Skip to content

Píseň o Völundovi

Září 30, 2014
tags:

walter skenování0008Příběh kováře Völunda patří k mým oblíbeným. Vypráví se v něm o zradě a pomstě tak, jak to měli staří Seveřané rádi. Někteří z vás asi budou Píseň o Völundovi znát z překladu Ladislava Hegera (s úpravou Heleny Kadečkové) ze sbírky Edda (Argó, 2004). Jenže Hegerův překlad není první, který se dostal českému čtenáři do ruky. Tím prvním, kdo si dal tu práci a tuto látku přeložil, byl Emil Walter. Právě on přeložil tu část Eddy, která obsahuje tzv. „hrdinské písně“ a vydal ji už v roce 1942 v knize Edda, bohatýrské písně, tedy za německé okupace. To, že tuto látku, kterou si nacisté uzurpovali jako své „dědictví“, mohl Walter vydat česky, působí dnes možná velice podivně. Osobně si myslím, že jeho překlad, byť působí trochu archaicky, je lepší, než Hegerův. Rád bych tedy čtenáře seznámil s jeho verzí, včetně dodatku, kde rozebírá vznik samotné písně. Zařazuji také některé původní ilustrace, jejichž autorem je Antonín Strnadel. Můj vlastní rozbor Písně o Völundovi najdete zde: https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/02/11/volund-kovar/ .

 Tato skladba se pokládá za jednu z nejstarších písní eddických – vznikla již, zdá se, v VIII. stol. – a také za jednu z nejkrásnějších. Jiriczek ji označuje za „mohutnou báseň, jednu z hlavních památníků starogermánského básnictví“, za „pravé pandemonium všech vášní“. Úvodní próza vypravuje, že Völund a jeho bratři byli syny „finského“ krále. Finy je tu chápat v dnešním významu jako Laponce, arktický národ zakrslých postav, sídlící v severním Norsku, a pokládaný kdysi za kouzelníky a obratné umělce. Dále je Völund označován za „krále alfů“ (13). Alfové pak jsou v severské mythologii trpasličího rodu a jsou dovednými kováři a obráběči kovů. Pověst by se tedy dala dobře lokalisovat, jak tomu chtěl Sophus Bugge, do severního Norska. Ale Völund a jeho bratři si mezi sebou rozdělí cizozemské nevěsty, dvě dcery krále Hlödvéra (Chlodovecha) a jednu dceru krále Kíara (Caesara) z Vallandu, Vlašské země (severní Francie). Ačkoli tato pověst přišla na Sever ze Západu, asi z Anglie, jde tu o prastaré evropské mythologické zboží. Je nápadná podoba mezi Völundem a Daidalem. Oba byli připoutáni tyranským králem na ostrov a přinuceni tepat umělecké předměty z kovu, oba svedli princeznu a oba sestrojili letadlo. Völundovy přeťaté podkolenní šlachy připomínají pak nadto kulhavého kováře Hefaista. Jméno Völund odpovídá starosev. formě Valund, anglosas. Wéland, něm. Walant, Welent, Wieland, starofranc. Galans – weland v staré západní germánštině znamená „toho, jenž umně pracuje“ – a mohlo by býti, jak se někteří domnívají, v souvislosti s přízviskem krétského Dia Volchana, lat. Volcana. Že se pověst dostala na Sever nejspíše z Anglie, o tom by mohlo svědčit m. j. jméno Thakkrád (39), utvořené podle anglo-normandského Thancred. V Anglii byla pověst známa již v VIII. stol., jak dosvědčuje reliéf Clermontské skřínky (zv. Frank’s Casket), znázorňující Völunda v kovárně, a staroanglická báseň Déorův žalozpěv (Pěvcova útěcha) z VIII.-IX. stol., která se zmiňuje o Völundovi formou, jež připomíná staroseverskou píseň. Citujeme pro přirovnání podle překladu Viléma Mathesiuse (Dějiny literatury anglické, I.):

„Wéland ženy vinou žalu zakusil,

rek stálé mysli strasti snášel,

společnicemi měl starost a touhu,

od doby, kdy Nídhád naň nouzi seslal,

ochromení šlach na lepšího muže.

Beadohildě nebyla bratří jejích smrt

tak ostrou ranou v mysli jako vlastní její osud,

že ona zcela jasně byla seznala,

že dítě nosí: nikdy nemohla                                                                                                                                                    

s důvěrou pomyslit, jak s tím bude.“

 

                                                    Píseň o Völundovi

walter image022Nídud se jmenoval král ve Švédsku. Měl dva syny a jednu dceru; ta se jmenovala Bödvild. Byli tři bratři, synové finského krále. Jeden se jmenoval Slagfin, druhý Egil a třetí Völund. Jezdili na lyžích a lovili zvěř. Přišli do Úlfdalu a postavili si tam dům. Jest tam jezero, jemuž se říká Ulfsjár. Brzy zrána zastihli na břehu tři ženy, any předly len. A vedle nich ležely jejich labutí rouchy. Byly to valkyrje. Byly tam dvě dcery krále Hlödvéra, Hladgunn Svanhvit a Hervör Vědma; třetí byla Ölrún, dcera Kíarova z Vlachů. Odvedli si je s sebou do příbytku. Vzal si Egil Ölrúnu, Slagfin Svanhvitu a Völund Vědmu. Žili spolu sedm zim. Tu uletěly ženy do boje a už se nevrátily. Egil se vydal na lyžích hledati Ölrúnu a Slagfin hledal Svanhvitu, ale Völund zůstal v Úlfdalu. Byl nejdovednějším umělcem, o jakém se vypravuje ve starých zkazkách. Král Nídud ho dal chytit násilím, jak se o tom pěje v této písni:

1.

Od jihu letěly

temným lesem

valkyrje mladé

válku vésti;

na břehu jezera

jižní ženy

stanuly chvíli

a drahý len předly.

2.

Jedné z těchto

panen krásných

spočinul Egil

na prsou bílých.

Svanhvit letěla

v labutí rouše,

……………..

Třetí sestra

Völundovi

kolem bílé

padla šíje.

3.walter skenování0015

Seděly potom

sedmero zim,

osmou celou

touhou nyly,

devátá zima

je odloučila;

toužily panny

po lese temném. –

Osudem mladá

Vědma je vinna.

4.

Z lovu se vrátil

střelec bystrý

Völund, znavený

dlouhou cestou,

Slagfin a Egil

síně našli prázdné,

sem tam chodili,

pátrali kolem.

5.

Jel Egil k východu

za Ölrúnou,

Slagfink jihu

za Svanhvitou.

Samoten Völund

v Úlfdalu zůstal,

drahé kameny

do zlata sázel,

prstenů články

k článkům pojil;

tak tu čekal

ženu bílou,

kdyby se přece

mu vrátiti chtěla.

6.

Tehdy zví Nídud,

Níarů kníže,

sám že Völund

v Úlfdalu žije.

Za noci přijeli

obrněnci,

štíty se zaleskly

v měsíčním svitu.

7.

Ze sedel skočili

vedle síně,

vešli dovnitř

podél jizby.

Na lýku viděli

prsteny viset,

sedm set všech,

jež hrdina měl.

8.

S pouta je stáhli,

na pouto navlékli,

jednoho jen

nenavlékli.

Z lovu se vrátil

střelec bystrý,

Völund znavený

dlouhou cestou.

9.walter skenování0009

Vešel dovnitř

medvěda péci,

zaplálo suché

borové chrastí;

vyschlé dřevo

hořelo lovci.

10.

Usedl Völund

na medvědinu,

prsteny počítal,

pohřešil jednoho.

Myslil, že Hlödvova

světlá dcera,

Vědma mladá,

se vrátila domů.

11.

Seděl tak dlouho,

až spánek jej pojal,

až zase procitl

pro neštěstí.

Na rukou ležely

okovy těžké,

na nohou pak

pouta pevná

12.

Volund pěl:

„Kdo jsou ti mocní,

co lýkové lano

vložili na mne

a údy mi spjali ?“

13.

Nídud pravil,

Níarů kníže:

„Jak jsi, Völunde,

álfů vládce,

nalezl v Úlfdalu

naše zlato?“

 

Völund pěl:                                   

14.

„Nebylo zlato

na cestě Granově;

má zem je vzdálena

vrchů rýnských.

Více statků

tuším jsme měli,

když rodinou šťastnou

doma jsme byli.

15.walter skenování0007

Hladgunn a Hervör

z Hlödva vzešly,

Kíara dcerou

Ölrún byla.“

16.

Níduda žena

venku stála,

dovnitř vešla

podél síně.

Stanula v jizbě

a tiše děla:

„Není vlídný,

kdo z lesa přijde.“

Král Nídud dal dceři své Bödvildě zlatý prsten, který sňal Völundovi z lýka. Sám pak byl opásán mečem, který patřil Völundovi. Královna pěla:

17.

„Oči jsou podobny

lesklému hadu,

zuby skřípe,

meč když zhlédne

a když spatří

Bödvildin prsten.

Přeřežte mu

na nohou šlachy,

ať sedí do smrti

na Saevarstadu!“

Tak se stalo, že mu přeřezali šlachy na kolenou, a vysadili jej na chlum poblíž suché země, který se jmenoval Saevarstad. Tam koval králi všeliké skvosty. Nikdo k němu nesměl než král sám. Völund pěl:

18.

„Nídudu u pasu

meč se leskne,

jejž jsem zostřil,

co jsem moh nejvíc,

jejž jsem ztužil,

jak nejlíp jsem doved;

nikdy už nezočím

čepele čisté,

nikdy ho Völunda

nespatří výheň.

19.

Bödvild nosí

bez náhrady

nevěsty mé

prsten rudý.“

20.

Seděl a bděl

a kladivem tepal,

na krále brzy

léčku smyslil.

Přišli dva hoši

nahlédnout ke dveřím,

Níduda synové,

na Saevarstad.

21.

K truhlici přišli,

klíče chtěli,

chtivost je zvládla,

když spatřili poklad;

množství šperků

viděli bratři,

rudé zlato a prsteny drahé.

22.walter skenování0014

„Přijďte sem sami

někdy jindy!

Zlato všechno

dám vám darem.

Nercete pannám

ni mužům v síni,

nercete nikomu,

že jste tu byli!“

23.

Brzy řekl bratr bratru,

druh děl druhu:

„Pojďme k němu!“

K truhlici přišli,

klíče chtěli,

chtivost je zvládla,

když spatřili poklad.

24.

Usekl hlavy

pacholatům,

těla v blátě

pod měchem ukryl;

lebky, které vlasů zbavil,

obložil stříbrem

a daroval králi.

25.

Drahokamy

z očních důlků

poslal moudré

Níduda ženě;

ze zubů pak

obou bratrů

spony zrobil

a Bödvildě poslal.

26.

Chválila Bödvild

sponu krásnou

s puklým prstenem

k Völundu přišla:

„Netroufám si,

než tobě to říci“

 

Völund pěl:                                                                                                                                                                                    

27.

„Spravím zlata

nedostatek,

otci že budeš se

krasší zdáti,

matce své pak

mnohem lepší,

líbeznější

sama sobě.“

28.walter skenování0013

Piva jí nalil,

obmyslný,

jak tu seděla,

v spánek klesla. –

„Teď jsem pomstil

hoře všechno

mimo jednu

velkou zlobu.“

29.

„Kéž bych,“ pěl Völund,

„zas na nohy mohl,

jež muži Níduda

ochromili!“

Se smíchem Völund

se do vzduchu vznesl,

plačíc Bödvild

odcházela,

bojíc se hněvu

otce i svůdce.

30.

Níduda žena

venku stála,

dovnitř vešla

podél síně

– Völund si na zdi

odpočinul -:

„Bdíš’li, Nídude,

Níarů králi?“

Nídud pěl:

31.

„Stále bdím

bez radosti,

od smrti synů

jsem nezavřel oka;

hlava je chladná

jako tvé rady;

chci si teď, Völunde,

promluvit s tebou.

32.

Řekni mi, Völunde,

alfů kníže,

jaký osud

syny mé stihl?“

Völund pěl:

33.

„Přísahy všechny

dřív musíš vydat,

při lodi přídi

a okraji štítu,

při koně kopytu,

při ostří meče:

Völunda ženě,

že neublížíš,

ani ji se světa

nesprovodíš,

třeba znals ženu,

kterou jsem pojal,

a dítě nám rostlo

ve tvých síních.

34.walter skenování0012

V kovárně, kterous

pro mne dal zřídit,

najdeš měchy

střísněné krví;

hlavy jsem usekl

pacholatům,

těla v blátě

pod měchem ukryl.

Lebky, které

vlasů jsem zbavil,

obložil stříbrem

a daroval tobě;

drahokamy

z očních důlků

poslal jsem moudré

Níduda ženě.

36.

Ze zubů pak

obou bratrů

spony jsem zrobil

a Bödvildě poslal;

Bödvild nyní

s útěžkem chodí,

obou vás

jediná dcera.“

Nídud pěl:

37.

„Nikdy jsi krutější

nevedl řeči;

víc, Völunde,

nechci vědět;

nikdo ni s koně

tě nedosáhne,

nemám střelce,

jenž by tě dovedl

z výše mračné sestřeliti.“

38.

Se smíchem Völund

do výše vzlétl;

zarmoucen dole

Nídud zůstal.

Nídud pěl:

39.

„Vstávej, Thakkráde,

nejlepší z rabů!

Vybídni Bödvildu,

bílou pannu,

krásně oděna

k otci by přišla.“

40.walter skenování0011

„Pravda-li, Bödvildo,

co mi řekl;

byla jsi s Völundem

na ostrově?“

Bödvild pěla:

41.

„Pravda je, otče, ti řekl,

byla jsem s Völundem

na ostrově

ve chvíli neštěstí

– kéž by byla minula! –

Těžko mi bylo

bránit se muži,

těžko mi bylo

rady si vědět.“

Zdroj: Emil Walter: Edda, bohatýrské písně. Ilustroval Antonín Strnadel. Elk, 1942.

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: