Skip to content

Na Oberských vratech

Listopad 30, 2014
tags:

začátek valuDosud stále mírné počasí dnešních dnů přeje výletům do přírody, tudíž i brněnská buňka Pohanského kruhu  tento víkend jeden podnikla. Využili jsme pozvání našich nových přátel, nadšenců do historie a milovníků přírody z Olomoucka, a navštívili jsme s nimi lokalitu zvanou Oberská vrata či Války na Brněnce, nacházející se v Konické vrchovině, jež je součástí vrchoviny Drahanské. Jedná se o hradiště z doby bronzové, z něhož se dodnes zachovaly valy impozantních rozměrů na horském hřbetu v nadmořské výšce cca 440-510 m.

Základy budovy tábora

Základy budovy tábora

Jen pár set metrů od obce Hamry, kde jsme zaparkovali, naše osmičlenná skupinka  narazila na kraji lesa na první historický objekt, byť spjatý s historií relativně nedávnou. Jednalo se o betonovou popelnici a betonové základy 43 metrů dlouhého baráku, který byl součástí sběrného tábora určeného převážně pro prostějovské Židy. Kolem tábora byl vyhlouben 80 cm hluboký příkop, který jej měl chránit před vodou. Zařízení vzniklo v roce 1941, ale již na podzim téhož roku byl vystěhován a do léta 1944 zůstal prázdný. Stavba zanikla ke konci války pravděpodobně v souvislosti s partyzánskou aktivitou.

Plánek Josefa Blekty

Plánek Josefa Blekty

Památku z druhé světové války jsme nechali za sebou a pokračovali do zalesněného kopce vstříc Oberským vratům. Toto pojmenování lokality se jako místní název objevuje už v roce 1391. Poprvé o ni psal roku 1896 F. Faktor a I. L. Červinka ji roku 1902 zařadil do slovanského období. Za svou popularizaci však hradiště nejvíce vděčí Josefu Blektovi (1882-1960), moravskému badateli, řediteli měšťanské školy a místnímu patriotovi. Ten lokalitu podrobně zkoumal ve 30. letech minulého století. Provedl tam několik menších vykopávek, při nichž nalezl předměty, jež přisoudil lužické kultuře z mladší doby bronzové (1250-1000 př. n. l.). Své poznatky o Oberských vratech Blekta sepsal v článku pro Ročenku Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a pořídil půdorysný plán lokality, který nám byl vodítkem i při naší cestě.

První val s prokopanou cestou

První val s prokopanou cestou

Po pár minutách stoupání jsme narazili na úpatí kopce, na němž se mezi stromy zvolna zvedal pás valu, který pokračoval vzhůru, kam až bylo možno dohlédnout (viz úvodní foto). Jednalo se o obloukovitý val o délce 950 m a výšce přibližně 2,5 m. Po jeho hřbetu jsme se vydali i my. Na několika místech byl val prokopán, aby jím mohla vést napříč lesní cesta. Naskytl se nám tak pohled dovnitř valu, tvořeného spoustou kamenů různé velikosti. V lese vládlo dokonalé ticho a tak člověk mohl o to snáze přemýšlet, jakým způsobem mohli naši předkové vybudovat takové monumentální dílo. Kde získali tolik materiálu, jakými nástroji jej dobývali, jak sem takové množství kamenů přepravili a hlavně proč této činnosti věnovali tolik úsilí a času. Tyto otázky zůstávají bez odpovědi. Mlha kolem nás jen tiše umocňovala mystickou atmosféru a tajemnost tohoto neobyčejného místa.

Zakončení prvního valu, s dobře patrným trojúhelníkovým profilem

Končící první val, dobře patrný jeho trojúhelníkový profil

Za necelý kilometr val končil stejně nenápadně, jako začínal. Zastavili jsme se tedy a chvíli porozprávěli, než jsme pokračovali k nedalekému dalšímu valu na západní straně lokality. Opět měl výšku cca 2,5m, délku 550m a lomil se do pravého úhlu. Byl však více zalesněn, tudíž jsme museli z jeho hřbetu častěji scházet. I v tomto případě val vedl v podstatě odnikud nikam. Od jeho východního konce jsme se tedy brzy odpoledne vrátili jinou cestou zpět a ještě se zastavili v obci Soběsuky načerpat nějaké tekutiny a rozebrat své dojmy. Na východní straně lokality se nicméně nachází ještě další dva valy dlouhé 250m. Archeolog V. Dohnal, který zde našel předměty z pozdní doby bronzové (1000-750 př. n. l.) však zpochybňuje, zda měly obranný charakter, a tvrdí, že oba dlouhé valy k sobě možná vůbec nepatří. Dále se domnívá, že rozlohu hradiště ani nelze odhadnout, zatímco F. Blekta ji určil na 50 hektarů, M. Čižmář na 40 hektarů.

Pozvolna končící druhý val

Pozvolna končící druhý val

Patrně poslední výlet letošního roku se nám povedl. Byl o to příjemnější, že jsme se mohli seznámit s novými přáteli, kteří rovněž sdílí zájem o historii. Navštívili jsme lokalitu, která nepatří k příliš známým, ba je spíše opomíjena a přehlížena, navzdory jejímu významu, který je nejen zjevný na povrchu v podobě sáhodlouhých valů, ale patrně i pod povrchem, což snad jednou potvrdí rozsáhlejší archeologický průzkum. Na Oberských vratech jsme si mohli uvědomit, že naši předkové byli schopni i na našem území budovat rozsáhlé stavby již před více než třemi tisíci. Že na svou práci vynakládali nezměrné úsilí a osvojili si pracovní postupy možná vyspělejší, než si dnes dokážeme představit. Toto nás, lidi tzv. moderní doby, může i dnes naplňovat úctou k nim, stejně jako hrdostí na to, co dokázali.

Advertisements
komentářů 13 leave one →
  1. Prosinec 2, 2014 9:30 am

    Pěkný článek. Ten výlet vám závidím, už jsem dlouho nikde nebyl. 🙂

    • Prosinec 2, 2014 9:39 am

      Jinak, jen pro zajímavost. Na dvou snímcích (na tom prvním a pak na tom s tím valem) jsou vyfoceny kruhové objekty, kterým někteří cvoci říkají „orby“ a tvrdí, že to jsou duchové, kteří se objevují zejména na posvátných místech. Je to samozřejmě blbost. Jsou to prachové částice ve vzduchu, které občas objektiv zachytí, zvlášť pokud se fotí s bleskem. Zkoušel jsem to doma. Schválně jsem dostal do vzduchu a prach a pak jsem blesknul a měl jsem nádherného orba. 🙂 Pokud by to byli přeci jen duchové, pak mají asi hodně rádi punkovou hudbu, protože nejvíc orbů mám nafocených z punkových koncertů. 😀

      • Prosinec 2, 2014 12:16 pm

        V tomto případě bych řekl, že šlo spíše o kapky než prachové částice, protože mrholilo… jedná se tedy o duchy vody, tedy undiny :-))

      • Pavel permalink
        Prosinec 2, 2014 5:08 pm

        To, čemu dost lidí říká „orb“ je vyfocená astrální bytost. Z obrovské většiny jsou to bytosti přírodní. Nejlépe se vyfotí v prašném, či vlhkém prostředí. Na první fotce jsou zemští skřítkové – po dvou rodu mužského a ženského. Na třetí fotce že astrál vzdušný – víla.
        Ano, často to bývá vyfocený prach, či voda…
        Toť můj názor.

    • Prosinec 2, 2014 6:10 pm

      Pavle a existuje nějaký klíč k určení toho, co je na fotografii zemský skřítek a co třeba ta víla, nebo je to třeba nějak „cítit“? Ty fotky v článku na mě totiž pořád působí spíše jako bordel na objektivu. Jinak jsem na tom výletě např. během jedné minuty fotil vnitřek toho bývalýho baráku – zatímco první fotka byla tečkami různé velikosti přímo posetá, na druhé nebyly skoro žádné. Pokud by něco jako orb mělo existovat, tak bych si ho představoval spíše jako první fotka na tomto linku: http://www.carovani.cz/orb-t3895.html

      • Prosinec 2, 2014 8:12 pm

        Anebo na tomhle? Ba ne, je to celé nesmysl. Neříkám, že astrálové neexistují, ale nehledejme je tam, kde nejsou, a pod úkazy, které si můžeme normálně logicky vysvětlit a experimentálně si je ověřit. http://nd06.jxs.cz/007/795/0bc004ad99_99792712_o2.jpg

      • Prosinec 3, 2014 7:08 am

        Taky bych to tak viděl, Miky. Proto toto vysvětlení orbů od „záhadologů“ působí rozumně: http://agartha.cz/html/zajimavosti/orby/index.php
        Prostě stačí mít kvalitnější foťák, jako je zrcadlovka, a orby z fotek najednou zmizí 🙂

      • Pavel permalink
        Prosinec 3, 2014 8:54 am

        Wolfe, klíč k určení – ptám se psychotronicky a dostávám odpovědi.Třeba touto formou: Je na fotografii energie astrální bytosti? Pokud ano pokračuji postupně v rozlišování – v možnostech daných až ke konečnému výsledku. Trochu to záleží na zkušenostech a také se člověk musí oprostit od vlastního chtění. Seknout se ale mohu – to je jasné.
        Slovo orb asi vymyslel někdo, kdo se takhle ptát neumí a tak do tohoto regálu nacpe všechna kolečka. Sám jsem se setkal prozatím s těmito možnostmi: jasně, je to prach a nebo voda či smetí na objektivu. Dále astrální bytosti: přírodní (skřítkové, vodníci, víly atd), astrály zemřelých lidí a astrály zemřelých zvířat.
        Odkaz Wolf – kolečko nad kamenem v lese – nejspíše astrál zemřelého koně – v takovém případě ten kůň jistě nebyl „obyčejný“.
        Odkaz Miky – kytarista – s podivem to vypadá na zemského skřítka – asi je hudební fanda 🙂
        Odkaz Wolf – Agharta – schody – žádná energie astrální bytosti.
        Takže tak. 🙂

      • Prosinec 3, 2014 8:32 pm

        Foceno na stejném koncertě. Také skřítci? http://nd06.jxs.cz/887/155/a194462afe_99801088_o2.jpg

      • Pavel permalink
        Prosinec 3, 2014 10:04 pm

        Miky, myslím, že pouze jeden.
        A zároveň chci říci, že to byla poslední fotka kterou jsem tady posuzoval. Je to výdej energie tohle dělat. Nechci nikomu nic dokazovat. Tohle stačilo.
        🙂

      • Raslavien permalink
        Prosinec 10, 2014 12:10 pm

        Jediná astrálna bytosť, ktorá sa vyskytovala na tomto výlete, bol duch mocného Mitchella „Mitcha“ Buchannona, mocného bojovníka z mesta anjelov na západnom pobreží Nového sveta!

  2. Raslavien permalink
    Listopad 30, 2014 8:15 pm

    Poupravím autora článku v tom, že miestny pracovný tábor bol podľa sprievodcov určený a priori pre rómske obyvateľstvo. Inak výlet všetkým odporúčam tiež.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: