Skip to content

Wolos: „Společnost je rozbitá, atomizovaná a nejednotná. Což je ideální stav pro to začít něco (staro)nového.“

Leden 26, 2015
tags:

Wolose zřejmě není třeba nějak obsáhleji představovat. Přestože se Pohanský Kruh také dostal do hledáčku jeho kritiky, přinášíme s ním rozhovor. Osobně mi spousta jeho názorů přijde zajímavých a není od věci se nad nimi zamyslet.

Jsi známým kritikem české „pohanské scény“. Vidíš za současného stavu vůbec nějaká pozitiva?

Na „pohanské scéně“?  Budu to muset více rozlišit.

 Za prvé. Budu tuto scénu budu vnímat optikou 19. století, ze kterého má současné neopohanství (používám tento termín již jako vnější pozorovatel) svoji hlavní motivaci – romantismus. Ten je obhajobou individualistického pojetí duchovna, snažícího se oprostit od dosavadních duchovních struktur, „vrátit se k přírodě“ (je totiž také reakcí na průmyslovou revoluci) a snaží se čerpat z kultur, které jsou od nich odlišné. Čili jde také o jakousi vzpouru proti dosavadnímu hierarchickému a zprostředkujícímu pojetí kultu či „duchovna“. Zároveň ale hodnotově a mravně tento proud zůstává plně ukotven v sekulární verzi křesťanství, s racionalisticko-osvícenskými prvky. Ten romantismus (od slova romanesque tj. „v římském stylu“) je jen jiným druhem nadstavby. Usekneš církevní špičku pyramidy a dosadíš si vlastní (bohy, energie,…), ale zbytek pyramidy zůstává nezměněn – způsob života, mentalita, mravy, sociální struktura, ap. Ježíš je přejmenován na Thora nebo Peruna, ale jde jen o kosmetickou změnu názvu. Hodnotová zůstává nezměněna. K tomu se pak pojí amatérsky pojatá antropologie nebo religionistika, archeoturistika (můj novotvar, kterým označuji nadšence obcházející ruiny hradišť a jiná archeology objevená místa po dávných předcích; pro srovnání – romanticky laděná šlechta si zase nechávala ve svých parcích stavět umělé zříceniny hradů), různé esoterní nauky, případně folklórní či umělecká činnost. Z tohoto pohledu je vše jak má být a jak se říká: „Kdo si hraje, nezlobí.“

Není na tom věcně co kritizovat, plně to odpovídá svému romantickému zadání.

Menší část neopohanů k tomu přidává ještě nacionalismus a jeho odnože. To jsme stále ve století 19. a částečně v prvních desetiletích století 20. Jedná se o období národních obrození, německé snahy o obnovení Svaté říše římské národa německého (tj. Třetí říše), kde se spojuje katolický duch s novověkým okultismem a panárijskými fantaziemi. Také to se někdy vydává za „pohanství“, tam už by toho šlo kritizovat víc.

Opačně polarizovaným dvojčetem k tomuto pojetí jsou zase neopohané inspirovaní hodnotami osvícenské i poválečné Evropy. Multikulturalismem globálního rázu, osvícenskými lidskými právy (což je de facto měkká forma christianizace), kosmopolitní optikou a měšťáckou mentalitou. Ta ale vlastně prolíná celým tímto novověkým dvojproudem, ať nacionálně nebo kosmopolitně orientovaným, mezi neopohany jsem téměř nikoho z venkova nezaznamenal. Obojí je však zároveň jakousi specifickou větví vycházející z romantického základu. V tom jsou si tyto proudy společné.

 Za druhé. Je tu optika 9. století a dřívějších časů, na kterou se novopohané, ale pouze navenek (!) odvolávají. Je to svět kmenů svobodných lidí poslouchajících jen svoje vůdce a stařešiny, odmítající žít v nějakých větších celcích (jinak by se dávno stěhovaly do Říma a Byzance a přijaly nová pravidla hry a výhody s nimi spojené dobrovolně). Důraz na rodovou nebo občinovou soudržnost (nic jako individualismus v dnešním slova neexistovalo); svobodný, ale tvrdý život v divočině. Není jen tak žít třeba jen o 50 nebo 100 lidech a uhájit existenci vůči nástrahám přírody (tu vnímali jako nepřátelskou, nikoliv jako posvátnou v kladném smyslu slova, snad s výjimkou posvátných hájů), cizích kmenů nebo dokonce větších celků. Tato soudržnost byla tmelena jak rituálem (od toho také je, ne od toho, že by si to někdo neviditelný „přál“), tak kmenovým právem a hrubou silou. Říkejme tomu třeba po jungovsku kolektivní ego kmene a nazvěme si ho třeba Perun nebo Černoboh, nebo jakkoliv jinak. Důležité je, aby to bylo společné pro všechny v kmeni bez výjimky.

Kdo měl tendenci se vzpouzet, byl zabit nebo vyobcován, každý kmen měl svoje vlastní pravidla. Jedinec pokládal život za přežití celku, a nepřišlo mu to divné. Byla to nutnost, ale znamenala i jistotu, že tak učiní kdokoliv pro něj. Obživa spočívala v kombinaci zamědělství, pastevectví, troše lovu a loupežných výpravách (majetek, i otroci na pozdější prodej). Kvůli tomu třeba kmeny, byzantskými kronikáři zobecněné do výrazu Sclavini (Slované) útočily po boku Avarů na Konstantinopol. Nebo varjažské družiny jezdily na lup na svých drakkarech, i když část lidí také zemědělčila.

Co samy neměly, musely si naloupit nebo získat obchodem. A zemědělství ještě nebylo na kdovíjaké úrovni. Lesy se žďářily na nová pole každé dva až čtyři roky (pěkný „soulad s přírodou“…;) ), hnojení bylo neznámé, snad kromě popela. To mimo jiné znamená, že nemohlo být mnoho lidí, co by se specializovali na řemesla – chyběly by ruce při získávání potravy, které nebylo mnoho. Takže se pro technologicky náročnější výrobky chodilo do vyspělejších končin. Ať už násilím, nebo obchodem.

Těmto lidem se dnes blíží svými hodnotami, tradicemi a mentalitou daleko více například romské velkorodiny, evropská šlechta, sicilské famiglie, černohorské klany. A pochopitelně také vězeňské a pouliční gangy, případně rodinně založené mafie a politické kliky. Ty už ale také v drtivé většině vyznávají dominantní náboženství (katolicismus, pravoslaví) nebo jsou bezvěrecké, takže nejsou s myšlením lidí před 1000 let již totožné. Každopádně si však zachovávají zdravé jádro rodového a tradičního myšlení a odmítají být kosmopolitní.

Speciálním případem je šlechta, ta je rodově orientovaná, ale také zároveň nadnárodní. Tvoří totiž mocenský pilíř křesťanství a to o ní platí dodnes, i když se o tom moc nepíše a média z ní dělají jen jakousi přežitou kapitolu dějin, což neplatí ani omylem. Ta nenárodnost v tom hraje jednu z rozhodujících rolí, jde o jednu z možných podob všeobecnosti (katolicity).

Kapitolou zvlášť je pak svět Islámu, který i v evropské části světa zachoval rodově spjatá uskupení, např. na Balkáně nebo v oblasti Kavkazu. Je totiž s rodově orientovaným způsobem života v mnohem menším konfliktu než křesťanství. To se totiž snaží mimo svoji šlechtu ostatní lidi z mocenských důvodů atomizovat (základem je prosazování individualismu) do malých bezmocných rodin, které se tak mnohem snáz ovládají, zejména ekonomickou cestou. Ale to je už poněkud jiné téma.

Jak vidno, jde o dva různé světy, vzdálené od sebe přes 1000 let. Tomu druhému se neopohané nijak nepřiblížili (opět pochopitelně existují určité výjimky), i když by to v určitých variantách a pozměnách myšlení a sociálních struktur šlo i dnes. 

Pouze se na to „prastaré“ oficiálně odkazují, ale jejich motivace a postoje vyvěrají z časů století 19., jak už jsem vysvětlil. A potenciálu, který skrývají premisy století 9. a dřívějších (rodem nebo občinou hájená svoboda, nezávislost, vlastní právo, zvyky, písmo, kalendář, soběstačné zemědělství, ap.) se spíše bojí nebo si to ani nedovedou představit. Nikdo je v tomto duchu nevychovával, neozřejmil jim rozdíly a kořeny toho, co považují za „normální“, a tak mají mnohem blíže duchu (sekulárně) křesťanskému v kterém vychováváni byli, a od kterého se vlastně nikdy neoprostili, protože ani nevědí, co všechno to znamená (jen nechození do kostela a nálepka „pohan“ nebo „druid“ skutečně nestačí). Řada z nich také dosud slaví Vánoce, papeže Silvestra I. nebo i Velikonoce, což patří k svátkům křesťanů. Také používají křesťanskou terminologii (typickým výrazem je „pohan“), prvky teologie pro svoje koncepty „duchovna“ a způsoby chápání „bohů“ nebo „posvátna“.

Tedy, mám-li to shrnout, jediné, co mi na neopohanech opravdu vadí je, že svůj (neo)romantismus vydávají za pokračování „rodovectví“ dávných časů. Jde však ve skutečnosti o pokračování v rámci vývoje evropské křesťanské tradice.

Právě toto mě na nich od začátku silně zmátlo, a trvalo mi léta než jsem intenzivním pozorováním, studiem a sérií opakovaných „průzkumů bojem“ zjistil, že se věci mají poněkud jinak.

Ale abych jim to moc nezazlíval – romantici 19. století na tom byli ve svém postoji velmi podobně, také se na „dávné časy“ odkazovali.

Tím jsem však Tvoji otázku zodpověděl asi spíše v negativním duchu. Také poměrně zeširoka, abych vysvětlil situaci, což doufám není na újmu.

Mám-li se zamyslet, co bych našel pozitivního – zřejmě to, že síla výchovy, prostředí a zvyku je obrovská a neopohanství je tak velmi důstojným nástupcem svých předchůdců – helénského multikulti a evropského romantismu. Většinově v měšťanském pojetí. 

Těmito východisky se velmi důsledně řídí a v tomto smyslu mu opravdu, bez ironie, není co vytknout. 

Pozitivní je tedy to, že evropský romantismus přečkal nástup realismu, dvě světové války, v bývalém Východním bloku i období komunismu, a našel sílu se opět projevit, jen si zvolil jiný název. Tím se ne každý duchovní nebo kulturní proud může pochlubit a můžeme tedy o něm hovořit jako o jisté tradici, byť má mezi svými projevy určité časové odskoky.

 Není tento stav také dán tím, že lidé všeobecně nemají potřebu se sdružovat do klanů či rodů? Dnešní člověk má v podstatě vše naservírováno na zlatém podnose a nemusí se nijak snažit. Osobně se domnívám, že návrat ke skutečným klanům se odehraje teprve v okamžiku, kdy o něco půjde (válka, přírodní katastrofa velkého rozsahu apod.). Jak to vnímáš Ty?

Myslím, že lidé tuto potřebu ztratili dvojím způsobem, který má společný jmenovatel – dějinný vývoj křesťanského systému.

Za prvé byly římským právem a politikou rozbity jejich rody (knížata se svými družinami vytvořila novou vrstvu – šlechtu a z ostatních se stali nevolníci), za druhé úroveň služeb, které jsme dosáhli vznikem měst a logistických řetězců, skutečně lidi netlačí k tomu, se do nějakých užších skupin šli sdružovat. Jsou tak ale v podstatě velmi zranitelní, i když si to neuvědomují a spoléhají na to, že daný stav „jistot a prosperity“ tu bude asi už navěky a že se o ně v základních věcech vždy „někdo postará“.

Nemyslím si však, že k případnému „návratu“ k tomuto uspořádání musí být katalyzátorem pouze nějaký válečný konflikt, i když jeho efektivita a vliv mohou být na tento proces značné. Může jít i o prosté rozhodnutí rozumných jedinců, uvědomujících si, že doba drogové závislosti západní civilizace na ropě (a s ní spojených výhodách) se blíží k ráznému vystřízlivění (vrchol ropného zlomu je tu), a že kdo se začne „ohánět“ už nyní, zvýhodňuje tak svoje potomky oproti jiným, dělá pro ně určitý náskok. Jak ve vybudovaném majetku, tak v různých zkušenostech. Některé procesy totiž potřebují delší čas a těžko se pak narychlo dohání, když už „hoří tráva za patami“.

Tato doba navíc poskytuje ohromné množství možností, které ve vhodných kombinacích tento náskok mohou bezpečně vytvořit a dále prohlubovat. Základem je však ta pospolitost, kdy je výhodné, když každý umí něco a dohromady to všichni umí skloubit. Společnému soužití a pravidlům se však musí naučit, patří to ke škole života. Je tu i další výhodný parametr pro toto úsilí: společnost v této zemi je rozbitá, atomizovaná a nejednotná. Což je ideální stav pro to začít něco (staro)nového.

Dnešní atomizovanou společnost hrozba „ropné krize“ očividně prozatím nijak netrápí, spíše se dokáže stmelit na základě třeba nyní aktuální „islámské hrozby“. Což podle mě velmi hraje do karet vládnoucím garniturám, neboť se „hněv společnosti“ zaměřuje na zástupné cíle. Co si o tom myslíš?

 Média mají velkou moc a je vidět, že jejich schopnost vytvářet virtuální společenské vědomí i realitu dle zadání pro ně není problém. Situace posledních dnů a týdnů nahrává z politického hlediska evropské ultrapravici odmítající fiktivní „americko-islámskou koalici“, a tím pomáhá i ruské neoimperiální politice, která tyto strany financuje. Dalším důsledkem je navýšení rozpočtu státních represivních složek, růst jejich již tak obtížně kontrolované moci pomocí nových zákonů. Takže s Tebou bezezbytku souhlasím.

Ovšem není třeba mít z toho poraženeckou náladu. Stačí jen vypnout televizi a přestat používat různé další sítě (mobilní, energetickou, vodovodní,..,). Pak spousta zdánlivých problémů přestane existovat. Kde není síť, není ani pavouk. A naopak. Je to ovšem pak o tom, buď se některých výhod vzdát, nebo si zdroje zajistit jinak.

 Odpojit se ze sítě je relativně jednoduché, ovšem potřebuješ k tomu mít již funkční klan a nezbytné zázemí a i tak ti systém bude házet klacky pod nohy. Nemyslíš, že je v našich končinách tato vize trochu nereálná?

Je a není. Záleží vždy na lidech. A pokud to tu pro někoho není k žití ani tak ani onak, není od věci zkusit štěstí v cizině. Třeba už v blízkém zahraničí, klidně jen pár kilometrů od hranic. Možnosti jsou dnes opravdu jinde než kdysi. Měli bychom si uvědomit do hloubky sebe samých, že už nejsme nevolníci, ale že je máme ze sebe tendenci dělat sami, bezděčně. Ty vzorce pak přenášíme na další generace a tak se stává poddanské myšlení už jakousi tradicí.

 Pokud se nemýlím, začínal jsi kdysi v dnes již zaniklém Dávném Obyčeji. Kam vedly Tvé kroky posléze?

 On to úplně začátek nebyl, praktikoval jsem v této oblasti už nějaký ten rok předtím. V Dávném obyčeji jsem cítil potenciál, viděl výsledky, schopné lidi, ale pak mi Veles vnuknutím sdělil, že svůj plán založit samostatnou linii v rámci této organizace realizovat nemám. Respektoval jsem to. Takže moje kroky vedly k tomu, hledat jedince podobného zaměření a zůstat svůj. Což se daří a přináší to výsledky – jak hmotné, tak informační. Jelikož se mi podařilo navázat kontakt s Velesem a přimět ho ke spolupráci (začátky nebyly lehké), a vazbu prohlubuji, chodí mi už řada věcí jaksi „sama“. Hodně se v tom uplatňují i s ním související předkové, informace od desítek generací nejsou k zahození, i když je to útržkovité. Někdy jsem z toho sám překvapený.
Hlava už si na to zvykla, záměr rozvíjet ji všestranně se vyplatil. Byla to dlouhá léta tvrdé zejména intelektuální práce, odříkání i utrpení. Pochopil jsem, o čem byl život našich předků; dekonstruoval a rozmetal do značné míry romantické výmysly a polopravdy, které tuto oblast obklopily hustým závojem; uvědomil si kontext vývoje i možnosti co s tím dál. Až to teď dotáhnu na předpokládanou úroveň znalostí a doplním mezery, přesunu se po dlouhé době zpět na venkov, a budu se věnovat stromům a včelám, chovat kozy, rozvíjet víc spolupráci s ostatními. Už se na to těším.

 Vzhledem k zániku Dávného Obyčeje to bylo od Velese správné vnuknutí. Nicméně bych se ještě vrátil k „sekulárním křesťanům“. Máš nějaký recept na to, jak se od „sekulárního křesťanství“ oprostit? Na křesťanské morálce je založena celá současná „civilizace“ tudíž jde o nelehký úkol.

 Základ je poměrně jednoduchý. Stačí, aby měl člověk jako lidský celek, k němuž vtahuje svůj život (a s ním nejlépe i ochranu a obživu) jako hlavní „rod“, nebo „občinu“ (tj. několik rodů v kooperaci). Nikoliv tedy vyšší celky jako „národ“, „Evropan“, či dokonce „lidstvo“. Tyto pojmy jsou zevšeobecňující a „katolík“ znamená „všeobecný“. Jsou to produkty křesťanského myšlení a z něj pramenící strategie kterak sloučit všechny lidi do jednoho celku (a vládnout mu z jednoho centra). Tedy základní rozdíl mezi rodovcem a křesťanem je ten, jaký celek si stanovili jako „svoje blízké“, není to tedy o bozích, ale o celcích ve kterých chceme žít a za něž jsme ochotní bojovat. Od toho se odvíjí vše ostatní. Jakmile zapomeneš na „lidstvo“ nebo „Evropana“ a chováš se ve svém životě podle toho, a zároveň posiluješ vazby k svým rodným či spřízněným, a necítíš se už jako „Čech“ nebo „Evropan“, nebo součást „lidstva“; ale jako Podhradský ze Zeleného vršku nebo člen Koněpruské občiny z rodu Všetečků, jsi pak na nejlepší cestě k tomuto oproštění. Dalším krokem je začít se obklopovat jen takovýmito spřízněnými lidmi a jejich informacemi. Setrvávání s lidmi odlišného zaměření nebo příjem cizích informací (základ je zbavit se jednostranných médií – televize a rozhlasu, a popřípadě omezit internet na minimum) zpravidla háže zpět, do „univerzálního“ světa. U pokřtěných jedinců je to ještě závažnější, tam je vazba přes podvědomí či dokonce svědomí. Umí nadělat docela solidní problémy, i když si to člověk nemusí uvědomovat. Dá se však střihnout rituálem a pak si jen vědomě ohlídat případné zpětné tendence. Člověk si ale musí být tímto krokem naprosto jist, vědět co chce a proč to chce. Jinak tento proces oproštění se také dost závisí na věku, pro všechny ze zmíněných případů. Vývoj osobnosti a její identity je zhruba do 25-30 let věku. Po tomto období je to většinou obtížnější a obtížnější (a naopak). Když si ale člověk dokáže přiznat sám sobě na čem je, a kdy už dál nedovede z nejrůznějších důvodů odhodit nějakou další zátěž tohoto typu, je pak vhodné se alespoň stýkat s podobně laděnými lidmi a v celku „rod“ nebo „občina“ co nejlépe vychovávat svoje děti (respektive jim v některých ohledech nechávat více svobody a vést je k větší soudržnosti v rodině). Roli tedy hraje i prostředí, v němž člověk žije. Když si tohle pohlídají dvě tři generace, myslím, že výsledek začne být velmi zajímavý. Hlubší změny jsou možné i jinými způsoby, které znám, ale není to pro každého. Každopádně jako zásada platí: „Jsi tím, kým a čím se obklopuješ.“ Vhodné je také nahradit dosavadní mýty a příběhy svými vlastními. Přestat věřit v mýty o Ježíšovi a jiných cizích božstvech, omezit film a divadlo, které je též zprostředkovávají, i když se to tak nemusí jevit. Naopak tvořit se vším umem a vynalézavostí svoje vlastní (když je náležité naladění), které nejsou o nic méně pravdivé než ty cizí. Člověk si může být jist, že jsou doopravdy jeho rodu. Tam, kde slyší tyto mýty a příběhy, si pak může být jist, kde je jeho domov. Čili „jeho domov je tam, kde jsou tvořeny a děděny mýty jeho rodu.“ Radím toto nepodcenit.

Ovšem to co popisuješ, by měl být pro každého základ. Tedy na prvním místě rod či rodina, jejíž zájmy jsou prioritní, a od toho by se měl odvíjet zbytek. Což je v současné době problém a tyhle vazby už moc nefungují ani např. u tradičních cikánských klanů (díky např. drogám) apod. Myslíš, že lidé mají skutečně zájem o vytváření rodových klanů, nebo jde o plané touhy, bez uvědomění co by to skutečně obnášelo?

Plané touhy pramení spíše z romantických pohnutek, což už jsem řešil v odpovědi na první otázku. Nejde o odhodlání se přiblížit svým předkům způsobem života a sociální strukturou. Neopohanský romantismus je od základu snivý, nikoliv praktický. Obklopuje se oparem fantazie a potřebu se setkávat řeší většinou jen dočasnými skupinami, určenými výhradně k výměně názorů. Jeho stoupenec neřeší, zda má ve stodole dost brambor, opravené pluhy, zda jeho děti umí dobře cizí jazyk nebo sebeobranu, zda poznají padesát druhů rostlin nebo zda má manželka v domácnosti vše co potřebuje. Neřeší strategie, kterak se připravit na některé hrozby ať už neúrodu nebo cokoliv jiného.
Řeší spíše, kterou další ruinu umístí do svého katalogu minulosti, jakou zbraň by měl nosit Thor, kolik bohů ošoustala Freya či zda už náhodou nevyšla nová teorie o indoevropské mytologii. To mu bohatě stačí, je v tom spokojený, nakonec ropa ještě teče, takže tento způsob života a fantazírování v klidu umožňuje.
Tudíž tyto světy jsou oddělené a myslím, že je vhodné jejich oddělenost respektovat. Naprosto se míjí. V cílech i v prostředcích jejich dosažení. Nemají společného téměř nic, snad kromě několika jmen bohů nebo symbolů, možná sem tam nějakých folklórních oděvů. Jejich nitra jsou však velmi odlišná. Tisíc let je tisíc let. Není tedy co komu zazlívat, naopak, je potřeba více respektu. I mě to velmi dlouho trvalo, než jsem si to uvědomil. Z toho mi vyšlo, že neopohan a rodovec jsou dvě úplně odlišné životní strategie. A ani k jedné z nich není radno nikoho nutit. Rodovec by selhal ve světě neopohana, neopohan by selhal ve světě rodovce. Tak nač se snažit přenést nepřenositelné? Je to podle mě zbytečné.

Za zbytečný jsem mohl považovat i tento rozhovor, směřující spíše k neopohanům, ale jelikož jsem si uvědomil, že je vhodné udělat nějaké konečné rozlišení a ozřejmení postojů, nakonec jsem na něj přistoupil.

Tví odpůrci Ti často vyčítají, že „kážeš vodu a piješ víno“, tedy, že, sám nežiješ tak jak o tom hovoříš a píšeš. Jak se k tomu stavíš?

Žijeme z hlediska rodovectví v nulté generaci. Tedy nikdo za nás předem v tomto ohledu nic neudělal, neproklestil cestu prvními záhyby času a prostoru, nevytvořil základní znalostní zázemí. Nemáme přímo na koho navazovat. Takže jsem stál před rozhodnutím, zda to nezkusit sám bez ohledu na cokoliv. Dal jsem se do toho. A jedním z výsledků této mnohaleté práce s množstvím slepých uliček, z kterých jsem se občas musel pracně vracet, je i tento rozhovor.
Kdo však chce stavět dům bez plánů, jako pantátové v Kocourkově, nebo se oddat spíše romantickým aktivitám, ať si poslouží. To není moje věc. Předpokládám, že takoví se motají ještě stále v těch slepých uličkách kdesi na začátku. Možná ani nemotají, možná se jim tam líbí. Pro mě už jsou jen ozvěnou minulosti. Tím slabší, čím dál se mi daří dostávat. Víc k tomu nemám asi co dodat.

Nezbývá mi, než Wolosovi poděkovat za jeho čas a popřát ať se mu na jeho nelehké cestě daří…

Není zač, já děkuji…

Reklamy
komentářů 26 leave one →
  1. Vladislav permalink
    Únor 25, 2015 11:53 am

    Wolosi, Avaři a následná Sámova říše byli aktivní POUZE ve střední a jihovýchodní Evropě. Slovanským jazykem se však mluvilo od Labe a Jutského poloostrova po Ural, od jižního Švédska po severní Řecko!!! Mise Cyrila a Metoděje nikterak nezasáhla např. Polabany, přesto to byla plemena čistě slovanská, slovansky mluvící a typicky slovansky jednající.

    Jak to, že už tehdy byla tato plemena „slovanská“, přestože je bezpečně prokázáno, že tehdy ještě nepřišla do kontaktu ani s křesťanstvím, ani s Avary, ani s Byzancí???

    Za druhé: i kdyby ta mise ovlivnila i Slovany někde na dolním Labi, tak jak by mohlo být možné, že měla tato etnika téměř identické mýty, vztah k dějinám, hodnotový systém, jako dva tisíce kilometrů vzdálení Rusové?

    Ty dva sousední rody, ta dvě sousední plemena, se mydlily podle stejného klíče, jako se dodnes mydlí znesváření sousedé. Slované byli vždy vnitřně nejednotní a nepřátelům nedělalo velké potíže poštvávat jednotlivé rody či plemena proti sobě. Diskuse na Pohanském kruhu je toho smutným důkazem:-(

    Ano, pojem „národ“ je křesťanský konstrukt. A víš proč? Protože národ je v našem případě jen jeden – slovanský. Mající stejný jazyk, zvyky, tradice, genotyp, lišící se pouze nářečími, dnes vydávanými vlivem vývoje a izolace od jiných nářečí za samostatné jazyky.

    Mající stejnou kulturu i způsob uvažování, přenášené v linii krve. Není národ, ale jsou plemena, stejně jako u Germánů. Vlivem křesťanské poroby jsme přijali národní a státní identitu a teď si s tím často nevíme rady.

    Něco ti poradím: cestuj. Pochopíš, že „Slovan všude bratra má“ na Uralu, kam Cyril s Metudem nikdy nedošli a nikdo tam o nich tehdy ani neslyšel, a nemá ho v několikanásobně bližším Švédsku. Utápíš se v pseudoteoriích, které nefungují – ale s otázkami rodu a pravdy je to jako se ženskými – k tomu, abys našel ty pravé, nemusíš používat stovky obskurních literárních pramenů, ale stačí přijít na dané místo a zjistit, co to s tebou dělá.

    Tvoje smůla je, že pravděpodobně nejsi zdaleka čistokrevný Slovan, takže řadu věcí prostě „necítíš“. Nedostatek toho nahrazuješ teoriemi, které ale v praxi nefungují. A to je bohům žel častý problém nás západních Slovanů: jsme silně naředění, takže pochybujeme i o tom, že 2+2=4. Jak kdysi řekla Máša Archipovová z Arkony, když kdosi obdivně konstatoval, jak se taková mladá ženská bije za to, čím rozumí hodnoty předků: dělám to, co umím – ale i já jsem jako vy – potomek těch, co se pokořili, poddali, a mnozí dokonce … ZRADILI.

    Pokud mám mluvit za sebe, nehodlám se v tom relativistickém bahně plácat. Jsou tady hodnoty, které trvají i po tisíci letech, a na kterých je ta křesťanská slupička tak slabá, že ji rád seškrábu nehtem. Ty hodnoty jdou momentálně z Ruska, a já jsem tím nadšený. Život je příliš krátký na to, aby byl marněn v prověřování teorií.

  2. Vladislav permalink
    Únor 5, 2015 10:24 am

    Alexeji, tos mě ale asi špatně pochopil – já mám Putina velice rád a za žádného drancovatele ho nepovažuju. To, že podporuje pravoslavně křesťanský pohled na svět, z pohledu ruských reálií chápu.
    Rusko je sice pravoslavně křesťanské, ale je, narozdíl od západní Evropy, především spirituální. Takže v něm vidím i v porovnání s námi velice silný rodnověrný proud, nemluvě o védách, ať už vykládaných tak či onak. Stačí si jen najet na youtube a zjistit kolik učenců, kolik ruských kapel na toto téma funguje, a hlavně jak! Oproti tomu je zbytek Evropy spirituálně prakticky mrtvý, o čemž nejlíp svědčí všechny ty keltsko-germánské syntézy čehosi, popírající rodovost, tradici a etnicitu, které nakonec bezezbytku skončí tak, že je převezme nějaký Žid a udělá z nich součást mainstreamu. Západní Evropa už nikdy nebude tím, čím mohla být, postará se o to zpohodlnění, mentalita postkolonizátorů, radikalismus taky-Evropanů s Alláh je velký na rtech – a dělohy jejich manželek.

  3. Vladislav permalink
    Únor 4, 2015 8:38 pm

    Wolos: ano, je potřeba silného bloku. Protoze s jednotlivci, kteri budou nekde po dvou, po třech běhat na kraji lesa, si Systém prohraje jako kočka s myši. Slovanský národ, jazyk, kultura, geny zkratka existuji, at uz s tim souhlasís, nebo ne. Jsme jeden obrovsky národ, ktery se člení do desítek, stovek plemen. To, ze je můj jazyk, moje vnímáni sveta, můj vkus 100x bližší průměrnému Rusovi nez průměrnému Britovi nebo Finovi, neni zásluhou Cyrila s Metodějem. Ani písmo, které nevynalezli, ale naopak použili stare predkrestanske, které zjednodušili, některé hlásky vypustili.
    Predstiras, ze slovanský národ je konstruktem Byzance – jen proto, ze oni byli prvni, kdo to použil. Ty opravdu nevidíš všechnu tu jazykovou, genetickou, instinktovou, doslova tribalni sílu, která spojuje na podprahove urovni navzájem Slovany, ale samozrejme i jina etnika? I to je výmysl Byzance?
    Rok 900 uz nikdy nebude. Kdo tehdy držel meč, ma dnes kalasnikov. Kdo sedlal kone, dnes tankuje naftu do oktávky. Kdo tehdy prohral, protoze se nedokázal s nikým spojit, ten se dnes spojit chce. Kdo chce zapadnout do marginality, podivinstvi a zapomnění, ten to udělá, kdo ne, ten se bude snažit pochopit, protoze nechce boj předstírat, ale skutečne bojovat.

    • Únor 4, 2015 8:54 pm

      A k tomu nevytvareni státních celku predkrestanskymi etniky: jak dlouho trvaly dějiny a jak velka byla rozloha kyjevske Rusi pred nástupem knížete Vladimíra? Jak byl tento stat organizován uz za Svjatoslava, pokořitele Chazaru? Víš, ze Obodrite měli uz v 10.stoleti města (nikoliv hradiste), kde žily i desítky tisíc obyvatel? Armády o desítkách tisíc lidi, které Polabane sestavovaly, ležely v jaké vesnici? A co velkomoravska říše – ta neexistovala uz pred příchodem Cyrila a Metoděje? Ty si to proste neuvedomujes, ale v tobe především je ten východorimsky výklad dějin zaklesnuty nejhlouběji! Mas komplex z Říma, přijal jsi jeho výklad sveta a vše podle Říma/Byzance posuzujes. Proste podle nich jsme pred Římem žili na stromech a v pastouskach o par lidech, neznali jsme písmo, takze to opalujes. I tve nepochopení toho, co se odehrává v Rusku je toho dukazem. Jsi zaryte na straně Západu, na straně kolonizatoru, otrokářu, christianizatoru, tech, co rodnoveri nejvic ublížili, ale přitom podsouvas římsko-byzantské postoje Rusku. Je to schizofrenie a proste tomu vůbec nerozumím, promiň.

      • Amaterasu permalink
        Únor 4, 2015 11:04 pm

        Než stihnete vytvořit nějaké ty bloky tak plno lidí odradíte tím, že řešíte z 90% jenom historii :). Vždyť pohané řeší jenom historii v podstatě skoro každý článek je o historii a předcích.
        Tímhle chcete oslovit většinu lidí ?
        Co může dnešnímu člověku nabídnout pohanství ?
        Vždyť v ČR je více Buddhistů, Muslimu, Svědku Jehovovi, Čarodějnic, ba dokonce i Rytířů Jedi než Pohanů.

        Kde je asi chyba ?

      • Wolos permalink
        Únor 13, 2015 11:43 am

        Vladislav:
        „Jsi zaryte na straně Západu, na straně kolonizatoru, otrokářu, christianizatoru, tech, co rodnoveri nejvic ublížili, ale přitom podsouvas římsko-byzantské postoje Rusku.“

        1) nejsem, ale nevidím důvod řešit kulturní problém s Prvním Římem tím, že se obrátím na jeho momentálně agresivnějšího bráchu Třetího, jehož kultura vzniklá syntézou byzantské a mongolské (a částečně komunistické) by opravdu řešením tohoto problému nebyla. Čili, nebudu opakovat chybu našich předků (dvojího lidu Jiříka z Poděbrad) a nebudu si k řešení svého domácího problému zvát nikoho ze zahraničí (tím česká kotlina trpí dlouhodobě a kvůli tomu už nemá její lid páteř!)
        Vyřeším si problém s Prvním Římem sám. Tak jsem se před lety rozhodl a už jsem docela blízko k formulaci řešení. ( šok co?)
        Pro mě jakožto rodovce žádný spasitelský princip neexistuje, proto pro mě neexistuje ani spasitel. Je tak pouze na mě a mých blízkých jak se problému postavíme. Rozhodně si na jeho řešení však nebudeme zvát ani Duginovy ruské neonacisty ani čečenské hrdlořezy prezidenta Kadyrova působící na Donbasu, kteří se na Putinův pokyn vydali obrozovat Sovětský svaz a Rusou (Rudou) Byzanc šířit dle možností dál za jeho hranice.

        2) rodnověrce dnes pronásleduje především Moskva, zesnulý patriarcha Alexij II přirovnal rodnověří k terorismu a spustil tak vlnu pravoslavného násilí proti nim

        3) rodnověří je o rodě, národ je „nadrod“! vytvořený monoteismem promícháním mnoha rodů do jednoho a promícháním jejich božstev do jednoho

        4) Rusku nic nepodsouvám, ono takové prostě je a hrdě se k tomu hlásí. Kdybys podrobněji studoval základní principy pravoslaví, eurasianismu a sovětského myšlení, najdeš zarážející paralely jak mezi nimi, tak i se současnou situací.

        5) Svým postojem jasně dáváš najevo, že jsi se už vnitřně překonvertoval k Východu, a namísto Peruna a Velese máš na piedestalu Putina, tak už postačí křest, vnitřně už jsi na tom stejně jako pravoslavný a nebudu Ti to vymlouvat. Vnějšně sice s křesťany nesouhlasíš (formou – např. Perun namísto Christa), ale vnitřně sdílíš jejich postoje, tak to stačí už jen uvést do souladu, abys nežil rozervaný dvojí život.

        6) tlak na vznik impéria činí protitlak k vzniku impéria někde jinde jako protivníka. Takže posilováním jedné strany Západ/Východ posiluješ automaticky i druhou. Jde o duální princip monoteismu. Dobro vs zlo. A naopak – tvůj protivník se cítí jako dobro a tebe považuje za zlo.
        Jedinou cestou je tedy stále rod nebo občina, protože když lidi přestanou hrát duální monoteistickou hru na impéria a živit je svými emocemi jako Ty, ta se pak vnitřně rozloží. Navíc tuto duální hru hrají všechny 4 Římy (spojenci jsou většinou První a Čtvrtý a Druhý a Třetí) už nějakou dobu a vzájemně se i financují, kdyby náhodou měl některý z nich definitivně zaniknout. To je poznatek, který učinil např. Anthony Sutton v knihách pojednávajících o dlouhodobém financování Sovětského svazu Wallstreetem. Existují i studie o vazbách Lenina na německý Abvehr.
        Nikdy se tak do sebe nepustí naplno, vždy se jakoby náhodou najde osoba nebo okamžik, kdy ten druhý příliš oslabený je nechán vítězem na pokoji. Asi proto po pádu Sovětského svazu Washington nezavelel na Moskvu (kdy měl k útoku nejlepší podmínky), ale na Saddáma. Stejně tak prištinské letiště bylo obsazeno v jugoslávské válce nejprve ruskými výsadkáři, a i když americký generál nařídil na ně zaútočit, jeho britský podřízený odmítl vykonat rozkaz. Rusové se pak nakonec stáhli, aby použili kosovský precedens jako záminku pro obnovení svého impéria, k čemuž nyní dochází.

        7) Tvoje přestava o genetickém Slovanovi vyplývá z toho, že cca 1000 let předkřesťanské rody byly promíchávány a vychovávány v křesťanství. Proto cítíš vazbu na Rusy, díky monoteismu, který tě s nimi propojil a jazyku, který s nimi díky dvěma byzantským bratřím sdílíš. Tvoji předkřesťanští předkové s nimi však mohli s předky Rusů do krve válčit a brát je do otroctví. Žádná předkřesťanská slovanská oikumena neexistovala, to je východokřesťanská utopie, která je čas od času přiživována, kdykoliv to imperiální potřeby vyžadují. Existovala jen dočasná kmenová spojenectví, jak vidíme třeba na Sámově říši, ten kvůli tomu musel živit 12 manželek. A ty kmeny si začaly říkat slovanské až s pokřtěním.

      • lomikel permalink
        Únor 13, 2015 1:14 pm

        wolos

        1. vyresit problem s rimemX si muzes tak sam pro sebe, trebas ja ho mam vyresny davno. Mychat/srovnavat tve/me osobni reseni s resenim politickym ( Jirik z Podebrad, Putin etc.) je IMHO podivne.

        2. vynecham nabozenske konsekvence, pokud soucasne Rusko povazujes za primarniho agresora ( ma dojem ze mychas dohromady nabozenske neshody a politiku tazke jen ta politika) a pouzivas rethoriku jako Obama nebo Porosenko tak neni moc o cem se dal bavit. Tve vnimani situace ve svete je zcela mimo misu.

        Tohle nema nic spolecneho s pohanstvim nebo duchovnem ale jen s politickou agitaci.

      • Wolos permalink
        Únor 14, 2015 9:37 am

        lomikel:
        „Tohle nema nic spolecneho s pohanstvim nebo duchovnem ale jen s politickou agitaci.“

        1) Nejsem pohan (leda v pohledu křesťana nebo muslima), tak nevím proč mi to píšeš. Již v úvodu rozhovoru jsem objasnil svoji pozici, aby nebylo mýlky.

        2) Politika jde vždy ruku v ruce s kultem, skutečný kult s ní vždy nějak souvisí. Kdo si to s tím spojit neumí a souvislosti tohoto druhu nezná, patří k romantikům, viz bod 3.

        3) Individualistické pojetí duchovna je produkt křesťanského systému (jedince jde snáz konvertovat i zpovídat, než celý kmen; jedince lze taky lépe ovládat než skupinu) a neopohanství jeho rosseauovská romantická osvícenecká větev, jejímž základem je idea o „ušlechtilém divochovi“ (noble savage). V Rosseauově době byl ušlechtilým divochem „Indián“ (proto si děcka hrají/hrávala na Indiány a ne třeba na Laponce nebo Hotentoty a „Mayovky“ jsou poplatné době svého vzniku), dnes je to spíše „Kelt“, „Germán“ či „Slovan“.

        „Mychat/srovnavat tve/me osobni reseni s resenim politickym ( Jirik z Podebrad, Putin etc.) je IMHO podivne.“

        1) Odpovídal jsem Vladislavovi, nikoliv Tobě.

        2) Osobní řešení jde většinou ruku v ruce se spojenci a idejemi, které nesou. Buď se hledají uvnitř, nebo vně. Vladislav už je nalezl vně, v rámci nejlepší české tradice dvojího lidu katolíci-reformovaní, kdy obojí na sebe vzájemně zvou spojence vždy ze zahraničí. Jde o typicky českou nemoc, díky níž se lid této kotliny není schopen narovnat a hrbí se už v rámci dlouhodobé tradice před cizinci, jen opakovaně mění kdo by to měl být. Kde je ono spasitelské zahraničí dnes pro Vladislava, už také jasně vyjádřil.
        Ukázal tak mimoděk sám na sobě způsob, kterým první česká (a po nich třeba ruská) knížata řešila své vnitřní kultovně-politické nedostatky a neschopnost. Připojením se k cizímu již hotovému řešení (r. 845 Anno Domini, Řezno; r. 988 Anno Domini, Kyjev). Jde o totožný způsob zvládnutí problému (r. 2015 Anno Domini, Moskva).

        „Tve vnimani situace ve svete je zcela mimo misu.“

        Když myslíš, nebudu Ti to vymlouvat 🙂
        Tuhle větu si budu archivovat jako typickou ukázku neschopnosti se postavit na vlastní nohy a řádně se dovzdělat jak co se týče teorie argumentace, tak faktických znalostí.

        „pokud soucasne Rusko povazujes za primarniho agresora ( ma dojem ze mychas dohromady nabozenske neshody a politiku tazke jen ta politika) a pouzivas rethoriku jako Obama nebo Porosenko“

        Ohledně Ruska se můžeš začít dovzdělávat v oblasti pravoslavné ideje Třetího Říma (jak původ – přenos byzantského císařství do Moskvy; tak její rozvinutí třeba u Berďajeva), eurasianismu (viz např. Voráček: Eurasijství v ruském politickém myšlení) i neoeurasianismu (Aleksandr Dugin a jeho Čtvrtá politická theorie, idea impéria od Lisabonu po Vladivostok řízeného z Moskvy), panslavismu (který se obloukem přes Solovjeva a R. Steinera vrací po cca století přes esoterní scénu do střední Evropy a syntetizuje se zde s esoterním pravoslavím guruů typu Levašov, oblečeným do slovanského kabátku), přidat ruský neonacismus (Slovanský svaz,..) a pravoslavný fašismus (Černá sotňa), sovětské myšlení (kult osobnosti Stalina, sovětská interpretace marxismu-leninismu, kádrová Putinova výchova v Andropovově agendě) a dát to do vztahu s dneškem. Až pak (dávám ti rok, abys měl dost času), se můžeme o situaci bavit dál. Rád se sám dozvím něco nového.

    • Vladislav permalink
      Únor 23, 2015 10:25 am

      Wolosi, promiň, ale tvá slova:

      – Proto cítíš vazbu na Rusy, díky monoteismu, který tě s nimi propojil a jazyku, který s nimi díky dvěma byzantským bratřím sdílíš.

      … jsou na mokrý ručník a zdráhám se uvěřit, žes je mohl myslet vážně!!

      Slovanské kmeny byly přece kulturně propojené tisíce let před příchodem křesťanství, což musí být zřejmé šestiletému dítěti, které jede na prázdniny k babičce na Ukrajinu a uvědomí si, že mu ta babička vykládá podobné pohádky, jako druhá babička v Čechách!!

      A „slovanský“ jazyk podle tebe sjednotili Cyril s Metudem?? Takže veškerá naprosto evidentní podobnost např. ruštiny a češtiny vznikla jejich zásluhou – a do té doby mluvili obě skupiny navzájem zcela odlišnými řečmi??

      Vidím, že ti nenávist k Rusku zatemnila duši i rozum. Mluvíš o kolektivním pojetí rodné víry, ale vždyť ty sám především usiluješ o vytvoření skupiny, občiny, která by fungovala de TEBOU prosazovaných hodnot a které bys TY velel!

      No, něco srovnatelně nesmyslného jsem nečetl snad deset let, a i to bych musel zabrousit na nějaké katolické servery.

      Je tě škoda.

      • Wolos permalink
        Únor 25, 2015 6:48 am

        „Slovanské kmeny byly přece kulturně propojené tisíce let před příchodem křesťanství, což musí být zřejmé šestiletému dítěti, které jede na prázdniny k babičce na Ukrajinu a uvědomí si, že mu ta babička vykládá podobné pohádky, jako druhá babička v Čechách!!“

        Jasně a proto spolu válčily, braly se do otroctví a sporadicky spolu spolupracovaly jen když nebylo vyhnutí a muselo se to složitě tmelit jak vidíme třeba u již zmíněného Sáma, který z kmenů s kterými vstoupil do svazu musel pojmout manželky, aby to spojenectví aspoň trochu vydrželo…

        Slované jsou vynálezem byzantských historiků a tento název neexistoval před 6. stoletím. Sami si tak začali říkat až s pokřtěním. Jejich řeč vznikla jako syntetická řeč kmenů sdružených v avarském kaganátu, proto má stopy jak íránské, tak latinské a některé další. S útokem na Thessaloniké (Soluň) a Konstantinopol v první třetině 7. století se část útočníků usazuje v okolí Soluně. Po pádu kaganátu vzniká nástupnický stát postavený na neavarských elitách – Velká Morava. Takže když Rostislav volá po byzantském křesťanství, Konstantin Filosof a Metoděj, kteří pocházeli ze Soluně a žili vedle potomků dřívějších útočníků, vědí, že místní dialekt je velmi podobný dialektu na Velké Moravě. Tedy tento soluňský dialekt kodifikují jako staroslověnštinu, a písmo pro něj vytvářejí z řecké alfabety. A tam, kam po cestě vstupují (zpočátku hlavně území dříve spadající pod kaganát) se křtem místní začínají považovat za Slovany. Tak to ostatně dodnes chápou např. jak Srbové, tak Rusové či Ukrajinci. Pro ně Slovan znamená pravoslavný. A lidi ze Západu včetně Tebe, jsou pro ně dekadentní odpad, rodnověrci „teroristé“, jak děl patriarcha Alexej II co se s ním líbalo Tvoje kremelské božstvo. Zkus se jim pochlubit se svým světonázorem. Se zdravou kůží asi nevyvázneš. V Rusku je oficiálně povoleno jen pravoslaví, buddhismus, islám a judaismus. Lidi jako Ty jsou pro ně nepřátelé a v případě potřeby nanejvýš užiteční idioti. Ty posílají na Donbase do první linie, na nic jiného se jim nehodí.
        Ruská idea je povýtce křesťanská. Stačí si hlouběji nastudovat něco o Třetím Římu, o přenosu byzantské ideje do Moskvy, o Ivanovi Hrozném, který impérium, které tak zbožňuješ, vytvořil tak, že utopil tradiční bojarské rody, které byly pozůstatkem předkřesťanského uspořádání, v krvi. Proto se mu říkalo Hrozný.
        By mě docela zajímalo, které konkrétní pohádky máš na mysli. Studuji teď „staré pověsti české“ (zdrojem jich jsou Kosmova kronika, Kristiánova legenda, ap.). Nacházím převážně anticko-biblické koncepty, předkřesťanského neantického téměř nic. Z takovýchto „mýtů o původu“ vládnoucí dynastie, které vytvářeli křesťanští kronikáři pro ospravedlnění jejich vlády, pak vznikají ty tvoje pohádky. Jde o jejich vulgarizovanou, lidovou podobu. Skutečně předkřesťanské zlomky, které jsou tu a tam doloženy, tyto fabrikované mýty neobsahují.
        Tvoje představa o minulosti vychází z křesťanského dějepisectví. Ostatně i dějepisectví je odnož teologie, nekřesťanské kultury mimo helénský svět (přičemž křesťanství je vyjádřením nejefektivnějšího helénského proudu) jej nepěstovaly. Proto se říká, že dějiny píší vítězové. Poupravil bych to – dějiny píší křesťané (důsledek pojetí „dějin spásy“ od sv. Augustina). Takže žádný způsob kterak tradovat nějakou dávnější minulost předkřesťanské kmeny neměly. Šlo jen o svobodné rodiny z našeho dnešního pohledu na dosti primitivní úrovni živobytí, vše ostatní o nich je jen církevně dějepisná a romantická nadstavba. A protože byly primitivní, šilhaly vždy přirozeně po něčem lepším, což v té době bylo v Římské říši, ať už latinské, byzantské nebo pak franské. Proto jejich elitám christianizace často vyhovovala, zuřivě se bránily jen ty, které nechtěly ztratit politickou moc/svobodu. Touto logikou se řídil i Rostislav, který nechtěl být poddaný Frankům, ale potřeboval být i panovnicky efektivní, tak poslal do Byzance. To je celé tajemství našich dějin. Kdyby naši předkové byli tak vyspělí a moudří jak se romanticky traduje, Římani a po nich křesťané by naopak utíkali ze Středomoří k nim a žádali jejich systém kultury a politické moci. Což se doložitelně nedělo, směr pronikání nové kultury byl opačný. Člověk jde vždy přirozeně za lepším, efektivnějším, ne za horším.
        Pro ilustraci je vhodná Marketa Lazarová. Dvě sousedící rodiny, a neváhaly si jít po krku, když byl problém. Lazar byl nucen přiživovat se na zbytcích po loupeži Kozlíků na biskupské družině. A jelikož věděl, že to už ekonomicky dlouho neutáhne, slíbil holku klášteru. Kozlík vytrval déle, ale už i on tušil, že to nedává, takže i on, který se postavil tradičním rodovým silovým způsobem královské autoritě, již měl náběhy mluvit o Jednom Bohu.
        Jediný relevantní odkaz našich předkřesťanských předků se tak dá shrnout do dvou pojmů: rod a svoboda. A tím se snažím postupně řídit.
        Na kolektivní pojetí rodné víry jsem již rezignoval.
        Česká poddanská mentalita na to nemá.
        Přirozeně inklinuje ke kultům osobnosti, hledání „tatíčka“ co se o všechny postará a zároveň nebude mít žádné nároky (což je docela schizofrenie). Relevantní nosné koncepty vulgarizuje a dezinterpretuje. Či je přímo odmítá znát, aby mohla zůstat dětinskou a poddanskou, nikdy pro jistotu nedospět a tedy nemít zodpovědnost.
        Jde o hlubinný důsledek dvojí rekatolizace. Církev zlomila českému lidu páteř a udělala z něj věčné děti. Děti pak pochopitelně ze svých potomků nemohou vychovat nic jiného, než opět děti. A tak se opět hledá tatíček ochránce, když ten současný z nějakého důvodu nevyhovuje. A aby to bylo nějak zdůvodněno, je potřeba tomu udělat romantickou polevu, aby to bylo stravitelné. Už se tomu jen usmívám.

        Mnou prosazované hodnoty jsou rod a svoboda, přesně jako u mých předkřesťanských předků. A svoboda začíná svobodou v myšlení, nezávislosti na cizích konceptech myšlení. Ta se dosahuje analytickým, nikoliv mytickým a sebeobelhávajícím přístupem. Nic víc na tom není.
        Sám mohu být dosavadním systémem nesvobody být poznamenán, a může mi to být popravdě vytýkáno, ale pro svoje potomky už mám připravenou úplně jinou startovní čáru než jsem obdržel sám. Než zemřu, ještě ji o notný kus posunu, teprve nyní s odhazováním zásadních vnitřních pout začínají opravdové možnosti. O těch si ctitelé cizinců a svých smrtelných nepřátel mohou jen nechat zdát. Díky svému přístupu by je ani nepochopili. V tom je celý problém.

  4. Alexej permalink
    Únor 4, 2015 10:24 am

    Nu, nevím, abych byl stručný, Wolosovy analýzy jsou chvílemi až brilantní… ale ten Řím stále funguje, je to základ naší civilizace, proto časté úvahy o přetrvávajícím „židovství“ jsou mylné, a platí že Rusko je Třetí Řím a „čtvrtého již nebude“, jak říkali již v 16. století. A nevšimli jste si, že Západ je prostě „v háji“ a Rusko je stále ještě „na tahu“ a že nemusíme být ctiteli Putina, abychom se smáli těm démonizacím jeho postavy, která své západní odpůrce jasně přesahuje… A ovšem Wolosovy úvahy o budoucí rodové společnosti jsou, ať se nezlobí, jako ty Engelsovy, čirá utopie. Kde jsou nikoliv marginální, ale reálné společenské síly, které by tuto myšlenku nesly ? V současném chaosu spíše přijdou na řadu určité autoritativní režimy, aby to zvládly…, ale jestli je Saudská Arábie „vzorem“ rodové společnosti, děkuji nechci… Nejsem staroch, ale byl jsem mezi mladými lidmi, povětšinou neinklinují k něčemu takovému, dost často mají nadále zájem o konzumní hodnoty a ti intlektuálnější mají zájem o uplatnění, o kariéru v dobrém i špatném smyslu. Starší lidé již utopiím vůbec nevěří, už nějaké i zažili.

    • Vladislav permalink
      Únor 4, 2015 3:23 pm

      Rusko představuje společnost, která z důvodů, o kterých můžeme hodiny i dny diskutovat, tzv. Západu a jeho tisíce let trvajícím a těžko skrývaným choutkám k ovládnutí a vysátí celého vždy v dané době známého světa, prostě bytostně VADÍ. Christianizaci našich předků prováděly tytéž síly a proudy, které o tisíc let později importovaly do Ruska VŘSR, instalovaly v Německu Hitlera, poté založily a rozšiřovaly EU a dnes se snaží likvidovat Putina.
      Třeba tzv. VŘSR je údajně ruskou, přitom byla téměř výlučně financována penězi newyorských židovských bankéřů, řízena a realizována Židy, zatímco krev, která při ní protekla, byla téměř výlučně slovanská.
      Dlouhé roky jsem hledal tu spojnici. Říkal jsem si – co je společné všem těm „sjednocujícím“ hnutím Západu, odkazujícím se na jakési údajně univerzální, „všelidské“ hodnoty, „lidská práva“, vnucující tzv. dobro a pokrok … a nakonec téměř beze zbytku vedoucím k ožebračení, pokoření, ponížení??
      Christianizace pokračovala kolonialismem, a ten vyústil v tzv. demokracii, „tržní“ hospodářství, ekonomiku nikdy nesplatitelných dluhů – a dnes pokračuje tažením proti Putinovi. Který se sice deklaruje pravoslavným křesťanem, ale my v naší genetické paměti už tisíc let dobře víme, že tady nejde o víru, ale o něco úplně jiného – o ztrátu svobody, porobu. V Putinově případě o získání kontroly nad Ruskem a jeho ekonomické vydrancování.
      Protože síly, které instalovaly křesťanství, neumějí přežívat jinak než drancováním a loupením.
      Jsou to pořád titíž herci, jen mění kostýmy.
      Četl jsem třeba skoro všechno, s čím přišel N. Levašov, považovaný všemi kromě ortodoxních védistů za šarlatána. A smál se tomu! Na webových stránkách jeho nejzarytějších českých příznivců se ho oficiálně zřekli. Jenže … budou to 4 roky, co byl zavražděn. Poté, co předtím zavraždili jeho manželku. A ty věci, co píše, jakkoliv zní fantaskně … se prostě z nemalé části potvrzují!
      Princip je vždy stejný – je nastaven, vnucen DLUH – jednou formou dědičného hříchu a hrozbami smažení se v pekle, jindy způsobem vnucovaných úvěrů. A otroci jsou nuceni si tento dluh svým otrokářům odpracovat – ne proto, aby se osvobodili, ale proto, by jim bylo dovoleno vůbec fyzicky přežít.
      Ty samé síly, které kdysi kopanci nutily lidi do křtu, se dnes snaží likvidovat sankcemi a válkami všechny, které na parazita odmítají dále pracovat.
      Pohanství či rodovou víru vnímám jako odmítnutí tohoto. Jasné deklarování, že já a mí lidé jsme se narodili svobodnými a nehodláme tyto parazity, až velmi často se zahnutými frňáky, ze své práce a potu živit.
      Teprve když se vnitřně osvobodíme, můžeme se osvobodit i navenek. A teprve až se osvobodíme navenek, pochopíme pravdu a podstatu víry našich předkřesťanských předků.

      • Alexej permalink
        Únor 5, 2015 9:51 am

        Máš to Vladislave, při veškeré úctě k tobě a zejména k tvému ideálnímu zanícení, historicky poněkud neujasněné, všechno dáváš do jednoho pytle. Návrat k předkřesťanskému Slovanstvu, navíc jednotnému, je také značně iluzorní. A uniká Ti, já to mohu při svých opakovaných návštěvách Ruska, kde mám také předky, potvrdit, že Rusko je i po 70 letech teroru bytostně a autenticky křesťanské, to se nedá nic dělat, vezmi si kterékoliv kvalitní dějiny ruské filosofie, ruská filosofie je převážně náboženská a ovšem tedy křesťanská, s desítkami vynikajících postav, které nelze snižovat nebo pomíjet. Nejde o to, co se nám líbí nebo ne, ale o zásadní reality. A kromě toho, když celkem reálně kritizuješ Západ a jeho působení na Rusko, mohl bys mít určité reálné pochopení pro politiku Putina a ne ho házet s nimi také do jednoho pytle, jako „drancovatele“. Nemusíme být jeho nekritickými ctiteli, ale lepšího nemají a kdyby nebyl, budou mít podobného, nacionalistického „cara“, aby mohl vzdorovat silám vnitřního i zahraničního chaosu, reálnou politickou sílu, také proti chaosu utopií, komunistických i jiných.

  5. Vladislav permalink
    Únor 2, 2015 11:13 am

    Zdravím tě, Wolosi, to je překvapení, že ještě žiješ! To, co popisuješ, může do jisté míry fungovat, ale podle mých zkušeností to nestačí.

    Pokud se uzavřeme do rozdrobených komunit a odsuneme na okraj společnosti, bude pro Systém o to snazší se s námi vypořádat a marginalizovat naše možnosti. Tak, jak se to Systému podařilo zatím pokaždé – s chartisty, hippíky, kýmkoliv. Ti lidi dopadli tak, že je většinová společnost odsoudila jako experimentátory, podivíny – a nic, naprosto nic nezměnili.

    Kolik jen bylo takových pokusů za posledních 50 let! Vždy to probíhá stejně: „skalní“ se změní v guruy a nashromáždí kolem sebe pár oddaných následovníků, a většinu skupiny/hnutí pak infiltruje Systém (pokud za to to hnutí Systému stojí), lidmi, kteří začnou projevy toho hnutí posouvat do roviny se Systémem konvenující.

    Víš, vždycky si říkám, co by třeba dělali vůdci Polabských Slovanů, kdyby je dnes k nám někdo přenesl ve stroji času z roku 1150. Myslíš, že by, v rubáších z doby před 900 lety a opásaní povříslem, vytvářeli nějaké komunity na samotách někde na kraji lesů? Že by s minimálními prostředky žili ve skupinách o několika lidech, a čekali, až si je Systém odloví pro neplacení sociálního pojištění nebo odmítnutí nechat své děti očkovat?

    Je omyl tvrdit, že „pohanství“ je nutně občinovou záležitostí. To je směšování civilizačně-kulturního dobového vývoje s aspektem religiózním. Vždyť i polabští Slované nebo Baltové směřovali k vytváření státního celku, přičemž jejich antikřesťanské postoje to nijak neotupovalo – spíš naopak!

    Je rok 2015 – a Systém neporazí rekonstrukcionalismus doby, která skončila před 900 lety. Vůbec, tady ty pokusy o „dobovost“ či spíše naši představu dobovosti z času „než sem vtrhli křesťané“ je důvodem, proč „pohanství“ nepřilákalo a nepřiláká větší množství lidí a tedy nezíská ani větší vliv.

    Systém je totiž třeba nikoliv obcházet, ale PROJÍT JÍM SKRZ. Nepřežívat někde na pastoušce za minimální mzdu, ale snažit se něčím a někým stát. A svým příkladem – a silou takto dosaženou – potom jít a jednat. Jinak se s námi nikdo nikdy nebude bavit.

    Pokud se do dnešní doby reinkarnoval Niklot Pomořanský nebo litevská či pruská knížata, jsou to úspěšní lidé s perfektní angličtinou, velkým vlivem a dobrým postavením – a svá stanoviska dávají najevo neokázale a nerokonstrukcionalisticky, ale o to razantněji.

    A ještě jedna věc – pokud něco opravdu přijde, tak to přijde z Ruska. Já osobně mám pocit, že to už přichází – a jsem hrdý na to, že jsem s Rusy jedné krve a jedné genetické paměti.

    • Rushwolf permalink
      Únor 2, 2015 2:07 pm

      až na to Rusko… vesměs souhlasím… Vracet se do minulosti (jinak než ve smyslu educaticního reeneactorství) nemá při dnešním stavu společnosti, populace, kultury i pokroku jakýkoli smysl (snad vyjma pár jednotlivců) … Podobné představy jsou snad ještě romantyčtější, než to co za romantické považoval Wolos…

    • Shaman permalink
      Únor 3, 2015 12:08 pm

      Vladislave, absolutně souhlasím. bylo by to totální a úplně zbytečné oslabení. Stačí se podívat na různé kmeny/rodiny v amazinii a jinde. Jsou vydáni na milost a nemilost misionářům a těžebním společnostem. Kdo ví kolik jich bylo v tichosti vyhubeno, aniž se o jejich existenci vůbec někdo dozvěděl.

  6. lomikel permalink
    Leden 31, 2015 9:49 am

    clanek jsem si necha odlezet, a naskyta se otazka. jaky je rozdil mezi tvym revivalem wolosi a vsemi temi ostatnimy, slunickovimi ci ne, krome hlubokeho presvedceni ze ostatni to delaji blbe (a i to lze nalezt, v ruzne treskute podobe, viz. treba myslicuv clanek o biti blbu) ? tezko se v tom orientovat 🙂

    • Wolos permalink
      Leden 31, 2015 12:25 pm

      K čemu je Ti, co dělám nebo nedělám? To se ptají většinou ti, kdo se rozhodují, zda za nějakým guruem jít nebo nejít. Zda být něčím stoupencem či nikoliv. Což můj případ není, ovce nepotřebuji, párky ani koblihy nenabízím.
      Tomas Ti, stejně jako ostatním nabídl rozhovor se mnou (já jsem tu teď jen na skok, abych znal odezvu, prozatím potvrzuje některé hypotézy), který je výsledkem určitého dlouhodobého poznávacího procesu, systematické analýzy jevů a postojů. Takže ho buď můžeš promyslet a použít, nebo odmítnout jako pro tvé cíle nevhodný. Moje cíle a prostředky jejich dosažení v tom roli nehrají, společnou cestou nejdeme.
      Srovnávej se s těmi co jdou stejným směrem jako Ty. Já Ti s tím nepomůžu, nejsem ani „Pražák“ ani „Evropan“, ke kterým ses dříve přihlásil.

      Takže to rozlišení „tady je Krakonošovo/tady Trautenbergovo/tady Velesovo“ v rozhovoru je jen určité vodítko, vymezení sfér, ale ne hotový recept, byť to některé kroky obsahuje, neboť Tomase zajímaly.
      Na nic jiného recept nemám, i když díky svému rozhledu dokážu poradit, když je potřeba, vytvořit přibližnou mapu pro orientaci a říct: „tady je zhruba tohle, tady tohle, tohle má kořen jinde než se tváří, tady si dej pozor na tohle a tohle, sem ve své situaci raději nechoď.“

      „tezko se v tom orientovat“

      Přemýšlet jsi začal dobře. Když budeš pokračovat, třeba na něco přijdeš.

      • lomikel permalink
        Únor 1, 2015 9:53 am

        reaguji na tvuj clanek proto ze me zajima pozitivni cast tveho programu, te analyticko-negativni jsem cetl dost v tvych clancich. mas dobry starozakonne-prorocky stil.

        ciste prakticky by me treba zajimalo jak se hodlas zbavit sve zavyslosti na systemu v tom ze ti umonznuje si rikat a delat, v duvchovni oblasti, co chces. po rozvalu systemu, nebo zmene jeho vnitrnich parametru, dost pravdepodobne nebude tato volnost nadale poskytovana.

        tvuj projekt je, trebas v tomo, zavysli na postkrestanskem volnomyslenkarstvi uplne stejne jako vsechny ostatni projekty – blbe ci neblbe, slunickove nebo mrackove.

        dalsi zajimava vec k uvaze je velikost socialni jednotky a jeji schopnost samostatneho prezivani (at uz v ramci soucasneho systemu – ono ivystoupeni ze systemu je prezivani v ramci systemu a vice ci mene dovedne vyuzivani jeho okraju, nebo ve zostrena situaci na kterou se pripravujes).

        dale, a rekl bych v prvni rade, je tu otazka nosnosti tve platformy pro udrzeni dlouhodobe nazorove konzistence skupiny, ne tve o tom neni sporu, ne tech kteri se ve zralem rozhodnuti k tobe pridaji, ale tech kteri se pridaji z duvodu mene zralych, nebo tech kteri se treba zrodi. Bude nejak cenzura ? Myslis ze sily ktere rozlozili rodove spolecenstvi uz neexistji ? Myslis ze krome ciste politiky a nabozenske propagandy se nerozvinula zcela nova oblast ciste informacnich skutecnsti s kterymi je treba se vyporadat pokud chces zalozit trvale fungujici komunitu ciste na duchovni bazi ( treba ji zakladas jinak a ja se plete..).

        co se tyce toho ze reaguji na tvuj clanek, pokud nechces reakce tak nepis. kdyz napises jdes s kuzi na trh :).

      • Wolos permalink
        Únor 3, 2015 11:33 pm

        Není potřeba lidi „kteří se budou přidávat“. Nač ohýbat vzrostlé stromky, s nimiž to už v podstatě nejde. Stačí přesměrovat svoje zaměření k mladým, v rámci svého rodu nebo občiny. Výchova je klíč. Ne přesvědčování stromu aby po 40 letech rostl jinak. To je utopie.

        Vladislava a Shamana s jejich zřetelnými sympatiemi k monoteismu (potřeba velkého celku) a pravoslaví (Rusko, které svoje rodnověrce pronásleduje) už taky nikdo nepřesměruje. Nepochopili, že Slovan = pravoslavný co píše azbukou („slovanství“ se šířilo až s cyrilometodějskou misií – řecký ritus sv. Jana Zlatoústého + staroslověnština).
        A tak to pak dopadá tak, že namísto Peruna a Velese je skutečným božstvem pravoslavný kágébák z Kremlu a s ním spřízněná mafie (cca 100 tisíc jedinců). Rodnověrství tomu dělá jen fasádu, ale nikoliv obsah.

        Co se týče pozitivní části programu, stačí si vzít příklad z Olachů, ibn Saúdů, Bourbonů, Habsburg-Lotrinků, Schwarzenbergů nebo třeba černohorských Radonjićů. A spojit to třeba s rodinnou nebo družstevní (občinově vlastněnou) firmou. Případné romantické nadstavby až po splnění předchozího. S tím, že to bude mít na starost specialista, a ne že si každý jedinec bude bájit vlastní pojetí, založené na amatérské četbě několika málo internetových článků, a pochybných koncepcích daných křesťanskou kulturní intuicí, ve které tito jedinci byli vychováni.

        Síly, které rozložily rodové pojetí existují, ale stejně tak jej i podporují. Rozkládáno je slabé, respektováno silné. To je na tom to podstatné. Tento princip je přede všemi zákony. Takže je-li rod silný a ví „jak na to“, obstojí i dnes. Poznatky, které jsem v tomto ohledu na poli mezinárodním získal, to dosvědčují. Jde o princip obchodu a práva silnějšího: „máš-li co moc moc chci já, a vydržíš-li útok mých lidí, podepíšu s tebou nakonec smlouvu o čemkoliv, bez ohledu na cokoliv.“

        Silní jedinci si tedy rod obhájí, slabí potřebují ke své existenci vyšší celky/monoteismus/spasitele. Tj. impéria/křesťanství/Putina-Obamu.

        Samotné křesťanství je produktem staré italské rodinné mafie (reprezentované rody jako Pallavicini, Borghese, Aldobrandini, aj.), která jej vytvořila proto, aby uchránila sama sebe před „barbary“ (tedy i našimi předky) a jakoukoliv válkou (lepší nepřítele pohltit a vnutit mu svoje zákony, než s ním opakovaně válčit s nejistým výsledkem).
        Hlásá proto jeden velký celoplanetární celek (impérium řízené z jednoho centra, pochopitelně Říma) plný mírumilovných individualistických naivků, který postavení a jistoty těchto rodů není již s to ohrozit; a své členy a jim spřízněné osoby dosazuje do své církevní a politické hierarchie.
        Dědiců tohoto celku je ovšem víc (První Řím – katolické křesťanství – Vatikán/EU, Druhý Řím – Konstaninopol/Istanbul – obecně řecké/byzantské křesťanství přikryté islámem, Třetí Řím – řecko-slovanské křesťanství – Moskva, Čtvrtý Řím – republikánsko-protestantské křesťanství, poslední dobou silně penetrované katolictvím – USA) a bojují mezi sebou o prvenství a konečnou nadvládu nad světem (poslední nekřesťanskou kulturou, která útok římsko-křesťanské vydržela, je čínská; vše ostatní už bylo poraženo; Írán je otazník, potenciál konkurovat má, ostatní muslimové jsou už konkurence neschopní).
        Archetyp Krista je vzat z kultu zbožštěného Julia Caesara (zemřel 15. března juliánského kalendáře a podle toho je odvozeno počítání Velikonoc), jako božstvo zvaného Divus Julius, jen je literárně naroubovaný na semitskou mytologii, aby byl jeho původ dobře ukryt. Ovšem už z toho, že naše a mezinárodní zákony mají původ v římském, nikoliv židovském právu, je vidět, jak je semitský prvek ve skutečnosti jen fasáda, a že doopravdy situaci šéfuje Řím.
        Abych mu nekřivdil – tvrdě si to za ta staletí odpracoval, a tak je jeho letopočet 2015 („od narození Krista“), který se tak zamlouvá Vladislavovi, víceméně zasloužený.

        Nezávislost na systému nemusí nutně znamenat studnu na zahradě, ale možnost sehnat si vodu jinde, když tradiční zdroj z jakéhokoliv důvodu vyschne. Zeptej se dynastie Saúdů, zda žijí na okraji společnosti, nebo zda jí vládnou a zda tato nese v názvu státu jejich rodové jméno. Podobně můžeš pokračovat u Bourbonů (Felipe, král Španělska), nebo kteréhokoliv dalšího úspěšného rodu. Abys nemusel jezdit daleko, postačí pan kníže.
        Ten Ti vysvětlí jak dělat rodové restituce v ČR podle rakouského práva, nebo jak udělat ty církevní tak, aby se restituoval i majetek zabavený Josefem II., i když oficiálně se hovoří jen o „nápravě“ po komunistech. Jak být jedním z nejbohatších českých občanů a tvářit se přitom jen jako „lesník a hospodský“, se spáčským image navenek. Trocha vědy a trocha umění. Ve správném poměru.

      • Rushwolf permalink
        Únor 4, 2015 7:57 am

        Jedna technická Wolosi… už máš děti? Já jen, že kdo má skvělý koncept toho jak bude vychovávat své potomky ve víře, by měl mít zvládnuto aspoň základní dovednosti jak vychovat děti k základnějším věcem, jako je hygiena, respekt k rodičům atd. což taky není snadná záležitost… a myslím tím přímou zkušenost… ne manželku která to zajistí, pokud si tedy se svými názory už nějakou osobu opačného pohlavý, která s tvou osobou je zcela konzistentní, případně ti nebude do výchovy kecat a ve všem se ti podřídí, jako ženy ve společenstvích, kde jsou považovány za něco o trochu méněceného než jsou muži…. našel. Neber to jako podpásovku… jen mě zajímá zda už tvůj koncept má spoň základní kámen, kterým je rodina… základ státu, stejně tak jako rodu…

  7. Zuzana_aa permalink
    Leden 30, 2015 1:18 am

    Děkuji, článek mi doplnil, nebo asi spíš zcelil, můj dosavadní ostrůvkovitý úhel pohledu.

  8. Adonis permalink
    Leden 27, 2015 8:47 am

    při čtení rozhovoru jsem si vzpomněl na československý underground – ti lidé kupovali společné baráky, aby tam žili v komunitách a mohli pěstovat vlastní kulturu (vlastní mýty), ženili se a vdávaly v rámci té skupiny, undergroundové „obce“, seděli spolu v kriminálech…. – a dodnes se vzájemně podporují, pomáhají si, společný mýtus je drží pohromadě…. (netvrdím, že je to přesně to, co popisuje Wolos, jen mne to při čtení hned napadlo, že šlo o podobný pokus)

  9. Adonis permalink
    Leden 27, 2015 8:36 am

    Pěkný rozhovor… konečně někdo poukázal na to, že divočinu vnímali staří (a vnímají dnešní „divoši“) jako nepřátelskou….

  10. Medvidek permalink
    Leden 27, 2015 6:28 am

    Se smyslem článku souhlasím, byť bych měl pár výtek k autorovým narážkám na seveřany jako takové. Ale chápu to, protože tuším, že naráží na dnešní propagandu „vikingů“, rádoby čarování z run atd….(ten romantizmus) Jen bych řekl: Nezanevři na všechny, protože jsou tu i lidé co žijí nebo alespoň se snaží žít podle starých hodnot a nezaměřují se na nějakou rádoby magii či okultizmus. Znám i lidi co odjeli pryč na východ (tam je to snadnější) a založili klan na vlastních pravidlech mimo městské lidi. Ale to je spíš na osobní rozhovor. Třeba pokud osud svede naše cesty a potkáme se, můžeme vyměnit vzorky našich medů.

    • Wolos permalink
      Leden 29, 2015 9:26 pm

      Podiskutovat můžeme. Magie ve smyslu původním – „magh“ (tj. moc) – funguje v rozmanitých podobách. Tam, kde by ji průměrný člověk nikdy nehledal. Ale rozhodně není v těch „rádoby“, na tom se shodneme.
      Nezanevřel jsem. Jen jsem vymezil pole svůj/tvůj. Dřív to bylo nerozlišené, a dělalo to paseku. Teď už to nehrozí.

      wolos.s@seznam.cz

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: