Skip to content

Naše studnice moudrosti

Červenec 30, 2014
tags:
M. K. Čiurlionis - Perkūnas (1909)

M. K. Čiurlionis – Perkūnas (1909)

Mýty a legendy z předkřesťanského období jsou nám dodnes zdrojem moudrosti našich pohanských předků. Můžeme z nich čerpat poznání, jak pojímali svět a vesmír, jak si představovali svou úlohu v něm, jakých hodnot si vážili a jakým jednáním naopak pohrdali. Na rozdíl od nás, lidí moderní a technologiemi přesycené doby, byli mnohem blíže přírodě a jejímu chápání než my, a proto má stále smysl se k těmto příběhům vracet.

Jednou z mnoha legend, jež nám umožňuje nahlédnout do jejich světonázoru, je např. ta o Nebeské svatbě, jež se vyskytuje v baltském prostředí. Ústředním tématem tohoto příběhu je svatba Měsíce se Sluncem či v jiných variantách s dcerou Slunce, Jitřenkou, dcerou Jitřenky. Sňatek nicméně překazí bůh Perkunas, jeden z mnoha ekvivalentů kladivem ozbrojeného indoevropského hromovládce, který Měsíc zabije a rozčtvrtí. Tento příběh je součástí rovněž jihoslovanského či běloruského folklóru, kdy do svatby Slunce a Měsíce zasahuje Hrom, v jiné alternativě Vítr. Však i v našich končinách dobře známe pohádku o sňatku Jitřenky/Večernice a jejích bratrech Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, kdy posledně jmenovaný opět vykazuje atributy hromovládce.

Co tedy můžeme z tohoto mýtu vyčíst? Michal Téra vPerun bůh hromovládcee své výborné knize Perun bůh hromovládce píše, že nepatřičný sňatek ženicha Měsíce a nevěsty Slunce má zpečetit jejich vzájemnou touhu po spojení, což by však mohlo svět uvrhnout do prvotního chaosu sjednocením rozdělených elementů. Aby k tomu tedy nedošlo, zasahuje Hromovládce v roli strážce přírodního řádu. Rozčtvrcení Měsíce poukazuje na čtyři měsíční fáze a snad má i zabezpečit jeho vzkříšení. A jak se to mnohdy děje i v životě lidském, kdy se láska často mění v nenávist či lhostejnost, končí i tento příběh lakonickým prohlášením Měsíce ke Slunci: „Tobě dny s lidmi a mně noci s hvězdami.“

Tento mýtus vyjevuje, že naši předkové si byli vědomi toho, že některé elementy v přírodě existují rozděleny proto, aby odděleně působily a takto i zůstaly. Není možné, aby ženich Měsíc pojal za manželku nevěstu Slunce, jak je to naopak žádoucí v případě lidských protějšků, které svým vztahem právě řád naplňují. Funkce Měsíce a Slunce jsou pevně dány, stejně jako v případě muže a ženy. Můžete si říct, že se jedná o banalitu, nicméně je třeba si uvědomit, v jaké dnes žijeme době. Současný postmoderní svět nás „osvobozuje“ od všech dřívějších idejí, o něž se lidé v minulosti opírali, ať jde o etnickou identitu, náboženství či politickou ideu. Říká se nám, že vše je relativní a lze si upravit dle svého vnímání. Toto se týká např. i něčeho tak nezpochybnitelného jako je otázka pohlaví, které prý vlastně neexistuje! Má se jednat jen o člověka utlačující sociální konstrukt, stejně jako je tomu v případě sexuality, rasy, třídy, soc. vrstvy atd. Má tak asi vzniknout osvobozený „nový“ člověk, který je nejen vykořeněn díky ztrátě identity, o níž byl připraven v rámci prevence xenofobie či šovinismu, ale dokonce zbaven i své identity pohlavní.
A tak i když zdravý rozum, ale i např. sexuologové, pokud by snad někdo svému rozumu nevěřil, tvrdí, že např. neexistuje nic takového jako tzv. třetí pohlaví, některé státy již toto nové pohlaví dokonce uzákonily. Konkrétně jde o Německo a Austrálii, a 4. února 2014 přijal rezoluci o právech nového pohlaví i Evropský parlament (ta mimochodem obsahuje dvě kategorie: lidi transsexuální a intersexuální). Možná tak pomalu směřujeme k tomu, že i pohlaví se stane otázkou lidské volby, něco, co lze v životě jednoduše měnit na základě svého rozhodnutí.
Za přímo tragické považuji, když se takové v podstatě pokusy na lidech provádí na těch, kteří se mohou nejméně bránit, tj. na dětech. Někteří „uvědomělí“ rodičové tedy v souladu s tzv. genderovou neutralitou vychovávají své potomky tak, že jim tají až do nástupu do školky jejich pohlaví, oblékají je do dívčích i chlapeckých šatů, hrát si mohou pouze s bezpohlavními hračkami. V „osvícené“ Skandinávii pak funguje i školka, kde jsou děti vychovávány mimo genderové stereotypy – děvčátka podporována, aby si hrála na rytíře, zatímco chlapci na zachraňované princezny. Konzultanti ve školkách kontrolují bezpohlavnost hraček – panenky či autíčka jsou nevhodné, preferují se kostky, stavebnice, omalovánky. Vydávají se dětské knížky, v nichž se používá neutrální třetí osoby, aby se vyhnulo rozlišení na ženské a mužské. Související zprávy zde, zde či zde. O tom, že tato výchovná praxe pravděpodobně dospěje i k nám, nasvědčuje např. tento materiál Ministerstva školství či jím vydaná Pomůcka při posuzování genderové korektnosti učebnic. Zase je to zcela v souladu s trendem současného systému, neboť již 11. dubna 2011 vydala Rada Evropy „Úmluvu o prevenci a boji proti násilí vůči ženám a domácímu násilí„, v němž v souladu s postmoderním přístupem podává novou definici pohlaví, které spíše než rozdíl plynoucí z biologie má být považováno za „sociálně konstruované role, chování, aktivity a atributy, které daná společnost považuje vhodné pro muže a ženy“. Vyrůstá nám tak před očima nový typ korektnosti, genderové, jíž se však podobně jako její starší sestře, korektnosti politické, nevyhýbají absurdity typu genderově neutrálních WC.
Vousatá zpěvačka Conchita Wurst, vítězka Eurovize 2014

Vousatá zpěvačka Conchita Wurst, vítězka Eurovize 2014

Je jistě zřejmé, co by si o těchto dnešních snahách stírat Přírodou danou rozličnost asi mysleli naši pohanští předkové, vzhledem k tomu, co víme z mýtů či legend o tom, jak si cenili Přírody a vnímali její diferencované a svébytné aspekty, což je zřejmé třeba už z jejich dělení božstev na bohy a bohyně (proti tomu lze naopak uvést nedávný požadavek německé ministryně pro rodinu, že by kvůli genderové nevyrovnanosti nemělo mít slovo Bůh mužský rod, ale neutrální střední, příslušná zpráva zde). Zatímco lidé v minulosti vnímali přírodu v jejích rozličných projevech, v dnešní době jsme stále více vedeni k tomu, abychom přírodu ignorovali či ji vnímali pouze dle svého přání a cítění, často pod vlivem nevhodných a problematických trendů, jimž jsme ze všech stran vystaveni. Jestliže ovšem žijeme v době, která stále jasněji projevuje svou přírodu negující podstatu, v systému, který relativizuje a zpochybňuje všechny hodnoty, zatímco snahy navázat na moudrost předků prohlašuje za netolerantní, xenofobní apod., pak mi nutně vyplývá jako jeden z aspektů současného pohanství protisystémovost.

Pohanská kniha mrtvýchBohůmžel i do pohanství prosakují tendence naroubovat na něj různé novodobé směry, které kopírují trend současného systému. Jako příklad může sloužit  kniha Pohanská kniha mrtvých, kterou roku 2010 vydalo nakladatelství Grada. Společně s dalšími americkými přispěvateli ji napsala a sestavila Starhawk, která je v knize představena jako „feministka, mírová aktivistka a jeden z nejvýznamnějších hlasů ekofeminismu“. Publikace má sloužit „nejen jako užitečný rádce pro praktikující či věřící čtenáře, ale může být průvodcem, pomocníkem a posilou každému, kdo prochází těžkou životní stuací“. Lze v ní najít takové skvosty jako obřad Pro ženu k ukončení těhotenství či kapitolku Potrat: ozdravující rituál. V díle autoři uvádí, že v jejich komunitě se už téměž dvacet let trvale vyskytuje AIDS, proto je jedna jeho část věnována těm, kteří na tuto chorobu zemřeli. Obsahuje např. píseň Nářek pro mrtvé homosexuály a má vyjadřovat smutek, který autoři cítí za ty, kteří se stali obětí AIDS. Možná by v komunitě s podobnými chorobami neměli takový problém, pokud by její členové ctili určité etické normy. Na str. 231 se však píše: „Pohanská etika nám neurčuje, co konkrétně bychom měli či neměli dělat. Je situační a nikoliv principielní. Naše základní etické stanovisko, naše ‚zlaté pravidlo‘ je Wicca Rede: ‚Dělej, co chceš, pokud tím nikomu neškodíš‘.“ (Dle mého názoru je součástí každého duchovního světonázoru, fungujícího zároveň jako životní filosofie, i určitý hodnotový systém, který jeho následovníci vyznávají. Pokud by tomu tak nebylo, odlišovala by se od sebe náboženství pouze jmény svých bohů, jež uctívají.) Obecně své tendence pak autoři knihy shrnují ve větě: „Politické kořeny nacházíme ve feminismu, nenásilí, míru, spravedlnosti, u ekologických aktivistů i bojovníků za práva gayů.“

Domnívám se, že odpovědný přístup k věci vylučuje postup, kdy se sesbírají po světě různé duchovní střípky, slepí se z nich džbán, naplní se dle libosti všemožnými ideami dnešní doby a bezostyšně se na něj napíše POHANSTVÍ. Zákonitě tak vzniká slepenec, který nemá s jeho původní myšlenkou a ideály nic společného. Současní pohané však z takové nádoby často pijí plnými doušky, zatímco jmény bohů si možná tak vyplachují ústa, aby vůbec dojmem pohanů působili. Jinak by totiž zůstali jen tuctovými liberály, feministkami, pacifisty, ekologickými aktivisty, bojovníky za práva všemožných menšin apod.
Bohůmdík však máme stále k dispozici dávné a stále občerstvující studnice moudrosti našich předků, kteří nám svým jazykem symbolů dodnes vyjevují podstatu tohoto světonázoru. Jsou nám vodítkem na naší cestě, s jejich pomocí můžeme nahlížet na současný svět a posuzovat hodnotu toho, co předkládá. Můžeme z nich tak čerpat pro svůj život mnohem hlubší moudrost než z děl našich současníků, kteří podstatu pohanství ignorují, překrucují v něco zcela jiného, či přímo zavrhují jako jen další člověka utlačující sociální konstrukt.

 

Reklamy
komentářů 14 leave one →
  1. Říjen 5, 2014 7:44 pm

    Ja mám pocit, že je to len nepochopenie 😀

    A kameň úrazu väzí v slove pohan a v stotožňovaní sa s týmto pojmom. Totiž, tí americkí pohania sú niekto úplne iní ako českí pohania a ešte aj tí sú velice rôznorodí, skrátka, pohan znamená čokoľvek, je to v podstate hanlivé označenie človeka, ktorí sa nepridŕža „civilizovaného“ poriadku (či už kresťanského alebo iného), je zaostalý, zlý, sprostý, atď. vidiečan… A dnes už ani to, pretože ten pojem sa pohol v pribehu času hádam všetkými smermi. Už len z tohto dôvodu mi neprichodí múdre, tak si hovoriť.

    Neni som ja pohan! 😀 A nebudú nás potom hnevať iní pohania…

    Som a je mi jedno – tak ako našim predkom bolo jedno to, čo sa ich netýkalo, nestarali sa do druhých pokiaľ do ich sveta nezasahovali, svoj svet si však držali… (Neviedli výboje v mene svojho presvedčenia, viery, názoru…)

    • Říjen 5, 2014 7:54 pm

      No, pohanské národy byly velice výbojné, viz Římané, ale i Germáni, Slované… Ti poslední si třeba z Byzance rádi ukousli svůj díl… Možná to nebylo pro „víru“, ale z prosté územní expanze.

  2. morgarath permalink
    Červenec 31, 2014 6:33 pm

    Nejde mi tu odeslat jeden odkaz, zkoušel sem to snad desetkrát. Týká se podpory práv pedofilů, léčení homosexuality, britských zelených a tak…našel sem ho na euportal.parlamentnilisty, a samozřejmě v diskuzi pod článkem se pár sluníčkových lidiček nezapomnělo ozvat:-D

  3. Červenec 31, 2014 6:04 pm

    Jojo… Němečtí zelení…. Daniel Cohn-Bendit za ně sedí v Evropském parlamentu. Občas kandiduje i za francouzské zelené… Bývalý terorista, propagátor pedofilie (má sám máslo na hlavě) a velký guru bývalého vůdce českých zelených Lišky… Co dodat?!

  4. Červenec 31, 2014 5:57 pm

    Morgarath: Tak to je mi líto, že Ti ten článek zkazil tak dobrou náladu 🙂

    Pustevník: Tu legalizaci pedofilie už prosazovali Zelení v Německu:
    http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/229173-zeleni-v-80-letech-uvazovali-o-legalizaci-pedofilnich-praktik/

    Harog: Naštěstí jsem tu knížku pořídil za pár korun v Levných knihách, jinak bych si asi rval vlasy, kdybych ji pořídil za původních 300 kaček. Stojí přesto za přečtení, protože jednak ukazuje, jací lidé tvoří tzv. pohanskou komunitu v USA, a také pro představu, jaký obrázek o pohanech obecně si po jejím přečtení mnozí lidé v Česku možná udělají 😦

  5. Harog permalink
    Červenec 31, 2014 12:25 pm

    Dobrej článek a tu knížku pohanská kniha mrtvých sem četl, jakmile jsem se dostal ke článku o těch buznách tak sem udělal něco co jsem nikdy neudělal a nemyslel jsem ,že udělám- rozerval sem těch pár stránek a po přečtení celé té odporné salátiny sem tu knihu celou spálil ,protože bych nechtěl uchovávat pro další lidi takovej paskvil jako je tato kniha,

    • Pustevnik permalink
      Červenec 31, 2014 8:55 pm

      Dík, už to jde. Jestli je to pravda, tak teda čumím. S tím koncem bych se aj ztotožnil.

      • morgarath permalink
        Červenec 31, 2014 9:40 pm

        Nevím proč to předtím nešlo. Ale článek je fakt moc….

  6. Pustevnik permalink
    Červenec 31, 2014 12:51 am

    Už si jenom počkat, až se bude bojovat za práva pedofilů 🙂

  7. morgarath permalink
    Červenec 30, 2014 8:46 pm

    Fakt super, sotva se vrátím z hor kde sem pochodoval celý den, a když zapnu net tak se krásný den rozplyne…chce se mi zvracet:-D
    Takové zrůdy bychom mohli obětovat bohům, měli by radost?:-D

    Myslič: haha to se povedlo;-)

  8. Červenec 30, 2014 5:41 pm

    Rád bych bojovníkům „za práva gayů“ připomenul SAstabschefa Ernsta Röhma a jeho kliku v SA. I za „práva“ takových jedinců by chtěli „bojovat“?

  9. Pustevnik permalink
    Červenec 30, 2014 5:14 pm

    Výborný článek krásně vystihující dnešní situaci.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: