Skip to content

Úcta k hrdinům – má smysl i dnes?

Prosinec 3, 2014
tags:

pomnik Nedávno (11. 11. 2014) jsme si připomínali Den veteránů. Poprvé se slavil roku 1919 ve Velké Británii a Francii jako vzpomínka na první výročí uzavření příměří na Západní frontě. Záhy se tento vzpomínkový den, kdy lidé slavili padlé, i přeživší bojovníky z První světové války (1914 – 1918) rozšířil do celého světa. Symbolem Dne veteránů se stal rudý květ vlčího máku podle básně V polích flanderských, kterou napsal kanadský lékař John McCrae v roce 1915. Jak moc ho zasáhla jatka této strašné války, můžeme posoudit:

„ Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,

tam mezi kříži, řada za řadou.

Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,

je možná slyšet zpívat skřivánky,

zde dole kanóny jen svoji píseň řvou.

 

My už však nevstanem a je to možná zdání,

že včera ještě žili jsme a byli milováni.

Teď jenom tiše ležíme

na polích flanderských.

Náš boj však zase jiní převezmou.

 

Do vašich rukou dáme my teď svou

hořící pochodeň a vy ji neste dál.

Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,

že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou

na polích flanderských.“

 

Utrpení bojujících obou stran za První světové války bylo obrovské. Přesto i my dnes vzpomínáme na hrdiny z Československých legií, kteří bojovali za to, aby vzniklo samostatné Československo. K některým z nich se po návratu z fronty jejich nová republika zachovala více než macešsky. K veteránům z Rakousko-Uherské armády ještě hůře… Byla jejich oběť zbytečná? Určitě nebyla. Tak jako nebyla marná oběť Sparťanů u Thermopyl: https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/08/17/300-spartanu/ .

Gustav Krum AchJiž staří Řekové a Římané měli své padlé hrdiny ve velké úctě. Geniální básník Homér popisuje, kterak Achájové truchlili pro padlého reka Patrokla, kterého zabil trójský princ Hektor v legendárním eposu Ílias. Patroklův přítel Achilleus přísahá Hektorovi a Trójanům strašlivou pomstu a nestydí se ani za prolité slzy:

„Potěš se, Patrokle můj, byť v chmurném Hádově domě:

všecko ti splňuji už, jak dříve jsem tobě slíbil:

Hektór bude dán psům, jež syrové rozsápou tělo,

v popředí hranice tvé pak trójským dvanácti synům,

vzácným, podřežu hrdla, jsa pro tvou rozhněván zhoubu.“

 

I ostatní Achájové dávají najevo zármutek nad Patroklovou smrtí:

„Každý muž své brnění z těla si svlékal,

bronzové, samý lesk, pak ze svých vypřáhli vozů

koně, jež řehtali k výši, a bez počtu sedli si k lodi

rychlého Péleovce, jenž pohřební hody jim dával.

Množství lesklých krav tam chroptělo, bodaných noži,

také množství ovcí a mnohé mekavé kozy,

vepře též bělostných zubů a hojných kypících sádlem

na oheň Héfaistův kladli, by štětiny ožehl z těla.

Proudem prýštila krev u mrtvoly padlého reka.“

 

Gustav Krum TT skenování0012Římský básník Publius Vergilius Maro ne objednávku prvního imperátora Gaia Iulia Caesara Octaviana (63 př. n. l. – 14 n. l.) sepsal vlastní epos Aeneis, kde oslavuje hrdinskou minulost mytického zakladatele římského národa. V něm, po Homérově vzoru, vypráví příběh uprchlíka z Tróje Aenea a jeho bloudění po moři a konečně šťastné přistání v Latiu. I Aeneas vzdává hold svému mrtvému příteli Mísénovi:

„Zatím trójský lid lkal nad tělem mrtvého druha,

popelu nevděčnému pak vzdával své poslední pocty,

nejdřív ze smolných sosen a štípaných dubových polen

velkou hranici vztyčí a vpletou do boků jejích

listí smutné barvy a pohřební cypřiše vpředu

postaví, třpytná zbraň pak navrchu hranici zdobí.

V kotlích nad ohněm vroucím mu teplou někteří vodu

chystají, pak jej myjí a ztuhlou mrtvolu maží.

Lkají, pak zvednou tělo a s pláčem je na lůžko kladou,

krásný nachový šat naň položí, obvyklí příkrov,

jiní pak druhové s ním k té ohromné hranici stoupnou,

smutná věru to služba, pak přidrží po zvyku otců

pochodně hledíce stranou.

I hoří snesené dary:

kadidlo, obětní jídla a vylitý olej a džbány…“

 

john_howe_beowulf_beowulfs%20funeral_I mnohem později staří Evropané vzdávali u hořící hranice poctu svým padlým hrdinům. Jak to mohlo vypadat u starých Germánů nám svědčí staroanglický epos Béowulf. Když v boji s drakem zemře slavnou smrtí stejnojmenný hrdina, i jeho čeká hranice:

„Lidé z Géatů   jali se vršit

velkou hranici,   hromadu dřev

přílbami ověsili,   okrouhlými štíty,

blyštivým železem,   jak žádal si pán.

Vládce položili   doprostřed všeho,

pro drahého reka   trpce se rmoutili.

Potom mužové   na mysu zažehli

největší z vater,   nad ohněm vzmáhal se,

v hukotu plamenů   sytil se pláčem

černočerný dým.   Vichry doduly,

až požár rozkotal   příbytek z kostí,

roztavil srdce.   Lidé společně

zakoušeli strázeň,   že skonal jim kníže,

o svém pánovi   žalostně pěla

i stará žena   se spletenými vlasy,

zas a znovu   zpívala zarmoucena,

že tuze se bojí   těžkých časů,

vražedných pádů   válečných hrůz,

poroby a hany.   Dým pozřelo nebe.“

 

Géaté oplakávali svého slavného krále Béowulfa a vystavěli mu velkou mohylu, do které uložili jeho popel s mnohými dary:

„Kolem mohyly   kroužilo na koních

dvanácte reků   vznešeného rodu,

sdíleli smutek   nad smrtí krále,

slova o muži   spřádali v písně,

vzdávali dík   za jeho vládu,

odvahu a smělost.   Tak sluší se na svého

přítele a pána   pamatovat chválou,

v srdci ho nosit   když sudba určí mu

z příbytku těla   odveden být pryč.“

Také Vám připadá, jako by se dnes vytrácela úcta k padlým hrdinům našeho národa a rasy? Jako by dnes nebylo „politicky vhodné“ vzpomínat na ty, kteří pro naši zem a kontinent položili své životy? Někdy mi to tak připadá. Vzpomeňme si, alespoň občas, na muže, kteří obětovali vše, abychom my mohli žít. Zaslouží si to. A možná i ve vašem okolí žije nějaký starý pán, který za Druhé světové války bojoval za něco, co se dnes už málem vytratilo… Zkuste se ho někdy zeptat… A zkuste si poslechnout i nějakou píseň o strašném zabíjení, třeba o pekle zákopů První světové války. Té války, která prý „měla ukončit všechny další války.“

http://www.youtube.com/watch?v=Kqba0IUdiBk

http://www.youtube.com/watch?v=Qw02WwiUD8Q

Ilustrace: Fotografie autor. Černobílé ilustrace Gustav Krum. Barevná ilustrace John Howe.

Zdroje:

V polích flanderských: http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=8158 .

Homéros: Íliás. Přeložil Otmar Vaňorný. Nakladatelství Petr rezek, 2007.

Publius Vergilius Maro: Aeneis. Přeložil Otmar Vaňorný, upravil Rudolf Mertlík. Svoboda, 1970.

Béowulf. Přeložil Jan Čermák. Torst, 2003.

Advertisements
komentářů 11 leave one →
  1. Listopad 11, 2016 5:41 pm

    Tohle je parádní článek! Jsem rád, že i v dnešní době takto někdo přemýšlí! 🙂
    Hrdinové jsou v podstatě vždycky spojeni s něčím hodnotnějším či vznešenějším, takže opomíjet jejich činy a zapomínat na jejich osudy nepochybně vede k degeneraci.

    • Listopad 13, 2016 7:54 am

      Bohůmžel… dnes to není moc v kurzu. Vem si třeba letošní 28. říjen… Kolik „vrcholných politiků“ ostentativně bojkotovalo i kladení věnců na Vítkově… 😦

  2. Listopad 11, 2015 3:45 pm

    Právě dnes slavíme Den veteránů…

  3. Medvidek permalink
    Prosinec 5, 2014 5:38 am

    Historický klub v Plavech dělal vzpomínkovou akci: http://www.jizerky.cz/novinky/zrada-1938-historicka-akce-s-bojovou-ukazkou-527/ a dopoledne předtím se objeli okolní pomníky a vzdal se holt všem padlím hrdinům. Také zpravují muzeum věnované VŠEM českým vojákům na VŠECH frontách. Samozřejmě z většiny dnešní populace je mi zle, ale stále jsou i lidé co vzpomínají na hrdiny co padli aby mi jsme mohli žít.

    • Prosinec 5, 2014 1:51 pm

      Veteráni z První světové války jsou dnes již všichni mrtví… Na některé z nich, jako třeba na „Sibiřského lva“ generála Gajdu je dnes dokonce moderní plivat, stejně jako za Beneše.. Rakousko-Uherským vojákům zakázala masarykovská První republika nosit i vyznamenání „Ústředních mocností“… Těm, co za Druhé světové bojovali na Dukle je dnes spíláno do „bolševiků“… 😦 Divná doba. Podívejte se třeba i na tu nejmenší vesničku v Čechách: Každá má alespoň malý pomníček padlým z Velké války. A kdo si na ně vzpomene…

      • Medvidek permalink
        Prosinec 11, 2014 9:20 am

        Zrovna na té akci o Radolovi Gajdovi mluvili i o jeho odbojářské práci za okupace. Tady stručný životopis: http://zivotopis.osobnosti.cz/radola-gajda.php
        Jo ještě mě napadá, když jsem byl na Balkáně, tak tam měli na parkovišti zvláštní symbol na parkovišti. Vozíčkář se samopalem 🙂 tak jsem se tam ptal, co to je. Bylo mi řečeno, že to je vyhrazené parkoviště speciálně pro válečné invalidy. Aspoň někde nají své hrdiny v úctě i úřady.

      • Prosinec 11, 2014 1:36 pm

        No, on i Gajdův ideový souputník z Národní obce fašistické Zdeněk Zástěra byl v odboji. Jen se o tom moc nemluví a nepíše, protože nenáviděl Ben Ešedu. Zemřel v nacistickém koncentráku v roce 1942. Na takové hrdiny se dnes nehodí vzpomínat… 😦 To s tou značkou bylo v Srbsku?

      • Medvidek permalink
        Prosinec 12, 2014 5:31 am

        Jo, ale slyšel jsem že i v Chorvatsku je mají.

      • Prosinec 12, 2014 1:32 pm

        No, proč jsem se ptal: Před časem jsem chodil do jedné srbské hospody v Praze poblíž Hradčanské. Patří jednorukému srbskému veteránu. Na dveřích byla podobná nálepka 🙂

  4. Shaman permalink
    Prosinec 4, 2014 8:29 pm

    Možná že na hrdiny s úctou vzpomínají pouze hrdinové…

    • Frostík permalink
      Prosinec 5, 2014 4:09 pm

      Já když vidím ty pomníky, napadne mě jen spousta zmařených životů.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: