Skip to content

Hávamál – Výroky Vysokého

Červenec 21, 2014
tags:

výroky skenování0001Celkem 164 strof Hávamálu dává středověkému Seveřanovi zajímavá životní ponaučení a moudra. Patrně jde o spojení nejméně šesti původně samostatných básní v jeden celek. Stáří jednotlivých složek se může lišit. Odborníci dodnes vedou spory, kdy a kde Hávamál vlastně vznikl. O tom si dnes, ale povídat nebudeme, zaměříme se spíše na obsah rad, jež dává Ódin tomu, kdo chce jeho ponaučením naslouchat. Severský člověk měl mnohdy starosti podobné těm, které máme i my dnes. Zajímavé jsou například rady ohledně toho, komu má člověk věřit a komu naopak nemá. Nebo i svérázné varování před přílišným holdováním alkoholu. Některé z rad si zdánlivě protiřečí, jiné vrhají poněkud jiné světlo na představu o Seveřanech, údajně opovrhujících smrtí. Počínaje strofou 138 se k naslouchajícímu také dostávají rady ohledně run. Osobně v Hávamálu dost často nacházím podnětné verše, které mi pomáhají v různých životních situacích. A jak jste na tom s Výroky Vysokého Vy?

 1
Po všech vchodech,
než dovnitř vejdeš,
se podívej
a poohlédni,
neboť nemůžeš vědět,
kde nepřátelé
u stolu v síni sedí.

2
Dárci buď zdar!
Host do domu vešel:
kam sednout si má?
Netrpělivý je,
kdo na prahu musí
čekat na pozvání.

3
Oheň potřebuje,
kdo zvenku přišel,
koho kolena studí.
Jídla a pláště
je potřebí tomu,
kdo v chladu hor chodil.

4
Vody potřebuje,
kdo jako host přišel,
utěrky a uvítání,
vlídného slova,
odpovědi a odmlčení.

5
Důvtipu tomu je třeba,
komu i daleko se daří,
hloupý jen doma se holedbá.
Posměch sklidí,
kdo s moudrým sedí
a otevřít ústa neumí.

6
Moudrý muž
se moc nechlubí,
spíš každé své slovo váží.
Chytrý a mlčenlivý
kdo mezi lidi chodí,
jistě úhoně ujde.
Neboť nikdy spolehlivějšího
nenajdeš přítele
než rozum a rozvahu.

7
Opatrný host
s uchem nastraženým
při míse mlčí,
poslouchá bedlivě,
pozoruje bystře,
každé sleduje slovo.

8
Ten je spokojen,
kdo od jiných slyší
chválu a chlácholení,
Přetěžké je poznat
pokrytectví
v mysli cizího muže.

9
Ten je spokojen,
komu štítem slouží
do smrti důvtip a sláva.
Neboť zlé rady
zdrojem bývá
mysl cizího muže.

10
Břímě lepší nemávýroky skenování0007
bdělý poutník,
než je rozum a rozvaha.
Ty nad zlato jsou
v neznámých místech
i chudému chasníkovi.

11
Břímě lepší nemá
bdělý poutník,
než je rozum a rozvaha.
Nic hůře na cestě
nedělá hlavě
než přemíra pití.

12
Není pravda,
že přítelem je
poutníkům řízné pivo.
Neboť čím více pije,
tím méně ví
opilý o svých úmyslech.

13
Volavkou zovou
zapomnění
toho, kdo chmelu hoví.
Peřím toho ptáka
jsem spoután byl
v hradě hrdé Gunnlöd.

14
Opil jsem se, příliš opil

malvazem moudrého Fjalara.
Pij proto s mírou
každou medovinu,
bys neztratil po pití paměť!

15
Mlčenlivý a rozvážný
by měl být každý muž
a bdělý k boji.
V radosti žij
a dobrém rozmaru,
dokud tě nestihne smrt.

16
Bloud je, kdo myslí,
vyhne-li se boji,
že bude věčně žít.
Stáří má schystánu
pro něho smrt,
i když ho oštěpu ušetří.

17
Hlupák když
k hostině přijde,
jen mlčí nebo mumlá.
Vše však prozradí,
když vyprázdní pohár.
Tehdy se projeví mysl muže.

18
Jenom ten pozná,
kdo mnoho prošel
a scestoval svět,
jaké myšlenky chová
cizí muž,
má-li rozum a rozvahu.

19
Nedrž se poháru,
jen s mírou pij pivo,
mluv málo nebo mlč.
Pomluva tě nestihne,
ani posměch,
budeš-li se spaním spěchat.

20
Nenasyta,
nezná-li míru,
neduhu neujde.
Brzo stihne
břichatého
smích střízlivých.

21
Stáda vědí,
kdy do stáje čas,
a pospíchají z pastvy.
Nemoudrý muž však
nikdy nezná
u mísy míru.

22
Hloupý člověk
a hašteřivý
všemu se vysmívá,
jedno však nezná,
co by měl znát:
své vlastní slabosti.

23
Bloudi bez rozumu
po nocích bdí,
na každou maličkost myslí.
Když přijde ráno,
jsou rozespalí
a starostí je stále stejně.

24
Muž prosté mysli
pro úsměv pouhý
každého pokládá za přítele.
Nepřijde na to,
že přelstít ho chtějí,
chytráci u stejného stolu.

25
Muž prosté mysli
pro úsměv pouhý
každého pokládá za přítele.
Pozná však,
když na sněm přijde,
že přímluvců má jen málo.

26
Nemoudrý muž,
že všechno ví,
když doma v koutě klímá.
V rozpacích velkých
je však rázem,
má-li svůj ukázat um.

27
Nemoudrý muž
mezi neznámými
s ústy na zámek jen uspěje.
Nikdo nepozná,
že nic neví,
nebude-li mnoho mluvit.
Kdo však nic neví,
neví ani,
že příliš mnoho mluví.

28
Za moudrého platí,
kdo odpověď zná
i otázku dovede dát.
Nic se věru
z toho neutají,
co už od úst jde k ústům.

29
Mnoho nesmyslů
namluví ten,
kdo nikdy nemlčí.
Hbitý jazyk,
je-li bez uzdy,
potíže si často přivolá.

30
Ni pohledem
posměšně se netkni
hosta při hostině.
Za moudrého platí,
kdo plytkým otázkám,
s čelem klidným čelí.

31
Za moudrého platí,
kdo vystříhat se umí
posměchu při hostině.
Sotva ví ten,
kdo při stole vtipkuje,
zda nevzbudí nevraživost.

32
Mnozí muži
milí jsou k sobě,
prchlí však při pití.
Věčné vády
bude vyvolávat,
pře hosta s hostem.

33
Včas svůj pokrm
po ránu pojez,
k hostině hladný nechoď,
nebo i na prázdno budeš
polykat sousta,
z rozmluvy nemaje radost.

34
Oklika vede
k vlažnému příteli,
i když blízko bydlí.
K dobrému příteli však
vede přímá cesta,
i když má daleko domov.

35
Nedli moc dlouho
na jednom místě,
odejdi vždycky včas.
I milý člověk se omrzí,
otálí-li dlouho u

pohostinného přítele.

36
Je dobře mít svůj byt,
byť byl sebemenší:
i kdybys jen dvě kozy měl
a z rákosí krov,
přec je to lepší než žebrota.

37
Je dobře mít svůj byt
i sebemenší:
pánem jsi i v chudé chýši.
Krvácí srdce každému,
když o kus chleba má
pokaždé někoho prosit.

38    

Na volném poli
ani na krok
nepouštěj z ruky zbraň.
Neboť není jisté,
nebude-li cestou
muži zapotřebí meč.

39
Nenašel jsem přítele
tak pohostinného,
aby sám pohrdl pohoštěním,
ani tak (málo dbalého)
vlastního majetku,
aby neměl obavu z oplátky.

40výroky skenování0008
Majetku,
jejž muž si vydobyl,
ať v hojnosti užívá.
Často připadne nechtěnému,
cos pro přátele chystal,
mnohé dopadne hůř, než jsi doufal.

41
Z šatů ať se přátelé
a z štítů těší,
jež si vzájemně věnují.
Kdo si dávají
a oplácejí dary,
těch přátelství dlouho potrvá.

42
Příteli svému
přítelem buď
a darem mu oplácej dar.
Posměch hleď
posměchem přebít
a faleš falší.

43
Příteli svému
přítelem buď,
jemu a jeho příteli.
Přítelem však nebuď,
pamatuj si,
svých nepřátel příteli.

44
Víš-li o druhu,
jemuž věřit můžeš
a dobrého chceš od něho dosáhnout,
svěř mu svou mysl,
dar si s ním pokaždé vyměňuj
a na návštěvu k němu choď.

45
Znáš-li někoho,
komu nemůžeš věřit
a dobrého chceš od něj dosáhnout,
mluv s ním vlídně,
však v mysli měj lest
a faleš oplácej falší.

46
Nemůžeš-li
někomu věřit
a z proradnosti ho podezříváš,
měj pro něj úsměv,
mysli si však:
jaký dar, takový dík.

47
Mlád byl jsem kdysi
a bloudil jsem sám
po cizích cestách.
Bohatým jsem si připadal,
když přítele jsem potkal.
Radostí je muž muži.

48
Šťastný je udatný
a štědrý muž,
zřídka ho starosti znavují.
Jen bloud se
všeho bojí,
souží se a střeží každý dar.

49
Plášť svůj jsem navlékl
v širém poli
na staré strašáky
a hned z nich rozvážní
reci se stali.
Nahota bývá na posměch.

50
Chřadne smrk,
jenž na skále roste,
neochrání ho kůra ni jehličí.
A o nic lépe neprospívá ten,
koho nikdo nemiluje,
k čemu je mu pak ještě žít?

51
Prudčeji než oheň
plane s přítelem neupřímným
mír po pět dní.
Pohasne náhle,
když přijde šestý,
a konec je krátkému přátelství.

52
Není vždy nutné
dávat náramný dar.
Za málo možno získat vděk.
Kousek chleba
a skloněný kalich
mi druha daroval.

53
U malých břehů
jsou malé vody
a lidi malé mysli.
Všichni stejně
nebyli stvořeni,
všude jsou moudří i nemoudří.

54
Každý by měl
kus rozumu mít,
i když ne přemíru rozumu.
Tomu z lidí se
vždy lépe žije,
kdo velmi mnoho ví.

55
Každý by měl
kus rozumu mít,
přec však ne přemíru.
Neboť srdce toho
je sotva šťastné,
kdo všechno vždy ví.

56
Každý by měl
kus rozumu mít,
přeci však ne přemíru.
Kdo nezná
napřed svůj osud,
ten se spokojenou spí myslí.

57
Oheň od ohně
chytá, až vzplane,
jiskra vzbouzí jiskru.
Muž od muže se
z mluvy učí,
hlupák, kdo straní se společnosti.

58
Přivstat si musí,
kdo po životě pase
a majetku jiného muže.
Sotva se kdy vlku
vleže lov zdaří
a muži ve spaní vítězství.

59
Kdo čeledi má málo,
přivstat si musí
a po práci se podívat.
Mnoho promarní,
kdo prospí ráno,
půl bohatství patří časnému.

60
Zná míru šindele
i suchých špalků
každý moudrý muž
a všeho dřeva,
s nímž vystačit musí
po čtvrt čí po půl roku.

61
Umyt a sytý
jeď na sněm,
i když v chatrných chodíš šatech.
Za střevíce a spodky
stydět se nemusíš,
ni na krásu koně hledět.

62
Jak orel chtivě
po úlovku pátrá,
když nad vlny vzlétne,
tak rozhlíží se
na sněmu muž,
jenž pro svou při přímluvu hledá.

63      

Otázku klást
a dovést odpovědět
musí moudrý muž.
Jen jednomu se svěř,
jinému už ne,
tajemství tří šeptá tráva.

64
Každý moudrý muž
moci, již má
jen s mírou ať užívá.
Mezi odvážnými
pak brzo objeví,
že nikdo není nejsmělejší.

65
…………..
Za slova, která
muž muži řekne,
často pak musí pykat.

66
Jednou jsem přišel
příliš brzo,
jindy zas příliš pozdě.
Buď bylo víno už vypito,
nebo nevykvasilo ještě.     

Vždy nevhod je nevítanýhost.                                                                                                                                                                                                                                                                                            

67
S pozváním leckde bych
počítat mohl,
kdyby se hostit nemusel host,
kdyby dvě kýty
v komoře visely
za jednu, kterou jsem snědl.

68
Oheň a slunce je
synů lidských
nejdražší dar,
jestliže bez hany
hledí žít
a zdraví si dovedou zachovat.

69
Nikdo není nešťasten zcela,
i když je nemocen.
Někdo se těší ze svých synů,
někdo zas z přátel,
z pokladů jiný
a někdo z čestných činů.

70
Lépe je živému,
třeba byl žebrák.
Každý se aspoň na kravku zmůže.
Oheň sálal
v síni bohatého,
muž však mrtev byl před domem.

71
Kulhavý na koni jezdí,
bezruký hlídá brav,
hluchý se v boj bije.
Být slepý je lepší
než spálen být,
málokomu mrtvý prospěje.

72
Syna mít
je dobře muži,
i když je pozdním pohrobkem.
Sotva ti kdo postaví
u cesty pomník,
ne-li pokrevní potomek.

73
Dva jednoho přemohou,
jazyk sám přináší hlavě smrt,
pod každým pláštěm
vždycky počítej s pěstí.

74
Spí bez starosti,
kdo věří své spíži.
Krátká jsou lodní ráhna
a podzimní noci nejisté.
Mnohokrát se převrátí
za pět dní vítr
a mnohem častěji za měsíc.

75
Kdo nic neví,
neví ani, že nejednou
k pošetilosti vede poklad.
Jeden je bohatý,
jiný žije v bídě,
v posměch ho proto neber!

76
Zajde majetek,
zemřou přátelé,
ty sám též zemřeš.
Jen toho pověst
potrvá věčně,
kdo si ji zaživa zasloužil.

77
Zajde majetek,
zemřou přátelé,
ty sám též zemřeš.
Vím jedno jen,
co věčně trvá:
po mrtvém soud mužů.

78
Plné spíže jsem viděl
Fitjungových synů,
teď na žebráckou holí hořekují.
Bohatství trvá
jak mžiknutí brvy,
je to přelétavý pták.

79
Nemoudrý muž
když majetku nabude,
pokladů či přízně žen,
zpychne rychle,
pozbude rozvahu,
propadne pošetilosti.

80výroky skenování0009
Ptáš-li se run,
posvátného písma,
jež od bohů pochází,
a Věštec je vybarvil,
že mluvit marno, zvíš,
moudré je mlčet.

81
Den před večerem nechval
a ženu, dokud spálena není.
Meč chval, až ho vyzkoušíš,
a děvče, až se vdá,
led,až jej přejdeš,
a pivo po vypití.

82
Za bouře porážej stromy,
za větru po moři vesluj,
s dívkou se v noci bav:
mnoho očí má den.
Lodi užívej k plavbě,
k obraně štítu,
meče k potyčce
a k polibkům panny.

83
Pivo pij u krbu,
klouzej se po ledě,
kobylku hubenou
a meč zarezlý kupuj,
koně si v stáji hleď
a ven vyžeň psa.

84
Dívčí řeči nikdo
nikdy nevěř,
ni výřečnosti vdaných žen.
Jejich srdce je
jak otáčivé kolo,
vratkost dostaly do vínku.

85
Stejně nevěř
stromu bez kořenů,
stoupající vodě,
chrochtající svini,
prasklému luku,
hořící louči,
vyjícímu vlku,
krákavé vráně,
zpěněnému kotli,

86
oštěpu v letu,
padajícím vlnám,
tenkému ledu,
stočenému hadu,
ženám v posteli,
puklému meči,
medvědí hře,
mladému králi,

87
stonavému teleti,
svéhlavému otroku,
lichotkám vědmy
a padlým nepřátelům
na bitevním poli.

88
Raná setba
ráda klame
a stejně tak mladý syn.
Poli je počasí třeba,
synovi poznání
a obojí bývá ošidné.

89
Víry nedej
vrahu svého bratra,
spálenému domu,
splašenému koni
– k užitku není,
když nohu si zlomí –
všem těmto radám však
nestačí jen věřit!

90   

Nejistá je láska
žen lehkovážných
jak nekutý kůň
na kluzkém ledě,
jak dvouleté hříbě
ve hlučné vřavě,
jak loď bez kormidla
v líté bouři,
jak lov kulhavého,
když losa loví
v rozbředlém sněhu 

strmých roklí.

91
Otevřeně mluvím,
neb obojí znám:
nevěrná je též mysl mužů.
Tím krásněji mluvíme,
čím hůře klameme,
tak ženy lákáme k lásce.

92
Pěkně mluv,
na dary pamatuj,
kdo na dívce loudíš lásku.
Chval plavnou
postavu panny:
lichocením lásku získáš.

93
Pro lásku nikdo
nikdy by neměl
srdce druhého soudit,
mnohdy ne hloupého,
leč moudrého muže
obloudí líbezná líc.

94
Nikdo nikoho by
soudit neměl
za to, co mnohého muže potká:
moudrého muže
v pošetilce mění    

veliká vášeň.

95
Srdce jen ví,
co blízko je srdci,
s láskou je člověk vždycky sám.
Pro moudrého nejsou
horší muka,
než nic nemít rád.

96
Toto jsem poznal,
když jsem v poli seděl
a na své štěstí čekal:
že tělem i myslí
je mi má milá,
až nikdy jsem ji svou nemohl zvát.

97
Billingovu pannu
jsem v posteli viděl
jasnou jak slunce spát.
Za její obětí bych
rád obětoval
královskou korunu.

98
„Pozdě večer musíš,
Ódine, přijít,
chceš-li si nevěstu namluvit.
Nikdo mimo nás
nesmí vědět
o našem nočním prohřešku.“

99
Nedbal jsem rozvahy,
rozkoš již chutnaje
milostné chvíle s milou.
Přesvědčen jsem byl,
že mně patřit bude
její přízeň i přátelství.

100
Když jsem pak přišel,
družina ve zbroji
na stráži stála.
Planoucí pochodně
a překážky z kamenů
k milé mi cestu zahradily.

101
Když časně zrána
jsem se zas vrátil,
zastihl jsem hlídku v hlubokém spaní.
V posteli milé mé
však našel jsem přivázáno
jen protivné psisko.

102
Mnohá žena,
na pohled milá,
falešně smýšlí s mužem.
Poznal jsem to,
když chytrou pannu
lákal jsem k lásce.
Posměchem zlým mě
zrádkyně zahrnula,
ničeho jsem s ní neužil.

103
Kdo veselý je doma
a vlídný k hostům,
sám sobě prospěje.
Kdo paměťí vyniká
a hbitou výřečností,
často dobrého dosáhne.
Pověst mouly má ten,
kdo jen málo umí říct,
to patří k povaze hlupců.

104
Obra jsem vyhledal
a vítězně se zas vrátil,
mlčením bych byl jen málo dosáh.
Mnoho slov jsem
ku své slávě pronesl
v Suttungových síních.

105
Gunnlöd mi nabídla
na zlatém trůnu
číš vzácné medoviny.
Záhy však jsem se jí
zle odměnil
za přátelskou přízeň
a za strast srdce.

106
Zuby vrtadla jsem
zatnul do skály,
aby mi do hloubky hlodaly stezku.
Uprostřed jsem se ocitl
cest zlých obrů,
pasoucích mi po životě.

107
Ženu jsem obloudil,
dobře si ji užil –
máloco unikne moudrému.
Nápoj básníků jsem
nahoru přines
do bytu věčných bohů.

108
Pochybuji,
že bych zdráv přišel
z obydlí obrů,
kdybych byl v objetí
neobelstil Gunnlöd,
obrovu drahou dceru.

109
Druhého dne po té
dovnitř vešli
silní obři v síň Vysokého.
Ptali se, zda k bohům
Bölverk se vrátil,
Vysoký sám,
či zda ho Suttung ubil k smrti.

110
Na posvátný prsten
přísahal Ódin:
kdo jeho ujištěním uvěří?
Suttunga podvedl,
o nápoj připravil
a Gunnlöd ponechal v pláči.

111
Čas je slovo pronést
z věštcova stolce
u Urdiny studně.
Hleděl jsem a mlčel,
hleděl a přemýšlel,
vyslechl slova lidí.
Soudy jsem slyšel o runách,
o jejich všech smyslu,
před síní Vysokého,
v síni Vysokého
jsem takováto slyšel slova:

 

112
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
v noci nevstávej, leda na výzvědy,
či musíš-li pospíšit za potřebou.

113
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
ženě kouzel znalé
z náruče prchni,
nedej, by tě svými objala údy.

114
Způsobí snadno,
že zapomeneš
na sněm i na výrok vládce.
Nevzpomeneš jídla,
ni jinošských her
a se strastným srdcem půjdeš spát.

115   

Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
vdané ženě
v ucho nešeptej
svádivá slova.

116
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
před sebou máš-li cestu
přes hory a fjordy
na jídlo vydatné nezapomeň.

117
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
se svým neštěstím se
nikdy nesvěřuj
muži zlé mysli.
Neboť u zlého muže
málokdy se dočkáš,
že ti důvěru důvěrou splatí.

118
Řeči zlých žen
život často stály
i mocné muže.
Leckdo dal hlavu
pro lstivý jazyk,
pro pouhou pomluvu.

119
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
věrného přítele
rád přijímej
a často k němu na návštěvu choď.
Neboť trním zarůstá
a vysokou travou
cesta, na niž nikdo nevkročí.

120výroky skenování0011
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
s dobrým mužem
důvěrně mluv
a kouzlu útěchy se u něho uč.

121
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
nikdy první
nenarušuj
přátelská pouta.
Starost ti bude
sžírat srdce,
nemáš-li komu se svěřit.

122
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
s natvrdlým hlupcem
hovory dlouhé
nikdy nechtěj vést.

123
Od špatného muže
sotva kdy můžeš
odměnu očekávat.
Dobrý přítel ti však
pověst zjedná,
která tě oblíbeným učiní.

124
V pobratimství vstupuje,
kdo pomýšlí navždy
sdílet s někým své srdce.
Není nic horšího
než neupřímnost,
přítelem není, kdo pochlebuje.

125
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
s hloupým mužem
neveď hádky,
muž moudrý se
často mírní,
kde hlupec se pouští v půtku.

126
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
krpce nehotov,
ni ke klání kopí,
leč sobě samému.
Dřou-li krpce
a kopí je křivé,
bude ti každý klnout.

127
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
zlem nazvi,
co vskutku je zlé,
a padouchům nepopřej pokoje.


128  

Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
ve zlu nikdy
nehledej zálibu,
vždy však ti drahým buď dobro.

129
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
v boji nehleď
nikdy vzhůru
– strach se zmocňuje
synů lidí –
aby tě nikdo neočaroval.

130
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
žádáš-li si hrátek
s milou ženou
a radostné rozkoše,
hezké sliby jí dávej
a dodržuj je.
Pro dobrý dar se nikdo nezlobí.

131
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
buď bdělý vždy,
však ne přebdělý.
Nejbdělejší buď při pití
a s ženou přítele,
a za třetí: nedej se
zlodějem přelstít.

132
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
posměchem nestíhej
pocestného,
ni hosta hrubou hanou.

133
Sotva kdy ví,
kdo doma sedí,
jakého původu je příchozí.
Nikdo není tak dobrý,
aby chyby neměl,
ni špatný tak,
aby se k ničemu nehodil.

134
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
šediny proroka
v posměch neber,
často je moudré,
co stáří mluví.
Rozvážná slova
slyšet můžeš
z úst, jež jsou svraštělá
jak scvrklý měch,
co s kozí kůží
a kravským bachorem
ve větru visí.

135
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
na hosta nehubuj,
nepřirážej dveře,
soustrast měj s trpícím.

136
Silnou měj závoru,
kdo stále musíš
přijímat příchozí,
hosta však obdaruj,
bys ušel přání
zlé nemoci a neštěstí.

137
Radím ti, Loddfáfni,
bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho nikdy litovat:
piješ-li pivo,
buď pamětiv moci země:
zem před opilostí ochrání
jako před nemocí oheň,
dub před zácpou,
klas před kouzlem,
bez před svárem,
před zlobou síla měsíce,
před žihadlem žížala,
runy před neštěstím
a půda pohltí velkou vodu.

138
Vím, že jsem visel
ve větrném stromu
devět dlouhých nocí,
oštěpem proklát
v oběť Ódinovi,

sám sobě samému,
na onom stromě,
o němž nikdo neví,
z kterých kořenů roste.

139
Chléb mi nepodali
ani chmelovinu,
dolů jsem se díval:
runy jsem zhlédl,
s nářkem je zvedl,
pak padl jsem k zemi.

140
Devět mocných písní
od slavného přijal jsem syna
Böltora, Bestlina otce:
napít jsem se mohl
vzácné medoviny,
ochutnat z Ódröri.

141
Tehdy jsem pocítil
plodnosti dar 

moudrosti mágů jsem nabyl,
od slova k slovu
vedlo mě slovo,
od činu k činu
vedl mne čin.

142
I ty runy najdeš,
rozluštěná slova,
převelká slova,
přemocná slova,
jež barvou vyved Věštec,
jež stvořili silní bozi
o Nejvyšší vyryl rydlem.

143
Ódin Ásům,
álfům Dáin,
Dvalin skřítkům,
Álsvinn obrům,
já sám jsem některé vyryl.

144
Víš, jak se ryjí?
Víš, jak je vykládat?
Víš, jak se barví?
Víš, jak se zkoušejí?
Víš, jak prosit?
Víš, jak přinášet oběť?
Víš, jak ji provést?
Víš, jak zvěř porazit?

145
Lépe nic nežádat
než nadmíru obětovat.
Dar si vždy jiný dar žádá.
Lépe poslat málo
než obětinou plýtvat.
To velký Tund vyryl
na počátku věků,
tam právě postav,
kam potom se vrátil.

 

146
Písně znám,
jež nezná ni vládcova paní
a málokdo z mužů.
Pomoc se zve jedna,
která ti pomůže
při svárech, strastech
a při všech starostech.

147
Jinou znám píseň,
jíž potřebují ti,
kdo chtějí lidi léčit.

148
Třetí znám píseň,
již je mi velmi třeba,
bych spoutal nenávist nepřátel.
Jí otupím
ostří útočníků,
jich oštěpy mě nezraní, ni úklady.

149
Čtvrtou znám píseň:
jestli mi zle
okovy spoutají údy,
pak zapěji 

zpěv volnosti,
že z nohou mi spadnou železa
a poté z paží.

150
Pátou znám píseň,
zřím-li vržený oštěp
v zástup lidu letět.
Neletí natolik prudce,
bych jej nezastavil,
pohledem-li ho postřehnu.

151
Šestou znám píseň,
zraní-li mě kdo
kouzlem kořenů stromu.
Pak toho muže,
jenž mě uřknout míní,
strast stihne dřív než mne.

152
Sedmou znám píseň,
vidím-li v plameni
síň, v níž družina sedí,
neshoří tak náhle,
bych oheň neuhasil,
zapěji-li tu pravou píseň.

153
Osmou znám píseň,
která je k užitku
a lásce všem lidem:
kde zloba roste
mezi syny reků,
tam brzo sjedná smír.

154
Devátou znám píseň,
když donucen jsem
plout s bárkou k břehům.
Nejprudší vítr
na vlnách utiším
a mír na moře sešlu.

155
Desátou znám píseň:
v dálce když čarodějky
vidím v povětří plout,
zamávám na ně,
že zbloudí a ztratí
svou vlastní podobu,
svou vlastní paměť.

156
Jedenáctou znám píseň:
když staré přátele
v bitvě do boje vedu,
Do štítu ji volám
a oni vítězně táhnou
zdraví do vřavy,
zdraví z vřavy,   

odevšad zdraví se vrátí.

157

Dvanáctou znám píseň,
bez známky života
oběšence vidím-li viset.
Pak rychle ryji
a barvím runy,
až muž ten sestoupí
a vymění se mnou slova.

158
Třináctou znám píseň,
když pachole
vodou z pramene polévám.
Nepadne nikdy
na bitevním poli:
tomu muži meč neublíží.

159
Čtrnáctou znám píseň,
mám-li přednést
o bozích lidem báje.
Ásů a álfů znám
osudy všechny,
co jsou ostatním utajeny.

160      

Patnáctou znám píseň,
již Tjódröri pěl
před dveřmi Dellinga.
Ásům pěl sílu,
álfům úspěch
a moudrost Mocnému.

161
Šestnáctou znám píseň,
chci-li se švarnou děvou
užít radosti a rozkoše.
Mysl obrátím
milostné ženě,
slast v srdce jí sešlu.

162
Sedmnáctou znám píseň,
že sotva mnou zhrdne
žádoucí žena.
Tyto písně budeš,
Loddfáfni, postrádat
ještě dlouhou dobu.
Poslouží ti,
až pochopíš je,
budou ti k potřebě,
přijmeš-li je,
prospějí ti,
když v paměť si je vryješ.

163
Osmnáctou znám píseň,
kterou nebudu učit
nikdy dívku ni vdanou ženu
– nejlepší poznání
si pro sebe ponech,
toť závěr všech zpěvů –
jen nevěstu jí naučím,
jenž náruč mi nabídne,
anebo vlastní svou sestru.

164
Nyní jsou výroky Vysokého
všechny vyzpívány,
k službě lidským synům,
ne k službě obřím synům.
Zdar tomu, kdo pěl,
zdar tomu, kdo pochopil!
Užívej jich,
kdos je uložil v paměť!
Sláva vám, kdo slyšet chtěli.

Zdroj: Edda. Přeložil Ladislav Heger, upravila Helena Kadečková. Argo 2004.

Ilustrace: Matouš Přikryl.

Poznámka: Upravenou verzi Výroků Vysokého od Kadečkové je dobré porovnat s původním Hegerovým překladem, některé strofy se totiž u obou překládajících dost liší.

 

Reklamy
komentářů 6 leave one →
  1. Červenec 22, 2014 8:14 pm

    Určitě poučnější a přínosnější duchovní četba než např. profláklé biblické Žalmy 🙂
    Ty rozdíly mezi verzí Hegera a Kadečkové mě začínají zajímat čím dál víc. Bohůmžel mám k dispozici jen ten druhý překlad.

  2. morgarath permalink
    Červenec 21, 2014 5:38 pm

    To se tady mělo objevit už dávno.
    Skvělé Výroky!

  3. Frostík permalink
    Červenec 21, 2014 4:43 pm

    Koukám, že je to poplatný každé době. Mě se to móóóc líbí.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: