Skip to content

Rituální pomůcky a symboly v mé praxi V

Říjen 12, 2014
tags:

OLYMPUS DIGITAL CAMERAOsobně nejsem příznivcem dlouhých, okázalých a složitých obřadů. Méně je někdy více a v jednoduchosti je často největší síla. Z toho vychází i to co by se dalo nazvat mou praxí a životní filozofií. Základem je domácí oltář, necítím potřebu vytvářet venkovní svatyně, neboť jako pro vyznavače kultu vlka, je pro mě příroda svatyní sama o sobě. I když je dnešní příroda a krajina samozřejmě velmi poznamenána rukou člověka a najít skutečnou divočinu je čím dál tím těžší, i přesto jsou stále místa, která mají své „divoké kouzlo“ a kontakt s posvátnem je zde intenzivnější a často není potřeba žádných slov a rituálů, aby se člověk „připojil“. Stejně jako nemám žádné venkovní svatyně, nemám v podstatě ani žádné rituální či obřadní pomůcky, pokud nepočítám nějaké amulety a jiné věci, které mám na oltáři a které občas používám. OLYMPUS DIGITAL CAMERAPřesto, že nemám žádnou vyloženou venkovní svatyni, nepohrdám v žádném případě svatyněmi svých soukmenovců, naopak vzdávám jim tímto hold, neboť jsem se na vlastní kůži přesvědčil, že při jejich budování je proléván pot a často i krev.

Jak jsem již naznačil, hlavním symbolem mé víry je vlk. Ať již jako zvíře, či jako posvátný duch, který hraje roli průvodce a učitele. Stejně jako dávní lidé obdivuji jeho vlastnosti a snažím se s ním co nejvíce ztotožnit, i když stále zůstávám a zůstanu člověkem. Moje víra je tedy celkem jednoduchá, dalo by se říci, že až primitivní a nepotřebuji tudíž mnoho pomůcek a symbolů. Má životní filozofie a víra vychází z animismu a šamanismu, které považuji za základ všeho a vše co následovalo, považuji za balast nabalený vývojem člověka. Člověk OLYMPUS DIGITAL CAMERAposvátno a víru samozřejmě potřebuje ke svému životu. Potřebuje rituály, mýty a hry. Někdo potřebuje pompézní a složité magické obřady, někomu stačí usednout na kopec a čumět na obzor a přitom se stát součástí přírody. Čím dál tím víc mi stačí to druhé. Opravdu mi už stačí usednout na skálu, pod strom či na břeh vody a pouze a jednoduše „být“.

„Věřím totiž v touhu stromů dotknout se oblohy. Věřím v moudrost kamenů, které střeží staré stezky. Věřím v sílu vody, která léčí i ničí. Věřím v tajemný oheň, který umí zabíjet i zahřívat. Věřím ve věčný vítr, který umí laskat i rvát kořeny. Věřím v přirozenost zvířat a svobodu ptáků. Věřím v nekonečný cyklus života a smrti, ve kterém má vše své místo. A také chci věřit tomu, že se člověk jednou opět OLYMPUS DIGITAL CAMERAprobudí a stane se opět člověkem…“

Advertisements
komentářů 11 leave one →
  1. Říjen 20, 2014 4:24 pm

    Velice inspirativní článek, obzvláště poslední odstavec je mi velmi blízký.

  2. Zuzana_aa permalink
    Říjen 17, 2014 11:47 am

    Pěkně napsané. Děkuji.

  3. Vladislav permalink
    Říjen 16, 2014 9:17 am

    Výborný článek. Změnil bych v něm jediné slovo: věřit.
    My totiž musíme VĚDĚT. Víru nechejme křesťanům a dalším pouštním bloudům, my usilujeme o vědění.
    Buďme vědomí.

    A něco pro pobavení:
    i.imgur.com/72BmLTf.jpg

  4. Rushwolf permalink
    Říjen 13, 2014 3:12 pm

    Hluboký respekt k bratru z vlčích stezek… a nejvíc obdivuju s jakou lehkostí, jednoduchostí a přitom jasně dokáže Thomas vysvětlit to, pro co já kolikrát němůžu najít slova a zaplétám se do složitých jazykových konstrukcí. Pokud bych to, co cítím jako svou cestu, mohl stotožnit s cestou někoho druhého z českých pohanů, byl by to Thomas.

    • Rushwolf permalink
      Říjen 13, 2014 3:16 pm

      Teda Tomas, omlouvám se za zkomolení jména, poslední dobou se mě to th stále nějak motá do slov 🙂

    • Říjen 14, 2014 5:49 am

      Tak snad se brzo dočkáme i Tvého článku 🙂

  5. Elen permalink
    Říjen 13, 2014 11:53 am

    „být“ někdy se nitro celé rozprostře po krajině, že už člověk ani není, až se při návratu sbírá dohromady i z kousků, které po cestě potkal, aby mohl jít dál tady a teď. Pak zjistíš, že v tobě kousky té země – krajiny zůstaly a ty jsi zůstal v ní.

    Článek se mi moc líbí, díky 🙂

  6. Říjen 12, 2014 5:17 pm

    Prosté, jednoduché, Výstižné… 🙂 Jak pravil legendární horolezec Reinhold Messner: „Ten, kdo se stále ptá na cestu, se nikdy nenaučí najít a vyzkoušet tu svoji. Jde-li stále známými cestami, jak má poznat, která je ta jeho?“

  7. Říjen 12, 2014 5:12 pm

    Moc pěkně napsáno. Já mám sice rád i ten balast, co přišel po animismu a šamanismu, ale pokud by tomu chybělo tohle niterné a těžko definovatelné sepětí s krajinou a jejími duchy, bylo by všechno filosofování nad panteony a rituály k ničemu.

  8. Frostík permalink
    Říjen 12, 2014 5:11 pm

    Věty „Věřím…“ to přímo vystihují. Je jedno, kdo jak uctívá bohy, ale takhle to musí cítit každý pohan. Tvoje poslední věty si uložím. Jednoduše geniální.

  9. morgarath permalink
    Říjen 12, 2014 3:21 pm

    Skvělý příspěvek, já osobně to vnímám podobně, jen sednout na skálu, vylézt na horu, kochat se pohledem a „být“…. Prolévat pot při zdolávání útesů a hora se ti poté odvděčí svým velkolepým výhledem na krajinu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: