Skip to content

Polygamie v životě starých Slovanů

Březen 25, 2015
tags:

„Tito lidé … Radimiči, Vjatiči a Severjané … žili v lesích jako zvěř. Sňatky u nich nebyly, nýbrž jen místa k hrám mezi vesnicemi; scházeli se ke hrám, k různým běsovským tancům a zpěvům, odkud si každý z nich pak unášel ženu, se kterou se kdo smluvil…“

Povesti vremennych let (začátek 12. století)

 

Asi v žádné oblasti postkřesťanského či – v ideálním případě – obnoveného předkřesťanského duchovna dnes neexistuje tolik tradovaných polopravd, nepravd i vyložených lží, jako v případě sexuality našich pohanských předků. Pouze málokde je srovnatelně silně vidět vliv tisíciletého biblického vymývání mozků, mezitím proniknuvšího i do našich „přirozených“ instinktů či intuitivně vnímané „správné morálky“. Sexuální zvyklosti předků totiž byly křesťanskými kněžími mýceny se stejnou zuřivostí, jako všechno ostatní, co bylo zdrojem jejich vzdoru, síly, klíčových hodnot, víry a svobody.

Křesťané svou smutnou roli sice už dohrávají, nicméně následuje tápání. A tak se třeba některé směry, vydávající se za „védické“, snaží naše předky prezentovat buďto jako téměř asexuální bytosti živící se pouze rostlinnou stravou, od rána do večera meditující a … souložící vždy pouze s jedním partnerem, samozřejmě výlučně až po svatebním obřadu. Pokud v této roli selhali, čekalo je v lepším případě vyobcování ze společenství, v horším příšerná smrt v ničem si nezadávající s křesťanským peklem.

Z opačného soudku to na nás zkoušejí například některé neolitizující kulty „Velké matky“, považující ty, co tu byli před námi, téměř za zvířata ve vrcholu říje, pohybující se z orgií do orgií, v nikdy nekončících oslavách „plodnosti“ a „životní síly“.

Chyba bude také zřejmě v příliš všeobjímajícím pojmu „pohanství“, zahrnujícím nutně vše od Juliana Apostaty, přes germánského či slovanského válečníka, až po lidožrouta z Nové Guineje. Proto teď pojednám pouze o svých předcích, Slovanech, těch, kteří jsou mi nejbližší a k nimž se mi, navzdory spoustě předsudků z mnoha stran a tisícileté informační blokádě, podařilo shromáždit nejvíce informací.

Ve výchově chlapců i dívek se od nejútlejšího věku projevoval jeden z hlavních rysů slovanské společnosti, kterým byla potřeba svobody. Představení, tedy především vladykové a žreci, byli voleni společenstvím a kdykoliv odvolatelní, neboť takový byl zájem Rodu, jemuž se museli všichni podřídit. Při rekonstrukci sexuality našich předků se tak dostáváme k prvnímu důležitému bodu, a to je „rod“ jakožto základní stavební jednotka, namísto křesťany později prosazované, z rodu již atomizované, „rodiny“.

Ale zpět k vývoji dětí. Pro dospívající dívky i chlapce bylo velice důležité prokázat svou „hodnotu“ v rámci rodu i navenek co nejdříve i po erotické stránce. Známý arabský myslitel, cestovatel a etnograf al-Mas’údí tak v 10. století například uvádí: „Shledá-li slovanský ženich svou nevěstu pannou, zapudí ji znechuceně se slovy: ´kdybys stála za něco, byli by tě muži milovali a ty bys byla jistě si vybrala někoho, kdo by tě zbavil panenství“. Tento jev je popsán pro celou známou slovanskou oblast raného středověku, tedy od Labe po Rusko a od Baltu po Jadran. Rodiče, v rámci zvyšování „kvalifikace“ svých dětí, toto chování silně podporovali, a tak se často stávalo, že například dívka, které se blížil „svatební věk“, byla z důvodu udržení své „hodnoty“ raději zbavena panenství po tajné domluvě rodiči dohodnutým mužem, nežli by byla prezentována jako neatraktivní. Pohrdání panenstvím vedlo v některých oblastech, např. v Makedonii, dokonce k tomu, že odpovídající slovo ani neznali.

Zatímco při sexuálních experimentech věk ani schopnosti muže příliš nerozhodovaly, při volbě manžela už ano. To, jestli je daný muž už „ženatý“ s jinou ženou či nikoliv, bylo přitom pouze jedním z důležitých faktorů. Ženy byly vedeny především k preferenci „silných“ mužů, i za cenu, že nebudou jejich jedinými ženami. Důvodem byl opět zájem rodu: bylo zapotřebí co nejkvalitnější populace, které bude jistě dosaženo spíše v případě, že si jeden „kvalitní“ muž pořídí tři ženy, než v případě, kdy sice dojde na každého muže, ale děti z těchto svazků budou i po něm, tedy méně schopné, přičemž ženě se nedostane příslušné ochrany a prestiže. Zájmem rodu totiž nebyla konzervace statutu „méně schopných“ mužů či žen, ale především prosperita rodu jako celku, kdy se i „slabší“ muži mohli poté, co na sobě začali „pracovat“, ucházet o podobné výsady, jako muži „silní“.

Žena začínala být za vdanou, bez ohledu na obřady, fakticky považována až okamžikem, kdy porodila první dítě. Život se rodičům změnil z pohledu povinností, které tímto náhle měli (odejít od rodiny, respektive od dítěte, bylo považováno za jeden z nejhorších zločinů proti rodu), ale nikoliv z pohledu sexuální či partnerské věrnosti v pojetí pozdějších staletí. Věrnost se neočekávala ani od mužů, ani od žen. Například Achmed Ibn-Fadlán (10. století) píše, že ruští kupci i cizí obchodníci na ruském území „souložili bez ostychu veřejně na trzích, před očima jiných“, nebo se zmiňuje o družinách, které pořádaly erotické zábavy. Zvláštními kapitolami v této oblasti byl svátek Jarovíta na konci dubna a zejména Kupaly několik dnů po letním slunovratu. Zde byly orgie nejen vítané, ale často přímo vyžadované. Účastnili se jich prakticky všichni, od dospívajících po starce, a ještě dlouho po nich se muži i ženy chlubili počtem partnerů, které během nich poznali. Toto chování bylo považováno především za způsob obrácení se k bohům, zejména v den, kdy je Slunce nejsilnější, spojený se získáním požehnání v podobě orgasmu či aspoň silného erotického zážitku. Vždy bylo přitom důležité nejen dění samotné, ale i místo, kde k němu docházelo. Ještě ve 13. století tak například polské, už dávno křesťanské, zákony vyhrazovaly nižší tresty za sexuální násilí, k němuž došlo v lesích, než za znásilnění ve městě nebo na vesnicích. Vypouštění semene na půdu na loukách a v lesích bylo často považováno za oběť zemi a její bohyni Mokoši.

Z pohledu dnešní morálky, resp. toho, co je za ni vydáváno, je tak víc než neuvěřitelné, že ještě hluboko v éře křesťanství se labské, české, ruské nebo třeba polské ženy ve dnech slunovratu a rovnodennosti večer vzdalovaly od svých mužů a dětí, aby se účastnily svátků spojených s rituály, které církev považovala za ďábelské, neboť se konaly za doprovodu hudby, v maskách, kostýmech, s medovinou, omamnými látkami a především volným sexem.

Muž, který odcházel do války, od své ženy jen málokdy očekával sexuální věrnost. Sám ji neměl v plánu provozovat a žena věděla, že pokud její chování nebude v rozporu se zájmem rodu, nebude za ně odsuzována. Jediné, co bylo požadováno, bylo, aby zůstala ženou svého muže a matkou jeho dětí, pokud se on z tažení vrátí. Děti, které byly z těchto svazků počaty, pak měly bez ohledu na to, jestli je muž po návratu považoval či nepovažoval za své, stejná práva, jako všechny ostatní děti, které se ve společenství narodily.

Války bývají často kruté a řada mužů se už nikdy nevrátila. Kolem věku 30-35 let tak zejména u Polabanů a dalších statečných národů, pro které byla válka – bohům žel – téměř každoročním chlebem, začínaly ženy nad muži početně převládat, a hrozivě narůstal zejména počet mladých, ještě žádoucích vdov, starající se o jedno či několik dětí. Zatímco křesťané, kteří svým monogamním postojem dokázali takovým ženám nabídnout dožití pouze jako chudé, téměř nezaopatřené vdovy či zasmrádající babky někde v klášteře, naši předkové pro ně měli jiný, naprosto přirozený osud – stát se druhou či další manželkou muže, který přežil, který se vrátil. Co asi bylo pro tyto ženy lepší, nechám na zvážení čtenáři.

Žena nemohla zůstat neproduktivní, stejně jako pole. Mokoš, bohyně plodnosti, nedopustí, aby z vlhké a teplé země nezačal růst nový život … a stejně tak nedovolí, aby nový život nepovstával i z vlhkého a teplého ženského lůna. Plodné slovanské ženě se tolerovalo (a někdy k tomu byla vysloveně ponoukána), aby v případě choroby, impotence nebo nepřítomnosti svého muže přijímala ve svém loži muže jiné. Muž byl naopak nabádán k tomu, aby jednal tak, aby byl tím, koho bude žena chtít do tohoto lože pozvat. Tento stav, možná nepříznivý pro křesťany zavedenou „rodinu“, ale o to důležitější pro Rod našich předků, kladl obrovské nároky především na muže, aby na sobě pracovali, získávali ostruhy v práci pro rod, či na válečném poli. S tím souvisí i „snochačestvo“ východních a jižních Slovanů – právo nárokované tchánem: lehávat se snachou, není-li syn dostatečně zralý nebo není-li přítomen. Podobně jako u dalších případů bigamie či polygamie, nejde ani tady primárně o to, že by manželské pouto bylo nepevné, ale především o naplnění požadavku plodnosti.

Dostupné studie dokládají, že naprostou rovnoprávnost nemanželských dětí s dětmi manželskými lze považovat za obecně slovanskou, a že existovala ve všech oblastech slovanského světa. Pojetí legitimity potomků bylo přijato až po pokřesťanštění a do obecného práva pronikalo jen stěží. Na Ukrajině docházelo dokonce k takovému extrému, že nemanželské děti měly větší práva než děti manželské, protože dědily nejen po otci, ale i po matce, a podobná situace je zdokumentována i u jižních a severozápadních Slovanů.

Nad rámec úsilí o prosperitu rodu žrecové ani další přední členové společenství partnerský život nekontrolovali. Údaje z raného středověku, několik staletí po vnucení křesťanství, ukazují, jak silně byly i nadále tyto zvyky ctěny. Manželské lože nikdy nepředstavovalo nepřekonatelnou hranici. Rolníci na Volze nechávali na pokoji muže, který spal s manželkou vojáka, protože „soldatka sčitajetsja vydělennoju ot seĺskogo obščestva“. V Polsku se všeobecně připouštělo ještě ve 14. století, že žena bude nepřítomnému manželovi nevěrná, a to se souhlasem jejích rodičů: „aby domácnost nepřišla nazmar“. Pro dobrý chod hospodářství byla mužská ruka považována za nutnou, i z obav do budoucna, kdyby snad měla rodina nedostatek synů. V Litvě, kam se po christianizaci Polabí uchýlila spousta Luticů i Obodritů,  se rodiče vdovy snažili dceru přemluvit, aby přivedla domů nového manžela, a pokud se zdráhala znovu provdat, podněcovali ji k soužití „na slovo“. Děti narozené z takového svazku považovali i zde za legitimní, to znamená, že měly právo dědit stejně jako děti ze svazku manželského (tedy jako děti jedné matky) i v případě, že šlo o majetek patřící prvnímu muži.

 

Další zajímavou kapitolou jsou rozvody, nebo spíše zánik platnosti manželského svazku. Obecně se přijímalo, že impotence, vážná nemoc, věkový rozdíl, homosexualita, frigidita či nezájem jednoho z partnerů je důvodem k ukončení vztahu. Manželka, jíž se dostávalo špatného zacházení, si obvykle chodila stěžovat k svému rodu; podnět k rozvodu mohl vzejít z kterékoli strany a rozvedení mohli svobodně znovu vstupovat do dalšího či vrátit se do předchozího manželství. Což se často i dělo, protože společné děti vždy byly silným poutem a v podmínkách, kdy více-mužství či více-ženství bylo obecně tolerováno, tento důvod rozchodu odpadal. K definitivnímu rozvodu tak docházelo, na rozdíl od křesťanské civilizace, málokdy.

O tomto nepochybně velmi zajímavém tématu by bylo možné psát ještě dlouho, předlouho… Zatímco pohanská víra byla křesťany mýcena okamžitě, sexuální chování, mnohem skrytější, přetrvalo o stovky let déle. Společnost začal prostupovat pojem hříchu, našim předkům neznámý. Situace se výrazněji zhoršila od 16.-18. století, ale ještě například roku 1833 hrozil srbský kníže Miloš v různých dekretech za nevázaný sexuální život vězením a výpraskem. I když stát a církev dosáhly jen částečných úspěchů a ani těmi nejtvrdšími represáliemi se jim nepodařilo vymýtit staré zvyky, začala společenství sama provádět restrikce, neboť hrátky nabývaly povahy sexuálních a alkoholických orgií a už neměly žádnou společenskou ani rituální funkci, neboť dávno nebyly ve spojení s posvátnou tradicí našich předků. Kromě toho pod vlivem křesťanské ideologie stále více mladých lidí zakoušelo pocit „hříchu“, takže sexuální hrátky se pro ně staly pouze vyjádřením jejich transgrese či vzpoury proti autoritám. Bohům žel, tento postoj přetrvává dodnes.

Záměna hodnot, která probíhala po tisíc let, tak byla téměř dokonána. Dnes díky ní někteří podsouváme i našim pohanským slovanským předkům zásady, které tušíme zasunuté jako „správné“ někde hluboko ve své rodové paměti, avšak ve skutečnosti formované desítkami generací křesťanství. Polygamní chování nezmizelo a jako jeden z projevů dostatečně svobodných a nezávislých jedinců zřejmě nezmizí nikdy; avšak v křesťanské či post-křesťanské společnosti je odsouzeno k utajování, popírání. Monogamie byla zavedena především jako nástroj kontroly „státu“ a „církve“ nad soukromou sférou poddaných křesťanských oveček, a neměla za cíl zajistit „věrnou lásku“ či oddanost, ale především oslabení role rodu na úkor nižší kontrolovatelnější jednotky, tedy rodiny, a tím zeslabení možného odporu. Jako i u řady jiných pojmů, i zde jsme si nechali vnutit lživý obsah.

Měli bychom se nad touto situací zamyslet a posoudit, nakolik nás v případě odsouzení polygamie řídí naše egoistické představy či setrvačnost myšlení, a nakolik skutečná preference rodu proti často tak těžko dosažitelné, vágně definované a neživotaschopné křesťanské „rodině“. Polygamie nikdy nebyla a nikdy nebude obecně platnou normou, jenže tou není a by být neměla ani monogamie. Bez ohledu na to, jestli polygamie je nebo není naším šálkem čaje, bychom měli polygamii pochopit takovou, jaká skutečně byla a je: jako vyjádření pravdivých, přírodních, vesmírných zákonů, sledujících jedny z nejhlubší a pro život nejpodstatnějších jevů a daností, vyjadřující zájmy našich předků, předků, díky nimž můžeme dnes vůbec psát i číst tyto články – a přemýšlet nad nimi…

 

Použité zdroje:  

  1. http://www.2012rok.sk/wp/rodne-duchovno-2/28036-sexualni-zivot-starych-slovanu
  2. Afanasjev, Alexandr Nikolajevič (1998): Zakázané pohádky, Praha, Volvox Globator.
  3. Černý, Adolf (1891): Za pieśnia luzycka, notatki z wędrówek po Luzycach. Wisla, roč. 5, s. 317–418.
  4. Adalberg, Samuel (1889–1894): Ksiega przyslów. Warszawa: Emil Skiwski.
  5. Charvát, Petr (1999): František Ženíšek, Oldřich a Božena aneb O udánlivém mnohoženství u starých Čechů a Moravanů. In: Petrbok, Václav, ed., Sex a tabu v české kultuře 19. století. Praha: Academia, nakladatelství AV ČR, s. 67–74.
  6. Beranová, Magdalena (1980): Zemědělství starých Slovanů. Praha: Academia.
  7. Hrabová, Libuše: Stopy zapomenutého lidu, Veduta, 2006
  8. Dobrjakov, Aleksandr (1864): Russkaja ženščina v do-mongoľskij period. S. Petersburg: Bezobrazov.
  9. Puškin, A.S.: Měděný jezdec, poéma, nedatováno
  10. Jefimenko, Petr Savić (1869): O Jarile, jazyčeskom božestve russkich Slavjan. Zapiski geografičeskago obščestva po Otdeleniju etnografii, roč. 2, s. 77–112.
  11. Niederle, Lubor (1911): Život starých Slovanů, oddíl kulturní I. Praha: Bursík & Kohout.
  12. Niederle, Lubor (1917): Život starých Slovanů, II, I. Praha: Bursík & Kohout.
  13. Petráň, Josef (1985): Kultura každodenního života od 13. do konce 15. století (IV/1–9). In: Petráň, Josef, ed., Dějiny hmotné kultury I/1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 233–427.
  14. Bogišić, Valtazar (1874): Zbornik sadašnjih pravnih običaja u južnih Slovena. Zagreb: Akademia Znanosti i umjetnosti.
  15. Dobrovoľskij, V. N. (1903): Smolenskij etnografičeskij sbornik. Zapiski geografičeskago obščestva po Otdeleniju etnografii, roč. 27, č. 4.
  16. Kon, Igor Semjonovič (1997): Seksuaľnaja kuľtura v Rossii: Klubnička na berjozke. Moskva: O. G. I.
  17. Levin, Eve (1989): Sex and Society in the World of the Ortodox Slavs, 900–1700. Ithaca (New York), London: Cornell University Press.
  18. Kovalevskij, Andrej Petrovič (1956): Kniga Achmeda Ibn-Fadlana o jego putěšestvii na Voľgu v 921–922 gg. Charkov: Izdatěľstvo gosudarstvennogo universiteta im. A. M. Gorkogo.
  19. Witort, Jan (1899): Ślady ustroju matky archalnego na Litwie. Wisla, roč. 13, s. 505–511.
  20. Mathauserová, Světlana, ed. (1984): Povídky ze staré Rusi. Praha: Odeon.
  21. Neumann, Stanislav Kostka (1925–1926): Dějiny lásky. Populární obrazy z dějin snubnosti, manželství a prostituce od pravěku až po dobu nejnovější. Praha, 1926,  Šotek.
  22. Neumann, Stanislav Kostka (1931–1932): Dějiny ženy: Populární sociologické, etnologické a kulturně-historické kapitoly. 4 svazky – Díl 1., 1931, 542 s., 210 obr. Díl 2., 1932, 452 s., 172 obr. Díl 3., 1932, 349 s., 140 obr. Díl 4., 1932, 512 s., 196 obr. Praha: Melantrich.
  23. Puškareva, Natalia Lvovna (1997): Častnaja žizń russkoj ženščiny: Nevesta, žena, ljubovnica (X–načala XIX vv.). Moskva: Ladomir.
  24. Toporkov, Andrej Lvovič (1995): Erotika v russkom foĺklore. Moskva: Ladomir.

Reklamy
komentářů 70 leave one →
  1. Rushwolf permalink
    Duben 23, 2015 7:45 am

    Zajimavý i když ne moc vyčerpávající, článek k tématu polygamie… http://www.tyden.cz/rubriky/veda/clovek/prechod-k-zemedelstvi-zpusobil-nerovnost-muzu_340574.html#.VTiicJPLJiU

  2. Duben 6, 2015 8:21 am

    V tomhle dokumentu se té sexualitě u Slovanů také docela věnují. https://www.youtube.com/watch?v=9K3O7RJDfAE

  3. Vladislav permalink
    Duben 2, 2015 10:47 am

    Rushwolf, Lomikel: podle mě by tak fungovalo tak 15-20%, možná až čtvrtina párů. Jasně, každá žena chce mít „svého“ muže pro sebe, ale ani většina mužů se o svou ženu nechce dělit s jinými. Vedle toho ale existuje tvrdá realita:
    – ženy potřebují skutečnou ochranu, zajištění a oporu pro sebe a své děti – dokáže jim toto poskytnout každý muž?
    – čím je žena dospělejší, tím jasněji dokáže rozlišit mezi často řečmi o romantické lásce až za hrob a láskou k dětem, k potřebě prožít svůj i jejich život důstojně
    – ženy od určitého věku v populaci přebývají – to mají někde chřadnout na okraji, čekat na smrt, tetinovatět?
    – žena je při hledání partnera znevýhodněna mateřstvím – takže i svobodná matka by měla někde čekat na „toho pravého“, „volného“?

    Pokud by někomu mohlo toto připadat jako marginální problém, tak upozorňuju, že se rozvádí každé druhé manželství a že nejméně třetina žen si pak už nedokáže najít „klasického“ partnera. O svobodných matkách nemluvě.

    Zarytí obhájci monogamie se těmto argumentům tvrdošíjně vyhýbají. Zaklínají se ohleduplností a respektem k ženám, ale potom by nám asi měli vysvětlit, v čem je jimi propagovaný monogamní přístup pro tyto ženy výhodnější a ohleduplnější než přístup polygamní.

    A kromě toho je tu ještě jedna věc, jak dobře rozebral Lomikel. Člověk není přirozeně monogamní, a kdykoliv má dostatečnou míru „svobody“ (dostatek prostředků, nestará se zrovna o malé děti, dostatek volného času, přitahuje protějšky, které přitahují i jeho), má v případě, že není asexuálem, tendenci polygamii přinejmenším „vyzkoušet“.

    Faktem například v případě žen je, že:
    – snad dvě třetiny jinak spokojených žen mají tendenci najít si po delším, většinou manželském, vztahu milence. Pokud si ho nenajdou, tak to není většinou proto, že by nechtěly, ale proto, že pro žádného, který by byl v jejich očích dost atraktivní a „stál by za hřích“, jsou dost atraktivní i ony
    – klasická je třeba situace, jak se chovají vdané ženy, které se vrátí po mateřské do práce … chudáci manželé:-(

    Naši předkové toto měli „zvládnuté“ a rodiny, rody, určitě nebyly slabší, než dnes…My k přiznání pravdy teprve hledáme cestu, a to dokonce i na pohanské diskusi:-)

    • Sonja permalink
      Duben 24, 2015 4:24 am

      Polygamie není přeci jen v mužském provedení. Chtěla bych vidět, jak by se líbilo dvěma mužům, dělit se o jednu manželku a dohadovat se, které dítě je jeho. Chlap je stejně žárlivý jako žena a dělení by nesl podle mě mnohem hůř než ženská. A asi to nemá nic společného s respektem….

      Pokud na toto téma nahlédnu z pohledu ženy, tak si myslím, že to nemůže ve většině případů fungovat. Ano, žena potřebuje ochranu a oporu pro sebe a své děti, ale to jí muž, který vede v podstatě dvojí kompletní život nemůže nabídnout. Citové rozdělení mezi více žen…nechtěla bych být tou, která je ta druhá.

      A k faktům od Vladislava. Jsem matka a mám ve svém okolí spoustu kamarádek, co se vracely po mateřské do zaměstnání. Nevím, kde přišel pan Vladislav k této informaci, ale já o žádné „takového klasické“ situaci, kdy by se zní stávala milencůchtivá nevím. Je to podle mě hodně přitažené za vlasy. A o dvou třetinách žen, co si hledají milence…tak to už je úplná SCI-FI. 90 % procent žen na to ani nemá čas. Ráno vypraví děti, pak letí do práce, po práci nákup, obstarání domácnosti, děti úkoly, učení a padne do postele zbitá jako pes. Nesmíme také zapomínat, že ženy ve vztazích přemýšlejí jinak než muži. Žena potřebuje ve vztahu nejen pud, ale i cit. Bez toho to u většiny nejde.

      • medvidek permalink
        Duben 24, 2015 8:53 am

        Ano, já si také nedokážu představit dělit se o partnerku. Asi takhle –

        žena: Jdeš dnes k ohni?
        muž: No, nějak mi dnes nejni dobře. Ale ty si to tam pořádně užij. Máš plodné dny?
        žena: Ne.
        muž: To je škoda, to asi nebude další přírůstek do rodiny. No, každopádně se hezky bav.

        Stejně tak chápu, že se ani žena nebude chtít dělit. Pokud to někomu vyhovuje, je to jeho věc. Já dávám přednost dědičnosti vlastních genů. Je otázka, jak to braly dříve, kdy byla přísně uzavřená komunita a míchali se geny čistě v rámci klanu. Já zkrátka vyžaduji po partnerce absolutní věrnost a stejně to tak opětuji. Nemám zájem o cizí geny. Nejni problém přijmout do rodiny dítě z předchozího vztahu, ale krevní linie mích vlastních dětí musí být zachována. Tak to cítím já.
        Zase z druhého soudku dnešní věrnosti. Vím co se dělo na výletě Miss Matka u moře. Tam v podstatě matky vidí své děti jen na focení, jinak se o ně starají najaté chůvy štábu. Sodoma gomora 😀 co tam dělají a pak když se vidí s manželem na letišti, tak to je ťuťu ňuňu a jako by se nic nestalo. Dnešní uvolněná morálka je tragická a nejde o dlouhodobé milence, ale náhodné příležitosti. U mužů to je stejné. Je to o vlastním přesvědčení a morálce. Těžko se hledá ideální pár.

      • Rushwolf permalink
        Duben 24, 2015 11:54 am

        Tohe je tvrzení… není žádná druhá, proč by chlap nemohl milovat dvě ženy stejně? A i když tak fakt je lepší bejt ta první třeba u alkoholika a tyrana než ta druhá u laskavého a poctivého muže? Dělíš snad ty jako matka )tedy pokud jsi) své děti na ty první a druhé? máš snad jedno raději než to druhé? Pro mě jako pro chlapa to vůči ženám je stejně jako u těch dětí, přicházejí postupně, jsou jiné, mají jiné požadavky, ale mám je rád, miluju je..a ženy.. každá jde jiná, každá máte jiné nároky, každá budete v něčem ta první v něčem ta druhá… Kolik z těch žen co si myslí, že mají spořádané manželství jejich manžel podvádí bez jejich vědomí? I takové znám… a která je tam pak ta první? Jinak osobně bych neměl probléms tím, dyž by moje žena zaexperimentovala, a dokážu si asi představit i tu situaci druhýho chlapa i když by taková situace byla hodně specifická… opět bych musel cítit že to je hlavně ku prospěchu celku a děti, V jednom z novějších článků od Thomase byla zmíněna adopce..a ano.. je mě putna, zda jsem biologický otec (byť si jsem jistý), děti co nám běhaj po bytě miluji, ony mne, vychovávám je oni mě obohacují a jednou mě snad navrší hrob a ponesou mě v paměti s láskou a hezkejma vzpomínkama… to je asi zásadnější…

      • medvidek permalink
        Duben 24, 2015 7:16 pm

        Ano, to je také názor. Proč by měli ale ty dvě ženy s tím alkoholikem být. Leda že je hmotně zajišťuje, ale to je věc osobních hodnot. Moje máti měla za manžela také pijana, a postupně jí začal i bít. I když rodinu zajišťoval, tak zabalila dvě děti a utekla. Dva roky jí pronásledoval po ČR. Po čase si našla mého otce. Adopce je zcela v pořádku (dle mého názoru). Ale budu se vždy snažit o vlastní děti protože to svému rodu a rodičům dlužím za to co pro mě vše udělali. Krevní linie. Já osobně se snažím dát svému protějšku maximální podporu, ale požaduji to i po ní. A nevěra by pro mne byla zradou. Pokud to někdo má, že se na tom dohodly, tak je to zcela v pořádku. I takové lidi znám. Někdo to má: Co oči nevidí, srdce nebolí. Když nejsem ve vztahu, tak si užívám, ale pokud jsem zadaný, tak jsme pouze jedna žena + jeden muž. A to jsem do jisté míry bezcitný a praktik. 🙂

      • Sonja permalink
        Duben 27, 2015 4:29 am

        Rushwolfe a jak by sis ten experiment u své ženy představoval? :-)Já si to opravdu nedokážu představit v praxi. Půl týdne by plnohodnotně fungovala u jednoho manžela, dětí a domácnosti a půl týdne u druhého? Nebo byste bydleli pod jednou střechou a večer se domlouvali, s kterým z vás bude trávit danou noc? A v tom případě není třeba toho alkoholika tam mít…fakt nevím. Já si to jako žena nedokážu představit, že bych měla v domácnosti nebo v rodinném životě dva chlapy, starala se o dvě domácnosti. Jedna mi na můj denní režim zcela stačí. Ráno vypravit děti, pak 8 hodin v práci, učení s dětma, obstarání domácnosti. Někdy toho mám fakt dost a ještě obstarat po večerech dva chlapy nejen s jejich pudy, ale i s vrtochy. Tak to bych opravdu nedala. A to nemluvím o trávení volného času, koníčků, atd.

        Jak jsem psala výše, jsem matkou a to několikanásobnou a jinak miluji svoje děti a jinak manžela. Je to láska založená na odlišném způsobu. Nemůžeš přeci srovnávat lásku mateřskou a lásku partnerskou. A adopce je též něco jiného. Je to opět láska mateřská a ne partnerská, o které se tu v souvislosti s polygamií bavíme. Pozor na dva zcela odlišné termíny a to nevěra a polygamie (dvojí plnohodnotný rodinný život).

        Tím výše napsaným rozhodně ovšem nechci říct, že pokud by někomu polygamie vyhovovala, tak by to byla pouze jeho záležitost. Proti tomu absolutně nic nemám. Mě prostě vyhovuje monogamie. 🙂

      • Rushwolf permalink
        Duben 27, 2015 5:56 am

        To že si to neumíš představit, neznamená že to tak nefunguje a nemůže.. jen na dtím člověk nesmí moc přemejšlet, hodně věcí jde prostě přirozeně, bez nějakých hlubokých úvah, či losování s kým zrovna kdo pude… ve světě kde je to třeba nutnost pro přežití jako to bylo v Tibetu to funguje.. a te´d nejde o to, že ty lidi třeba nemají jinou volbu… z ekonomickýho hlediska to tu tak je taky… jen tu je stále ještě od koho na ty samoživitelky a jejich děti bez tatínků brát… jde tu o spůsob uvažování i o priority.. nebo si myslíš, že pro ty lidi tam v orientu je takovej život peklo? že si s tím jejich psychika neporadí? Že oni sami neuspůsobí svůj životní ritmus, svoje hodnoty, rozdělení práce i rolí a to zcela přirozeně? Navíc nechápu tak trochu tvůj postoj žena = otrok v domácnosti… osobně sem chlap a necítím se jím být o to míň, proto, že bych se doma podílel na péči o domácnost, přebaloval děti, vodil je do školky, jezdil s nima po doktorech, do divadla, vypravoval je ven etc. etc. a taky už čekáme třetí kousek. Pakliže se na to díváš touto optikou a pakliže to doma máš zařízený tak že makáš a ještě je tohle všechno na tobě, pak chápu že tě to děsí.. ale to je o tom o čem píšu o spůsobu myšlení… ty si to přijala jako samozřejmost, tvůj chlap to přijal jako samozřejmost… ok.

      • Sonja permalink
        Duben 27, 2015 8:28 am

        Mě doma můj chlap pomáhá, včetně dětí a to hodně, ale více práce je samozřejmě na mě. Rozhodně jsem nepsala, že jsem otrok. Jen ve dvou domácnostech bych si tak asi připadala. Nad tím z pohledu dnešního mého života prostě nahlížet musím. Byla bych padlá na hlavu, abych šla z lepšího do horšího, to mi nevymluvíš. 🙂 Neumím si ani představit, kdybych měla další dítě s druhým manželem, tak jak bych obě domácnosti obstarávala. Liché dny jedna domácnost, sudé druhá? A co sladění zaměstnanecké pracovní doby v obou domácnostech? Hodně chlapů pracuje na směny. I my to doma pytlíkujeme. Jak to pak sladit u dvou domácností? Já na tuto věc pohlížím pouze z pozice Evropanky, orient je to naprosto odlišná kultura i způsob žití.

        Jen mě prostě zajímalo, jak by sis to konkrétně v praxi u vás doma představoval. 🙂

        Třeba by to po určitém naplánování šlo. Ale určitě jde o životní priority, toho co od života očekáváš, jak ho chceš prožít, mezi kolik lidí chceš rozdělit svůj čas a energii. Z tohoto čistě pohledu na způsob mého žití mi nynější stav vyhovuje a jsem tak spokojená. 😀

      • Rushwolf permalink
        Duben 27, 2015 10:05 am

        V první řadě nevím, proč mluvíš o dvou domácnostech 😉 To je asi gró rozdílu v našich představách… já tu mluvím o jedné rodině, jedné domácnosti, jedné ekonomické jednotce… a budeli, jedna žena, dva muži, nebo dva muži jedna žena… to už je otázka… je dost párů co mají chlapíka jako rodinýho přítele, takové vztahy jsou o sexu, ale defacto to tak vyhovuje. U nás doma je situace jiná, specifická, takže druhej chlap nehrozí, spíš druhá žena, nadruhou stranu.. když bych si to vzal čistě pragmaticky, jako chlap a měl bych si vybrat, mezi strátou manželky, kterou považuji v mnoha ohledech za dokonalou a dětí, na který bych platil alimenty což by mě založení nové rodiny defacto neumožnilo a měl si vybrat mězi strpěním chlapa, kterej by byl třeba v poho, dalo se sním pokecat, zastal by nějakou tu práci )a že se občas pomoc dalšího páru rukou vždycky hodí… asi by mě to zase tak nesralo… jasný.. muselo by to mezi mnou a ženou stále být i z její strany o citech… je to hypotéza… nadruhou stranu… mám dokonce ne tak docela neopodstatněné podezření, že tu v sousedství jedna rodinka takhle žije. Minimálně bych nebyl z těch, kterým by to vadilo… jak sem už jednou psal… Osobně bych byl aspoň pro to, aby právní systém umožnil podobné formy soužití… oproti registrovaným partnerstvím a sňatkům gayů atd. si myslím, ež už by to byla maličkost.

  4. lomikel permalink
    Duben 1, 2015 8:30 am

    jednu vec ktera s tematem souvysi jsem neprobrali, je to osobni zivotni perspektiva z pohledu praxe*, tedy jak spirutualni/magicke/duchovni (ani jedno z toho neni uplne presne) tak i z te sexualni.

    Vladislav, vzhledem k koncepci clanku, diskutoval primarne ten rodovy/kmenovy aspekt s durazem na to jak sexualita spoluformovala/ podporavala soudrznost skupiny. Kazda sociokulturni skupina se je tvorena jedinci jakozto nositely jeji identity/memu/ideii. Jiste kazdy sam nahledne ze zivotni perspekitva jedince a spolecenstvi mohou a jsou rozdilne, existuje urcite napeti ci rovnovaha prozivani a distribuce zdroju ( cas, energie) jedince i v pripade ze se s ni dobrovolne/radi identifkuji.

    Zde narazime na prvni zasadni vec, zadne rody a kmeny nejsou. Zadna sdilena skupinova identita mezi rodinou (sirsi ci uzsi) a obci v ktere ziji (statem, zemi) neni. Zajmove sdruzeni, nabozenske organizace, komunity, to vse jsou inovace ktere z casti zaujimaji pozici rodu ci kmnene ale ani vsechny dohromady ji nenahrazuji ve vsech aspektech. Doba (tj. struktura poznani a vnimani, memy, prvky spolecenske interakce) jsou zcela jine. Destrukce lokalnich spolecenskych struktur uz probiha na urovni statu, obec sluzi k technickemu spravovani/rizeni lidi v urcite obasti a neprinasi vyraznou vnitrni soudrznost atd.

    Dale, vyse zminena praxe* se realizuje primarne na osobni urovni, neexistuji spolecenske strukutry ktere by systematicky provadeli vyuku z pozice pohanskeho/politeistickeho/animitickeho paradigma. Kazdy z nas zde je sam sobe ucitelem ve fyzickem svete, kazdy hleda svou cestu. Je zde urcita selekce dane strukturou procesu, vetsina z nas jsou silne individuality, ktere pripadne citi/vi ze je treba pracovat i na te spolecenske urovni ale cesta je uplacala jinak.

    • lomikel permalink
      Duben 1, 2015 9:42 am

      jak je tedy vztah osobni praxe a sexuality ?

      1. na osobni praxy musi byt cas, cas jedince je deleny mezi mnoho aktivit, sexovani a socialni vztahy obecne jsou velky zrout casu. Pocet manzelek nasobeny poctem deti se pri vyssim n blizi hranici prosteho prezivani a zajistovani chodu domacnosti. Tedy, clovek neni uplny bez sexu, partnera a deti (vztahy, prozitky a energie ktere nejde jinak poznat), ale zaroven nadmerne mnozsti sexu, parteru a deti vede k nedostatku casu na praxy.

      2. stejne jako obcasne vynechani jidle tak i obcasne vynechani sexu muze sluzit/ a slouzi pro vytvoreni vhodneho vnitrniho ( telo, energie, mysl) settingu pro praxy. V kontextu co jsem zde psal se v zakladu jedna o urcity vedomy odstup od pozadavku na replikovani genu ktery je v nas na velmi zakladni urovni.

      3. sexualni energie je nejlepe uchopitelny projev prasily/kundalini/zivotni energie.. Muze to byt cesta k ni, nebo jen ciste plytvani energiii ( z pohledu osobni praxe). Pokusim ze hrube probrat ruzne pristupy ktere jsou mi znamy.

      Tantra joga – skrze spojeni k osviceni. je hezky kocept ktery ale predpoklada ze primarne je pro me to osviceni ke kteremu se snazim dosta skrze prasilu ( ke ktere jdu skrze sexualni energii) a vyrovnani energii mezi muzem a zenou. Je to jedna z cest jogy, ne zrovna jednoducha, bez ucitele ( viz. vyse) tezko realizovatelna, partner/ka musi byt sladeny/na. Nic pro me, uvadim zde pro uplnost a proto ze je casto nespravne chapana.

      Taoisticka sexualni praxe (samostatne i s parnerem) – IMHO pristupnejsi nez tantra, jednak proto ze cile jsou vice postupne/ruzne/skalovatelne, metody mene ultimatni, techniky strizliveji popsane. Pro me zajimave jako referencni model i zdroj nekterych okrajovych/mensich technik, i pro propijeni s cchi-kung ktere cvicim.

      Jedna se napr, o pozdrzeni orgasmu kontrkaci panevnich, stehenich a hyzdovych svalu, finalni je technika kdy je energie orgasmu absorbovana zpet do tele a zapojene do obehu cchi.

      nebo, pro kazdodeni pouziti, transformace sexualniho impulsu (vidim hezkou zenu) na posileni cchi ( vedu vse(energi v zlazach i energii/myslenku v hlave) do bodu pod pupkem a necham tocit v male obehu) misto toho abych zacal lucidne snit o tom co by se dalo podniknout.

      dychani varlaty ktere generuje chladnou cchi , s jinovym potencialem vuci telu. Vetsina sexualnich pakttik je , u muze, jang (horka). Pro vyvazeni/nastoleni rovnovahy v tele je nutna jin cchi.

      Ritualni sexualita

      – aktivace sygilu skrze orgasmus, v tomto pripade vlastnorucni. Lze dobre popojit s technikami vedeni sexualni energie z taoisticke praxe ( energie nema vyzarit kamsi do prostoru ale chcete je vest do sigilu) vedeni energie mysli skrze drahy. Dostupne pro kazdeho.

      – sex jako obet bohum (v tomto pripade partnersky), spise nez obet vnimam jako prosbu o pozehnani dobreho sexu. Moje zkusenost je ze Freya tuto prosbu/modlidbu rada vyslisi, efekt muze kazdy zkusit (je lepe byt s ni predem ve vzahu).

      • Nikolaj Mucha permalink
        Duben 4, 2015 12:09 pm

        Ty hrubky …nehledě na obsah, mě přivádí k šílenství. Za tím „zduchovňováním“ sexuality a používání energie z ní plynoucí k jakési pochybné spirituální praxi se totiž mnohdy skrývá jen nepřiznaný fakt prosté nadrženosti a chlípnictví. A to ještě většinou u mužů, kteří mají díky svému šovinismu problém si najít partnerku jednu, natož jich mít více .

    • rushwolf permalink
      Duben 1, 2015 1:02 pm

      nesouhlasím, ež rody již nejsou.. i na naší kulturně devalvované sudetočeské vesnici máme několik rodinných klanů, které prostě fungují… podporují se, táhnou za jeden provaz atd. a Motivují.. motivují mě k vytvoření rozvětvené rodiny a frakce, která bude mít v rámci obce nějakou politickou váhu… a o tom to je… Jinak časově je rozhodně výhodnější mít doma dvě ženy, než ženu a „milenku“ někde za kopcem.. to pak jednoho ani nebaví… ale hlavně… neřešil bych to stále jen z pozice sexu…. je to i o citech o sdílení společných zážitků, prostoru, výchově dětí atd. prostě frekvence sexu nemusí být asi ani nutně zásadně jinde než u monogamního páru… co se týče duchovní stránky sexuality… nemám ve zvyku nad tímhle nějak fylosofovat… sex je sex, má svou energii, ale je to přirozená věc a osobně jí primárně kvůli duchovním prožitkům neprovozuju. Jako větší oběť vnímám správnou výchovu dětí a starost o rodinu.

      • lomikel permalink
        Duben 1, 2015 2:02 pm

        sirsi rodina X rod , v tom kontextu pisu.
        i v pripade ze veme za to ze to je to same v poctech kusu tak strukrura zivota je rozdilna, dale stale sledujem kontex rodu jak byl formulovan v clanku, tam to imho neni mysleno jako , byt sirsi, rodina. uz jen kvuli te genetice 🙂

        ja se moralnim hodnoceni a diskusi o nesexualnich rozmerech rodineho zivota vyhnul zamerne :).

      • lomikel permalink
        Duben 1, 2015 3:05 pm

        jeste k praenergi/ cchi/ki, zivotni sile. Pokud s ni zamerne nepracujes tak tazko podiskutovat.

        Cchi, cakry a meridiany jsou popisy zcela realne enertgeticka/fyzicke struktury v tele z tohoto sveta, zadna osobni gnose, jen cviceni dostupne kazdemu.

        Stejne jako napriklad Reiky (coz je krapet neco jineho) citi kazdy na koho dam ruce at si veri nebo neveri, to je jedno.

      • Rushwolf permalink
        Duben 1, 2015 3:46 pm

        osobně pracuji s koncepcí dynamismu… ale o reiky si myslím svoje…

  5. Březen 30, 2015 5:43 pm

    Článek je zajímavý hlavně tím, že se věnuje méně známým aspektům života našich předků, jimž historická literatura nevěnuje zvláštní pozornost. Jestliže se chceme považovat za pokračovatele jejich odkazu, potřebujeme předky hlavně v jejich konání pochopit. A pochopení znamená zjistit nejen, CO a JAK dělali, ale hlavně PROČ. Proto tento článek o polygamii nevnímám primárně jako vzor k následování, ale jako zdroj zajímavých informací a případný návod, pokud by se okolnosti vedoucí k jejímu vzniku snad v budoucnu opakovaly.

    Článek v podstatě dokládá fakta o tom, že Slované užívali sexuality volněji, než bychom si dnes třeba mysleli. Ať už se tak dělo v zájmu rodu, pro udržení chodu domácnosti, v rámci obřadů apod. Tento způsob chování byl tedy součástí jejich kultury. Po jeho přečtení mě napadla „kacířská“ myšlenka – co když se takový vzorec chování projevuje nějak i dnes? Ovšem už bez těch důvodů, které k němu tehdy zavdávaly příčinu a měly své opodstatnění, ale jaksi „samovolně“, což by se dnes projevovalo např. vyšší promiskuitou:

    http://magazin.aktualne.cz/pohlavnich-chorob-v-cr-pribyva-casta-je-kapavka/r~3127c576cd7b11e4875c002590604f2e/

    či vyšší rozvodovostí: http://www.novinky.cz/domaci/343213-cesi-preferuji-rodinu-pritom-vedou-v-rozvodovosti.html

    Před lety jsem třeba narazil na jednu zajímavou statistiku, která udávala počty pornohoreček dle jejich národnosti. Celkem mě zarazilo, že na třetím místě na světě jsou po Američankách a Maďarkách právě Češky.

    http://xman.idnes.cz/pornoprumysl-vyzkum-0t3-/xman-styl.aspx?c=A130302_124259_xman-styl_fro

    Nesvědčí to o něčem?

    Jinak, když tu pročítám ty komenty, uvědomuju si, jak je komunikace po webu záludná, když si lidé nepopovídají o svých názorech tváří v tvář. V tomto nám dnešní civilizace dává na jednu stranu skvělý nástroj, ale zároveň nás možná přes veškeré možnosti, které nabízí, jistým způsobem navzájem odcizuje.

    • Vladislav permalink
      Březen 31, 2015 7:23 am

      Ano, jak přesně rozebral i Lomikel, lidé jsou v převážné míře polygamního založení dosud a asi budou vždycky, bez ohledu na to, jestli jim to společnost oficiálně povolí nebo ne.

      Rozděloval bych přitom na polygamii (zodpovědný přístup k zajištění partnera pro více protějšků z důvodů sledujících především prosperitu/zachování rodu) a přirozenou promiskuitu, i když tyto jevy se samozřejmě prolínají…

      Pravda je taková, že monogamní chování dnes převažuje převážně u těchto skupin a z těchto důvodů:
      – lidé s nižším pohlavním pudem, s nižší potřebou erotiky (z různých důvodů)
      – „mám už pro sebe tu nejlepší/nejlepšího, takže nikoho dalšího nepotřebuju“
      – lidé uvědomující si svou neatraktivitu v očích druhých (někoho bych sice i chtěl, ale on/ona by stejně nechtěl mě, takže budu dodržovat věrnost)
      – „nebudu riskovat, že se to provalí, to nebezpečí mi za to nestojí“.

      Lidí, kteří jsou „věrní“ z jiných důvodů, by se dali spočítat na prstech jedné ruky.

      Je zarážející (a pro tuto společnost typické), že těmito, skutečnými důvody partnerské věrnosti, se většinou sociologie nezabývá, asi ze strachu, co by odhalila.

      U Slovanů měla partnerská věrnost jinak vždy menší váhu než třeba u Anglosasů, nemluvě o pouštních vetřelcích z Judeje. Hezky je to rozebráno třeba hned v té první referenci, kterou jsem za článkem, uvedl.
      Na pevnost rodových vazeb to ale celkově nemělo, navzdory očekáváním monogamistů, nikterak negativní dopady, a to i to je podle mě silný důvod k zamyšlení.

      • Adonis permalink
        Duben 1, 2015 6:23 am

        Zajímavé ovšem je, že patriarchové „pouštních vetřelců“ byli polygamní…. a jejich muslimským potomkům to zůstalo taky….

      • Adonis permalink
        Duben 1, 2015 6:26 am

        (A co si pamatuju z Bible, moc to nedělalo dobrotu…. ženy na sebe žárlily, muž si přibíral ještě otrokyně… Nevím, jak by se to líbilo právě ženám….
        Je to, že jsme dnes citlivější vůči jejich potřebám skutečně tak nežádoucím výsledkem letitého diktátu křesťanství? )

      • Rushwolf permalink
        Duben 1, 2015 6:35 am

        Rád bych tu zdůraznil, že tohle není o monogamii či polygamii ale obecně o vztahu mužů k ženám… muž se jako dobytek může chovat k jedné ženě stejně jako k 50 a naopak to platí stejně… taky je to kulturou… pakliže je v jedné kultuře žena nečistá a do středověku se diskutovalo o tom, zda má vůbec duši, slyšel sem i hystorku, nevím nakolik pravdivou, že židé se údajně každý den modlili k bohu a děkovali za to že nejsou ženy… pak polygamie v takové společnosti, kde žena je jen lepší zvíře bude asi vypadat jinak, než ve společnosti, kde žena má stejná práva, kde má úctu, kde je vládkyní nad domácím krbem. V dnešní době je spousta důvodů pro to proč to nefunguje, nadruhou stranu, přijde mě škoda že tu aspoň není ta možnost… třeba by to fungovalo jen 3% „párů“ ale proč ne?

    • lomikel permalink
      Duben 1, 2015 7:16 am

      me tenhle format diskuse vyhovuje, pro dany ucel, zformulovat koncept a dat ho k rozcupovani, nahlednuti z jineho uhlu pohledu. je to casove efektivneji nez jit do cajovny 🙂 a je zaruceno ze z dane skupiny ( eich co to tu ctou) se ozvou jen ti kteri maji co rici k tematu. no a pokud IMHO nekteri ( kazdy ma jine IMHO) pindaji lze to prejet uhlopricnym ctenim a ignorovat.

  6. Vladislav permalink
    Březen 30, 2015 7:49 am

    Děkuji Lomikelovi, ale i Mikymu a Rowlaně, za věcné a faktické reakce na tento článek. Přesně tak byl míněn – aby rozproudil diskusi, nikoliv na téma „proč já osobně odsuzuji/propaguji“ polygamii, ale „proč pravděpodobně fungovala/nefungovala polygamie u starých Slovanů, kde jsme dnes a proč“.

    Bohům žel, někteří diskutující berou toto čistě jako podnět k tomu, aby obhajovali svůj osobní či zatracovali opačný postoj. Jistě, každý z nás to nějak cítíme a máme tu či onu preferenci, ale takto jsem to nechtěl.

    Proč ale vůbec článek o polygamii? Proto, abychom dokázali dostat (nebo se alespoň pokusili) do pohanství aspekt PRAVDY. A spojili si řadu souvislostí. A tím hodně pochopili. Abychom dokázali třeba říct: já tak taky žiju, já tak nežiju a žít nechci … ale díky bohům za informace, tak těžko dolované po tisícileté křesťanské informační blokádě.

    Polygamie především není o „užívání si“, ale je to životní postoj daný konkrétní realitou, jíž naši předkové museli čelit. Naši slovanští předkřesťanští předkové s obrovskou pravděpodobností polygamní byli, mluví o tom prakticky všechny dochované zdroje.

    Pokud má někdo jiné zdroje, jiné reference, bude jistě zajímavé, když je předloží.

    A nebo ať se na to vykašle. Ať si představí sám sebe v roli pětadvacetileté čerstvé vdovy, matky čtyř malých dětí, která se právě dozvěděla, že její muž padl při obraně Dubína proti křižákům, spolu s další polovinou mužů z jejich vesnice. Ať jde a vysvětlí této ženě, že už bude celý zbytek života sama, protože jiného muže už zkrátka nenajde a NESMÍ MÍT.

    Ať vysvětlí těm dětem, že budou mít hlad, že nesmějí mít nového „otce“, že je čeká život na okraji společenství, a to až do doby, než jejich zedřená, předčasně zestárlá matka zemře.

    Ať jde a vysvětlí našim velkým předkům, že oslavy Kupaly musejí probíhat pouze tak, že si všichni zakřepčí kolem ohně, upletou pár věnců, nakrmí kačenky a odeberou se na lůžko. Že právě toto je způsob, jímž nejlíp vzdáme poctu Zemi-matce, v dny, kdy je Slunce nejsilnější.

    Ať to vysvětlí všem ženám, které dlouhé roky „nepochopitelně“ žijí život milenek „silných“ mužů, a vystavují tak fatálnímu riziku své manželství s muži „slabšími“. Všem rozvedeným, opuštěným matkám, či matkám svobodným.

    Všem monogamním, na které „vyšel partner“, ale výsledkem byly slabé, neduživé děti, které budou stát enormně mnoho úsilí už z hlediska péče, nemluvě o jejich budoucnosti.

    Ať jim zkusí v jejich samotě, dané často nejen selháními těch mužů, ale i prostým faktem, že od jistého věku zkrátka ženy nad muži převažují, říct něco povzbudivého;-(

    Ať zkusí jít za všemi muži všech statutů a věků, kteří dřou v práci, dřou v posilovně, něco budují, vytvářejí na sobě či tomto světě, a to jen proto, aby uspěli u žen a tím i jejich život udělali lepším, a vysvětlit jim, že je to zbytečné, protože statisticky na ně už stejně někde čeká ta právě jedna žena, která je nemine, takže ať si radši dají pivo a cigaretku a lehnou k televizi.

    Toto téma je citlivé i proto, že řada mužů se polygamními třeba i cítí být, ale mají strach se zapojit do diskuze, protože ví, že se na ni možná podívají i jejich polovičky a oni nebudou před nimi schopní svůj postoj obhájit;-)

    Z mého – ryze osobního, bez ohledu na to, jak já sám žiju – pohledu je však právě ta hranice mezi připouštěním (tedy ne nutně praktikováním) a odmítáním polygamie právě jedna z klíčových hranic, pravdivě ukazujících, jak jsme na tom s tím „naším pohanstvím“ DOOPRAVDY.

    • Frostík permalink
      Březen 30, 2015 12:34 pm

      Tohle je na mě. Takže, kdo tady odmítal polygamii? Když už si ve svém stavu ukřivděného dítěte nepřečteš to, na co Ti bylo poukazováno, okopíruji Ti moji první větu k článku – “ 1. „Hezky zpracováno, jen mám na některé věci jiný názor.“ A můj druhý komentář vyvracující tvoje tvrzení – „Ale mě poligamie nevadí, jen si představím nasranou ženskou a pak to znásobím. A co to ekonomické hledisko? To hrálo v přežití největší roli.
      Nevěřím, že můžeš milovat dvě (a více) ženy stejně. Jedna na tom bude citově hůř a křesťanství s tím nemá nic společného. Pokud to některé nevadí a cítí to tak, jako nejlepší, může poligamie fungovat bez problémů.
      Pokud populace přišla o muže během války, nebyl to normální stav, ale to jsem psal.
      A co záznamy, že slovanské ženy jsou cudné a věrné? Neřkuli zprávy pocházejí od křesťanů a ty v negativních věcech přeháněli. Samozřejmě, část populace je promiskuitnější, ale to v každé době a v každém vládním systému a naši předkové si z toho hlavu nedělali.
      Osobně bych poligamii povolil, co má kdo kecat lidem do toho, jak chtějí žít v osobním životě.“
      Ty prostě nesneseš (a ne jenom tady) že by mohl mít někdo jiný pohled na danou věc a jinak si jí mohl vykládat a chápat. A diskuse je o osobních názorech a pohledech. Ty už určuješ, co je jediná pravá pravda, jak píšeš v poslední větě. V tvé honbě proti křesťanům jsi klesl na jejich dogmatickou úroveň. Urážení a poplivání osobní cti ukazuje jaký jsi člověk.

      TÍMTO SE TI MYSLIČI OMLOUVÁM, ŽE JSEM SE ZASTÁVAL VLADISLAVA, KDYŽ JSI MĚL PRAVDU.

      • Vladislav permalink
        Březen 30, 2015 1:31 pm

        Za všechno, cos napsal, asi jen jedna věta – cituju tě:

        „Pokud populace přišla o muže během války, nebyl to normální stav, ale to jsem psal.“

        Uvědomuješ si vůbec, cos to napsal za pitomost?? Uvědomuješ si, jak bývaly války dřív ničivé, uvědomuješ si vůbec, že se bránili často všichni, co unesli zbraň, včetně žen, starců a odrostlejších dětí??

        Tímto blábolem pliveš do očí všem předkům, kteří mohli taky někde v ústraní filozofovat o tématech, jako ty nebo já, ale oni místo toho, ať už dobrovolně nebo ne, za něco opravdu bojovali a položili svůj život.

        Uvědomuješ si, že třeba existovaly etnika, které byly 200 let téměř nepřetržitě ve válce? Shodou okolností to byli poslední Slované, kteří hájili pohanství, na rozdíl od tvých i mých předků.

        Jaký asi měly ty války dopad na strukturu populace muži vs. ženy, co myslíš??

        Já snesu jiný pohled, ale nesnesu, když někdo ten jiný pohled nahazuje jen jako za každou cenu jiný pohled, aniž by si dal práci něčím solidním ho podložit.

        Jak chceš se mnou polemizovat, když neznáš dějiny? A jak já nemám působit arogantně, když toto zjistím a prostě na to poukážu?

        Mám o tom pomlčet, abych jen u všech všudy někoho neurazil?

        Promiň, ale když třeba maturant tvrdí, že osm na druhou je 64, zatímco třeťák ze základky mu oponuje, že je to 16, potom ten třeťák nemá „jiný pohled“, ale má pouze „méně informací“, pokud to řeknu slušně.

        A pak to není o „nerespektování“, ale o doučení se.

        Já se snažím dodávat především ty informace, u kterých mám pocit, že je většina ostatních neví, nebo že jsou potřebné. Čekám slušnou diskusi, ale ne to, že stejně, jak obhajuju já jejich obsah, bude někdo jiný obhajovat svou nevědomost.

        Víš co? Zkus taky někdy něco napsat. Možná se pletu, ale ještě jsem od tebe tady nic nečetl. Dej si s tím tu práci, s něčím, o čem víš třeba víc, než ostatní, a pak si přečti, jak ti, kteří by měli být rádi, že to někdo sepsal, místo vděku a racionální diskuse s tím, cos uvedl, napadají tvou osobu.

        Až na to najdeš odvahu, povíme si.
        Ale ty ji nenajdeš, takže se ukájej tím, že jsem arogantní.

      • Frostík permalink
        Březen 30, 2015 3:23 pm

        „Pokud populace přišla o muže během války, nebyl to normální stav, ale to jsem psal.“ To je jen navázání na první koment., kde jsem psal: “ To, že si někoho přibrali do svazku, bylo spíš vynuceno okolnostmi zvenčí a za mimořádné situace. “ Musíš to číst souvisle a pracovat s hlavní myšlenkou toho druhého, ale to ty neumíš a hlavně ve svém rozpoložení nechceš. Teď už hledáš, cokoli, co můžeš použít proti mě.

        Já se vyjádřil právě v osobní rovině, jak jsi i chtěl. Cituji Tě: “ Abychom dokázali třeba říct: já tak taky žiju, já tak nežiju a žít nechci … ale díky bohům za informace, tak těžko dolované po tisícileté křesťanské informační blokádě.“ Já Tě pochválil a právě když jsem vyjádřil svůj názor, začal jsi histerčit a urážet. Když jsem se snažil vysvětlit své postoje, tak ty jsi reagoval pouze na to, co se Ti hodilo. A to neplatí jen na mě, stačí,když se podívám na vlákna ostatních komentů.

        Píšeš: „Víš co? Zkus taky někdy něco napsat. Možná se pletu, ale ještě jsem od tebe tady nic nečetl.“ To se pleteš! Pro tvou informaci a očividné lenosti se podívat zpětně, v posledních třech letech jsem toho napsal víc než Ty. Jak na PK, tak k Mikymu. Jinak moc toužím po osobním setkání v rámci akcí PK. Minulý rok jsem Tě o den minul na sněmu.

      • Duben 9, 2015 6:58 pm

        Ona tak nějak polygamie a polyandrie dnes funguje, ale sériově. Nikdo dnes nepokládá za nijak nenormální ani nemorální vystřídat během života libovolné množství partnerů nebo partnerek, jen když má jednoho po druhém, nikoliv současně. Opustit fungující rodinu s dětmi kvůli nové opravdové lásce je přijímáno mnohem tolerantněji než pěstovat dva nebo více vztahů . Mnoho dětí tak během dětství zažije několik různých tatínků, a nevím , jestli je to prospěšné pro jejich vývoj.

  7. Březen 28, 2015 6:10 am

    Článek je rozhodně zajímavý, přináší spoustu informací, a spoustu námětů k přemýšlení a ověřování zdrojů. Obecně proti polygamii nic nemám, ale osobně žiju v monogamním vtahu už 25 let, naprosto mi vyhovuje a jako model pro život mi připadá mnohem výhodnější. S manželkou si důvěřujeme a máme spolu vztah, který bych nedokázal budovat s více než jednou bytostí. V minulosti, když války kosily muže apod., měla ta polygamie určitě smysl, dnes to vidím tak, že více žen znamená hlavně více problémů.

  8. lomikel permalink
    Březen 27, 2015 4:41 pm

    http://www.genetika-biologie.cz/populace-evoluce
    doporucuji procist i dalsi casti 🙂

    1. podle me je jasne ze sexualita byla u Slovanu chapana jinak nez dnes (pro srovnani doporucuji lepe etnograficky zdokumentovane kmenove/rodove kultury ve svete), uplne bych do toho netahal cudnost slovanskych zen :)))

    2. vladislav je nadsamec 😉 , koho to sere taky jeho problem, jen uz to vsichni vime tak se k tomu nebudem vracet, souhlas Vladislave ?:). Trosku to pak kazi diskusi nad tematy …

    3. genetika treba oharu a lidi funguje skoro stejne, ohare slechtit mozno, to je uzus.

    4. to skoro je u lidi dano tim ze rozvoj mozku predbiha rozvoj ostatnich casti tela a ze skrze uceni jsem schopni byt hostilteli pro memy ktere se meni radove rychleji nez geny.

    tohle je dobre videiko na tema mozek a spychicke odlisnosti, pan profesor je krapet svuj 🙂

    5. pohled genetiky neni pohled moralky nebo osobnich preferenci jednotlivce. jsme stroje na replikaci genu ktere nasledne zacali replikovat memy.

    6. uz i ta rodova spolecnost je memova nadstavba nad ucel veskereho zivota – pomnozit se co to jde. To se ostatne deje, lide se mnozi jako kraliici bez ohledu na cokoli, nefuguje zpetna vazba a regulace. je to IMHO dusledek selekce tech spolecnosti ktere nerostly dost rychle a byly sezrany/vybity temi co se mnozili a selekce dana obecnym nedostatkem (ktery fungoval jako zpetne vazba) po tisicileti ktery je dnes nahrazen obecnym nadbytkem.

    • lomikel permalink
      Březen 27, 2015 6:15 pm

      ono se docela zajimave propojuji ten pud k replikaci genu s tou menotickou nastavbou, v zajimave mentalni konstrukce a pohnutky jednani ktere kupodivou stale sleduji tu puvodnejsi linii ( bez ohledu na to jak slozite konstrukce se kolem toho tvori).

      je treba rozlisit zivotni perspektivu jedince, pohled/zajem/tlak plynouci z toho ze je jedinec soucasti profilovane spolecenske jednotky (a kdy svoji perspektivu spojuje s perspektivou teto jednotky, coz je dnes v podstate rarita pokud jdeme nad ramec (osekane) rodiny a tu replikaci genu – ktera neresi ani perspektivu jedince ani perspektivu spolecenske jednotky ale jen a pouze reprodukci genu a zachovani integrity jejich nosicu (deti) az do doby kdy se sami zapoji do reprodukcniho cyklu (ktery obnasi i zajisteni obzivy pro dalsi nosice atd.).

      ve svete bez memu, tj. v prirode ;), je biomasa v post reprodukcni fazi(tj. po strate potrebne kondice) recyklovana pred tim nez dojde k finalnimi opotrebeni nosice.

      —–

      zajimavejsi sirsi pohled na Monogamie a polygamie
      http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2008060206

      s timto neudivujicim zaverem:)

      Pravdě nejblíže je tedy asi názor evolučního psychologa Davida Busse (1998). Ten ve své teorii lidských sexuálních strategií překonává dichotomii názorových extrémů, tvrdících, že člověk se buď vyvinul pro dlouhodobé monogamní vztahy, anebo je druhem v podstatě sexuálně promiskuitním. Dle jeho závěru mají totiž lidé k dispozici kompletní repertoár rozmnožovacích strategií, zahrnující krátkodobé i dlouhodobé partnerské vztahy. Tyto strategie se pak aktivizují vždy v závislosti na kontextu a na situaci, a to podle toho, co bude z hlediska reprodukčního pro jedince to nejvýhodnější.

      • lomikel permalink
        Březen 27, 2015 6:27 pm

        jedna ukazka z textu nahore, je to cist veda, tak doufam ze nebudu napaden od puritanu, tezka romantika::))

        S velikostí varlat pak souvisí i další nepřímý důkaz lidské polygynie, a to rozbor množství spermií v závislosti na situaci. Zatímco původní závěry Bakera a Bellise (1995) o specializaci spermií (na bojovníky, kteří v děloze ženy ničí spermie cizích mužů, dále na ty, které koagulují cervix, aby ztížily průnik cizích spermií a konečně na deset procent těch, které jsou určené na oplodnění vajíčka) nejsou obecně přijímány, jejich další tvrzení se zdá dobře doloženo. Na základě celobritského výzkumu tito autoři zjistili, že jelikož je známo, že pravděpodobnost mimomanželské kopulace u žen narůstá s časem, který tráví partneři odděleně, u mužů je množství produkovaných spermií nepřímo závislé na čase společně stráveném. Jednoduše řečeno, pokud bude žena týden na služební cestě, její manžel v té době vyprodukuje více spermií než kdyby tento týden strávila doma v posteli s chřipkou. Jeho organismus se tím připravuje na kompetici se spermiemi cizích mužů, s nimiž mohla jeho žena mít během své nepřítomnosti pohlavní styk. Pokud by byl člověk přirozeně monogamní, tento evoluční mechanismus by se nevyvinul.

        —-

        rekl bych ze pokud jdeme na uroven clovek tak neni sporu o tom ze druh neni monogamni, pokud jdeme na uroven kmen/rod muze se prit tam kde nejsou etnograficke podklady dostatecne prukazne (slovane pred christianizaci) ale metodu analogickou s kulturami ktere byly zniceny pozdeji ( a meli to velke stesti ze byly pred svym znicenim zkoumany 🙂 lze rici ze polygamie byla u slovanu dosti pravdepodobna, no a nakonec pokud jdeme na uroven osobni mematicke vybavy kazdeho tak se pak muzem hadat o pi**** nach :))

      • lomikel permalink
        Březen 27, 2015 6:33 pm

        jeste, polygamie ne jako ano/ne ale jako trend, clovek je jako druh vice polygamni nez gorila ale mene nez simpanz. To by take davalo za pravdu Vladislavovi :).

        pokud to nekdo citi jinak je to vec memu a vychovy, mi tedy z toho plyne.

        —-

        Podobné výsledky poskytuje i výzkum velikosti varlat – u promiskuitních živočišních druhů jsou varlata větší než u druhů monogamních. Příkladem může být šimpanz, u kterého má samička během jednoho estru styk až se 40 samci, a který má varlata větší než samec gorily, který má ve svém harému samic zajištěnou reprodukční exkluzivitu a jeho spermie proto nemusí tak jako u šimpanze v jejich reprodukčních orgánech bojovat o možnost oplodnění se spermiemi jiných samců. Člověk, u kterého představují varlata asi 0,6 promile hmotnosti těla, je v tomto srovnání někde uprostřed (Wright, 1995).

      • lomikel permalink
        Březen 27, 2015 6:37 pm

        jak se na vedecka fuckta podivat ?

        pokud nechceme rici ze jsem duchovne/dusevnevyspelejsi nez nasi pohansti predkove an block ( coz doufam ze ZDE nestane) znamena to ze

        1. mame jine memy
        a nebo
        2. zmenily se podminky a monogamni strategie je vyhodnejsi pro genetickou reprodukci

        —-

        Monogamie je přitom obecně v živočišné říši velmi vzácná a objevuje se pouze tam, kde je z hlediska reprodukce výhodnější starat se o mláďata společně (Wright, 1995). Ze 4000 druhů savců vytváří trvalejší dvojice jen 3 %, tedy jen několik desítek druhů – pár druhů netopýrů, lišky, opice kosmani, několik druhů myší a krys, obří jihoamerická vydra, severský bobr, několik druhů tuleňů a dva druhy malých afrických antilop. A jak o tom svědčí etnografické výzkumy, člověk v tom není výjimkou. Z 1154 lidských společenství, popsaných historicky či kulturně antropologicky, téměř tisíc, tedy 87 %, bylo nebo dosud je polygamních. Podobně Etnografický atlas Georgea P. Murdocka, který popisuje složení 1231 lidských společenství z let 1960 až 1980 uvádí, že 186 z těchto společenství bylo monogamních, 453 povolovalo příležitostnou polygynii, 588 bylo polygynních a čtyři byly polyandrické. Náš model monogamního manželství je tedy ze statistického hlediska spíše výjimečný. I u těch společenství, kde existuje nucená monogamie, je přitom většinou povolena monogamie seriálová (sukcesivní), tedy možnost rozvodů a nových manželství, nebo jsou tolerovány mimomanželské vztahy. Už samotná existence zákonů chránících monogamní manželství přitom svědčí o jeho nepřirozenosti – tyto zákony by byly zbytečné, kdyby lidé byli přirozeně monogamní.

      • lomikel permalink
        Březen 27, 2015 6:44 pm

        abych to uzavrel, to ja rad 🙂

        vladislav ma pravdu v prirozenosti polygamie, jen pri formulaci argmentu zbytecne zduraznuje svuj osobni pohled na VEC 🙂 kterym rozmelnuje pohled skupinovy o ktery tusim bezi v ramci kontextu (slovansky kmen) a zcela nevyziva pruzracne jasna vedecka fuckta v oblasti genetiky a biologie.

  9. Vladislav permalink
    Březen 27, 2015 2:00 pm

    Frostíku,
    já nikomu polygamii nenutím a ničí monogamní jednání neodsuzuju, a v tom článku je to jasně uvedeno.
    I to, že polygamie není zdaleka pro každého.
    Jediné, co mi připadá divné, je to, že zdravý mladý muž polygamii ODSUZUJE. Že má potřebu proti ní vystupovat, a to až tak, že nenapadá fakta pro ni, ale jejího obhájce či přinejmenším „připouštěče“.
    To prostě není normální, promiň. Jako bych viděl nějakého přemoudřelého Ježíškovce se zdviženým prstečkem.
    Toto není normální chlapský, potažmo pohanský postoj. Nicméně to už jsem přešel do osobní roviny, promiň.

    • Frostík permalink
      Březen 27, 2015 5:42 pm

      Neopakuj se a znovu tě žádám abys uvedl, kde polygamii odsuzuji, nebo proti ní něco mám.

    • Trn permalink
      Březen 27, 2015 6:49 pm

      Marně procházím všechny Frostíkovy komentáře a hledám jeho odsuzování polygamie. Tak kde je vidíš Vladislave?

  10. Vladislav permalink
    Březen 27, 2015 11:50 am

    Milý Frostíku, pokud vydáváš fakta shromážděná ze 24 publikací (viz použitá literatura) ve srovnání se svými osobními názory za pouhé „domněnky“, tak budeš tím nadčlověkem zřejmě ty, zdá se.
    Já jsem nepsal o svých SOUKROMÝCH NÁZORECH, ale shrnul jsem validní data z celkem důvěryhodných zdrojů. Udělal jsem to právě proto, aby mě nikdo nenapadal, že povyšuju svůj názor na objektivní pravdu.

    Přesto si jednu svou „domněnku“ neodpustím (za tuto mě už tedy můžeš právoplatně napadnout):
    – tvůj přístup je DIVNÝ. Není obvyklé, aby předpokládám mladý, zdravý muž, takto téměř hystericky nenáviděl polygamii. Jistě, může s ní nesouhlasit, může ji odmítat, ale toto je „trochu“ příliš.
    Není to normální, není to chlapské, aspoň tedy podle mých dosavadních 43letých zkušeností.
    Je to sluníčkové, přihřáté a nepřirozené – pokud ti tedy není 18 (jestli ano, tak se ti omlouvám).

    A ještě jedna osobní domněnka, resp. návrh: s tou svojí halíkovskou „středoevropskostí“ jdi někam. Kvůli tomu, že předstíráme, že patříme tak trochu tam a tak trochu zase onde, kvůli tomu, že se hrdě deklarujeme jako směska kdovíkoho, jsme od Václava k smíchu a pohrdání Západu i Východu.
    Zřejmě si myslíš, že je to „výhoda“, stejně jako statisíce dalších Čechů, ale je to především důkaz naší bezpáteřnosti a oportunismu.
    Jsme mnohem míň „směska středoevropských národů“, než jak je dnes mainstreamem především ze strachu z Ruska prezentováno. Ale o tom tě asi nemá cenu přesvědčovat.

    • Frostík permalink
      Březen 27, 2015 12:16 pm

      Ty moje komentáře k polygamii nečteš a nebo o nich nepřemýšlíš. To že nevíš kdo jsem a jaké mám názory mě udivuje, až mě vede k určité domněnce. 😀

      • Vladislav permalink
        Březen 27, 2015 1:10 pm

        Výborně, konečně přiznáš, že máš domněnky. Teď by bylo dobré, kdybys ještě přestal napadat nositele názorů, které se ti nelíbí a které on pouze z větší části sesbíral z těch, co publikovali jiní, a začal polemizovat s konkrétními fakty.

      • Frostík permalink
        Březen 27, 2015 1:28 pm

        Ta doměnka se týká jen tebe a ne tématu.

      • Frostík permalink
        Březen 27, 2015 1:46 pm

        Můžeš doložit kdo jsem se takhle vyjádřil? Když píšeš: „– tvůj přístup je DIVNÝ. Není obvyklé, aby předpokládám mladý, zdravý muž, takto téměř hystericky nenáviděl polygamii. Jistě, může s ní nesouhlasit, může ji odmítat, ale toto je „trochu“ příliš.
        Není to normální, není to chlapské, aspoň tedy podle mých dosavadních 43letých zkušeností.
        Je to sluníčkové, přihřáté a nepřirozené – pokud ti tedy není 18 (jestli ano, tak se ti omlouvám).
        Z tohohle číší histerie!
        Celé je to jen o tom, že to s tou polygamijí, tak horké nebylo. Nebo ostatní členové PK co žijí monogamně, jako Myslič s Agnetou, Miky s ženou, Thomas s ženou, Wolf s ženou, Shaman s ženou… mě nevyjímaje, jsou to co jsi napsal?
        Přečti si moje příspěvky, nebo jak se domnívám, máš se čtením a pochopením potíže?

  11. Vladislav permalink
    Březen 27, 2015 9:50 am

    Trn: kdepak, pudy a city nutně nejdou ruku v ruce. Už jsem se tě ptal, kolik máš let, ty jsi neodpověděl – ale tím, cos napsal, jsi vlastně odpověděl:-)

    Pokud má člověk 20, myslí si, že je hrozně dospělý, a má sadu názorů, které považuje za hotové a neměnné, a za které je často ochotný se i tvrdě bít. To je v pořádku, nicméně nutně musí následovat deziluze, protože vyvíjet se budeš i ve 30, 40, 50, 60 – a s tím se bude, na základě toho, co budeš poznávat, dál vyvíjet i tvůj názor na sexualitu.

    Spousta lidí ovšem další vývoj odmítne. Tzv. se usadí, bohům žel nejen rodinně, ale i fyzicky a hlavně mentálně. Charakterizují je dvě věci: lenost a strach. Takže namísto toho, aby čelili pravdivým věcem, co jim život přinese, raději tloustnou a chátrají vedle svých podobných poloviček a zpíjejí se, aby zapomněli. Tito lidé jsou „většina“ a jako takoví diktují prakticky každý většinový postoj této společnosti, včetně monogamie.

    Něco ti řeknu. Pohanství není o víře, ale o VĚDĚNÍ. Víra, to je základní atribut blízkovýchodního monoteismu. My bychom se měli řídit jen tím, co víme, a usilovat o to, abychom toho věděli co nejvíc. Proto jsem tento článek sestavil jako přísně faktografický, nikoliv jako vyjádření toho či onoho mého osobního názoru.
    Taková jsou prostě fakta. A ta nevyvrátíme vírou. Bojovat proti tvrdým faktům vírou, to nechejme křesťanům. My jsme – nebo bychom měli být – jiní.

    • Trn permalink
      Březen 27, 2015 12:01 pm

      Genetika by tímhle nedostávala na prdel? Takže když v rodu každý s každým, strýc s neteří, bratr se sestrou…Je naprosto scestné si myslet, že to nemá vliv na genetiku!

      Pudy a city nejdou vždycky spolu ruku v ruce, ale velmi často. Alespoň u ženských to tak je!

      Můj věk? 40. A věř, můj názor na sexualitu se vyvíjí stále, ale svoje hodnoty v ní mám ucelené. Monogamie mi vyhovuje, ale nikoho k ní nenutím. Je to vždycky o domluvě a názorech partnerů.

      A podle vlastních zkušeností vím, že dlouhodobější nevěra nemá s přírodou nic společného. Je to především o nespokojenosti ve vztahu, nepracování na něm. A ne o tom, že uvidím prsatou blondýnu a běžím si s ní vrznout. Tohle není o žádných pudech! A spokojené páry tohle nemají zapotřebí a ani jim to nepřijde na mysl.

      • Vladislav permalink
        Březen 27, 2015 1:08 pm

        Každý s každým? Něco takového jsem snad napsal?? Pleteš si genetiku a incest.
        Co je to „nevěra“? Z kterého kázání to máš, či přímo z Bible? Ještě bys mohl napsat „smilstvo“, a pro pohanství „okultismus“.
        Spokojené páry tohle nemají zapotřebí? Opravdu? Z čeho vycházíš?? Ze zkušeností mužů, kteří raději pivo, než ženskou? Ze zkušeností žen, jejichž jedinou ambicí je nezůstat samy?
        Jsou lidé slabí a jsou lidé silní. Jsou lidé tuctoví a jsou lidé neobyčejní. Ne vždycky, ale poměrně často platí, že jejich potřeba šířit své geny je přímo úměrná tomu, do které z těchto skupin patří.

      • Trn permalink
        Březen 27, 2015 2:33 pm

        Pokud je však touto jednotkou ROD či jiné podobné společenství (plemeno, sídliště, hradiště), je v jeho mezích možné mít sexuální styky s lidmi v rámci této komunity, ale už s nikým dalším.
        Přečti si co píšeš a pak poučuj. A přestaň sem laskavě tahat furt tu bibli, jsi na ní ujetý nebo co?

        A z čeho vycházím? Samozřejmě ze svého širokého okolí. Troufám si tvrdit, že je většina párů, které se přirozeně rozhodly žít v monogamním svazku. To je pro ně přirozenost! Chlap v určitém věku přestane mít tu nutnost dokazovat si, jaký je býk. Přijdou jiné hodnoty, jiné rozměry žití, rodina, děti…To všechno chlapa zcela přirozeně změní. I mě to změnilo v náhledu na ženy. Žiji už několik let ve spokojeném svazku a to si myslím, že je tvůj problém. Netuším kolik ti přesně je, ale když už máš těch 43 let zkušeností…dle tvých letitých názorů tipuji, že sis pořídil brzy manželku, děti a utekl ti čas na dokazování si atraktivity. Budeš asi rozvedený, když odsuzuješ spokojené monogamní ženáče, kteří proti tvojí polygamii nemají vůbec nic, včetně mě.

        A to je hlavní rozdíl mezi nimi a tebou. Oni ti nic nezávidí a tak nemají potřebu tě tu častovat slovy jako divný, přihřátý a podobně. Zato ty se pravděpodobně cpeš sám u televize, závidíš ostatním jejich spokojené vztahy (na kterých světe div se, jsou ochotní pracovat), snažíš se „okouzlit“ ženský, kterým ve svém věku stejně připadáš trapný a tak ti nezbývá než ZÁVIDĚT.

        Nazdar a zamysli se nad sebou.

  12. Vladislav permalink
    Březen 27, 2015 9:39 am

    Frostík: ve faktorech ovlivňujících „kvalitu“ populace je to stejné u lidí, rajčat i medvědů. Za tu „kvalitu“ může být samozřejmě považováno cokoliv, jednou počítačová genialita nesená ošklivým mužem s obří hlavou a minimálními ramínky, podruhé mimořádně muskulinním špičkovým, leč jinak třeba prostoduchým válečníkem – ale princip je pořád stejný.
    Máš děti? To je asi klíčová otázka …
    Nepleť si „únavu“ genomu, kdy krev sice vznešeného a stále nadprůměrně vybaveného, ale křížením mezi sebou „lehce“ zdegenerovaného rodu „zachránil“ zdravý, ale prostoduchý pasáček nebo děvečka (pokud vezmu extrém, že), s normálním děděním vloh. Děti vysoce inteligentních rodičů bývají v obrovské většině zase nadprůměrně inteligentní, děti krátkozrakých krátkozraké, dcery promiskuitních matek opět promiskuitní, synové fluktuujících otců opět fluktuující, děti fyzicky hezky stavěných rodičů opět fyzicky hezké, děti hrbatých opět hrbaté nebo aspoň přihrblé … tak to prostě je.
    Když si inteligentní muž vezme hloupou ženu a mají tři děti, je pravděpodobnost, že minimálně jedno bude hloupé po matce a jedno inteligentní po otci, prakticky 100%.
    Promiň, neber si to zle, ale připadá mi, že spíš vydáváš přání za otce myšlenky – ovšem jedna věc je, jak by se nám to líbilo, aby to bylo, a druhá věc je, jak je to doopravdy.

    • Frostík permalink
      Březen 27, 2015 9:58 am

      Píšeš stále o genetice hovadiny stejně jako nacionální socialisti. S tebou se nedá debatovat, jsi jak kafemlejnek.

      • Vladislav permalink
        Březen 27, 2015 11:02 am

        Argumenty, Frostíku, argumenty…
        Kdo je má, polemizuje s nimi, kdo je nemá, napadá autora.

      • Frostík & Co permalink
        Březen 27, 2015 11:36 am

        Ty argumenty nepředkládáš, jen své domněnky podle tvých osobních zkušeností a ty máme každý jiný. Ty nepolemizuješ, jen se opakuješ. Stále o tom, že nadlidi nají zase jen nadlidi. Jsem rád, že moji předkové ze Šumavy se nemnožili jen v rámci rodu a přibrali si geny z Vídně, Prahy a Strakonic. Jsme zdraví jako buci a máme mezi sebou dost vysokoškoláků. Ti co se živí rukama jsou schopní řemeslníci. Díky předkové za středoevropský mix.

    • Rowlana permalink
      Březen 29, 2015 9:36 am

      Tohle je ale přece takový lidový pohled na genetiku. Genetika funguje daleko složitěji, než píšeš. Jako ono se to podle středoškolských učebnic nepozná, když u hrachu sleduješ dvě vlastnosti, které tě zajímají. A dneska už jsou laboratorně možné téměř zázraky. Ale jinak je cílená „plemenitba“ za určitými vlastnosti velmi složitá věc. Geny se totiž tak trochu míchají a mají tendenci spolu reagovat a v různých kombinacích se projevovat různě.
      Jinak pokud dovolíte pohled ženy. Jistě, že každá chce mít svého samce pro sebe. V naší kultuře. Ono totiž ideologie je krásná věc, polyamory svazky fascinující, akorát že nefungují často tak ideálně, jak by si jeden představoval. Jednoduše proto, že výchovu a dlouhá století, kdy za správnou byla považována rodina nukleární, prostě nejde tak jednoduše obejít prostě tím, že si něco hlavou vymyslím. Ať se ti to Vladislave líbí nebo ne, jsme vychováváni tak, že monogamní svazek je správný. Ano, lidi se různě bouří a tak. Ale kolik je reálně fungujících partnerství, ve kterém jsou více než dva? A nemyslím věci typu občasní milenka na zapřenou. Ale reálně a dobře fungující dlouhodobý vztah tří a více osob, kde všichni vědí, na čem jsou a jsou tak spokojení. Já jich teda moc neznám. Možná jeden.
      Pokud budu osobní, já chci svýho chlapa pro sebe. Jo, sama mám třeba trochu tendence různě experimentovat, vetšinou rituálně. Ale když mi dojde, že bych tomu chlapovi musela dovolit to samý, tak mě zase chuť velmi rychle přejde. Pokud budeme uvažovat „kamarádství s výhodami“, tak je to něco trochu jinýho. Ale i tady mám za to, že to funguje jen na přechodnou dobu, když má člověk potřebu si trochu užívat, ale nedovedu si to představit v dlouhodobým svazku s dětma a podobně. Už dlouhé generace na to nejsme stavění, což tak prostě je a roli to hraje. Kulturní podmíněnost je mrcha a racionálním zapřením křesťanství to člověk nezmění.

  13. Trn permalink
    Březen 26, 2015 6:59 pm

    Hezky napsáno, jen mi přijde, že zde nejsou vůbec brány v potaz city. Přeci život není jen o pudech, ale taky o zmíněných citech. A nechce se mi věřit, že lidé dříve byli tak odlišní od těch dnešních. A o ekonomické a genetické stránce polygamie netřeba hovořit.

    • Frostík permalink
      Březen 26, 2015 9:06 pm

      Ano, genetika by dostala v rámci rodu na prdel.

      • Vladislav permalink
        Březen 27, 2015 7:15 am

        Genetika nedostávala na prdel. Ta na prdel dostává, když má „své jisté“ i muž, který by normálně takříkajíc nesmočil, protože by většina žen byla raději druhými manželkami schopnějších mužů. Pokud máš jakoukoliv populaci, tak v případě, že umožníš, aby následnou generaci rovnoměrně tvořili potomci všech (tedy „silných“ i „slabých“), automaticky to znamená, že ta populace bude méně kvalitní, než když ji budou tvořit pouze děti silnějších mužů, kteří uspěli v boji o ženy.
        Přesto tato situace není likvidační ani pro „slabého“ muže. Vytvoří v něm totiž tlak, aby na sobě pracoval, udělal něco pro rod, něco, čím se sám zařadí mezi ty „silné“. Něco, co by v případě, že by ženu nemusel bojovat, neměl důvod dělat.
        Takový je prostě Kruh. Rovnováha, pradávný zákon přírody.
        Bohům žel, to křesťanství je v nás opravdu hluboko:-(

    • Vladislav permalink
      Březen 27, 2015 7:21 am

      Lidé jsou pořád stejní, to máš pravdu. Můžu se zeptat, kolik je ti let? Jedna věc je totiž ryze citová, spíš mladistvá zamilovanost, a druhá věc je opravdová láska. Dvacetiletá svobodná holka miluje úplně jinak než pětatřicetiletá matka dvou dětí (ať už vdaná, nebo rozvedená). Každá žena se samozřejmě snaží mít muže jen pro sebe. Nicméně zároveň platí, že neporučí svým citům, takže se zamiluje do toho, kdo jí imponuje, ne do toho, kdo je tzv. vhodný (pokud to tedy je láska a ne kalkul). Kalkulem, tedy ne-láskou, je totiž právě to být s někým, kdo je volný, spíše než být s někým, koho milujeme. V reálu to tedy vypadá tak, že ač si to nerady přiznávají, je řada žen raději milenkami ženatých mužů, kteří mají v jejích očích „koule“, než manželkami mužů, kteří ty koule nemají. Kdyby tomu tak nebylo, byla by tzv. nevěra už dávno vymýcena.

      • Trn permalink
        Březen 27, 2015 8:50 am

        Pudy a city jdou ruku v ruce nemá to nic společného s vhodností. A je na každé ženské, jakého chlapa si vybere, takže „koule“ může řešit dopředu.

  14. Vladislav permalink
    Březen 26, 2015 1:48 pm

    Frostík: tu tradovanou cudnost a věrnost slovanských žen lze snadno vysvětlit. Je to o vymezení skupiny, k níž ženy tuto věrnost vyznávaly. Klíčové je rozlišení rodina vs. rod. Pokud je něčí „základní jednotkou“ rodina, potom je nevěrou vše, co se vymyká sexuálnímu jednání mimo rodinu, tedy kontakty s jakoukoliv nepříbuznou ženou. Pokud je však touto jednotkou ROD či jiné podobné společenství (plemeno, sídliště, hradiště), je v jeho mezích možné mít sexuální styky s lidmi v rámci této komunity, ale už s nikým dalším.
    Proto se CIZINCŮM, kteří popisovali naše předky (většinou křesťanským kronikářům apod.) mohly jevit slovanské ženy cudné, zatímco jinak cudné nebyly.
    Všechno je zkrátka o vymezení rodina vs. rod, nejen pokud jde o polygamii.

    • Frostík permalink
      Březen 26, 2015 9:03 pm

      To je, ale jen tvoje domněnka, založená na pár zápisech, opět jak zdůrazňuješ, pozorovatelů zvenčí. Nevím jak dobře znáš myšlení žen, ale drtivá většina se řídí pravěkou intuicí vlastnit samce jen pro sebe a své děti, neboť si uvědomují, že v konkurenci by nemuseli stát na prvním místě samcova zájmu.
      Pohané Středomoří byli monogamní, Keltové taky a nemělo to nic společného s křesťanstvím.
      A jak to bylo s tou láskou?

      • Vladislav permalink
        Březen 27, 2015 7:34 am

        Myslím, že vzhledem ke svým celkem extrémním rodinným a vůbec partnerským zkušenostem znám myšlení žen velice dobře;-) Souhlasím, taky myslím, že téměř každá žena chce mít „samce“ jen pro sebe. Ovšem stejně, jako téměř každý muž chce mít doma prsatou štíhlou dlouhonohou nestárnoucí blondýnu nebo brunetu s obrovským zájmem o sex a neovladatelnou slabostí pro vaření a plnění každého mužova přání … ale KDO ji má???
        Nejde jen o to, co chceme. Jde o to, co můžeme. Nemůžeme popřít zákony přírody. Příroda se nezajímá o to, abys ty nebo já našel tu pravou a byl šťastný. Příroda ti pouze diktuje, že máš zajistit co nejsilnější, nejzdravější potomky, a udělej si to, jak chceš. Diktuje to tobě a diktuje to i ženě.
        Jinak – já nejsem Kelt ani nepocházím ze Středomoří. To, že jiní pohané dělají věci jinak, je fajn, ale jako neřeším, proč a jak moc jedli na Nové Guineji lidi, tak neřeším, jak to měli s ženami třeba Kartaginci.
        Neexistuje nic jako „jednotné pohanství“. Pohanství je pouze souhrnné, z křesťanského tábora pocházející, označení kultů, kterou jdou mimo rámec blízkovýchodního monoteismu.
        A jak je to s láskou? Měls někdy vdanou ženu? Pokud ano a šlo to víc do hloubky, zjistil bys třeba, že má ráda vás oba – tebe i manžela, každého jinak a každého za něco jiného, a že se nechce vzdát ani jednoho;-)
        Pozor na křesťanství v nás – tvrzení, že nemůžeme mít rádi dva lidi současně, je právě jedním z typických manipulativních tvrzení s pozměněným významem – pravda je pouze taková, že nemůžeme mít rádi dvě ženy naprosto stejným druhem lásky…
        I na tomto jsme se nechali nachytat.

      • Frostík permalink
        Březen 27, 2015 8:33 am

        Než jsem se zamiloval do mé současné ženy, byl jsem dost promiskuitní. Takže o ženách a i těch vdaných něco vím. Ženy nás chtějí mít jen pro sebe a to, že se o nás dělí je podmíněné sociální vazbou jinde. Každá milenka čeká, že stane manželkou. Tvůj čistě mužský pohled rozsévače to vidí jinak. Před křesťanstvím nějaký ten vedlejší sex moc neřešili, ale nevěř tomu, že se chlap díval jak mu někdo pomilovává ženu. Touha vlastnit stádo samiček je v každém samcovi a ač všechny neuhlídá, vyhání od nich ostatní samce.
        Je zjištěno, že se výjimečným rodičům nemusí narodit výjimečné děti. Neboť si opět si opět berou výjimečné partnery a za dvě generace se začnou rodit opět průměrní. V tom se odlišujeme od zvířat. Moudrá Velká Matka nám přidala i rozum. Fyzicky zdravý a silný debílek (příměr k zvířatům) to má těžší než průměrný chytrák. Zatím co u zvířat se na chytrost nehraje u nás je genetické míchání genů důležité. U lidí to funguje na základě čichu. Čím je partnerka geneticky odlišnější, tím nás na základě pachu víc přitahuje. To je spouštěč vzájemných sympatií. Když cítím vůni kůže mé milované, vím, že je to pravda, a doložili to i vědci. Ženy se na to koukají už jinak. Ty už porovnávají sociální a materiální aspekty. Dovedou se zamilovat, ale vnitřní rozum jim pak určí jak ve vztahu pokračovat.

    • Ledňák permalink
      Říjen 10, 2015 10:30 pm

      Ty jsi fuck guma. Jé fakt guma. Z dlouhodobého pozorování okolí vím, že se většinou dostane i na ty méně úspěšné. A pro tebe mám geniální informaci – to je proto aby měl kdo dělat na ty chytré, líné vychcané a atd.

  15. Adonis permalink
    Březen 26, 2015 1:06 pm

    Pro mne odjakživa představují vzor (nejen) pohanského manželství Filemón a Baukis… 🙂

  16. Frostík permalink
    Březen 26, 2015 8:18 am

    Hezky zpracováno, jen mám na některé věci jiný názor. Tak pokud by se plodilo jen u elit (1/3 populace) tak by se genová rozmanitost vytratila. Ženy samozřejmě tíhnou k muži se kterým bude snesitelnější žití. ale pochybuji, že by se nedostalo ženy i na méně schopné muže. To by musel být těžký případ pitomce a i na takového připadne nějaká blbá a hnusná. (znám tento případ ze svého okolí)
    Monogamie má smysl v duševní rovině. Nemůžeš milovat dvě a více žen stejně a dávat jim svou lásku. Při svátku plodnosti si to zamilovaní manželé určitě užívali spolu. To, že si někoho přibrali do svazku, bylo spíš vynuceno okolnostmi zvenčí a za mimořádné situace. Jinak od doby co si uvědomujeme sami sebe jako lidi, ví mužský, že jedna žena je až až. Stejně tak v ekonomické rovině. Běžný muž ať tehdy či dnes, ví kolik úsilí stojí zajistit rodinu. Dvojnásobek, trojnásobek… to se nedá. Žena je velmi schopná, ale mužskou práci (dříve to platilo ještě víc) nezastane. Mít více žen, bylo tak pro velmože a pro velmi schopné jedince.

    • Vladislav permalink
      Březen 26, 2015 9:26 am

      Frostíku, to je právě to křesťanské dědictví, o kterém jsem psal. My všichni jsme tím už dnes tak ovlivněni, že většina z nás už i „instinktivně“ cítí, že mít jednu ženu je tak akorát dost, jak píšeš.
      Dal jsem si práci s hledáním v řadě zdrojů, a výsledek je tento. Právě na postoji k sexualitě se ukazuje, jak strašně moc jsme se posunuli pryč od toho, co bylo přirozené pro naše předky.
      Mít více žen bylo přirozené nejen pro velmože, ale i řadu běžných mužů, protože těch žen byl prostě z důvodu válek nadbytek a někdo se o ně postarat musel, takový byl zájem nejen rodu a těch mužů, ale koneckonců i těch žen a především jejich dětí. Při oslavě Jarily-Jarovíta i Kupaly si to spolu zdaleka neužívaly jen zamilované dvojice, ale často dvojice zcela nahodilé, tedy něco na způsob swingers párty, bez ohledu na jejich závazky jinde, a toto bylo nejen tolerováno, ale přímo podporováno, protože se tím vzdávala úcta bohům. Muži poskytovali prostřednictvím ženského lůna zemi své semeno, jímž vyjadřovali dík za její plodnost, získanou pomocí Kupalovy síly. Tento sex měl především sakrální, nikoliv profánní podobu, jako většina jiných kontaktů mezi muži a ženami.
      A konečně: můžeš milovat i dvě nebo tři ženy. Jsou lidé, kteří nedokážou milovat ani jednu ženu. Jsou lidé, kteří dokážou právě tu jednu – takových je, zejména pod vlivem křesťanství, dnes většina, takže z toho společnost udělala normu. A pak jsou lidé, kteří jsou schopni milovat i více partnerů.
      Polygamie není podle mě určitě žádnou automatickou „vstupenkou“ do toho „pravého“ pohanství. Lidé se zcela přirozeně, chovají monogamně či polygamně, v různém věku, v různých sociálních, zdravotních či psychologických situacích, to je přirozené. Co je podle mě však podstatné, je být schopen PŘIPUSTIT polygamii jako možnou, plně rovnocennou alternativu monogamii, a v tomto fakt vidím jednu z nejsilnějších pojistek, kterou v nás křesťanství na svém ústupu do pekel zanechalo.

      • Frostík permalink
        Březen 26, 2015 1:33 pm

        Ale mě poligamie nevadí, jen si představím nasranou ženskou a pak to znásobím. A co to ekonomické hledisko? To hrálo v přežití největší roli.
        Nevěřím, že můžeš milovat dvě (a více) ženy stejně. Jedna na tom bude citově hůř a křesťanství s tím nemá nic společného. Pokud to některé nevadí a cítí to tak, jako nejlepší, může poligamie fungovat bez problémů.
        Pokud populace přišla o muže během války, nebyl to normální stav, ale to jsem psal.
        A co záznamy, že slovanské ženy jsou cudné a věrné? Neřkuli zprávy pocházejí od křesťanů a ty v negativních věcech přeháněli. Samozřejmě, část populace je promiskuitnější, ale to v každé době a v každém vládním systému a naši předkové si z toho hlavu nedělali.
        Osobně bych poligamii povolil, co má kdo kecat lidem do toho, jak chtějí žít v osobním životě.

      • Tyrfing permalink
        Březen 26, 2015 1:39 pm

        @ Frostík Březen 26, 2015 1:33 pm: A u toho znasobeni si pripocti za kazdou zenskou jeste jednu tchyni! 🙂

      • Nikolaj Mucha permalink
        Duben 4, 2015 10:55 am

        No ano, možná můžeš milovat dvě nebo tři ženy najednou, otázka je, jak se budou milovat ony navzájem, jak spravedlivě budeš mezi ně lásku moci rozdělit, aby ani jedna nestrádala. Mám pocit, že v takových vztazích je prostě vždycky někdo navíc.

  17. lomikel permalink
    Březen 25, 2015 9:30 pm

    dik, dobre.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: