Skip to content

Pohanství, kalokagathia a olympijské hry

Duben 13, 2014
tags:

mapa skenování0001Hned z kraje tohoto pokusu o článek musím poděkovat Rushwolfovi a Šroubovi, kteří mne na toto zajímavé téma navedli. Když jsem tu nedávno psal o módní obezitě u některých pohanů: https://pohanskykruh.wordpress.com/2014/04/05/typologie-pohanskych-posuku-aneb-klice-od-tucnaku/ , netušil jsem, kolik dotčených se ozve. Není to rozhodně tak, že bych nějak nenáviděl tlusté lidi. Pokud má někdo třeba špatnou štítnou žlázu, za to, jak vypadá, samozřejmě nemůže. Lenost a vyžranost je něco úplně jiného a mělo by to být po zásluze pranýřováno. Ale podívejme se na to, jak to bylo s fyzičkou ve starém Řecku a Římě, jak to viděl antický člověk. Protože ať se to některým „pravověrným“ líbí nebo nelíbí, Antika je matkou i naší (ať jakkoli nedokonalé) civilizace.

Řekové měli pro soulad těla – σώμα (sóma) a ducha – ψυχή (psyché) zvláštní výraz: Kalokagathia (καλοκαγαθία), tedy pojem, který vyjadřuje názor a přesvědčení, že krásné a dobré, tělesná krása a ctnost patří k sobě a jsou tedy nedílnou součástí jednoho. Co není zároveň dobré, nemůže být krásné. Jde o přirozený soulad tělesné i duševní krásy, statečnosti, ale i občanských ctností (tedy jakési prvotní vlastenectví). Nositel kalokagathie mohl být aristokrat (tedy šlechtic), ale i obyčejný občan řecké polis, například hrnčíř nebo kovář. Tedy každý svobodný muž. Koneckonců, Řekové něco obdobného očekávali i od svých žen. Jak velký byl řecký svět, můžete vidět na mapce.

Tedy co se snažím říci: Správný Řek nezanedbával ani tělo a už vůbec ne ducha. Kupříkladu v Athénách byla školní docházka povinná pro chlapce (děti plnoprávných občanů) už od sedmého roku. Stát na to příliš nedohlížel, ale patřilo k dobrému zvyku, že každý hodnotný člen athénské polis uměl číst a psát. Řekové dělili vzdělání na musické a gymnastické. Do musických oborů Heléni počítali vše, co patřilo k duševnímu vzdělání, které bylo pod patronací Múz, dcer boha Dia a ochránkyň umění a věd. Gymnastika, pravzor dnešního tělocviku, byla také velmi prestižní záležitostí. Jejím cílem bylo utužení těl chlapců k práci a válečnictví. Kluci se cvičili kupříkladu v běhu, zápolení, skoku do dálky, plavání nebo házení disku a oštěpu, boji s mečem, zvedání těžkých břemen a dalším dovednostem. Slavný Plútarchos (46 –120 n. l.) byl ostatně už tenkrát toho názoru, že „Zdravé tělo v mládí je základem zdravého stáří“. Obézních dětí tehdy mnoho nebylo. Dovedete si představit, tu ostudu, co by nějaký malý buřt zažíval při cvičení hodu oštěpem nebo běhu?! Řekové si prostě nemohli dovolit tlusté potomky, byla by to pro ně hanba. Tělocviku a boji učil chlapce takzvaný paidotribés v tělocvičně – gymnasionu. Tam cvičili i dospělí občané řeckých městských států.

Trochu jinak tomu bylo u dívek, ty se ze vzdělání mnoho netěšily a ze cvičení také mnoho ne. To ovšem neznamená, že Řekyně si mohly dovolit být obézní, to ani náhodou! Ideál ženské krásy byl pro Řeka jasný: Štíhlá žena, dobrá žena. Ve Spartě tomu bylo trochu jinak, ale o tom si ještě povíme.

GUSTAV KRUM TROJA KKTeď se podíváme na ostudu Řecka: Spartu. Ano, čtete správně, ostudu Řecka. Část ne moc dobře informované veřejnosti dodnes (nejspíše i pod vlivem totálně nehistorického filmu 300 – Bitva u Thermopyl) Spartu nesmyslně adoruje. A to se děje i mezi částí pohanů. Sparta měla samozřejmě nejvýkonnější armádu ze všech polis, ale právě tady je kámen úrazu. Kalokagathia ve Spartě prostě nefungovala. Duše tu dostávala pořádně na frak. Zkuste si najít nějakého spartského filozofa nebo umělce. Schválně kolik jich najdete. Ve Spartě se každý muž i žena museli zcela podrobit potřebám státu. Proto také tato polis věnovala dětem a jejich výchově velkou pozornost. Cílem této „výchovy“ (nebo vlastně výcviku) bylo vybudování totálně válečnické společnosti na bázi podobné militantnímu komunismu. Pokud se dítě nenarodilo zdravé a mělo nějaký zjevný defekt, bylo odloženo do Taygetských hor a ponecháno svému osudu. Zdravý chlapec byl vychováván do šesti let doma matkou. Spartská manželka byla sama vychovávána velmi přísně ke kázni a poslušnosti svému manželovi, ale také fyzicky cvičila a sama vedla děti k otužilosti a síle. V sedmém roce života přebíral výchovu chlapce stát. Státní dozor trval až do třiceti let věku mladého muže, teprve tehdy se mohl oženit a založit rodinu. Z počátku bylo dítě přiděleno k družstvu v jakémsi internátu, kterému velel dvacetiletý mladík. Tohoto velitele museli chlapci vždy a všude poslouchat, jinak byli bičováni. Od svého velitele se také učili. Měli málo stravy, jen lehké oblečení, chodili bosi. Cvičili běh, skok, zápas, házeli diskem a oštěpem, ale hlavně se zdokonalovali v boji. Sem tam se věnovala pozornost i čtení a psaní, ale na rozdíl od Athén nebo třeba Théb to nebylo nijak žhavé. Ve dvanácti letech výchova nabrala grády. Mladíci stále dostávali jen velmi málo jídla. Proto směli krást, ale nesměli být chyceni. Pokud se při krádeži nechali chytit, byli potrestáni, pokud nebyli chyceni, byli pochváleni. K oblečení měli jen jednoduchý oděv, spali jen na rákosové rohoži. Museli se otužovat a každý rok byli bičováni do krve, přičemž nesměli projevit bolest. Směli se už účastnit společných hostin mužů, naslouchali tak jejich hovorům o státu, o dobrých i špatných činech a rozšiřovali si tak své názory a vědomosti. Pokud se jich na něco starší mužové zeptali, museli krátce (lakonicky) odpovědět. A tady se dělo něco, za co se ostatní Řekové Sparťanům pošklebovali. Dostáváme se k pederastii. Ano, čtete dobře. Sparťané byli vyhlášení kuřpytlíci. To, co bylo jinde v Řecku tolerováno, se ve Spartě stalo normou a pravidlem. Ano, tak moc se jim válečnický dril dostal pod kůži. Právě proto si Spartu za svůj vzor zvolil šéf štábu SA Ernst Röhm. Řadoví členové SA ovšem nechutné zvyky svého velitele nesdíleli a sám Áda s teplajzníky v NSDAP zatočil v roce 1934. Ale zpět ke Spartě. Od dvaceti let si mladík nechával narůst vousy a vlasy a stal se vojákem – hoplítou, tedy bojovníkem v plné plátové zbroji z bronzu, viz obrázek. Teprve od třiceti let se stává plnoprávným občanem, zakládá si vlastní rodinu, smí se tedy oženit nebo žije u otce nebo staršího bratra. Vojenský život byl pro muže povinný až do šedesáti let věku. Jak tedy vidíme, ve Spartě sice byli teplouši, ale tlusťoch tam nejspíš nepřežil. Protože duševní stránka Sparťanů zakrněla, Sparta skončila dost neslavně. Bratrovražedné války mezi řeckými polis ji vyčerpaly, a protože vnitřním křížením totálně zdegenerovala, stalo se to, co se stát muselo: Filipovi a Makedoncům už nestála ani za okupaci. Když Řecko obsadil Řím, senátorská delegace s údivem hleděla na zablácenou vesnici, ve kterou se Sparta proměnila. Zbylí obyvatelé se živili chovem ovcí a koz, někteří se dokonce rodili se šesti prsty. Kdysi občané Sparty nemuseli pracovat, na všechno měli otroky. Takhle to totiž dopadne, když kalokagathia nefunguje…

olympia-5A nyní se podíváme na to, co je třeba na Řecku obdivovat dodnes: Olympijské hry.Protože právě v olympijské myšlence se kalokagathie dovádí k dokonalosti. Byly pořádány od 8. stol. př. n. l. do 5. stol. n. l. každé čtyři roky v Olympii. Viz obrázek. Konaly se v srpnu nebo září k poctě nejvyššího řeckého boha Dia Hromovládce. První olympijské hry rozjel lidský král Ífitos 8. 7. 776 př. n. l. To je také počátek řeckého kalendáře. Tohoto moudrého monarchu trápilo to, že rozhádané městské státy Řecka se vzájemně oslabují v nikdy nekončících válkách všech proti všem. Otázal se tedy v proslavené Delfské věštírně, co se s tím dá dělat. A Pýthie dala radu, kterou jí zjevil sám bůh Apollón: „Obnov hry, které kdysi založil hrdina Héraklés“. Ve Spartě tehdy vládl na toto město nezvykle moudrý zákonodárce Lykurgos, který se k nápadu ihned připojil. Ífitos s Lykurgem tedy přišli s něčím, do té doby nevídaným: Založili tradici panhelénských (tedy všeřeckých) sportovních her, kam mohla vyslat své borce každá řecká polis, která se v tu dobu zdržela války proti jiným Řekům. Nazvali to ekecheriá – doslova „zdržení se rukou od zbraní“. Znamenalo to i to, že účastníkům her bylo zaručeno bezpečné cestování na hry i z her, věčná neutralita Olympie a vše se zapsalo na takzvaný Ífitův disk, který byl uložen v chrámu bohyně Héry.

Na první olympiádě se ještě soutěžilo pouze v jedné disciplíně. V běhu na délku jednoho stadia (192,7 m). Později přibyl dvojitý běh na délku dvou stadií s obrátkou a dlouhý běh, zprvu na 7, pak na 12 a nakonec na 24 stadií (4 615 m). Na osmnáctých hrách byl program rozšířen o velmi populární zápas a hlavně pentathlón – pětiboj. Ten se skládal ze skoku do dálky, běhu na 1 stadion, zápasu, hodu diskem a oštěpem.Opět tedy nic pro buřty a nechutné obézy. Další disciplíny postupně přibývaly. Například box – pygmé. Tenbyl zaveden roku 688 př. n. l. Zde bylo dovoleno vše kromě chvatů, držení soupeře a úderů na pohlavní orgány, kousání a vymačkávání očí. Boxeři měli pěsti ovinuty řemeny, později si navlékali i předobraz moderních rukavic. Konec „mače“nastal tehdy, když se jeden z dvojice vzdal nebo zůstal bezvládně ležet na zemi. Při dlouho trvající nerozhodnosti nařídil rozhodčí klimax – jeden dal úder druhému, který se nesměl krýt. Když to vydržel, stal se vítězem. Prvním šampionem se stal Onomastos ze Smyrny. Roku 520 př. n. l. byl zařazen velmi prestižní běh těžkooděnců – hoplítů. Muži v této disciplíně běhali přes stadion v plné bronzové zbroji, avšak beze zbraní, které byly zakázány. Tato soutěž měla připomínat důležitost vojenského výcviku v každé polis. Ano, každý svobodný řecký občan byl povinen sloužit v armádě svého města. A opět se dostáváme k tomu, že obézní jedinec byl v Řecku prostě nepřijatelný, protože nemohl sloužit ve vojsku! To se GUSTAV KRUM ŘEČTÍ HOPLÍTÉprostě netolerovalo. Pokud jste byli Řekem, bylo vaší povinností nebýt buřt. Jak taková zbroj hoplíty vypadala, můžete vidět na obrázku. Samotná bronzová přílba vážila asi 5 kg, takže tento sportovní výkon byl skutečně jen pro opravdové muže hodné toho jména. Ale pozor! V Olympii se nesoutěžilo jen ve fyzičce! Na své si přišli i muži slova: Roku 396 př. n. l. byla zavedena i soutěž v mluveném slovu, soutěžící recitovali například Homéra. Tedy opět kalokagathia v celé své kráse. Disciplín byla samozřejmě celá řada a nemá cenu je tu všechny vyjmenovávat. Soutěžili výhradně muži. A to tak, že nazí (tedy mimo běh těžkooděnců samozřejmě). Ženy nesměly. Proč? No prostě proto J. Legenda praví, že na devadesáté čtvrté hry dorazila vdova Kallipateira, přestrojená za trenéra svého syna. A ten zvítězil. „Trenér“ se v rozrušení prozradil a nastal poprask. Pouze z úcty k jejímu otci, bratrům a synovi – všichni byli olympijskými vítězi – unikla trestu smrti. Od tohoto politováníhodného incidentu museli i trenéři být nazí. Zajímavá je i odborná terminologie v názvosloví borců. Pokud byl soutěžící amatér, říkalo se mu idiotés (opravdu, nedělám si legraci J ). Pokud byl profesionál, byl to athlétés. Olympijský vítěz získal respekt ve všech oblastech života. Vítězství na olympijských hrách bylo ceněno, tak vysoko, jako vítězství vojevůdce ve válce. Ve své polis byl borec velkolepě uvítán. Nejprve zamířil do chrámu, kde vzdal děkovnou oběť bohům a věnoval jim svůj vavřínový věnec. Pak vláda a rada města uspořádala na jeho počest slavnostní hostinu v prytaneiu, kde měl od té doby zadarmo stravování. Vítěz byl často osvobozen od některých nebo i všech daní. Měl též právo nechat si postavit sochu – bohatí si ji zaplatili sami, chudým ji zacvakalo město. Účastnit her se mohli jen a pouze Řekové. Když bylo Alexandru Makedonskému umožněno soutěžit roku 496 př. n. l. v běhu, nezvítězil sice, přesto ale vyhrál v tom, že do té doby polobarbarští Makedonci byli přijati do Řeckého národa. I Římané obdivovali olympijskou myšlenku a podporovali ji. Například budoucí druhý císař Tiberius (42 př. n. l. – 37 n. l.) soutěžil v Olympii též. Jenže on byl Říman, jak to tedy zaonačit? Svůj „řecký původ“ tedy poněkud zajímavě a složitě vysvětlil tak, že je potomkem trójského hrdiny Aenea, zakladatele Říma. Chytří Řekové mu na to kývli a vydělali na tom, začali totiž hromadně získávat Římské občanství. Ve 4. století n. l. olympijské hry čelily útokům křesťanů, byly to koneckonců pohanské slavnosti. Roku 394 n. l. vydal císař Theodosius I. přísný zákaz konání her. Obyvatelé impéria mohli vesele tloustnout a klanět se ukřižovanému Židovi.

GUSTAV KRUM LEGIONÁŘI dědicové Řeků, Římané si zakládali na souladu duše a těla. Za Republiky to bylo obzvláště patrné. Pokud chtěl mladý muž ze senátorské vrstvy zasedat v senátu, očekávalo se od něho, že bude nějaký čas sloužit jako tribunlegiích, nejefektivnější armádě starověku. No a jsme zase u toho, když byl Říman tlustý, nemohl dobře bojovat, když nebojoval, byl považován za nezpůsobilého pro politickou kariéru. Takže opět buřti a obézové měli peška. O no to vůbec v legiích bylo hodně o fyzičce. Takový obyčejný legionář byl totiž pěšák a veškerou výzbroj a výstroj si nesl sebou. Nikdo ji za něj netahal. Viz obrázek. V počátcích římské Republiky byla výchova malých Římanů prostá a přísná. Jejím cílem bylo v dětech vypěstovat známé starořímské pohanské ctnosti: Úctu k starším, mravnost, zbožnost, poslušnost, sebedůvěru, vytrvalost, vlastenectví, bojovnost, střídmost a důstojnost. Děti vychovávali především rodiče. Matky dcery, otec syny. Základní znalostí každého Římana bylo umět číst, psát a počítat. Otec také často své syny zasvěcoval do poněkud odbornějších znalostí: Učil je orat, jezdit na koni, plavat, zacházet se zbraní, ale také náboženským obřadům a základním znalostem zákonů. cvičenky po_ada_2_str_nka_4_obraz_0001_jpg_4bc2dc7e5aPo dlouhou dobu také v republikánském Římě patřilo k dobrému vychování i to, že mladý patricij se musel vyučit nějakému řemeslu. Otec často svého potomka brával také na společenské schůzky na forum, aby z řečí a jednání starších sbíral zkušenosti. Své syny vychovávali sami i známí římští státníci jako byl Cato, Cicero či Augustus nebo Vespasián. V módě u vyšších vrstev frčelo vše řecké. Mít řeckého učitele patřilo k dobrému tónu. Pokud váš syn ovládal umění rétoriky, mohl se dát na politiku. Muž musel být fyzicky zdatný a bylo jedno, k jaké občanské vrstvě patří. Ani u žen se nijak nezanedbávalo fyzické cvičení. Viz mozaika ze sicilské vily Romana del Casale. Dobře si obrázek prohlédněte, není na něm žádná tlustá bečka. Římský občan, pokud byl nemajetný, měl v podstatě stejná GUSTAV KRUM LÁZNĚ skenování0001práva, jako bohatý. I chudý Říman mohl navštěvovat veřejné lázně zdarma nebo za malý poplatek. Zde mohl pokecat o politice, obchodu, ženách a všem možném. V teplé i studené koupeli spláchl pot a dřinu své práce. Mohl si tu zacvičit, ale i půjčit nějaké svitky na čtení. Prostě ideální místo pro tělo i mysl J . Ani Římané tedy za Řeky nijak nezaostávali v souladu těla a ducha. Největší a nejvelkolepější lázeňský komplex nechal v Římě vybudovat imperátor Caracalla mezi lety 212 a 216 n. l. Rozkládal se na přibližné ploše 25 hektarů. Budova lázní byla dlouhá 228 metrů a široká 116 metrů. Její výška se odhaduje na 38,5 metru. Předpokládá se, že lázně dokázaly pojmout až 1600 návštěvníků. Celý areál byl obehnán vnějším prstencem budov o zhruba čtvercovitém půdorysu o rozměrech 337 x 328 metrů. Viz rekonstrukce na obrázku. Muselo to být prostě úžasné místo! A sloužilo skutečně celé k očistě těla i mysli.

pompeje skenování0007Ovšem, je nutné zmínit ještě jednu záležitost, která se vztahuje ke „sportu“ v Římě: Gladiátorské hry. O nich jsme si povídali zde: https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/09/11/koloseum-rimska-arena-smrti/ . Tady by bylo dobré podívat se na jednu událost, která se stala při gladiátorských zápasech v Pompejích roku 59 n. l. Tehdy občané Pompejí fandili jedné gladiátorské škole, zatímco občané blízké Nucerie jiné. Co z toho vzniklo, připomíná střetnutí dnešních fotbalových hooligans, viz obrázek. Tacitus o tom píše: „V téže době povstalo z nepatrného incidentu při gladiátorských hrách, které pořádal Livineius Regulus, velké vraždění mezi obyvateli Nucerie a Pompejí… Nejprve si navzájem spílali, jak to bývá u soupeřících venkovských měst, pak se ale chápali kamení a konečně došlo na meče. Vyhrál lid Pompejí, kde se představení konalo… Císař předal vyšetření té věci senátu, senát zase konzulům. Když to bylo znovu předloženo senátu, byla Pompejanům obecně zakázána na deset let představení tohoto druhu a byly rozpuštěny nezákonně ustavené spolky. Livineius a ostatní, kteří podněcovali ten nepokoj, byli potrestáni vyhnanstvím. (Letopisy 14. 7)

Ideál antické krásy můžeme dodnes vidět i my na sochách, které se z té doby dochovaly. Uchvacují nás dodnes. Ne každý Řek nebo Říman tak vypadal. Ne každá řecká či římská žena tak vypadala. Ale chtěli tak vypadat! Samozřejmě, v dobách římského dominátu a pozdější Byzantské říše už tomu bylo jinak, tehdy se řecko-římské pohanské ctnosti ohledně těla a ducha vytratily. Ale dnes možná nadchází čas znovu je obnovit, pokusit se vzkřísit tak báječnou věc, jakou je kalokagathia…

Ilustrace: Gustav Krum (tady jsem prostě nemohl odolat a přidal obrázky tohoto rodáka z Jihlavy, oblíbeného ilustrátora mého dětství J )

Zdroje: Pavel Augusta, František Honzák: Jak se žilo ve starověku. Abatros 1989.

              Jan Burian, Pavel Oliva: Civilizace starověkého Středomoří. Svoboda 1984.

             Gerhard Löwe, Heinrich Stoll: Antika A B C. Orbis 1974.

             Joachim Fernau: Od Olympu k Akropoli. Brána 2000.

             Paul Wilkinson: Pompeje, poslední den. Euromedia Group 2004.

             Jane Mc Intosh, Clint Twist: Civilizace. Ottovo nakladatelství 2002.

             Kolektiv autorů: V dobách starověkého Řecka. Svojtka a Vašut 1997.

Advertisements
komentářů 31 leave one →
  1. Březen 13, 2015 7:39 am

    Výtečný a vůbec ne idealistický článek. Staví zrcadlo společnosti, která produkuje místo komplexních osobností schopných kritického myšlení různě deformované invalidy vhodné pouze pro služný výkon práce pro vrchnost. Kalokagathiá je reálný koncept návratu ke komplexním osobnostem jako nejlépe disponovaným občanům schopných spoluurčovat vývoj země a společnosti.

    • Březen 13, 2015 1:48 pm

      Ano. Znám pár lidí, kteří se tyto ideály, i když jim říkají trochu jinak, snaží vzkřísit.

  2. Červen 4, 2014 8:12 am

    no já nevim…vem si dnešní dobu. kult těla je hodně silný (nic proti), různé posilovny,fitka,sportoviště,všude je jich co hrdlo ráčí,sportovci jsou jedni z nejuznávanějších a nejlépe placených osobností a přesto většinová populace je uplně jiná…podle mě jestli byli řekové a naši předci hubenější tak to bylo spíše tím že měli míň potravy a více museli makat…sice zajímavý článek ale podle mě vpodstatě zcestný,sou to jen idealizované poznatky…

    • Červen 4, 2014 12:40 pm

      Ale já vím… Dole je vypsaná literatura, z které čerpám. Stačí ji otevřít. Knih o Antice je spousta. Tolik o tom, co je a není zcestné. Archeologické nálezy ohledně stravování v Antice (včetně dochovaných záznamů) jsou stále platné. Pokud čerpáš z jiného hodnověrnérného zdroje, zanech odkaz.

      • Červen 5, 2014 8:47 pm

        já to myslel trochu jinak…představ si že za tisíce let uvidí budoucí historikové například reklamu na Aktívii…takže si pak budou myslet že všichni v naší době měli ploché bříško a zdravé zažívání…a to samé se děje teď nám když se snažíme z těch střípků něco složit,logicky to bude mít stejně hodně daleko k tomu jak to doopravdy bylo…

      • Červen 6, 2014 3:55 am

        To možná ano. Ale z kosterních pozůstatků nebo dokonce nálezů z Pompejí se dá mnoho vyčíst. Ideál olympijského vítěze v Řecku byl sice „jen“ ideál, ale nešlo o profesionály v dnešním duchu, většinou šlo o běžné občany, kteří měli své normální povolání. Řecká populace za Perikla nebo římská za Republiky a v letech prvních císařů na tom byla fyzicky velmi dobře. Tlusťoch byl prostě k ničemu. Cicero nebo Cato buřty taky rádi pranýřovali.

      • Červen 6, 2014 6:45 am

        tlusťoch je „k ničemu“ i dneska uplně stejně,přesto jsou…řek bych že i v té době se našly „zaměstnání“ kde tloušťka nevadila tolik,mohli to bejt různí obchodníci,hospodský,kněží,úžedníci,správci atd atd (co kult plodnosti a tloušťka;)) ….přece se říká nic nového pod sluncem,lidé jsou stále velmi stejní…ale těžko říct, to už se nikdy nedovíme přesně a proto se o to nechci hádat,je to jen muj názor jak si to představuju…už je to jen fantasy,realita je pouze dnes.

  3. Adonis permalink
    Duben 24, 2014 8:54 am

    Zajímavý článek.
    Zajímavé je, že mnozí filosoficky založení lidé z okolních států Spartu obdivovali – dokonce se stalo módou mezi nimi nosit „spartánsky“ hrubý oděv a typicky spartskou hůl ve tvaru T….
    Jinak, „polis“ je v množném čísle „poleos“, nebál bych se to používat.

    • Duben 24, 2014 2:12 pm

      No ano… jenže právě tihle vyznavači spartské módy asi záměrně ignorovali ta spartská negativa. Už jsem se ptal v článku, kolik kdo najde spartských umělců? Tyrtaios, slavný básník, sice nějaký čas působil ve Spartě, pocházel však z Íonie a Sparta si ho najala, aby skládal elegie pro spartské vojáky za Druhé messénské války. A trůn Diův a chrám Apollonův v Amylkách postavil Bathyklés z Magnésie. Sparta by bez tohoto „změkčilého importu“ zůstala jen agresivní vesnicí…

      • Adonis permalink
        Duben 28, 2014 8:04 am

        Připomíná mi to obdiv některých předválečných umělců a intelektuálů k SSSR….
        Myslím, že u Pausania jsem četl, že Sparťané měli v jednom chrámu „sochy“ Dioskúrú v podobě dvou kůlů, spojených příčným trámem…. takové hezky konservativní, neokázale minimalistické pojetí…. 🙂

      • Duben 28, 2014 8:35 am

        To je dobré přirovnání 😀

      • Březen 13, 2015 7:45 am

        Nemyslím, že to je dobré porovnání. I v dobách SSSR se tam rodilo dost komplexně vybavených osobností, které dokázaly tlumit bolševické primitivy v jejich nadšeném vládnutí či vytvářet skvěle fungující diaspory.

  4. Amateratsu permalink
    Duben 21, 2014 4:11 pm

    Mě spíše zajímá jak tady někdo psal že náboženství (barbarikum nebo jak) se nějak vylučuje s antickým náboženství a že je to míchání blábolu do sebe. . . . .

    Taky by mě zajimalo jestli by se třeba vyvinulo Keltské, Germánské pohnaství do podoby Řeckého velké chrámy a podobně…… velká zlatá socha třeba cernunnose nebo Odina a podobně.

    • Duben 21, 2014 5:53 pm

      Tak za mne, a už opravdu Ti to bude snad jasné. Dotazy tohoto typu jsi sem psal už před dvěma lety jako „Gormak“, kdy jsi tu tvrdil cosi o Zenu… Už tenkrát jsme Ti tu odpovídali. Dokonce i na Bratrství. Pokud hodláš nadále pokračovat v trollení. odpovědí na xkrát zodpovězené otázky se znovu nedočkáš.

      • Amateratsu permalink
        Duben 21, 2014 7:06 pm

        Na tohle jsem sem se neptal mě to zajímalo když to zmínil nedávno (ja už nevím kdo často se sním hádate chtěl nějaké zemědělství rozjet nebo co)

        A tohle zmínil – Barbarikum a míchání antického pohanství jako nesmysl tak jsem se ho ptal jak to myslel ale už neodpověděl.

      • Amateratsu permalink
        Duben 21, 2014 7:22 pm

        Ale tak chapu tě . . . . . hlavně jsi štastný muž když už sis našel svoje bez pochyb, já jsem pořád jak bloudící duše co hledá to svoje.

  5. Amateratsu permalink
    Duben 21, 2014 12:11 pm

    Si spíše říkám jestli takhle víra už není nějak mrtvá . . . v Evropě není pořádný základ ničeho a křesťanství je pokrytecké (věřící jsou pokrytci stačí se pomodlit a znovu dělají to samé špatné) . . . . pohanství je tak roztříštěné až z toho vzniká pomalu fantasy, ani není pořádné čeho se chytit nebo na čem budovat základy.

    Hlavně kolik lidí stou vírou to myslí doopravdy a není to jenom nějaká poza.

    I když to nemám moc v lásce tak mě přijde ,že skuteční věřící jsou Muslimové – nepijí alkohol , modlí se 3 denně pro tu víru hodně obětují i život.

    Spíše mě zajímá kolik lidí by bylo schopno něco obětovat pro své bohy v Evropě jako dříve naší předci.

    • Duben 21, 2014 1:26 pm

      „…ani není pořádné čeho se chytit nebo na čem budovat základy.“ Jistě, že je čeho se chytit, stačí chtít. Kdo hledá, najde. V dnešním (nejen) Řecku, Litvě nebo třeba i v Rusku je dost pohanských spolků, které mohou inspirovat.

    • Duben 21, 2014 1:56 pm

      Je až s podivem jak někteří jedinci mají vytrvalou potřebu někoho přesvědčovat, že něco neexistuje, nefunguje a pod. Ve skutečnosti ale neřeší problémy druhých – jsou-li – ale především svoje vlastní. Jo, jo, některé organizace vznikají, jiné zanikají, ale nevšiml jsem si, že by to bylo k újmě konkrétním jedincům, kteří svojí víru udržují i přes ty cykly vzniků a zániků organizací. Ale holt asi někdo potřebuje „berličku“ za každou cenu. 🙂 Nelíbí se Vám jak to jiní vedou a chcete praktikovat polyteismus s více lidmi? Založte si vlastní lepší organizaci. A nebo buďte v nějaké existující a můžete jí zevnitř pomáhat budovat, zlepšovat, ovlivňovat. Myslím si, že můžete spolupracovat a pomáhat, pokud opravdu chcete, i bez organizování. Jiní to také tak dělají a třeba já také nejsem v žádné organizaci. Mám sice svoje výhrady a zkušenosti, ale osobní polyteismus mi tím nijak neutrpěl. Jde totiž o osobní víru v bohy a ta je, stejně jako ti bohové, nezávislá na organizacích. Buďto je a nebo není. Jinak v Pobaltí si myslím žijou po svém a problém s nefungováním moc nemají, tedy dokud je někdo nepřesvědčí o tom, že vlastně neexistují. Píšu sem asi po třech měsících, nebudu zde zabředávat do nekonečných debat, jak je tu občas zvykem s různými „Historiky Vladislavy“ a pod. Tak zatím. 🙂

    • Červen 4, 2014 8:25 am

      jo je to těžký sehnat informace o tom v co naši předci věřili a jak to praktikovali v reálném životě. ale zůstává jedna cesta: vnímat svět kolem sebe protože bohové jsou přeci stále stejní a živí a můžem je najít kolem sebe když budem pozorovat a přemýšlet. možná tžo nebude uplně stejné jako za dob vikingů ale co….

  6. lomikel permalink
    Duben 19, 2014 12:05 pm

    btw. zrovna vcera jsem vedl kdes diskusi o otrebe zakladni presencni sluzby alespon v delce pul roku, zpocatku dobrovolne, pozdeji povinne pro muze. Placene a zapoctene k duhcodu.

    Benefity krome zde zminovaneho fyzickeho gebiru ( mnoho lidi dnes ostre necvicni za cely svuj zivot) je to opetovna demokratizace a zlidoveni armady (coz je imho dulzite pokud ma nema doji ke strileni do vlastnic lidi, mozno ted dobre sledovat) a nakonec moznost rychleho vytvoreni alespon castacne kvalifikovanych milici pro podporu profesinalni armady – tedy te co by mela byt doma a plnit ukoly pro obrane vlasti. nechci sem tahan politiku ale souvysi to imho s clankem.

  7. Amateratsu permalink
    Duben 19, 2014 1:12 am

    Lomikel – Já měl na mysli něco jako Persie, Mezopotamie a podobně . . . . Jsou to prastaré civilizace tak když se tady píše o druidech a podobně tak by mě zajímali mystikové a podobné věci z těchto koutů světa.
    A jestli se tady v tom někdo vyzná tak by to mohlo být zajimavé. . . .

    • Duben 19, 2014 8:19 am

      Peršané nejsou a nebyli Semité. Sumer taky ne.

    • lomikel permalink
      Duben 19, 2014 12:00 pm

      no on je v tom terminologicky dost gulas, o presne znamena pridavne jmeno arabsky. jinak Iranske/perske ( taky je tam rozdil v prostoru, persie je mala cast Iranu – zemii Irancu) nabozenstvi pred islamske, je Indie pres trochu obracejici zrcadlo, bozi jsou demoni a demoni bozi a tak, jsem to vzdal stacila mi ta indie ktere, rekneme taky neni vubec jednoducha i pro zakladni orientaci.

      Navic nekdy pred 6. stoleti p.n.l tam provedl Zoroastra drastickou nabozenskou reformu * takze nejka neni moc jasne jestli ty rozdily jsou dane tim ze se idove trhli od puvodni indo-iranske koncepce nebo jeho reformou. Ta posleze ztratila na radikalnosti, ale nektere zmeny zustali, treba ostra dualita v nazirani sveta, i Zoroastry podobran rekl bych dualite Boha a Dabla v Krestanstvi ( vono je wotazka od kad to vzali :).

      Kazdopadne Stary Iran je zajimavy pro svuj daleko vetsi vliv ne Evropu nez mela Indie a taky proto ze Iranske kmeny jsou jedni z etnik spoluvitvarejici protoslovanskou kulturu, teda aspon se to tvrdi (viz. antove). Odazi se to nejspise i v jmenech nekterych Slovanskych Bohu (Svarog trebas). Protoze celkova forma po Zoroastrovi je mi vnitrne protivna soustreduji se jen na ty presahy ke Slovanum, na rozdil od Indie ktere me sveho casi fascinovala.

      Pokud by nekdo mel odkaz nebo anotaci na knihu ktere by resila prekryvy Iranske kultury a proto-slovanske na jiho vychode Ruska takdekuji za odkaz.

      Mezopotamie nechavam stranou, snad krome presahu do jinych mythu/pantheonu formou morfovani Bohu/Bohyn kolen nejake archetypalnejsi danosti (sily).

      Zajimalo me spise zda nekdo nyni praktikuje v Iranskem pantheonu.

      —–
      * mimo jine zakazal pit somu ( vyluh z mochomurky cervene, nebo jeji metabolit v moci coz je ucinnejsi a setrnejsi pro druhokonzumenta) a nahradil to necim jinym.

      • Pustevnik permalink
        Duben 19, 2014 2:30 pm

        Jo o vlivu Íránců a Sarmátů na slovanskou kulturu bych si taky rád početl. Zatím sem se s tím setkal v knížkách jen okrajově, nikterak popsáno do hloubky. Takže pokud je tu na toto téma někdo sběhlý, mohl by o tom napsat článek, nebo aspoň doporučit něakou literaturu by mi stačilo.

  8. Amateratsu permalink
    Duben 18, 2014 4:47 pm

    Tak ono se dá přibrat velice rychle, kamarád byl MS ve veslování byl namakaný sportovec o 2 roky později kdy se živí jako programator má 160kg. . . . takže období Legionář – státník tam nebyl problém během chvilky nabrat na buřta.

    Jinak budou i nějaké články o Orientu (Arabské pohanství a podobně) ?

  9. ToM permalink
    Duben 14, 2014 3:19 pm

    Super článok

  10. Rushwolf permalink
    Duben 13, 2014 8:01 pm

    Chrocht… 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: