihli tehdy ještě celkem neznámí Patrick Stewart (kapitán Jean-Luc Picard ve Star trek: Nová generace) a Liam Neeson (Rob Roy). Taky je tu k vidění pár epizodních xichtů z kultovního britského seriálu Profesionálové.

ExcaliburExcalibur začíná tím, jak se Uther střetne v poslední bitvě o vládu nad Británií s rivalem Cornwallem. Utherovi pomáhá kouzelník Merlin, který mu od Paní z jezera opatří magický meč Excalibur. Cornwall se novému nejvyššímu králi Británie nakonec poddá a přísahá mu věrnost. Když to zapíjejí na jeho hradě, prasák Uther se zakouká do jeho ženy Igraine, což se manželovi samozřejmě nelíbí. Válka vypukne na novo. Uther přemluví Merlina, aby mu na čas přičaroval Cornwallovu podobu, a v době jeho nepřítomnosti vniká na jeho hrad. Igraine nic nepozná a scéna, kdy si to ti dva rozdávají – přičemž si kaňour Uther ani nesundá brnění – je velice zajímavá hlavně z technického hlediska. Mezitím Cornwall umírá v boji. Merlin, vyčerpán kouzlem, při kterém deklamuje legendární mantru: „Anál na prach… „ – eeee, pardon 🙂 – „Anal natrah, urltwas betcham, dochiel di enve!“ na devět měsíců usíná. Igraine se narodí syn Artuš, což velice nerada vidí jeho nevlastní setra Morgana, dcera Cornwallova. Merlin se konečně vzbudí a žádá po Utherovi odměnu za své služby: Artuše. Král velice neochotně svolí. Nakonec si to ale rozmyslí a svého synka chce zpět. Pronásleduje Merlina do lesa, kde na něj však číhají nepřátelé, přepadnou ho a smrtelně zraněný král stačí ještě zarazit Excalibur do kamene. Odtud ho podle věštby dokáže vytáhnout jen budoucí král Británie…

 Pokud jste Exalibur neviděli, tak nemá cenu zde příliš vyzrazovat děj. Pokud jste film viděli, tak víte, jak moc je skvělý a je zbytečné to omílat 🙂 . Natáčelo se v nádherných skotských exteriérech, kde příroda hraje jednu z hlavních rolí. Co se týká triků, dnešní znuděný mládežník se nad nimi bude možná šklebit, ale na svou dobu to byl vrchol moderní techniky. Megality vypadají uvěřitelně a Merlinova jeskyně taky. Při bojových scénách tříská železo o železo a krev teče vskutku vydatně. A teď se dostáváme k tomu, co se vám při koukání na tenhle film prostě musí dostat pod kůži: K hudbě… Boorman pověřil tehdy ještě neznámého skladatele Trevora Jonese, aby nějak propojil jím vybrané motivy z děl Richarda Wagnera a Carla Orffa. Jonesovi se to podařilo dokonale, místy přispěl svou troškou do mlýna a výsledek je prostě luxusní. Osobně sountrack k Excaliburu řadím hned vedle taktéž kultovního opusu Basila Poledourise k Barbaru Conanovi (https://pohanskykruh.wordpress.com/2013/01/26/basil-poledouris-genius-monumentalnosti/). Scéna, kdy Artuš s rytíři za doprovodu monumentální hudby projíždí rozkvetlým sadem – je prostě vrcholem filmu: https://www.youtube.com/watch?v=Db40S82sqic .

Excalibur-Battle-SceneKonec Boormanova filmu je krutý. V závěrečné bitvě v mlze všichni až na posledního nejčestnějšího rytíře zemřou. Ten nakonec Excalibur vrací tam, odkud vzešel – do vod jezera. Excalibur je dílo, které se vám prostě nedopřeje nudu. Je to film, ve kterém se střetává pohanství s nově nastupujícím křesťanstvím. Ale vlastně se tu objevuje jen jeden křesťanský kněz, je to však takový trochu potrhlý druid, který pospává pod dubem a jinak se příliš neprosazuje. Samotný Svatý grál tu také není ukazován jako něco příliš křesťanského, spíše jde o starou keltskou legendu o hledání dokonalosti. Jenže lidé jsou vždy nedokonalí… Včetně krále Artuše a jeho rytířů.

 Po Johnu Boormanovi přišli ještě jiní filmaři, kteří se pokusili zpracovat artušovskou látku: Asi nejzajímavějším počinem je Král Artuš z roku 2004, který natočil Antoine Fuqua, což je sice černoch, ale navzdory současnému mulltikulti trendu v Hollywoodu nenacpal do svého filmu ani jednoho barevného herce a v rámci možností (na Hollywood) se snažil držet i historie. Oproti tomu strašné „dílo“ Poslední legie Douga Leflera z roku 2007 je barevných herců plná a je to totální kejda, kterou nezachrání ani Ben Kingsley jako Merlin. Co však stojí za vidění určitě, je dvoudílný televizní Merlin z roku 1998 se Samem Neillem v hlavní roli legendárního čaroděje. Film má kouzelnou pohádkovou atmosféru a opět hudbu Trevora Jonese. Existuje ještě celá řada zpracování artušovského mýtu, například Monty Python a Svatý grál (1975). Ale tohle je už jiná pohádka, kterou si vzali na paškál britští komici 🙂 . John Boorman natočil více zajímavých filmů, takový Smaragdový les (1985) taky není špatný. Ale opus magnum Excalibur už asi nikdy nepřekoná. Vítejte tedy ve věku kouzel a krve, kdy se zrodila legenda o meči v kameni…

 Excalibur. Velká Británie / USA, 1981, 140 min. Režie: John Boorman.

Reklamy
komentářů 10 leave one →
  1. Květen 5, 2015 3:25 pm

    Tak nevím, zda to všichni fanoušci zaregistrovali… Ale nejlepší ze všech Artušů – Nigel Terry 30.4.2015 zemřel (69 let) ….

    • Květen 10, 2015 7:46 pm

      Schade 😦

    • Tyrfing permalink
      Květen 12, 2015 7:05 am

      A lepsi to s nasimi oblibenymi nebude. 😦 Jeste ted si pamatuju na chvili, kdy jsem se dozvedel, ze odesel Quorthon.

      Excalibur je proste nadcasovy, zatim jsem nevidel lepsi film na toto tema, bez ohledu na zbroje a ztvarneni boje 😉

  2. Harog permalink
    Duben 10, 2015 3:26 pm

    Od velice dobrého zdroje vím , že původní soundtrack pro tento film měl být tento

    Ale nakonec pod šíleným nátlakem museli ustoupit 😀

    • medvidek permalink
      Duben 13, 2015 9:05 am

      Také jsem o tom něco slyšel. Nelibost u určité skupiny lidí se prostě nevyplácí. 🙂

  3. Pavel permalink
    Duben 4, 2015 5:23 pm

    Sqostně napsané Mysliči! Ten film nemá chybu ani po mnoha letech.
    Píšeš: „A že je toho brnění ve filmu tolik, že se při pohledu na tu hromadu šrotu musí každému Cikánovi ukrutně chtít navštívit nejbližší Sběrné suroviny s vrchovatou kárkou :-)“
    Ta poznámka nemá chybu. A to jsem jeden z těch, který nikdy osobně proti cikánům nic neměl!
    I v tomhle s Tebou souhlasím: „Samotný Svatý grál tu také není ukazován jako něco příliš křesťanského, spíše jde o starou keltskou legendu o hledání dokonalosti.“

    • Frostík permalink
      Duben 5, 2015 6:22 pm

      Film mám, nepůjčuji a je to opravdu kult.

      Muzika co je v pozadí průjezdu rytířů rozkvetlým sadem je „Burana Carina“ od Orfa.

      • Duben 5, 2015 10:47 pm

        No to snad každá fajnšmekr ví 😀 Dodnes si pamatuju, jak jsem šel s kámoši na film do našeho kina v roce 1988. Nebylo nám samozřejmě patnáct let a soudruh ředitel ZŠ bedlivým okem člena KSČ sledoval, kdo z nezvedených žáků si troufá porušit pravidla 😀

      • Duben 5, 2015 10:49 pm

        Je to „Carmina Burana“ od Carla Orffa.

      • Frostík permalink
        Duben 6, 2015 7:39 am

        Správně, psal jsem to podle po paměti. Byl jsem lenivý najít CD.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: