Skip to content

Vikingové – mýty a skutečnost

Červen 18, 2014
tags:

„Dobrák Gulle měl pět synů.přemysl kubela barva

Smělec mladý Asmund padl u Fyris.

V Řecku na východě skončil Assur.

V souboji zabit byl Halfdan.

Kare zemřel doma.

Mrtev i Bue.“

Runový kámen v Högby, Švédsko.

Divocí pohanští nájezdníci ze Severu, barbaři bez vlastní kultury, nosící na přílbách býčí rohy. A na druhé straně šlechetní obětaví hrdinové, lovící obludy. Obě verze nám ukazuje Hollywood. Ale jaká je skutečnost? Jací opravdu byli ti dávní a tolik obávaní a obdivovaní bojovníci ze Severu? Byli zlí nebo dobří? Co nás na nich stále tak fascinuje? Vezměme to pěkně od začátku.

GUSTAV KRUM VIKINGOVÉ0020Vikingové, tedy patrně nájezdníci z dnešního Dánska, vstoupili do křesťanského světa nejspíš začátkem června roku 793 n. l. Tehdy zaútočili na klášter sv. Cuthberta v Lindisfarne na severovýchodním pobřeží Anglie. Celý křesťanský svět záhy obletěla zpráva o tomto pohanském zločinu. Jde o v kronikách první zaznamenaný nájezd starých Seveřanů po moři na křesťanský klášter. Tím začíná tzv Doba vikinská. Co si účastníci zájezdu cestovní kanceláře CK Viking přivezli z dovolené domů, se dnes můžeme jenom dohadovat. Ale asi šlo nejen o zážitky, ale i o hmotné suvenýry 🙂 . Každopádně svět měl brzy zažít podobné turistiky mnohem více… A trvala po tři sta let.

Samotný původ slova viking je sporný. Různí autoři a kapacity tvrdí, že pochází ze staroseverského výrazu víg, tedy „boj“ nebo „bitva“. Další moudré hlavy zase říkají, že toto označení se vztahuje ke slovu vík, což znamená „zátoka“ nebo „fjord“. Tedy viking je ten, kdo číhá nebo vyráží na výpravu z fjordů, v podstatě tedy pirát. Německý církevní učenec Adam Brémský píše: „Tito Dánové se sami nazývají vikingové, my je však jmenujeme Ascomanny.Slovo Ascomann znamená doslova „Jasanový muž“. Angličané většinou pro severské útočníky používali výraz Dánové, a bylo celkem jedno, jestli šlo o lidi z vlastního Dánska, Švédska, Norska a později z Orknejí nebo Islandu. Irové a Skotové pro ně měli jméno Lochlannach, tedy „Seveřan“. Slované na Baltu jim asi říkali stejně, jako všem Germánům, tedy Němci (protože jim prostě nerozuměli). Zato východní Slované pro ně měli název Rus. Odborníci nás učí, že ten patrně vznikl z finského pojmu pro veslaře – ruotsi. Později se ovšem pro Seveřany vžilo na Východě označení Varjagi. To asi vzešlo ze staroseverského vaeringjar – tedy původně výrazu pro obchodníky. Pod tímto jménem byli Seveřané známí i Byzantské říši. V západní Evropě to byli většinou Normani, jednoduše „Seveřané“.

Koncem osmého století se tedy dali severští Germáni z dnešní Skandinávie do pohybu. Co k tomu vikingy (budeme jim říkat pro zjednodušení takto) vedlo? Patrně nedostatek půdy a stále více sílící moc velkých náčelníků – jarlů, z kterých se časem stávali králové – konungové. Pokud po otci vše zdědil nejstarší syn, ti mladší holt museli za obživou jinam, za moře. Později samozřejmě podnikali výpravy za kořistí a obchodem (Seveřané v tom, podobně jako starověcí Achájové, neviděli moc velký rozdíl) i náčelníci a králové a už zdaleka nešlo jen o nájezdy několika málo lodí, ale o celé velké flotily. Francké kroniky například uvádějí, že už roku 804 n. l. král Dánů Göttrik opevnil hranice jižního Dánska valem, který se nazýval Daneverk (doslova „Dílo Dánů“). Tím na dlouho dobu stanovil hranici mezi Franskou říší a Dánskem. Tak velkou měl již tehdy tento král moc.

Velmi záhy po úspěšném vyplenění Lindisfarne se vikingové na Britské ostrovy vrátili: Už v roce 794 zpustošili klášter ve Weatmouthu. O rok později stihl stejný osud severoirský ostrov Lambay a klášter sv. Columby na Ioně ve Vnitřních Hebridách. Asi roku 839 na Orknejích a Shettlandách vznikají první vikinské opěrné body. Rok 844 je černým rokem pro město Tolouse na řece Gargoně. Zhruba ve stejnou dobu se Seveřané usazují u ústí řeky Loiry na ostrově Noirmoutier. V roce 845 poprvé vikingové obléhají Paříž. Seveřané záhy dorazí i do Středozemního moře: Björn Železný bok a Hastings vedou flotilu 62 lodí přes Gibraltarský průliv až k ústí Rhôny… Celá výprava se odehrává v letech 859 – 862 a musela být na svou dobu neskutečně výnosná. Vikingové totiž neloupili jen na území křesťanských států, ale i v muslimském Španělsku a Africe. I za této cesty se nesoustředili jen na zlato a stříbro, ale i na další výnosné zboží – otroky.

Je pouze novodobým mýtem, že vikingové útočili na křesťany z „náboženských důvodů“. Nic takového. Tak jako přepadali území křesťanů a muslimů, zrovna tak loupili u jiných pohanů. Nedělali v tom velký rozdíl. Byli prostě pragmatici. V pozdějších dobách už byla část vikingů pokřtěná, například dánský král Harald Modrozub (asi 911 – 986) nebo jeho mladší norský kolega Harald Krutý (1015 – 1066) byli křesťany a nijak jim to nevadilo v olupování souvěrců.

přemysl kubela drakkarA nyní se dostáváme k tomu, co činilo vikingy tak nebezpečnými, k jejich lodím: Dochované nálezy ukazují, že používali poměrně štíhlé lodě se zdviženou přídí a zádí. Příď vybíhala v dračí (odtud pojmenování drakkar) nebo hadí (snekkar) vyřezávanou hlavu. Měly malý ponor, aby se mohly plavit po řekách hluboko do vnitrozemí (viz již vzpomenuté obléhání Paříže). Byly lehké a stavěly se z podélných, nejčastěji dubových prken. Jejich stavitelé překládali prkna přes sebe jako tašky na střeše a spojovali je houžvěmi, které protahovali navrtanými otvory a dřevěnými kolíky a železnými hřeby. Otvory pro houžve a mezery mezi prkny utěsňovali smolou a konopím. Drakkary a snekkary mívaly uprostřed paluby také stěžeň s lany uvázanými na přídi a zádi, čtyřhrannou plachtu na ráhnu, kterou díky důmyslnému mechanismu mohli námořníci podle potřeby natáčet. Jak byly tyto přemysl kubela snekkarválečné lodě dlouhé? Podívejme se na archeologické nálezy: V norském Tune byla v pohřební mohyle nalezena v roce 1867 veslice o přibližně 20 metrech délky, ve středu široká 4,35 metrů, která má od obrubnice po spodní hranu kýlu přibližně 1,20 metrů. Vyrobena je z dubového dřeva, má kormidelní veslo z borovice. V mohyle byl nalezen na lodi i vztyčený stěžeň, jedenáct párů vesel však bylo odstraněno.

Jiný nález byl také učiněn v pohřební mohyle, opět v Norsku. Byla objevena už roku 1800 v Gokstadu. Je celá z dubového dřeva a zachovala se v dobrém stavu. Vzdálenost mezí dvěma vaznicemi měří asi 23,30 metrů, střední šíře 5,25 metrů. Hloubka od obrubnice po spodní hranu kýlu činí asi 1,95 metrů. Celková váha trupu a lodní výstroje se odhaduje asi na 20 tun. Kýl a obě vaznice jsou zhotoveny vždy z jednoho kusu dubového dřeva, stěn lodi jsou tvořeny 16 plaňkami, z nichž 9 bylo pod vodní hladinou. Řady planěk byly s lodními žebry spojeny houžvemi. Loď byla vybavena 16 páry vesel a podél levého i pravého boku bylo zavěšeno po 32 štítech, střídavě žlutých a černých. Stěžeň z borovice byl dlouhý přibližně 13 metrů. Vesla byla ve tvaru lancety a měřila 5, metrů. Kormidlo měřilo 3,30 metrů. Kopie Gokstadské lodi byla postavena roku 1893 a toto plavidlo úspěšně absolvovalo plavbu přes Atlantický oceán do Severní Ameriky. Kapitán Magnuss Andersson si ji po celou plavbu nemohl vynachválit.

přemysl kubela hlaviceAsi nejslavnějším nálezem z vikinských lodí, je plavidlo nalezené v norském Osebergu roku 1904. Tady v tomto odkazu si můžete přečíst vše o tomto pokladu, asi nemá cenu, abych to všechno přepisoval a tvářil se, že jsem to sepsal já 🙂 : http://www.marobud.cz/dlouhy_had.pdf . Ještě bych ale rád zmínil, že na replice této lodi s názvem Íslendingur v roce 2000 přeplul islandský kapitán Gunnar Marel Eggertsson z Rejkjavíku přes Grónsko a Newfoundland až do New Yorku. Cesta trvala přibližně tři měsíce a opět se tak potvrdilo, že staří Seveřané byli schopni dálkových cest přes Atlantik a dokonce i objevit Ameriku 500 let před Kolumbem. Všechny tři lodi dnes najdete v muzeu v Oslo.

Seveřané k obchodu a kolonizaci používali spíše jiný model lodí, tzv. knarr. Taková loď měla vyšší boky, charakteristické vysoké vazy, prkennou palubu a kormidelní veslo v ose lodi. Stěžeň byl jako u válečných lodí jeden se čtverhrannou plachtou. Výjimečně se používala k pohonu lodě vesla. Délka knarrů byla asi 15 metrů, šířka do 5 metrů, ponor do 2 metrů. Seveřané na nich převáželi s úspěchem i koně a dobytek. Samozřejmě i otroky.

přemysl kubela vikingovéTolik tedy k vikinským lodím. Zbroj těchto válečníků sestávala z přílby různých typů, nikdy však nebyla ověnčena rohy, to je dodnes tradovaný nesmysl. Co se týká drátěných košil nebo šupinového brnění, asi si je nemohl dovolit každý bojovník. Výzbroj se pochopitelně v průběhu staletí měnila, viz obrázek.

Zatímco Norové a Dánové se soustředili na západ Evropy, švédští vikingové se vydali daleko na východ, do vnitrozemí dnešního Ruska, které po nich má jméno. Tomuto rozlehlému území říkali Gardaríki – „Země hradů“. V pozdější ruské (už křesťany) psané kronice Povesti vremennych letj se píše o tom, že Seveřané místní ugrofinské a slovanské kmeny zotročovali a trvalo to tak dlouho, až těmto kmenům došla trpělivost a Seveřané byli vyhnáni. Jenže pak Slovanům i Ugrofinům došlo, že si samotní nedokáží vládnout… Vyslali tedy moudří Slované posly k Seveřanům: „I vydali se s nimi tři bratři se svými rody, přišli ke Slovanům. Nejstarší Rurik se usadil v Novgorodu, druhý Sineus v Běloozeru a třetí Truvor v Izborsku. Od těchto Varjagů přešlo jméno – Ruská země… a dva roky zemřeli Sineus a jeho bratr Truvor. Celou zemi ovládl samotný Rurik a počal děliti města mezi své muže – tomu Polock, jinému Rostov, třetímu Běloozero. Varjagové v těchto městech byli cizinci, neboť podobně jako v Novgorodě bylo původní obyvatelstvo slovanské, v Polocku Kriviči, v Rostovu Merové, v Běloozeru Vepsové, v Muromu Murmci, ale Rurik nad nimi všemi vládl.“ Rurik zemřel patrně roku 787, ale jeho potomci vládli Rusku až do roku 1917. Romanovci, včetně posledního cara, byli vedlejší větví tohoto mocného rodu. Když tedy Rurik zemřel, podle pověsti vládl za jeho nezletilého synka Ingvara (slovansky Igor) poručník Helgi (slovansky Oleg). Ten rozšířil varjažské (tedy ruské) území z Holmgardu (slovansky Novgorod) a Aldeigjuborgu (Stará Ladoga) až po Konunggard (slovansky Kyjev). Vznikl tak mocný pohanský státní útvar, který dnes známe jako Kyjevskou Rus. Helgimu to však nestačilo, v roce 907 podnikl dokonce tažení na Konstantinopol. Neúspěšně. Ale už roku 911 to zkusil znovu. Na vikinských lodích se s ním přes Černé moře neplavili jen Seveřané, ale i Slované a Ugrofinové. Vznikl tak postupně nový národ – Rusové. Tentokrát už Byzantincům sklaplo, a aby se vyhnuli nepříjemné válce, uzavřeli s Helgim obchodní smlouvu. Tato smlouva byla pro Rusy nezvykle výhodná. Po Helgiho smrti roku 912 nastoupil na trůn tedy Rurikův jeho syn Ingvar. I on si dělal zuby na Konstantinopol. Po prvé zkusil štěstí roku 941. Jeho flotila byla ovšem poražena tzv. „řeckým ohněm“. Co to bylo za zbraň, to dodnes trápí učené hlavy. Možná to byla hořlavá tekutina na podobné bázi, jako dnešní napalm. Hořela prý i na vodě. Jenže Ingvar to nevzdal, v roce 944 na Konstantinopol – Miklagard, jak jí říkali Seveřané, vytáhl s flotilou znovu. Císař Roman s ním uzavřel raději novou obchodní smlouvu. Po Ingvarovi nastoupil na kyjevský trůn jeho syn Svjatoslav. Ten už nepoužíval severský titul konung, ale velikyj kňjaz – tedy „velkokníže“, pěkně po slovansku. Vládl pouhých deset let (962 – 972), ale dokázal z Kyjevské Rusi vybudovat skutečnou supervelmoc. Porazil Bulhary v Povolží. Zatopil pěkně židům z chanátu Chazarů a vůbec si dost zaválčil. Jeho syn a nástupce Vladimír vládl z Kyjeva v letech 980 – 1015, když předtím zlikvidoval s pomocí varjažských žoldnéřů své dva bratry Jaropolka a Olega. Roku 987 se na tohoto velkoknížete obrátil konstantinopolský císař Basileos II se žádostí o pomoc při potlačení vleklé vzpoury. Vladimír mu poslal 6000 varjažských válečníků a od té doby se císaři nechávali chránit věrnou Varjažskou gardou. Imperátor s touto pomocí vzpouru potlačil a Vladimírovi za odměnu dal svou sestru Annu za ženu. Vladimír se ovšem musel roku 988 nechat pokřtít. Což učinil a položil tak základy dnešního Ruska…

Tak. A Teď se z Východu podíváme zase na Západ. Seveřané s tu počínali podobně státotvorně, jako v Rusku, z nájezdníků se stali kolonisté. Už jsme si popsali, jak se vikingové usadili v ústí řeky Loiry. Jeden z jejich náčelníků, jist Rollo (Rolf), byl roku 911 poražen západofranským králem Karlem III. Moudrý monarcha ale uzavřel s Rollem smlouvu. Ta spočívala v tom, že Rollo se nechal pokřtít, Karel ho povýšil na vévodu (vskutku raketová kariéra) a uložil mu chránit pobřeží před jinými vikingy. Území, které dostal novopečený vévoda lénem, se od těch dob jmenuje Normandie. Byl to oboustranně výhodný obchod, protože Normani se brzy pofrancouzštili a jako takoví bránili svou novou vlast před dalšími nájezdníky ze Severu.

V Irsku byla situace jiná. Zde byla země rozdrobena mezi navzájem znesvářené keltské králíčky a Seveřané této situace dovedně využívali. Stávali se dokonce místními lokálními panovníky. Například dnešní Dublin vznikl na místě vikinského osídlení. Někdy zůstávali pohany, časem však i zde došlo k pokřesťanštění. Ke konečné porážce Seveřanů v Irsku došlo roku 1014 u Clontarfu, kde irský velekrál Brian Boru (941 – 1014) porazil dublinské Seveřany a vzbouřence z Leinsteru, sám však v bitvě padl.

V Anglii byla situace ještě složitější. Zde norští a dánští vikingové plenili o sto šest. Rozdrobená anglosaská království spolu bojovala podobně, jako tomu bylo v Irsku. Dánové, jak Seveřanům Anglosasové říkali, ovládali dlouhé roky například město York a celé pásy pobřeží až hluboko do vnitrozemí. Tomuto území pod seveřanskou vládou se říkalo Danelaw, doslova „Dánské právo“. Faktický sjednotitel všech královstvíček Anglie, Alfréd Veliký (845 – 899), ovládl i oblasti s dánským právem a Seveřané jeho vládu v podstatě respektovali. I zdejší vikingové se stále častěji nechávali pokřtít, protože z toho měli výhody. Například náčelník Guthrum byl Alfrédem poražen roku 884, nechal se pokřtít a vládl ve své části Anglie jako jeho leník se značnou samosprávou. Tedy obdobná situace jako v Normandii. V dalších letech Anglosasové a Dánové pomalu směřovali ke stále větší jednotě. V letech 1016 – 1035 bylo celá Anglie pod vládou Knuta Velikého (985 – 1035) jako část dánské říše.

V samotném Norsku se stal králem sjednotitelemHarald Krásnovlasý (asi 850 – 933). V Dánsku zase Harald Modrozub (asi 911 – 986). První z Haraldů začal vládnout své zemi tvrdou rukou a tak mu jeho nespokojení poddaní začali záhy utíkat daleko přes moře na západ. Nejdříve na Faerské ostrovy, Orkneje a Hebridy, ale hlavně na Island. Svobodomyslní osadníci zde odmítali uznávat královskou moc a roku 930 tu založili zákonodárné shromáždění Althing – „všeobecné shromáždění“. Tato památná instituce je spolu s Løgtingem na Faerských ostrovech a Tynwaldem na ostrově Man nejstarším fungujícím zákonodárným voleným shromážděním na světě (s vyjímkou z let 1800 – 1843). Althing také, bohůmžel, schválil přijmutí křesťanství za hlavní náboženství Islandu roku 999. Jak to bylo s přijetím křesťanství v Norsku, si můžete přečíst ve výborném článku zde: http://www.marobud.cz/christianizace_norskeho_kralovstvi.pdf . I Island však nakonec skončil rozhodnutím Althingu pod vládou norských králů roku 1262.

Přemysl Kubela skenování0001A nyní se dostáváme k tomu nejvelkolepějšímu, co se Seveřanům podařilo: K doplutí do Ameriky 500 let před Kolumbem. Jak se jim to povedlo bez kompasu, astrolábu a dalších navigačních pomůcek? Inu, měli svoje vlastní. Podívejte se dobře na tento obrázek. Takto měli vikingové rozdělené světové strany. Při plavbách přes Atlantik si dobře všímali letu ptáků a věděli, že směrem, kterým směřují, leží země. V noci byla obloha (pokud bylo jasno) plná hvězd – tedy doslova hvězdná mapa, podle které se mohli plavci řídit. Ale Seveřané znali i jakýsi dřevěný kompas. V roce 1948 učinil dánský archeolog Christen Leif Vebaek zajímavý objev ve zbytcích sídliště Seveřanů v Grónsku. Šlo o jakýsi rozlomený kotouč ze dřeva neznámého použití. Ten byl porýpaný a pořezaný za jistým účelem. Archeologové netušili, o co jde a tak ho uložili do depozitáře v kodaňském Národním muzeu. O mnoho let později námořní kapitán v důchodu Søren Thirlund za pomoci kriminalistů ( 🙂 ) záhadu podivného nálezu vyřešil: Zářezy na okrajích kotouče znamenají stupnici pohybu stínu na slunečních hodinách, který se v průběhu dne Přemysl Kubela kompas skenování0007mění a tak lze určovat jednotlivé světové strany! Viz obrázek. To ovšem není všechno. Pokud bylo mlhavo, Slunce nebylo vidět… Co tedy severští mořeplavci použili pro navigaci v tomto případě? Podle Guye Roparse z laboratoře pro laserovou fyziku na univerzitě ve francouzském Rennes na to měli islandský živec. Jde o druh průhledného kalcitu, který je relativně běžný i ve Skandinávii a dodnes je používán jako součást některých optických přístrojů. Islandský živec, který se formuje krystalizováním uhličitanu vápenatého, se ukázal jako dobrý polarizátor, a mohl se tedy stát základním materiálem pro tajemný sluneční kámen vikingů. Tento nerost se dá celkem jednoduše opracovat do kosočtverečného tvaru, jehož je k polarizaci zapotřebí. Takto vyrobený krystal má vlastnost depolarizovat sluneční světlo, tedy filtrovat je odlišně podle způsobu, jak je kámen orientován. Konkrétně sledujeme-li světlo přes krystal, produkuje dva odlišné svazky paprsků: Jeden běžný a druhý depolarizovaný. Jakmile pak otáčíme kamenem a dostaneme naprosto stejnou intenzitu u obou svazků, pak krystal ukazuje přímo ke Slunci. „Směr Slunce může být snadno zjištěn díky jednoduchému pozorování založenému na diferenciaci mezi oběma obrazy“. Tolik tedy k navigačním pomůckám, které mohly umožnit Seveřanům plavbu do Ameriky.

A nyní k samotnému objeviteli Ameriky (tedy prvnímu, kterého známe jménem). Byl to Erik Rudý (asi 950 – 1003). Erikův otec byl vypovězen z Norska pro jakousi vraždu. Odešel tedy na Island, kam moc norského krále ještě nesahala. Zde začal hospodařit na farmě, kterou později jeho syn Erik zdědil. Jenže zdědil i otcovu prchlivou povahu, i on kohosi zabil, a tak musel změnit bydliště. Ovšem, horká krev se ozvala znovu a Erik zabil tentokrát dva muže při rvačce o dřevo (na Islandu nebylo v té době už mnoho stromů). Byl obviněn a uznán z dvojnásobné vraždy Althingem. A roku 982 byl odsouzen k tříletému vyhnanství. Erik Rudý (přídomek získal kvůli barvě vlasů) nebyl žádný chudák. Mohl si dovolit vystrojit loď a vydat se na západ, tam, kde už asi před lety spatřil zemi jistý Gunnbjorn, který na ni však nikdy nevstoupil. A on tu zemi našel. Ve vnitrozemí byl sice věčný sníh a led, ale při jihozápadním pobřeží této neznámé pevniny byli podmínky k životu víc než dostačující. Erik a jeho posádka tuto zemi zkoumali po celé tři roky a vůbec netušili, že vlastně stanuli na ostrově, který patří k novému kontinentu. Ostrov pojmenoval Groenland – „Zelená země“. Tedy dnešní Grónsko. Zdá se vám ten název podivný? Inu, tehdy tam klima bylo výrazně teplejší než dnes, pobřeží zahříval Golfský proud a místní podnebí se mnoho nelišilo od toho na severu Norska nebo na Islandu. Ve fjordech ústily říčky z tajících ledovců plné ryb, rostly tu i lesíky bříz a dalších stromů. Byla tu úrodná půda (archeologové to potvrdili) a žírné pastviny. Tedy přesně to, co hledali obyvatelé už dost přelidněného Islandu. Roku 985 se Erik Rudý vrátil na Island a o „Zelené zemi“ vyprávěl. Podařilo se mu získat množství ochotných kolonistů. Islanďané sestavili flotilu 25 lodí a vyrazili k novému domovu. Do Grónska však kvůli mořské bouři dorazilo jen 14 lodí. I to však pro novou kolonii stačilo. Na knarrech si přistěhovalci přivezli i koně, dobytek, drůbež, ovce a vůbec vše potřebné k novému životu. Erik pro sebe a svou rodinu vystavěj dvorec Brattahlíð („Strmý kopec“), odkud pak moudře vládl severské kolonii v nové zemi…

přemysl kubela mapaErikův syn Leif Šťastný (asi 970 – 1020), sotva dospěl, už začal také pokukovat na západ… Co kdyby i tam ležela nová země? Kolem roku 1000 koupil loď od jistého Bjarniho Herjolfssona, který, když zabloudil kdysi cestou z Islandu do Grónska, měl takovou tajemnou západní zemi spatřit. Nepřistál však u ní. Leif to hodlal napravit. První zemí, na kterou odvážní Seveřané narazili, bylo pusté kamenité pobřeží, které Leif nazval Helluland – „Země plochých kamenů“. Dnes víme, že šlo o Baffinův ostrov. Mořeplavci odtud pluli k jihu. Další zastávka, po přeplutí dnešního Hudsonova zálivu, už byla nadějnější. Na pobřeží hustě rostly vysoké stromy. Leif Šťastný zdejší zemi pojmenoval Markland – „Země lesů“. Šlo o dnešní pobřeží Labradoru. Pokračovali podle pobřeží dál na jih. Nakonec přistáli u země, kterou Leif nazval Vinland. Prý to znamená „Země vína“, podle bobulí, které tu našli. Asi nešlo o vinnou révu evropského typu, ale jakési plody, které ji Seveřanům mohli připomínat. Dnes víme, že šlo s největší pravděpodobností o Newfounland. Sídliště, které zde Leif a jeho muži zbudovali, objevil roku 1960 norský badatel Helge Ingstad (1899–2001) u dnešního rybářského městečka L’Anse aux Meadows. Tak jako se Heinrich Schliemann držel Íliady, držel se Ingstad islandských ság a dokázal, že Evropané dopluli do Ameriky nejméně 500 let před Kolumbem.

Leif ve Vinlandu přezimoval, a o rok později se se zprávou o nové a bohaté zemi vrátil do Grónska. Později prodal loď svému staršímu bratru Thorwaldovi. Ten se vydal v jeho stopách a nalezl místo, kde Leif strávil první zimu. Pronikl dále než on, ale výprava se střetla s nepřátelskými domorodci, Seveřané je nazvali skraelingy – „řvouny“. Thorwald byl zraněm šípem do podpaží a zemřel. Mladší Leifův bratr Thorstein při vlastní cestě do Vinlandu podlehl nemoci a zemřel také. Dalším Seveřanem, který zkusil štěstí v nové zemi, byl Thorfinn Karlsefni, nový manžel vdovy po Thorsteinovi. Ten se zde kolem roku 1020 pokusil založit novou kolonii. Tři roky strávilo 60 mužů a 5 žen na místě, kde přezimoval už Leif Šťastný. Osadu však na stálo neudržel, protože i on se dostal do krvavých střetů s domorodci. Šlo patrně o předky dnešních Indiánů, možná i Inuitů. Poslední cestu do Vinlandu, o které víme z islanských ság, uskutečnila Leifova sestra Freydis Thorwalddóttir o pár let později. Ta skončila krvavým konfliktem mezi účastníky výpravy.

Gróňané nebyli díky svému malému počtu schopni udržet stálou kolonii na Newfoundlandu. Ohrožení domorodci byl prostě příliš velké. Je však téměř jisté, že se do Marklandu a Vinlandu vypravovali ještě nějaký čas pro dřevo, kterého byl v Grónsku nedostatek. Leif Šťastný také zavedl ve svém domově křesťanství. Gróňané tedy museli velice záhy platit i církevní daň, a k tomu se velmi hodily kožešiny ze západních zemí. V samotném Grónsku se Seveřané udrželi nejméně do roku 1408, kdy se podle církevních záznamů konala poslední svatba v kostele v Hvalsey. Podnebí se postupně ochlazovalo a zhoršovalo. Zemědělství přestávalo být možné a samotná pastva a rybolov už asi k uživení početnějšího osídlení evropského typu nestačil. Seveřané se z Gŕonska postupně vytrácejí… Někteří se možná stačili vrátit na Island, ostatní snad postupně vymřeli. Archeologům se zatím nepodařilo nalézt žádný důkaz o tom, že by byli vyhubeni Inuity nebo že by se z nouze uchýlili ke kanibalismu. Příběhy objevitelů nového světa se nám zachovaly na Islandu sepsané v Sáze o Gróňanech a v Sáze o Eriku Rudém. I v současné době dánští archeologové pokračují na vykopávkách a můžeme čekat další zajímavé objevy.

Co se týká samotného etnického původu vikingů, dnes už nemůžeme tvrdit, že šlo výlučně o Germány. Zcela jistě existovali i irští a ugrofinští vikingové. A i slovanští. Takzvaní Jómští vikingové z dnešního Wolinu v Polsku byli alespoň z části Slované jistě. Polský archeolog Przemyslaw Urbanczyk na základě nálezů některých zbytků domů z první kolonizační vlny na Islandu usuzuje, že jejich staviteli byli Slované. A to nikoliv jako otroci, ala jako svobodní lidé. V žádném případě se nejedná o žádné „árijsko-slovanské“ védistické blábolení. Urbanczyk v tv dokumentu Svět vikingů jasně říká, že už v první vlně kolonistů z Norska mohli být nějací Slované. Konec konců proč ne?

Hodně se toho napsalo i o odvaze a statečnosti vikingů. O jejich svéráznému přístupu ke smrti v boji. Pojďme se na to blíže podívat: V Sáze o Njálovi se vypráví, že když Kollu Egilssonovi v bitvě usekli nohu, zůstal stát na druhé a kriticky pravil: „To je daň za to, že jsem se nechránil štítem.“ Načež Koll zemřel. V téže sáze se na jiném místě vypráví, jak Thorgrímrovi, vetřelci do Gunnarova domu, zasadil Gunnar ránu kopím a zmizel. Kolemjdoucí chodec spatřil Thorgrímra a zeptal se ho: „Je Gunnar doma?“ Thorgrímr měl slušné vychování a tak odpověděl: „To nevím. Ale jeho kopí doma je.“ 🙂 . V Sáze o Grettim je zase popis této události: Atli jednou v noci koukal ze dveří do vlahé letní noci. V tom se přihnal Thorbjörn, a vší silou mu prohnal tělem kopí. Atli ještě stačil konstatovat: „Teď se s oblibou používají listové hroty na kopí.“ A zemřel. 🙂 . Samotné pohřební zvyky severských pohanů by byly na zvláštní samostatný článek. O tom, jak je zaznamenal arabský cestovatel Ahmed Ibn Fadlan v první polovině 10. století si můžete přečíst zde: http://www.baihaimaz.com/512-zprava-ibn-fotlanda .

gustav krum normanÉra vikinských nájezdů končí dne 14. 10. roku 1066 bitvou u Hastingsu. Tehdy porazili již pofrancouzštělí Normané vévody Viléma Levobočka (102 – 1087) posledního anglosaského krále Harolda Godwinsona (1022 – 1066). Nebohý Harold ještě o něco dříve stihl porazit a zabít třetího uchazeče o anglický trůn, norského vládce Haralda Krutého (1015 – 1066) v bitvě u Stamfordského mostu, ale u Hastingsu jeho elitní anglo-dánští huscarlové podlehli do železa zakutým Normanům, kteří válčili po francouzském způsobu. Viz obrázek. Sám Harold nalezl na bojišti smrt. Vilém, zvaný nyní „Dobyvatel“, se pevně usadil v Anglii a jako nový král jí vládl rukou v železné rukavici. Čas vikingů vypršel…

Tento krátký pokus o článek nemá být v žádném případě myšlen jako vyčerpávající pojednání o éře vikingů. Je to jen důsledek mého dlouholetého koníčku. Snad se Vám bude líbit 🙂 . Na závěr bych si dovolil citovat z knihy Helgeho Ingstada Kolumbus nebyl první: „Myslím na ty odvážné severské muže, kteří se pustili na širé moře v otevřených lodích, někdy i v doprovodu svých žen, ale bez kompasu, s pomůckami nad pomyšlení skrovnými. Měli v sobě sílu a touhu po dobrodružství, ale také jasný záměr najít novou a dobrou zemi, do níž by se jejich rod mohl přestěhovat a v níž by mohl žít…“

A o těchto mužích nám vyprávějí ságy a runové kameny.

Ilustrace: Přemysl Kubela (6x) a Gustav Krum (2x). Opět jsem neodolal, a přidal oblíbené ilustrátory svého dětství 🙂 .

Zdroje a doporučená literatura:

Johannes Brønsted: Vikingové. Orbis 1967.

Helge ingstad: Kolumbus nebyl první. Orbis 1971.

Aleš Skřivan, Petr Křivský: Moře, objevy, staletí. Mladá fronta 1980.

Hans Peter Jürgens: Všechny lodě plují k břehům. Olympia 1981.

Václav Patočka: Plachty objevují svět. Albatros 1983.

Václav Švarc: Na Vlnách řek a oceánů. Albatros 1984.

Leonid Repin: Po stopách slavných mořeplavců. Lidové nakladatelství 1989.

J. B. Vodák: Příběhy sedmi moří. Nakladatelství dopravy a spojů 1989.

Jaroslav a Renata Malinovi: Dvacet nejvýznamnějších archeologických objevů dvacátého století. Svoboda 1991.

Rosemary Burtonová a kolektiv: Cesty velkých objevitelů. Knižní klub 1994.

Hans-Christian Huf: Sfinga 2. Ikar 1998.

Lars Magnar Enoksen: Runy. BB/art 2003.

Christhoper Gravett: Hastings 1066. Amercom SA 2010.

Jiří Starý: Zákonem nechť je budována zem. Herrmann & synové 2013.

Reklamy
komentářů 33 leave one →
  1. Únor 4, 2017 7:23 am

    Ďakujem za článok, veľa informácií na malom priestore. Fakt super.

  2. Březen 9, 2015 3:13 pm

    Pro fanoušky Severu: Tady trailer na novou záležitost, která by dle mne měla být lepší, než sračkoidní „Vikings“ https://www.youtube.com/watch?v=eIfpC-oIQTc

    • tvuj tata permalink
      Duben 24, 2015 5:59 pm

      tak ten tvuj runestone není nic moc určitě to nemá ani zdaleka na Vikings ty jašture

      • Duben 25, 2015 10:49 pm

        Příště to zkus napsat česky, aby tomu rozuměl i někdo jiný, než skrelingové 😀

      • Rushwolf permalink
        Duben 27, 2015 6:37 am

        pán je znalec a gurmán… Vikings, to je asi jako žrádlo od Hrušky… když budu hodnej tak od Babici 😀

      • tyurcinene permalink
        Květen 24, 2015 7:11 pm

        tak ten RUNESTONE vypadá oproti Vikings hodně, ale HODNĚ lacině 😀 😀

      • Atli permalink
        Květen 25, 2015 1:06 pm

        Ono jde natočit něco kostýmově „lacinějšího“, než Vikings? 😀 To už i Sověti, když točili I na kamenech rostou stromy, si dali víc práce…

      • tyurcinene permalink
        Květen 28, 2015 2:28 pm

        koukni na trailer.. to stačí aby si pochopil 😀 😉 .. ps: Vikings není až tak špatný na efekt.. kostými se dají.. co jiného by si jim chtěl dát? původní kostými původních vikingů? 😀 .. lepší než v 90% historickych filmech či seriálech podle mě.. 😀

  3. Prosinec 1, 2014 2:17 pm

    Velice zajímavý článek o ještě zajímavějším objevu. Uvidíme, co na to další odborníci: http://sagy.vikingove.cz/medailon-z-doby-haralda-modrozuba/

  4. Srpen 19, 2014 12:47 pm

    Zajímavé nálezy ze Švédska: http://procproto.cz/historie/vikingove-ve-sluzbach-rimske-rise/

  5. Anonymní permalink
    Červenec 17, 2014 12:24 pm

    V kinech se brzy objeví film, který by si zájemci o Sever neměli nechat utéct: http://www.kinoprenosy.cz/30–zari-2014-pripluji-na-platna-ceskych-kin-vikingove-na-zaznamu-vyjimecne-vystavy-z-britskeho-muzea-p183.html

  6. Luboš V permalink
    Červenec 3, 2014 4:40 pm

    je to vybornej clanek skoda ze tu neni vic obrazku

    • Červenec 3, 2014 5:23 pm

      No… obrázky 🙂 Do článků se snažím vybírat české autory a jejich obrázky. Tady jsou to dnes, bohůmžel, neprávem zapomenutí malíři Gustav Krum a Přemysl Kubela. Pokud by těch obrázků bylo více, asi by se článek už dost natáhl, což některé čtenáře může odrazovat. Jinak, v těch knihách, co uvádím ve zdrojích, je obrazové dokumentace spousta. Ale moc díky za názor 🙂

  7. Červen 28, 2014 8:14 pm

    Vilém Levoboček se zcela jistě nenarodil v roce 102 🙂 Jinak velmi chválím, informacemi nabitý článek, musel Ti dát dost práce. Palec nahoru!

  8. Frostík permalink
    Červen 23, 2014 6:50 am

    Tak Mysliči, jak se postavíš k mnou předloženým důkazům? Jak je to s lodí z Gokstadu a dnešní typizací drakaru? U knarru jsem se přehlédl, to máš správně a tímto se omlouvám.

    • Červen 23, 2014 12:33 pm

      Jestli se nepletu, tak jsme se o tom bavili v sobotu 😀 😀 😀 😀 A o Gokstadské lodi tam máš celý odkaz, už jsi to přečetl?

      • Frostík permalink
        Červen 23, 2014 3:00 pm

        Tak je tam ta obšívka z houžví nebo ne? kopíruju – “ Byla objevena už roku 1800 v Gokstadu. Je celá z dubového dřeva a zachovala se v dobrém stavu. Vzdálenost mezí dvěma vaznicemi měří asi 23,30 metrů, střední šíře 5,25 metrů. Hloubka od obrubnice po spodní hranu kýlu činí asi 1,95 metrů. Celková váha trupu a lodní výstroje se odhaduje asi na 20 tun. Kýl a obě vaznice jsou zhotoveny vždy z jednoho kusu dubového dřeva, stěn lodi jsou tvořeny 16 plaňkami, z nichž 9 bylo pod vodní hladinou. Řady planěk byly s lodními žebry spojeny houžvemi“ a co si četl v tom popisu? Nýty

      • Červen 23, 2014 5:59 pm

        A kde píšu, že je zhotovena z houžví? 😀 A ani jsem ti to v sobotu netvrdil 😀

  9. ewige permalink
    Červen 22, 2014 5:56 am

    Technicky dotaz. Rurik zemřel v roce 787 nebo 878? 🙂

  10. whitegolfer permalink
    Červen 19, 2014 6:39 pm

    Mmj: Náš sv. Václav má vikingskou helmu……. ´=)

  11. Frostík permalink
    Červen 19, 2014 2:24 am

    Pár technických… Jak jsi přišel u drakarů na ty houžve? A co to vyjmečné veslování? Nevíš, že přímou plachtu jde použít při zadobočního větru jen do 45 stupňů (na obě strany) od osy plavby?

    • Červen 19, 2014 5:12 am

      Koukni do zdrojové literatury, případně do odkazu na tu loď, který jsem sem dal.
      Vše je tam popsáno. V té literatuře dokonce v několika knihách a údaje se shodují. Pokud se ti nechce koukat do knih, doporučuju dvoudílný tv dokument „Svět vikingů“:.

      • Frostík permalink
        Červen 19, 2014 6:47 pm

        Ty knížky co uvádíš, většinou mám. Kupoval jsem si je jako dítě. V tom dokumentu co jsem viděl rekonstrukci drakaru byla obšívka přibitá. Přivazovanou obšívku dělali hlavně arabáči. Stáhl jsem si to a zkouknu to. Co se týče veslování, za tím si stojím.

      • Červen 19, 2014 6:49 pm

        Tak si to přečti v těch knihách ještě jednou, i s tím veslováním. Konkrétně u Bronsteda.

      • Frostík permalink
        Červen 19, 2014 6:58 pm

        Myslím, že dnešní poznatky jsou o 47let dál a rekonstrukce potvrzují kovové spoje.

      • Červen 19, 2014 7:06 pm

        Ty sis to vůbec nepřečet 😀 To je jako s těma Mykénama 😀 Kdyby jo, věděl bys, že houžve se na Severu používaly dříve, než hřebíky 😀 Znovu si prostuduj ty materiály. 😀 😀 😀 A nejdřív čti a pak se dohaduj.

  12. Červen 18, 2014 5:46 pm

    Moc dobré stránky o Vikinzích jsou zde: http://sagy.vikingove.cz/ , tak neváhejte a koukněte 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: