Rituální pomůcky a symboly v mé praxi V

Osobně nejsem příznivcem dlouhých, okázalých a složitých obřadů. Méně je někdy více a v jednoduchosti je často největší síla. Z toho vychází i to co by se dalo nazvat mou praxí a životní filozofií. Základem je domácí oltář, necítím potřebu vytvářet venkovní svatyně, neboť jako pro vyznavače kultu vlka, je pro mě příroda svatyní sama o sobě. I když je dnešní příroda a krajina samozřejmě velmi poznamenána rukou člověka a najít skutečnou divočinu je čím dál tím těžší, i přesto jsou stále místa, která mají své „divoké kouzlo“ a kontakt s posvátnem je zde intenzivnější a často není potřeba žádných slov a rituálů, aby se člověk „připojil“. Stejně jako nemám žádné venkovní svatyně, nemám v podstatě ani žádné rituální či obřadní pomůcky, pokud nepočítám nějaké amulety a jiné věci, které mám na oltáři a které občas používám. Přesto, že nemám žádnou vyloženou venkovní svatyni, nepohrdám v žádném případě svatyněmi svých soukmenovců, naopak vzdávám jim tímto hold, neboť jsem se na vlastní kůži přesvědčil, že při jejich budování je proléván pot a často i krev.

Jak jsem již naznačil, hlavním symbolem mé víry je vlk. Ať již jako zvíře, či jako posvátný duch, který hraje roli průvodce a učitele. Stejně jako dávní lidé obdivuji jeho vlastnosti a snažím se s ním co nejvíce ztotožnit, i když stále zůstávám a zůstanu člověkem. Moje víra je tedy celkem jednoduchá, dalo by se říci, že až primitivní a nepotřebuji tudíž mnoho pomůcek a symbolů. Má životní filozofie a víra vychází z animismu a šamanismu, které považuji za základ všeho a vše co následovalo, považuji za balast nabalený vývojem člověka. Člověk posvátno a víru samozřejmě potřebuje ke svému životu. Potřebuje rituály, mýty a hry. Někdo potřebuje pompézní a složité magické obřady, někomu stačí usednout na kopec a čumět na obzor a přitom se stát součástí přírody. Čím dál tím víc mi stačí to druhé. Opravdu mi už stačí usednout na skálu, pod strom či na břeh vody a pouze a jednoduše „být“.

„Věřím totiž v touhu stromů dotknout se oblohy. Věřím v moudrost kamenů, které střeží staré stezky. Věřím v sílu vody, která léčí i ničí. Věřím v tajemný oheň, který umí zabíjet i zahřívat. Věřím ve věčný vítr, který umí laskat i rvát kořeny. Věřím v přirozenost zvířat a svobodu ptáků. Věřím v nekonečný cyklus života a smrti, ve kterém má vše své místo. A také chci věřit tomu, že se člověk jednou opět probudí a stane se opět člověkem…“