Skip to content

Pouto krve a země

Květen 25, 2014
tags:

Krev a půda. Heslo, při němž se mnohým ihned rozblikají varovné kontrolky a v hlavě se rojí myšlenky o extremismu či jiném –ismu. Proč? Jen proto, že jej užívali i nacisté, proto, že šlo i o jeden z pilířů jejich programu? Je to podobné jako se svastikou, ne-li úplně stejné. Dějiny píše vítěz, tudíž je dnes automaticky vše co používali nacisté špatné a zavrženíhodné. Ovšem tato úvaha nebude o nacionálním socialismu, tato úvaha se politikou zabývat opravdu nebude. Pokud zde někdo nalezne opět nějaké explicitní důkazy, je to pouze jeho domněnka, neboť autor článku je zcela apolitický a veškeré světové ideologie považuje za pouhé nástroje k ovládání mas.

Co tedy rozumět pod pojmem „krev a půda“. Ono heslo se poprvé objevilo někdy v 19.století v Německu. Začali jej používat nacionalisté, kteří hlásali návrat k venkovu, návrat k tradičnímu způsobu života, kdy život městský považovali za zdegenerovaný. Vyjadřovali jím také jakousi národní hrdost a pospolitost, spojení s rodnou zemí a půdou na níž hospodařili již otcové jejich otců. Nacismus se později této myšlenky samozřejmě chopil a ještě více ji propracoval.

V dnešní době se stalo velmi módní záležitostí, zejména v jistých kruzích, stydět se za svou zem i za svůj národ a snad i za svůj původ. Co je vlastně národ? Shluk lidí, kteří mluví stejným jazykem, žijí na společném území. Útvar nazývající se národ po pravdě také moc neprožívám, neboť jde dnes o upadající výtvor, jehož příslušníci mají vesměs společný pouze jazyk. Každý jedinec má často jiné hodnoty a představy a je velmi těžké, často až nemožné, je sladit dohromady. Navíc pojem „národ“ je až příliš abstraktní. Nedokážu totiž udržovat pospolitost s tisíci dalších lidí, které neznám a zřejmě je ani v životě nepotkám. Pospolitost dokážu udržovat pouze s těmi, které znám osobně, znám jejich tváře, jejich myšlení a jednání. Představují pro mne tudíž v podstatě mé blízké, mé soukmenovce. Tudíž národ je v dnešní době pro mne nefungujícím útvarem. Ale stud za něj nepociťuji. Narodili jsme se jako součást tohoto „národa“. To, že nefunguje je věc jiná. Jak z toho ven? Cest je vícero. Můžeme se za něj stydět, může nám to být jedno, nebo se můžeme v tomto útvaru pokoušet vytvářet fungující skupiny či kmeny, které budou založeny na společných hodnotách, ideálech, náboženstvích. Kmeny, které se budou snažit být na systému i třeba na samotném národě víceméně nezávislé. Protože systém a stát sám o sobě nikomu nepomůže, to ani není jeho role, i když „demokraté“ budou tvrdit opak. Samozřejmě v současných podmínkách nelze takovéto odtržení brát doslovně. Co však bude pro tyto kmeny a jedince v nich společné? Bude to právě ono zmiňované „pouto krve a země“. Protože mluvíme stejným jazykem a žijeme na stejném území. Je to sice značně primitivní, pro někoho možná extrémistické, ale na druhou stranu naprosto jasné. Tohle je pouto krve a země. Předkové většiny z nás zde žili po staletí a je úplně jedno k jakému se kdo z nich hlásil etniku. Žili zde po staletí a je úplně jedno zda byli dobří či zlí, je úplně jedno, zda byli pohané či křesťané, protože často neměli na výběr. Je úplně jedno jak se nazýval útvar ve kterém existovali, neboť oni zde žili a nyní zde skrze jejich krev žijeme my. Na této půdě, žijeme spojeni dávným poutem. Není to o státním zřízení, o volbách, o národním cítění. Není to o hrdosti, když se vezou medaile, protože to je pouze slabý odvar skutečné kmenové pospolitosti. A není to ani o nenávisti k cizincům a všemu cizímu, neboť poznání jiných kultur člověka dozajista obohacuje. Na druhou stranu je to o přirozenosti, což znamená, že i cizí může přijít o zuby, když se bude snažit zavádět zde svá pravidla.

Žijeme v této kotlině obklopené horami, mluvíme řečí, kterou nás naučili naše matky, kráčíme po zemi, která je solená potem našich otců. Ale kam vlastně kráčíme…

Dnešní globalizovaný svět a společnost poutem krve a země opovrhuje a zařazuje jej do škatulky extrémismu. Multikulturní propaganda nám ukazuje, že svět je krásný a barevný. Což je pravda, ale pokud všechny kultury smícháme do jednoho kotlíku a budeme vařit guláš, výsledkem bude pouze šedivý, univerzální svět. Svět, který bude stejný ve své univerzálnosti a šedi. Proto nezapomínejme na své kořeny, ať již vyrůstají odkudkoliv. Nezapomínejme na řeč, kterou nám naše matky zpívaly ukolébavky, nezapomínejme na slova, kterými nám naši otcové ukazovali cestu životem, ať byla jakákoliv.

Pouto krve a země je v každém člověku, a je jedno, zda je bílý, černý, žlutý nebo zelený. Lidstvo se v nynějších časech opět dává do pohybu, zdá se, že opět nastává velké stěhování národů. Je otázkou, zda se také vydat na cestu, nebo setrvat ve svém teritoriu. Setrvat a bránit své území, nebo se vydat na dalekou cestu?

My, kteří jsme spojeni poutem krve a země, my zde prozatím setrváme…

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: