Skip to content

Keltové – objímači stromů nebo válečníci?

Listopad 12, 2014
tags:

angus keltové76a3a501b2b5daa202c6876e8bfbb332K tomuto pokusu o článek mne přivedlo opakované tvrzení některých jedinců spočívajících v tom, že „Keltové byli mírumilovní znalci přírody a uctívači Matky Země a žili v souladu s kosmickými zákony neubližování…“  No, s diskutéry tohoto typu se debatuje velice těžko, velice neradi totiž berou v potaz dochované zápisy antických autorů, kteří jediní nám zanechali písemné památky o starověkých Keltech. Ponechme stranou otřepané a nijak doložené tvrzení o tom, že Češi jsou keltským národem a pojďme se podívat na to, co si můžeme ověřit. Tedy na to, co nám o Keltech říká archeologie a právě ony zapsané informace od Řeků a Římanů.

keltové mapa skenování0001Kelty rozumíme indoevropské obyvatele Evropy mluvící keltskými jazyky, kteří asi od 8. stol. př. n. l. do 2. stol. př. n. l expandovali do velké části našeho kontinentu. Viz mapka. A expandovali velmi razantním, ba agresivním způsobem. Archeologické nálezy dokládají, že Keltové kolem roku 500 př. n. l. ovládali obrovské území od dnešního Portugalska až po Turecko. Jejich osídlení nebylo zdaleka jednolité, někde se s jinými národy smísili, například s neindoevropskámi Ibery na Pyrenejském poloostrově, jinde se postupně pořečtili, konkrétně v dnešní turecké Galatii nebo žili s místními v jakési symbióze, jako s opět neindoevropskými Etrusky v Itálii. Keltské tažení Evropou bylo pro svět Řeků a Římanů pohromou. A právě oni jim dali jméno. Řekové jim říkali Keltoi nebo Galatae. Pro Římany to byli Celtae a Galli.

Bylo by však velkou chybou považovat tehdejší Kelty za jeden „národ“ v moderním smyslu, šlo o spoustu různých kmenů, které sice měly společný jazyk a do jisté míry i kulturu a náboženství, nikoliv však společný stát. Jednotlivé kmeny válčily často mezi sebou, čehož ostatně Římané později dokázali využít.  Zapomeňme také na jakousi celokeltskou organizaci druidů, o tom, že nikdy neexistovala, viz zde: https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/06/20/otazka-druidu/ . V 5. stol. př. n. l. napsal řecký historik Ephoros o Keltech, že jde o jeden ze čtyř velkých barbarských národů, spolu s Lybijci, Peršany a Skythy.

angus keltové 1719df539e585aac669db3a3a01891deKolem roku 400 př. n. l. se Keltové začali tlačit do Severní Itálie, do sféry Etrusků (https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/10/18/etruskove-a-jejich-mytologie/ ). Dostali se až k úrodné Pádské nížině a tehdy je poprvé zaregistrovali Římané. Keltové několikrát porazili Etrusky, kteří se je později pokusili úspěšně poštvat proti rostoucí moci Říma. Nájezdníci zpoza Alp v roce 390 př. n. l. dobývají samotný Řím a na jeho území tak zavládne strašlivý terror Gallicus.  Římané se z tohoto setkání s divokými barbary se severu poučili a později je pravidelně poráželi, až je nakonec z Itálie vytlačili. Keltové byli v Římě nepopulární obzvláště za bojů s  Hannibalem za Druhé punské války (218 –  202 př. n. l.), kdy sloužili v kartaginském vojsku jako žoldnéři.  K prvnímu zlomení keltského odporu na jih od Alp došlo však už v roce 225 př. n. l. v bitvě u Telamonu, tedy ještě před Hannibalovým vpádem do Itálie. Zde stáli v řadách Keltů elitní válečníci, kteří bojovali nazí, tzv. Gaesteae, což by se dalo přeložit asi jako „kopiníci“. Rituální nahota u těchto profesionálních bojovníků byla možná spojena s přísně danými pravidly, zasvěcením válečným bohům, kdy pohrdali zbrojí a dávali to takto okázale najevo. Antický historik Polybios o tom píše:

„…když lehké jednotky vystoupili před Legie a začali vrhat své zbraně, nazí válečníci stojící v prvních řadách se dostali do obtížné situace… Po chvíli, kdy nebyli schopni odrazit lehké jednotky, které se nacházely mimo jejich dosah a dále je zasypávaly oštěpy, již nedokázali nápor vydržet. Někteří se ve slepé zuřivosti vrhli proti nepříteli a zmařili své životy, další začali ustupovat, a způsobili tak v řadách svých druhů zmatek. Tímto způsobem byl zlomen bojový duch Gaesteae.“

angus keltové 396980Železná pěst Říma v podobě Legií a jejich disciplíny nakonec slavila úspěch. Keltové se nikdy nenaučili bojovat organizovaně a římské manipuly a řecké falangy se časem poučily a dokázaly zvítězit. Jenže ne vždy to bylo lehké. Kelty předcházela hrůza, byli to totiž sběrači hlav. I o tomto nepěkném koníčku nám zanechali zprávu antičtí autoři. Diodóros Sicilský zaznamenal:

„Když jejich nepřátelé padnou, uříznou jim hlavy a připevní je k uzdám koní. Svým sloužícím pak podají paže protivníků, celé pokryté krví, a odnášejí je jako kořist, zpívajíce vítězné písně. Tyto první plody vítězství přibijí hřeby na stěny svých domů, tak jako to někdy dělají lovci s hlavami divokých zvířat, která skolili. Hlavy svých nejvýznačnějších nepřátel balzamují cedrovým olejem a pečlivě je ochraňují. Ukazují je hostům a hrdě prohlašují, že odmítli velké sumy peněz, jež jim za ně byly nabízeny.“

Hezký sběratelský zájem, což? A to nebylo všechno. Přeživší poražené nepřátele nezřídka čekalo obětování bohům.  Slavný dobyvatel Galie Gaius Jilius Caesar (100 př. n. l. – 44 př. n. l.) ve svém díle Commentarii de bello Gallico píše:

„…podstupují riziko boje, přinášejí bohům lidské oběti nebo přísahajíjí, že tak učiní, přičemž jim druidové slouží jako kněží… neboť věří, že pokud život člověka není vykoupen životem jiným, majestát bohů nemusí být uspokojen.“

angus keltové scan0095No, to nám nějak neladí s tvrzením sluníčkových „pohanů“ o „mírumilovnosti“ Keltů.  Ostatně, archeologické nálezy dávají antickým zápisům zapravdu. Například ony inkriminované useknuté hlavy nepřátel byly vystaveny ve speciálních výklencích v chrámu odkrytém v jihofrancouzském La Roquepertuse. Další důkaz o kultu lovců lebek byl nalezen v západoanglickém Bredon Hill, kde byly lebky naraženy na dřevěných kůlech. A jak asi mohl vypadat takový posvátný háj, kde galští Keltové prováděli lidské oběti? Marcus Annaeus Lucanus ho popisuje:

“Je to už dávno, co se háje naposledy dotkla lidská ruka. Propletené větve stromů pod sebou skrývají temno a mrtvolný chlad. Kdysi tu barbarskými rituály uctívali božstva, na jejichž oltářích ležely krvavé oběti. Každý strom je ještě i dnes potřísněn zaschlou krví. Do jeho větví se neodváží žádný pták, divá zvěř si tu nehledá žádný úkryt, do nehybného ticha nepronikne žádný vánek. A když z jara na stromech vyraší první listí, nerozechvěje ho vítr, ale děsivá hrůza…”

Připadá vám to příliš přitažené za vlasy? Málo sluníčkové? Brutální? Keltský válečník pohrdal smrtí. Svých nepřátel, i tou svojí. Věděl, že by mohl být prodán do otroctví nebo i obětován bohům, kdyby se nechal zajmout. Tím by zostudil své jméno i svůj klan. Hrozilo-li mu zajetí, mnohdy volil rituální smrt a sám se tak obětoval bohům. Polybios píše, že i po bitvě u Telamonu docházelo právě k takovým rituálním sebevraždám:

„Aneroestes uprchl z bojiště s několika svými věrnými, a našel skrýš, kde si on i jeho družinangus keltové scan0098a vzali životy.“

Do řecké sféry zájmu se Keltové výrazně prosadili za hegemona Alexandra Velikého (356 př. n. l. – 323 př. n. l). Už v roce 335 n. l. ho navštívilo poselstvo Keltů z Balkánu. Druhé jejich poselstvo ho navštívilo a složilo mu hold dokonce až v Babylónu roku 323 n. l. Keltové tehdy zřejmě ještě oťukávali terén. K samotné invazi těchto brutálních barbarů do Řecka došlo až později, v dobách, kdy se nástupci velkého Alexandra vyčerpali v bratrovražedných válkách. Roku 279 př. n. l. spojené keltské kmeny pronikají slavným Thermopylským průsmykem, který tentokrát Řekové nedokážou udržet (https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/08/17/300-spartanu/), valí se na jih a drancují i slavnou Delfskou věštírnu. Děs a hrůza zachvátí celý helénský svět…  Pausániás k tomu píše:

„Tehdy Brennos rázně nabádal k tažení proti Řecku, vyzdvihoval přitom slabost Řecka, bohatství jeho městských států a ještě větší bohatství svatyň.“

Řekové nakonec sebrali dost sil a vetřelce porazili u Lýsimachie. Část Keltů však překročila Bospor a dostala se až na území dnešního Turecka, kde byli však poraženi Antiochem I. Později zde založili Galatské království, které se postupně pořečtilo a stalo se nakonec spojencem Říma.

angus keltové piktové 006Co tedy Kelty hnalo do Středomoří? Hlad po půdě nebo po kořisti? Nejspíše obojí. Keltská společnost oné doby byla rozdělena na nobilitu a obyčejné lidi. Výše postavení bojovali jako jízda nebo z válečných vozů. Méně urození rolníci (u Keltů, podobně jako u Germánů, byl bojovník v podstatě každý svobodný muž) se museli spolehnout na prostší výstroj a výzbroj. Nobilita používala k boji meče, chudší vrstvy oštěpy a kopí, štít byl běžný u všech bojovníků. Drátěné košile (keltský vynález) a přílby také nosila hlavně vládnoucí vrstva, která si tuto precizní zbroj mohla finančně dovolit.  Způsob boje těchto barbarů působil na Řeky a Římany velice chaoticky: Ječení, řvaní, bušení do štítů, troubení na  carnixy… Prostě zdánlivě neřízený chaos.

Antický svět se z nájezdů Keltů vzpamatoval a Římané se vydali za vlastní expanzí. V letech 197 – 133 př. n. l. se Legie snažily zdolat odpor keltiberských kmenů na Pyrenejském poloostrově, což se jim nakonec po dobytí jejich centra Numantie podařilo. Roku 125 př. n. l. Řím zasahuje ve prospěch svého spojence, řecké kolonie Massalie (dnešní Marseille ve Francii), proti keltskému kmeni Salyů. Tím začíná dobývání Galie, které do konce dotáhne Caesar.  V roce 52 př. n. l. kapituluje slavný vůdce galského odporu Vercingetorix u Alesie a Řím vládne téměř celé Galii. To už v římském vojsku slouží velké množství keltských žoldnéřů. Keltští kmenoví válečníci byli pro Římany, zvyklé na disciplínu a sevřené útvary, tlupou barbarů, kterým, pokud vstoupí do služeb Říma, se dá do hlav vtlouci smysl pro pořádek. Za krátký čas už Galové a další Keltové tvořili značnou část pomocných sborů ve službách Impéria.

angus keltové celt5Římu to však nestačí. Císař Claudius (10 př. n. l. – 54 n. l.) zaměřuje svou pozornost na Británii. Tu provádí roku 43 n. l. Zde čeká Legie dlouhotrvající partyzánská válka, pravidelně se opakující povstání a Římu trvá velmi dlouho, než tuto svou novou provinci zpacifikuje.  Římané se snaží dobýt celý ostrov, včetně Kaledonie (dnešní Skotsko). Zde však narážejí na tvrdý odpor klanů Piktů. Vědci se dodnes přou o to, kdo Piktové vlastně byli… Šlo o Kelty? Nebo o předindoevropské obyvatelstvo Británie příbuzné například Iberům? V době, kdy Pikty poráží Agricola roku 84 n. l. u Mons Graupius, šlo už patrně o smíšenou populaci, která mluvila keltským jazykem. Piktové byli humpoláčtí i na jiné Brity. Odmítali bojovat spořádaně, tetovali se a malovali borytovou modří (viz obrázek) a vůbec nedosahovali kultury svých jižních příbuzných. Římané jim několikrát vyprášili kožich, ale přesto se nedokázali udržet v horách a vřesovištích Kaledonie. Tacitus líčí boj u Mons Graupius:

„Na straně Britů se v tu chvíli každý muž zachoval, jak mu velela jeho povaha. Celé houfy, přestože třímaly v rukou zbraně, se před (římskou) přesilou obrátily na útěk, zatímco jinde neozbrojení muži šli na jistou smrt… a dokonce i poražení tu a tam opět nalezli svůj zápal a odvahu. Když se dostali do lesa, opět se vzchopili, využili znalosti terénu a napadli své pronásledovatele ze zálohy.“

Nepřipomíná vám to něco? Třeba dnešní situaci Američanů v Afgánistánu? Ano, jsou prostě země, které „normální“ armáda „normálními“ prostředky nedokáže dobýt… Římanům došla trpělivost. Jak chcete bojovat s někým, kdo odmítá bojovat „civilizovaně“?! Kdo se vyřítí z mlhy, zasadí pár ran legionářům a zase zmizí ve vřesu a lese?! Císař Hadrián (76 – 138 n. l) se to rozhodl vyřešit stavbou zvláštního valu, ať si Piktové v Kaledonii dělají, co chtějí, hlavně, že Británie bude v klidu: https://pohanskykruh.wordpress.com/2013/02/06/anthony-riches-rimane/ .

Gustav Krum  Skotové 15Římské impérium se mnohem později rozpadlo. Keltské kmeny na jeho území byly asimilovány a jejich potomci mluvili latinsky, případně řecky.  Ještě dnes mluví potomci posledních svobodných keltských válečníků keltskými jazyky ve Walesu, Irsku, Skotsku a Bretani.  Kdysi římská Británie musela po odchodu Římanů (410) čelit nejdříve germánským Anglosasům a později pofrancouzštělým Normanům (1066). Ti nakonec zahnali poslední svobodné Kelty do hor Walesu a staré Kaledonie. Irsko, kam římská moc nikdy nedosáhla, si jakous takous „nezávislost“ drží až do roku 1171, kdy se i zde uchytí Normané a nastává vláda anglických králů. Wales se definitivně dostává pod anglickou korunu roku 1282. V Kaledonii – Skotsku to Angličané nemají tak jednoduché:  Zde se potomci Piktů smísí s nově přišedšími Skoty z Irska a jejich sjednocení dotáhne do konce král  Cináed mac Ailpín  roku 843. Bojovný skotský národ vzdoruje Angličanům až do roku 1707, kdy vzniká Království Velká Británie.  Sveřepí skotští horalé však rebelují až do roku 1746. V armádě Velké Británie jsou dodnes skotské a velšské pluky řazeny mezi elitní. Podobně je tomu v armádě a námořnictvu Francouzské republiky s vojáky z Bretaně.  Duch keltských válečníků žije dodnes…

 

Ilustrace:

Angus McBride a Gustav Krum (skotští vojáci).

Zdroje

J. A. Mauduit: Keltové. Panorama 1979.

Jan Burian, Pavel Oliva: Civilizace starověkého Středomoří. Svoboda 1984.

Peter Conolly: Dějiny římského vojska. Fortuna Print 1992.

Jan Filip: Keltská civilizace a její dědictví. Academia 1995.

Kolektiv autorů: V dobách starověkého Řecka. Svojtka a Vašut 1997.

Kolektiv autorů: Etruskové a Římané. Euromedia Group, k. s. 2001.

Stephen Allen: Keltští válečníci. Computer Press, a. s. 2008.

Richard Hook: Bitva u Cann 216 př. n. l. Amercom SA 2012.

Jiří Waldhauser: Keltské Čechy. Academia 2012.

Advertisements
komentářů 22 leave one →
  1. Tomas permalink
    Listopad 20, 2014 5:12 pm

    Tak to máš Rushwolfe naprostou pravdu. Bestii v sobě musíš přijmout ale zároveň ji držet na řetězu. Co se týče těch povolených nervů rádoby hodných a pozitivních jedinců, tak pár jsem jich zažil a stálo to za to 🙂

    • Listopad 20, 2014 5:18 pm

      Myslíš toho, jak vrčel: „Mysliči, já jsem pil!!!!“ ? 😀

      • Tomas permalink
        Listopad 20, 2014 5:26 pm

        Třeba toho 🙂 Byl to dost drsnej berserker!

      • Rushwolf permalink
        Listopad 21, 2014 8:50 am

        Tuhle historku asi neznám 😀 každopádně mám podobnou zkušenost z průhonického výzkumáku… manželka tam dělala v kolektvu křesťanskejch kolegů.. a přesně, samá láska, samá tolerance, samý mír a charita… ale jakmile se před nima proneslo slovo homosexuál, pohan, nebo cokoli jinýho co bylo v rozporu s jejich bělostnýma představama o světě, vypadalo to asi nějak takhle: http://38.media.tumblr.com/cde80b08544af08a425697acc49a21e6/tumblr_mfxmmmfkee1r5jtugo1_500.gif

  2. Darik permalink
    Listopad 16, 2014 10:07 pm

    Článek zajímavý a dobře zpracovaný, ale stou Keltskou brutalitou bych to zas tak nepřeháněl a nezveličoval. Ano byli válečníci a lovci lebek-hlav, a táhli Evropou, ale Římané a Germáni je svou brutalitou daleko předčili. Caesarovi zápisky jsou dobrým zdrojem informací, ale nesmí se zapomínat, že Caesar je psal o svém nepříteli kterého potřeboval očernít aby ospravedlnil svou válku, tak, že né vše co napsal je pravdivé. Na druhou stranu co Římská aréna kde uníralo tisíce lidí pro pobavení Římanů? Římané ty byly největšími barbary v tom negativním slova smyslu.
    To bylo , ale tehdy dnes je třeba vydat se jiným směrem a od našich předků si vzít to pozitivní a hodnotné.
    Radši chodím obejmout strom, než abych vzal meč.

    • Listopad 17, 2014 6:31 am

      Ono totiž nemá cenu moc řešit, kdo byl nebo nebyl brutálnější. Brutálními válečníky uměli být Keltové, Slované, Římané, Germáni, Mayové, Lakotové, Číňané… prostě každej,kdo tě napadne, lidé jsou v zásadě všichni stejní. Ten článek neměl za cíl Kelty očernit, ale ukázat, že je nesmysl si Kelty idealizovat, jako nějaké nadlidi, kteří byli moudřejší, mírumilovnější a duchovnější, než lidé jiných národů.

    • Listopad 17, 2014 9:32 am

      Dariku, zdrojová literatura je uvedena, tak ji můžeš otevřít a přesvědčit se sám. Pokud archeologické nálezy podporují zápisy antických autorů, tak budou pravdivé. Vše podstatné bylo napsáno a lze si to uplně jednoduše ověřit.

      • Darik permalink
        Listopad 17, 2014 11:58 am

        Já jsem tím nemyslel, že Keltové nebyli brutální a nevyvracím to.

        “Je to už dávno, co se háje naposledy dotkla lidská ruka. Propletené větve stromů pod sebou skrývají temno a mrtvolný chlad. Kdysi tu barbarskými rituály uctívali božstva, na jejichž oltářích ležely krvavé oběti. Každý strom je ještě i dnes potřísněn zaschlou krví. Do jeho větví se neodváží žádný pták, divá zvěř si tu nehledá žádný úkryt, do nehybného ticha nepronikne žádný vánek. A když z jara na stromech vyraší první listí, nerozechvěje ho vítr, ale děsivá hrůza…”

        Ale tento známý článek je zveličen. Lidské oběti byli, ale asi né v takovéto míře. A byla to oběť, ne zábava pro pobavení lidí.
        A připadá mi absurdní aby někdo kdo pro pobavení nechá v aréně zabíjet lidi krityzoval druhé. Je to jako když zloděj křičí chyťte zloděje.

        Asi nikdo znás neschvaluje lidské oběti, ale tenkrát byla jiná doba a jiný přístup k životu amyšlení. Nejde je hodnotit z dnešního pohledu, ale snažit se dívat jejich ,,očima.´´
        Vždyť ti objetovaní to mohli brát jako čest a dobrý přechod domu do zásvětí, stejně jako byla dobrou smrtí smrt v boji. Vědomí věčného života dávalo Keltům sílu v boji, protože pro ně nebylo podstatné zda přežijí či ne.

    • Listopad 17, 2014 12:40 pm

      Ach jo… to je pořád dokola…. A co oběti v Býčí skále?! To je taky zveličeno?! Věř si čemu chceš, ale tady se bavíme o faktech: https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/06/20/otazka-druidu/ . „Ale tento známý článek je zveličen“. No, opět se podívej do zdrojové literatury, už jsi to udělal? Asi ne… pokud nepředneseš skutečné argumenty a budeš stavět jen na domněnkách…. bude to vždy smeteno ze stolu historiky a archeology. Ke gladiátorům viz třeba zde: https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/09/11/koloseum-rimska-arena-smrti/ .

      • Darik permalink
        Listopad 17, 2014 1:19 pm

        Býčí skála je skutečností. Co se týká zveličení od Caesara tam vycházím z Anny Bauerové které věřím.

      • Listopad 17, 2014 1:21 pm

        Zdrojová literatura je uvedena. Pokud se neobtěžuješ se studiem faktů, nemám co bych dodal.

      • Darik permalink
        Listopad 17, 2014 1:47 pm

        Jako důkaz uvádíš své dva články v Pohanském kruhu. Když už používáš důkazy měl bys použít třetí osobu z odborných kruhů která má větší znalosti než my.

      • Listopad 17, 2014 1:50 pm

        Dariku, ještě jednou… Zdrojová literatura je uvedena, stačí?????!!!!!!!

        Jan Filip: Keltská civilizace a její dědictví. Academia 1995.
        Jan Burian: Cesty starověkých civilizací. Práce 1973.
        Jan Burian, Pavel Oliva: Civilizace starověkého Středomoří. Svoboda 1984.
        Kolektiv autorů: Etruskové a Římané. Euromedia Group, k. s. 2001.
        Jiří Waldhauser: Keltské Čechy. Academia 2012.
        Kolektiv autorů: V dobách starověkého Řecka. Svojtka a Vašut 1997.
        Paul Wilkinson: Pompeje, poslední den. Euromedia Group 2004.
        Joachim Fernau: Od Olympu k Akropoli. Brána 2000.
        Gerhard Löwe, Heinrich Stoll: Antika A B C. Orbis 1974.
        Guus Houtzager: Encyklopedie řecké mytologie. Rebo 2003.
        Robert Graves: Řecké mýty. Československý spisovatel 2010.
        Antonín Bartoněk: Odysseové na mořích historie. Mladá fronta 1976.
        Antonín Bartoněk: Zlatá Egeis. Mladá fronta 1969.
        Friedrich-Karl Kientz: Národy ve stínu. Odeon 1991.
        Tacitus: Germania. Internet.

    • Frostík permalink
      Listopad 17, 2014 3:54 pm

      Tak Caesar nepotřeboval určitě ospravedlnit svoje tažení Gálií. Římané byli pozváni Keltskými kmeny na mezikmenové války v kterých se angažovali i Germáni. Co byla přímá agrese, tak to byl útok na Británii.

  3. Vladislav permalink
    Listopad 13, 2014 8:29 pm

    Problém ale je, že objímači stromů, uctívači kytiček a drsní válečníci můžou existovat v jediném člověku – a taky existovali a existují. Je čas oprašovat kytičky, je čas hladit broučky po krovkách a je čas podřezávat nepřátele.
    To všechno je naše lidství, dané nám bohy.

    • vonrammstein permalink
      Listopad 13, 2014 10:11 pm

      Já bych začal tím podřezáváním nepřátel. Když je podřežu úplně všechny, nebude mě nikdo rušit při hlazení broučků a oprašování kytiček, to dá rozum.

  4. vonrammstein permalink
    Listopad 12, 2014 11:02 pm

    Skvělá práce! Tohle jsem si dokonce uložil, vůbec poprvé v naší vzájemné historii.

  5. Anonymní permalink
    Listopad 12, 2014 6:53 pm

    Dnešní společnost je přímo zamořena těmito pseudohumanistickými sluníčkáři a pravdoláskaři. Dnes žít je lehké, člověk posedí pár hodin v kanceláři a pak de šopovat nebo se jinak fláká…Dnes se dá takle přežít,v tehdejší pro nás nepředstavitelně kruté době, by z dnešních lidí přežil málokdo.Škoda, že nejde cestovat časem a všechny ty lidi tam poslat na „dovču“ 🙂

    • Frostík permalink
      Listopad 12, 2014 10:57 pm

      …to bys je nejspíš poslal na smrt. I když někteří jedinci by pod tlakem okolností překvapili sami sebe. Ze „sluníčkáře“ by najednou byl brutální vrah. Civilizační slupka je tenká. viz. Mysličovo „Zvíře v nás“

      • Rushwolf permalink
        Listopad 20, 2014 1:53 pm

        Občas si říkám, že je to právě naopak… že ti co si uvědomují v sobě to zvíře, mají vypěstované určité zábrany… když ale povolí nervy „sluníčkářům“ většinou to, co v sobě dusí, vyplavě na povrch docela otřesným spůsobem… o tom co kolikrát dokáží zprasitsvou naivitou a touhou pomáhat bez pochopení hlubších vztahů, často taky stojí za to.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: