Skip to content

Zamyšlení k Zimnímu slunovratu

Prosinec 21, 2014
tags:

slunovratDnešní Zimní slunovrat je bez sněhu. Nejen, že to na blátě nevypadá v zimě v naší přírodě moc hezky, ale přidělalo mi to i trochu starostí navíc. Letos neslavím s pohanskými souvěrci a soukmenovci, protože zítra musím do práce. Vyrazil jsem tedy do svého oblíbeného Ullova háje (http://moje-kniha-stinu.blog.cz/1202/obradni-mista-soucasnych-pohanu-1-dil), kde mám vlastnoručně postavený kruh ze starých hraničních kamenů, kde konám své obřady.

No, a protože včera pršelo, pole, přes které jsem si zkracoval cestu, bylo rozbahněné až běda. S tím jsem, ale počítal. Moje filozofie je taková, že „v životě není nic zadarmo“ 🙂 . Beru to tak, že když už mám na botách koláče z bláta, které zpomalují cestu na obřadní místo, je to i svého druhu „oběť“. 🙂 Ullově háji bylo všechno promočené, foukal ostrý vítr, a tak jsem malý oheň na oltáři rozdělal z březové kůry.

Naši pohanští předkové někdy brali Zimní slunovrat jako konec starého a začátek nového roku a pro mne je to také tak. Je vlastně jedno, k jaké etnické tradici se dnešní pohan hlásí, zda je to pro něj slovansky Kračun, germánsky Yule, řecky Kronie, latinsky Saturnálie, atd. Dnes se tomu říká Vánoce. Slunce se prostě vrací, noci zkracují a den prodlužuje – a to je nutno oslavit! 🙂

A protože dnes jsem byl v Ullově háji sám, měl jsem čas na přemýšlení. Vždycky si sebou beru nějakou „pohanskou“ knihu. Někdy je to Snorriho Edda, jindy Starší Edda, případně Íliás nebo třeba Béowulf. Prostě knihy, z kterých se snažím „nasát“ moudrost předků… Dnes jsem tam měl Ságu o Hervaře v překladu Jana Kozáka. Po obřadu knihu otvírám na náhodně zvoleném místě a přemýšlím o tom, co mi to říká. Jak ke mně ta určitá pasáž promlouvá. A dnes jsem narazil v této knize na citát ze Ságy o Grettim:

„Malou měřil otec     mírou svoje dary.

Matka zato meč mi     mocný při loučení

dala po svém dědu.     Dávné přísloví je,

dítě nad matku že     nikoho už nemá.“

 

Když jsem se nad tím hlouběji zamyslel, uvědomil jsem si, že to, co má člověk nejcennějšího, je vždycky rodina. U našich předků to platilo dvojnásob: Kdo byl vyhnán z rodu nebo klanu jednou, byl vyhnancem až do konce života. Což ostatně netrvalo dlouho. Co pro člověka znamená rodina, si často uvědomíme, až když z ní někoho ztratíme. Proto bych chtěl právě dnes říci vám, mladším pohanským ročníkům, abyste moc halasně a okázale nezatracovali své rodiče a prarodiče kvůli tomu, že nemají pro vaše „pohanství“ mnoho pochopení. Jestli-že je to pro vás Zimní slunovrat, pro ně to jsou Vánoce. A rodina má držet při sobě, holt toho kapra jednou za rok vydržíte 🙂 .

 Fotografie: Autor.

Advertisements
komentářů 7 leave one →
  1. scarabeus permalink
    Únor 19, 2015 10:56 pm

    Myšlenka pohanství není vůbec špatná,ale nezlob se:tím že jsi na svůj kruh použil staré hraniční kameny které na svém místě odpočívaly více než 100 let jsi dokázal,že si NEVÁŽÍŠ práce a odkazu našich předků.
    Doufám,že za toto budeš potrestán vyšší mocí.Pohani VŽDY ctili odkaz a dílo předků!
    V našich pověstech a bájích byl vždy ten,kdo zničil či přemístil hraniční kámen potrestán vyšší mocí,ne světskou.Doufám,že jsi sám se sebou spokojen,že jsi dokázal zničit něco,co třeba vykonal tvůj předek.
    Hlavně tímto činem popíráš vše to,co jsi napsal v posledním odstavci.

    • Únor 20, 2015 4:38 am

      Hele, brouku, ten kruh je postaven z VYVRÁCENÝCH kamenů, které jsem posbíral různě po lese a které už tedy byly VYVRÁCENÉ, jak by jsi zjistil, kdybys použil mozek a klikl na ten první odkaz. Vidím, že tebe už vyšší moc potrestala. Předkové s tebe musí být fakt nadšeni…

  2. Monica Otmili permalink
    Leden 10, 2015 10:39 am

    Napekli jsme cukroví v podobě Mjölniru a placek s runami a pak je šli spolu s medovinou a dalšími obětinami zanést na oblíbené místo. Také beze sněhu. zde jsme připili bohům, zatroubili na roh a pes se nám snažil sežrat obětiny… 😀

  3. Prosinec 23, 2014 2:05 pm

    My měli na našem obřadišti v horách 30 cm čerstvého sněhu, nějaké zmrzlé borůvky, problém ve větru ve skalách rozdělat oheň. Z ohniště – den předtím vysparveného, přestavěného z porfyrových balvanů – jsem musel hrabat hromady sněhu. Sluneční kolo nám ztěžklo v úkrytu sněhem a chvíli trvalo, než vzplálo. Uctili jsme Sunnu písní s hormadným galdrem, přinesli obětiny Thórovi, Freyi Ingwazovi a místním skřítkům a z předpokládanýc skoro jistých 15ti lidí nás bylo nakonec 6 – z toho dvě děti 11 a 12, který měly při sumbelu mocný přípitky a proslovy a ani jednou za těch pár hodin nefňukly něco o zimě, větru nebo nudě.. měli jsme výbornou oslavu.

  4. Harog permalink
    Prosinec 21, 2014 10:12 pm

    U nás bylo hezky a svítilo slunko jak na jaře.Slunovrat sem oslavil jak z přáteli ,či v malém počtu u oltáře na kterej hezky dopadali sluneční paprsky.Tak i v lese kam chodím nakrmit zvěř,čili od rána na nohou ale stálo to za to 🙂

  5. sroub permalink
    Prosinec 21, 2014 5:17 pm

    Perfektní

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: