Skip to content

Report z koncertu Knotworku a Fire+Ice v Praze

Červenec 14, 2014

ian mDne 7.7.2014 v Praze v klubu Chapeau Rouge proběhl koncert skupin Knotwork a Fire + Ice, kteří v České republice hostovali naposledy v roce 2011. Fire + Ice, za jejichž tvorbou stojí zejména osobnost Iana Reada, se po třech letech vrátili se svým zatím posledním albem The Fractured Man, podle kterého bylo také pojmenováno turné The Fractured Europe Tour. Jako support band spolu s F+I vystoupili Knotwork, což nebyl nikdo jiný než boční projekt legendárních Blood Axis, které tvoří zejména Annabel a Michael Moynihanovi. Členové obou dvou formací se samozřejmě prolínali, přičemž je na kytaru provázel producent a hudebník Bob Ferbrache. Celé turné se také odehrálo za významné podpory a propagace Francouzky Nathalie Autre Que, která kromě toho, že zdokumentovala všechny koncerty, se také neúnavně zabývala propagací a řídí i facebookové stránky Iana Reada.

Na koncert jsem vyrážela s pocitem, že se musím z mnoha převážně osobních důvodů zúčastnit za každou cenu. Když jsem pak čekala na beznadějně zpožděný autobus Student Agency, abych k tomu všemu posléze ještě uvízla v dopravní zácpě na rozkopané dálnici, a to celé v náhradní vyřazené rachotině, kterou dopravce vyslal naštvaným cestujícím na pomoc, zmocnilo se mě čiré zoufalství. Kvůli tomu, abych v exponovaný čas dostala od zaměstnavatele dovolenou, jsem si dokonce v práci musela vymyslet historku, že jedu na svatbu sestřenice, kterou jsem ve skutečnosti neviděla aspoň 10 let, a teď toto? Naštěstí jsem vyjela v dostatečném předstihu, a tak když se navzdory mým černým myšlenkám smradlavá nažloutlá kocábka pomalu dokodrcala do přístavu Florence, mohla jsem po chvilkové úpravě svého zevnějšku na veřejných záchodcích směle vyrazit na večeři s kapelou.

Hudební žánr zahraničního folku a neofolku nemá v našich krajinách až tak silně zastoupenou fanouškovskou základnu, i když by bylo možné narazit na velice dobře informované jedince, schopné odzpívat texty spolu s kapelami, nebo sběratele originálních nosičů, kteří sami sebe považují v době masového stahování hudby za vymírající živočišný druh. Přesto však koncert patřil spíše ke komornějším událostem a těžko říct, zda za tím hledat nezájem českého publika, neznalost, nedocenění osobností světové scény anebo také nepříliš šťastný termín koncertu začátkem prázdnin. Ze známých pražských pohanů se každopádně neukázal ani jediný, ačkoliv by je mohly irské či skotské balady, tvořící převážnou většinu repertoáru Knotworku, zaujmout rovněž, nemluvě o melodické tvorbě Iana Reada. Zato se dostavil fanoušek striktně neofolkového vzhledu až z USA, o kterém mi na sklonku večera Annabel prozradila, že se jí po vystoupení dotázal, proč nehráli ti Blood Axis. „My jsme přece Blood Axis!“ Odvětila překvapeně. Situaci jsme zhodnotily slovy, že to asi nebyl až zase takový velký fanda.

knotwork4

Pro vykreslení atmosféry musím přiblížit, že se jednalo o turné velice náročné a intenzivní. Od prvního dne šňůry 27. června kapely odehrály vystoupení skoro každý večer, jenom s přestávkou jednoho jediného dne. Druhý den po koncertě tedy následovalo balení, nasednout nejčastěji do autobusu a hurá zase na další štaci. Praha byla v této šňůře již pátým koncertním večerem v řadě po sobě, po kterém měla opět následovat jednovečerní přestávka. A pak finále v Budapešti. I přes obdivuhodně silného ducha členů obou dvou skupin bylo sem tam možné spatřit jisté nepochybné známky únavy. V momentě, když Ian hovořil o tom, že už nemíní začít pracovat na dalším albu, jsem opravdu nevěděla, kam s očima. Situaci také rozhodně nepřidaly bezprostředně předcházející události v Německu. Těsně před koncertem uveřejnila místní ANTIFA článek, plný „vybroušených“ myšlenek, např. protože Ian Read dříve hrával s Douglasem P. z Death in June a Blood Axis používají prvky martial neofolku, jedná se o vystoupení neonacistických kapel. Chudák homosexuální Douglas se tedy opět stal katalyzátorem veškeréhmjm percusso zla. Kašleme na ANTIFU, dalo by se to tímto uzavřít. Jenže z původně hloupoučkého článku, plného nesmyslů, to nakonec došlo až tak daleko, že byly oba z berlínských koncertních večerů na místě zvaném Secret historical venue zrušeny. Pořadatelé operativně zajistili náhradu, účastníky, kteří si zakoupili lístky v předprodeji, obeslali e-mailem s detaily náhradního místa a nakonec se tedy přece jen hrálo. Je zvláštní, že může dojít ještě dnes na základě nepodložených výmyslů k takové hysterii, blokující umělecký projev, když už jsme víc jak padesát let po válce a bylo by na čase začít se zajímat také o jiné věci a z jiného konce. Německý válečný komplex opět zabodoval. Tato situace temperamentní Annabel velice pobouřila, poněvadž dle její filosofie musí umělec stát mimo jakoukoliv morálku. Její vyjádření obsahovalo jistou logiku i moudrost, takže pokud mám navázat na tuto trochu nietzcheánskou úvahu, abychom mohli prostřednictvím interpreta dosáhnout transcendence mimo rámec naší všednosti, musí se ozývat z opačného konce propasti a přitáhnout nás k sobě. Jak také uveřejnila již o pár dnů dříve na facebooku, tvorba Blood Axis a Knotworku se inspirovala irskými prvky, ale také třeba i absintovou uměleckou kulturou v Paříži a mnoha dalšími neotřelými tvůrčími směry. Sama jsem mohla být svědkem toho, jak po večeři v jedné pražské restauraci Annabel postavila celý náš stůl na nohy a museli jsme si jít poslechnout do vedlejšího lokálu tradičně krojovaného cikána (pokud zde mělo stát Róma, nechť dotyčný odpustí), který vyhrával na housle, jen se mu smyčec míhal. Dle jejího hodnocení špičkové houslistky podával slušný výkon – byl zkrátka dobrej. Já bych se sice radši v tu chvíli plně soustředila na kapelu, na runy, magii, jestli někdy vyjde Týr čtverka a na jiná témata mně blízká, alespoň však mohu s klidem v duši dosvědčit, že Knotwork ani Fire + Ice nějací hloupí rasisti rozhodně nejsou.

K bližším informacím o osobnosti Iana Reada lze doporučit obsažný Managarmův článek na doméně Baihaimaz, za sebe však mohu prohlásit, že mi byl Ianův kultivovaný a v jistém smyslu i vznešený projev velice blízký. Krom obligátních díků pořadatelům a místnímu podniku věnoval také jednu píseň přítomnému zástupci Ásatrú, za to, že udržuje staré náboženství naživu, a také jmenovitě všem přítomným českým členům Runové gildy, kteří se přišli setkat se svým Mistrem.

Po koncertě, když jsem se jako správný introvert pokoušela vynořit nad hladinu všech těch slov, myšlenek a tónů ve své hlavě a nalapat něco čerstvého vzduchu, tak jsem se na klapajících podpatcích a se svou zánovní zrcadlovkou z druhé ruky na krku vydala na bezmála tříhodinovou procházku po noční Praze. Bohové zcela určitě museli stát při mně, poněvadž kromě toho, že jsem se ztratila, několikrát jsem zmokla (Ian dokonce kvůli dešti prohlásil, že se v Praze cítí jako doma v Londýně), a že po mně tak trochu vystartoval drogový dealer, černý jako bota (který se naštěstí motal pod silným vlivem omamných prostředků, takže stačilo jen přidat do kroku), tak se mi podařilo vrátit se zpět na Florenc právě včas, když ranní zřízenec otevíral mříž, aby vpustil divou zvěř do manéže. Ale stálo to opravdu za to! 😉

Fotografie: Ryg‘Mortys

ian annabell

Další informace:

Koncerty v Německu

 

Managarmův článek o skupinách:

http://www.baihaimaz.com/601-moderni-hudba-a-severska-tradice

 

Facebookové stránky skupin:

https://www.facebook.com/fireiceneofolk?fref=ts

https://www.facebook.com/BloodAxisMusic?fref=ts

Reklamy
komentáře 3 leave one →
  1. morgarath permalink
    Červenec 16, 2014 11:52 am

    Report ještě tady: http://www.mortemzine.net/show.php?id=4283

  2. Catalessi permalink
    Červenec 14, 2014 6:40 pm

    Tak vnímání hudby je hodně individuální záležitost. Nicméně ono z toho prvního videa je patrno, že se v případě supportu opravdu jedná spíše o folklór. Ad. ti debilové, prostě škoda slov…

  3. Červenec 14, 2014 5:42 pm

    I když tato hudba se mě tak nějak dost zásadně nelíbí (prostě nelíbí), tak se již delší čas snažím pochopit její filozofii. Nevím, nakolik se mi to daří. Ale z principu to podpořím už jen proto, že idioti z Antifa (rozuměj debilové) jsou proti 🙂 Jinak je fajn, že takovýto skutečný underground, který se nebojí být antisystémový tu je. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: