Skip to content

Na hranici světů

Leden 18, 2015
tags:

„Ten, kdo se stále ptá na cestu, se nikdy nenaučí najít a vyzkoušet tu svoji. Jde-li stále známými cestami, jak má poznat, která je ta jeho?“ Reinhold Messner

OLYMPUS DIGITAL CAMERAPoslední půl rok mi přinesl mnoho změn, ale i věcí k zamyšlení. Začal jsem studovat v Praze, kam každý týden dojíždím. Počítal jsem s tím, že to bude pro mě ohromná změna, ale něco takového jsem nečekal.

Už jako malé dítě jsem rád objevoval a poznával nová místa. Nazul si boty a zmizel až do večera v nejbližším lese. Věděl jsem, kde končí růst smrky a začínají bělostné břízy, kde ze země vytéká dešťová voda, kde mohu nalézt kapradí nebo borůvčí. Kam si mohu zajít na lískové oříšky nebo kudy je to k třešňovému sadu. Prolézal jsem své okolí a poznával jej 🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERAAčkoliv v místě, kde jsem prožil své nejranější dětství, již nebydlím, tak jsem v určitých ohledech stále stejný a své okolí mám opět prolezlé křížem krážem. Vím, kde najít různé stromy, keře nebo byliny. Prošel jsem si hřebeny kopců a oba břehy řeky. Poznal jsem místní les a vím, kde smrky zakrývající ohromné kameny obrostlé mechem vystřídají borovice s mořem kapradím nebo kam jít hledat listnaté velikány.

I když jsem studoval v Českém Krumlově, moc se toho u mě nezměnilo. Prošel jsem si historické centrum, našel oblíbené podniky, ale nakonec jsem se stejně vydal do přírody kolem. I tohle městečko mi přirostlo k srdci a stalo se součástí mého domova.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAAle teď, když každý týden opouštím krásný jih Jižních Čech a odjíždím do Prahy, tak cítím, že jsem již opustil svůj domov. Během jízdy vlakem rád pozoruji krajinu, jak vyjíždím ze zalesněného údolí a z vlaku jsou vidět jen stromy, chvílemi ještě divoká Vltava, ale čím jsem dál, tím se krajina narovnává a vzdává se stromů, až jediné co vidím, jsou louky a města. Stačí jen vystoupit z vlaku a vím, že je všechno jinak. Klid a ticho vystřídal hluk a spěch, samota je nahrazena davy lidí, zpěv ptáků troubením aut, vůně lesa výfukovými plyny.

Jsem v jiném světě, zde již nehledám různorodé stromy, netoužím se procházet podél břehu řeky, ačkoliv se jedná stále o tu samou. Místo toho vím, kde točí jaké pivo, kde jsou dobré čaje a dýmky a kde se dá přežít nakupování. Ačkoliv třeba Divoká Šárka https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/10/11/tip-na-vylet-divoka-sarka/ je krásné místo, tak ani tam již necítím tu svobodu, jako v jižních Čechách. Tohle je již pro mě jiný svět, který má jiná pravidla, lidé se v něm chovají a jinak vypadá. I mě to místo mění, chovám se jinak, stále spěchám, ignoruji okolí a to, čím jsem.

„Svůj svět si musíme zasloužit“ heslo Kovářů Rovnováhy z knížek o agentovi JFK, mi přijde nádherně výstižné. Vím, že Praha je pro mě svět, kde žít nechci, který mě pomalu ničí a mění, ale o to víc v něm musím dřít, abych si svůj domov zasloužil, protože tam je to místo, kam patřím.

Tolik k mé úvaze, ale jak jste na tom vy? 😀 Co vaše světy? Navštěvujete všech devět světů nebo si vystačíte jen s jedním, či dvěma?

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Reklamy
komentářů 11 leave one →
  1. Eicherik permalink
    Leden 19, 2015 6:51 pm

    Já v Praze žiju od svých šesti let a není to tu tak hrozný. Je tu i spousta míst, která by člověk v Praze nehledal. Klidně si ale dokážu představit, že bych se odsud odstěhoval. Samozřejmě musím dodat, že je tady i hodně špíny a spousta (jako nikde jinde v ČR) naprosto šílených individuí. Ještě musím dodat, že „vliv“ Bohů a Bohyň je cítit i tady. A jako negativní musím přiznat, že jsem tady určitě agresivnější. Když z Prahy vyjedu, tak moje agresivita výrazně klesá.

    • Adonis permalink
      Leden 20, 2015 8:52 am

      To je zvláštní…. na mne ten městský shon a ruch asi nějak nepůsobí…. nanejvýš někdy v metru, když se valí moc lidí, ale jinak ne… Praha mi přijde tajemná, magická, jako nějaký začarovaný les…. Je prastará a plná všelijakých vrstev…

      • Pavel permalink
        Leden 20, 2015 4:49 pm

        Čím jsem starší, tím víc nemám rád davy. Je to na mě prostě moc. Jinak máš pravdu pravdoucí. V Praze je toho hodně „tajemného a magického“ jen to najít a uchopit.
        Zkus si zameditovat u Plečnikova monolitu na Hradě

  2. Leden 19, 2015 1:31 pm

    Je milé vědět, že existují lidé, kteří to cítí podobně jako já. Praha je za trest. Věřím, že to kdysi mohlo být pěkné místo, ale dneska má i ta historie dech zkažený kouřem cigaret a výfukovými plyny, takže jsem raději, když na mě nedýchá.

  3. Adonis permalink
    Leden 19, 2015 9:53 am

    Vida! Já jsem naopak z Prahy nadšený a od dob studií se jí nemohu nasytit…. A to se po ní toulám vlastně podobným stylem, jako po přírodě – osaměle, často v noci…. nechodím moc do hospod a podobných zařízení a na rušná místa plná lidí a neonů, vyhledávám naopak místa málo známá, často poraněná, nasycená melancholií… Mám rád holuby, kteří pochopili, že Praha je jen trochu jiné skalní město….

  4. Anonymní permalink
    Leden 18, 2015 9:52 pm

    Zahuštěním lidí na prostoru dochází i ke zhuštění emocí a energií a vytrácí se schopnost vnímat přírodu. Projevuje se to i neschopností vidět to, co vidět není, resp. to nevnímá. Člověk je pak pod presem nechtěného. Podprahově se to pak snaží lidé vyrovnávat odjezdem na chaty a chalupy, pěstováním kytek a rostlin, chovem koček, psů a jiných zvířat. Chodí na jógu, reiky a hledají – a ani často neví, co. Souznění se Zemí i se zemí.

  5. Pavel permalink
    Leden 18, 2015 8:44 pm

    Já z Prahy utekl už v roce 1979 a když tam nutně nemusím, tak mě tam nic nedostane! 🙂

    • Leden 19, 2015 7:39 am

      Když jsme u té naší Matičky měst, můj oblíbený: „Co je odměnou za cestu do Prahy?…………………..Praha ve zpětném zrcátku.“

      • Leden 19, 2015 1:38 pm

        Sedm let jsem dojížděl do Prahy za prací. Zkoušel jsem tam i žít… Nešlo to 🙂 Radši jsem se vracel až večer domů, než bych tam bydlel. No, holt nejsem městský pohan, jehož pohanství se naplňuje bubnováním ve Stromovce 😀

  6. Leden 18, 2015 8:21 pm

    mě dycky rozbolí hlava když sem v Prase 😀 nechápu lidi že tam dokážou žít,sou divný… 😀

  7. Frostík permalink
    Leden 18, 2015 7:34 pm

    Někdy mám chuť utéct jinam, kde nedoléhají hrůzy lidstva. Ale vazba k předkům naší země, mě nutí bojovat.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: