Skip to content

Rituální pomůcky a symboly v mé praxi

Září 3, 2014
tags:

„Špičatý hnát vyznával Ódina, a to s velkým zápalem, téměř tak hluboce jako Valknut – a já v ten den zjistil proč. Kdykoli jsme někde přistáli, navršil z kamenů malou hromádku a ozdobil ji havraními pery, která si schovával pro tento účel a jež byla častým používáním již notně poškozená.“

Robert Low: Velrybí cesta.

 Často slýcháme nebo čteme výtky, že na Pohanském kruhu hlavně teoretizujeme a nepíšeme nic o rituální praxi našich členů. Že prostě tajnůstkaříme 🙂 . No, není to nic hustokrutě tajného, tedy aspoň u mne. Dnes bych vám tedy chtěl představit své rituální předměty, které ve své praxi používám.

Už v pravěku a starověku měli různé polyteistické kulty a náboženské systémy své kultovní předměty, které jejich vyznavači používali při rituálech a obřadech. Dneska si nebudeme vyprávět o historických kultech, i když třeba rituální kleště, kterými se kastrovali kněží Kybelé, by mohly některé fajnšmekry zajímat 🙂 . Jaké předměty tedy používám já? Větší obřady dělám v přírodě a o nich vám povím:

kladivo kJelikož jsem vyznavačem Thora a Völunda (případně i Héfaista), používám hlavně kladivo. Technicky je to vlastně obyčejná palice, kterou koupíte v každém železářství, viz obrázek. Je to symbol mých bohů, ale také mé práce, protože pracuji v zaměstnání s kovy. Jistě, koupíte nebo si můžete nechat vyrobit na zakázku mnohem hezčí kousky, ale tohle je nástroj, s kterým už jsem se něco namlátil, takže jsme sehraní. Což by u rituálního nástroje a „obřadníka“ mělo jistě být.

IMG_2583Dalším předmětem, který v mých obřadech hraje důležitou roli, je tento meč. Jde o funkční, ručně kovanou repliku vikinského meče. Pojmenoval jsem ho Sigdr Skatha – což v staroseverštině znamená Srp Skadi. Jak už jméno napovídá, je zasvěcen severské bohyni hor a zimy Skadi: https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/11/07/skadi-bohyne-hor-a-zimy/ Je to asi nejdůležitější kultovní předmět, který používám. Je to pro mne jakási „vysílačka“, která slouží ke komunikaci se Skadi. A nejen s ní. Když meč zabodnu do země na nějakém energeticky silném místě, mohu tak čerpat energii ze samotné Matky Země (fotografie z Gabréty: https://pohanskykruh.wordpress.com/2014/06/22/letni-slunovrat-na-gabrete/ )… Špatně se mi to vysvětluje, ale je to tak. Jako když se připojíte přímo na Temelín, tak to někdy bývá silné.

nákkrčník IMG_2797Další důležitou věcí, kterou při obřadech používám je tento mosazný nákrčník. Symbolizuje pro mne něco jako duhu. Oba konce vychází ze Země a procházejí oblohou. Tedy, tak to aspoň vnímám. Nemusím ho mít při obřadu nutně na sobě, může být i položen na oltáři.

dýka IMG_2800Používám i dýku. A to hlavně tehdy, když se mi do Ullova háje, kde mám svůj kamenný kruh, nehodí sebou nosit meč (o tomto kruhu více zde: http://moje-kniha-stinu.blog.cz/1202/obradni-mista-soucasnych-pohanu-1-dil ). Jedná se o repliku keltské dýky, možná není přesná (měla by být asi spíše bronzová, než železná), ale i ona je ručně kovaná a plně funkční.

roh2796Velice důležitý je také picí roh! Ba přímo nejdůležitější 🙂 . Z něj dělám úlitby jednotlivým bohům, duchům a připíjím na zdar toho, zač obětuji. Mocnosti z Ullova háje mají rádi pivo, speciálně Velkopopovického Kozla, bulharské víno nebo domácí medovinu. Jsou to zkrátka labužníci s vytříbenou chutí.

???????????????????????????????Beru s sebou i kožený pytlík s vlastnoručně vyrobenými runami z dubového dřeva, viz obrázek. Občas je při rituálech nabíjím. O tom, proč runy, které si sami vyrobíte, mají mnohem větší sílu než ty, které koupíte v „magickém“ obchodě, si asi nemusíme povídat.

helma G_2802Někdy sebou beru i repliku (pravda, ne zcela „dobovou“) vikinské přílby, kterou jsem pojmenoval Snjefr ugla Sněžná sova, je opět zasvěcena Skadi. Vlastní rituál popisovat nebudu, je to věc příliš soukromá a vychází z vlastní gnóze, nikde jsem to nevyčetl a rozhodně nepochází z dochovaných záznamů. Za rekonstrukcionalistu se nepovažuju. Považuju se za vyznavače Ásatrú, žiju v moderním světě, ne v minulosti. Totéž se týká „dobového“ obřadního oděvu, nelpím na něm. Jak asi vypadá závěr mého obřadu v Ullově háji, můžete vidět na fotce 🙂 , to už jen tak sedím, popíjím dobrý mok a přemýšlím a naslouchám větru v korunách stromů… na oltáři hoří svíčka, kolem les, prostě klidné místo, kde cítím spojení s bohy a Přírodou. Nejsem vlastně ani zastáncem nějak složitých obřadů, když jsem na „svém“ místě sám (nerad používám pojem „svatyně“) je to hlavně záležitost ticha. Své malé rituály tu konám při různých příležitostech, nemusí se vždy krýt s tzv. „Kolem roku“. Někdy prostě zajdu jen tak, posedět a podumat.

a IMG_0387Abych nezapomněl: Nutnou součástí mého rituálu v Ullově háji, je zavěšení symbolického runového koženého nebo dřevěného návazu na strom. Je to akt poděkování a svého druhu i obětina. Pro různé příležitosti – různé návazy a runy. Ale o tom si povíme někdy příště.

No a jak to mám doma? Inu, doma je doma… 🙂 . Zde je vše o moc skromnější. Na zdi mám pověšenou malou, vlastnoručně vyrobenou ikonku ze dřeva, opět zasvěcenou Skadi. U ní jen každý večer zapálím malou svíčku. Mám za to, že to stačí. Síla a kouzlo spojení s bohy je kolikrát v maličkostech, v jednoduchostech. Není třeba velkých slov… Ale jak píšu, vycházím z vlastní gnóze, jiní to mají jistě jinak. A jak to máte vy?

Fotografie: Autor.

Reklamy
komentářů 11 leave one →
  1. Vladislav permalink
    Září 8, 2014 6:50 pm

    Zajímavé téma. Já technické stránce obřadu nepřikládám téměř žádný význam. A přestože prokazatelně existují místa, která mají silný duchovní náboj, zůstává otázka, co je prvotní: jestli místo, které svým nábojem přiláká vyznavače naší víry a oni tam pak přednostně provádějí své obřady, nebo jestli naopak můžeme nabít svou energií i běžné místo, a ono pak začne „pracovat“. Myslím, že platí obojí. Ve svém lese mám pramen potoka, který jsem upravil na studánku. U té studánky jsem na půlmetrovém kamenném podstavci s kameny spojenými betonem vztyčil metrovou sochu Svantovíta se čtyřmi tvářemi, a na druhé straně postavil lavičku pro 2-3 lidi. Na podstavec pod sochu nosím jídlo, ale i třeba houby, a ze studánky vždycky piju. Socha je tam asi 1 a čtvrt roku. Zpočátku byla ta voda běžnou vodou, dobře zahánějící žízeň. V poslední době mi však připadá, že ta voda posiluje, dodává energii. Přišel jsem k tomu prameni například přejezený, stěží jsem funěl. Odložil jsem na podstavec jídlo (pečivo, sušenky a červenou muchomůrku) a třikrát se napil. Během několika minut jsem pocítil lehkost a prudký kopec nad pramenem jsem pak vyběhl téměř bez zastavení.
    Ono je to dost zajímavé. Myslím, že je můžeme postupně přilákat. Naši předkové je s křížkem vyhnali, ale oni tady pořád někde jsou a čekají. Je to euforické, velice dobrá věc.

    • Září 9, 2014 5:21 am

      Platí obojí. Já rozlišuji místa posvátná a místa obřadní. Některá místa jsou posvátná a silová sama o sobě, příroda je taková prostě vytvořila. Obřadním místem je potom každé místo, kde provádíme obřady. Pokud zde ty obřady provádíme opakovaně, pak se místo nabíjí a postupně se stává silovým a posvátným. Taková je aspoň moje zkušenost.
      Jinak, kdyby se ti Vladislave, chtělo to tvoje místo se Svantovítem nafotit a poslat mi pár snímků a nějaké povídání k tomu do seriálu o obřadních místech na mém blogu, byl bych velice rád, a určitě nejen já. 🙂 miky71@centrum.cz

  2. Agneta permalink
    Září 3, 2014 8:46 pm

    Super článek! Potěšilo…:)
    Taky mě překvapilo, to o té anténě. 😉 Já myslím ale, že paráda! Nečekala bych, že půjdeš tak s „kůží na trh“.

  3. Shaman permalink
    Září 3, 2014 8:38 pm

    Ja to mám trochu jinak. Už nepoužívám v podstatě žádné obřadní předměty. Tedy používám předměty při obřadech, ale nemám žádné pouze k tomu určené. Sekera je sekera, nůž je nůž atd. Od doby, co nemám svou svatyni, je mým trvalým předmětem pouze zobrazení Peruna a přívěšek sekerky, který jsem si (v pracovní době) pilně vypilníkoval. Ale teď mám vlastně už třetí předmět. Nedávno jsem byl na svých starých místech. Snad po 20-ti letech. Počas absolvování dost náročné cesty jsem žádal o předmět, který bych si odnesl domů. No a natrefil jsem na kostru jelena. Cestu jsem plánoval už několik let a minout tu kostru jsem ani nemohl, protože trasa vedla korytem (jinak se tam projít nedá) horského potoka až k jeho prameni. Nádherný zážitek, jeden z nejsilnějších co jsem měl. Omlácené ruce a nohy. Kolená podlamující se od únavy. Roztřesené ruce. Pot pálící v očích. Pohled zabodnutý do kluzkých skál, po kterých stékala voda. Pak se rozpršelo (členové PK to znají :-)) Počas hřmění jsem pak dorazil k té kostře. U pramene už bylo opět hezké počasí. Lebku mám teď doma. Používám ji podobně jako ty Srp Skadi, zabodnutý do Země.

  4. Zuzana_aa permalink
    Září 3, 2014 8:18 pm

    To je pěkný článek, děkuji.

  5. lomikel permalink
    Září 3, 2014 8:03 pm

    dobre! 🙂

  6. Září 3, 2014 7:44 pm

    dobře Myslič. překvapil, to bych nečekal.

  7. Září 3, 2014 6:36 pm

    Je pěkné u nepřítele vibrabáb číst o čerpání energie místa, nabíjení Run apod. 😉 Ale nic ve zlém, vím o čem mluvíš, prožívám to podobně. Každopádně jsi mě inspiroval. Napíšu pro web PK podobný článek o svých rituálních pomůckách a obřadech. Když už jsi se tak otevřel, musím tě podpořit. 🙂

    • Frostík permalink
      Září 8, 2014 1:18 pm

      Myslič to uvedl, tak je na nás, jak se předvedem.

      • Září 8, 2014 1:35 pm

        Já už jsem dneska ráno svůj článek odeslal, doufám, že se přidají další. 🙂

      • Září 8, 2014 2:41 pm

        Výborně, tak jsem zvědav,soukmenovci 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: