Jak v Nebi, tak na Zemi

Předkřesťanské manželství mělo posvátnou podstatu, jednalo se o svazek mezi dvěma božstvy! Král a Královna představovali boha Nebes (TîwaR) a bohyni Země (Erþô) a prostřednictvím nich i všechny ostatní bohžstva. Běžní sezdaní muž a žena rovněž představovali božstva; boha dobrého zdraví, mladistvé síly a svobody (FraujaR), a bohyni lásky, svobody, mladistvé krásy a zdraví (Fraujon). Soudím tak dle toho, že druhé zmíněné jméno se dodnes používá ve Skandinávii a Německu jako titul pro vdané ženy; skandinávské «Frue» a německé «Frau» znamená «vdaná žena» (používané jako výraz «Madame») a obě se odvozují od jména Freyji (Fraujon). Zdá se, že mužská verze téhož se v jistou chvíli nahradila více agresivním «Herre» («vůdce válečného houfu»).

Moje manželka navrhovala, a já s tím souhlasím, že božstva představovala různé úrovně lidského «postupu» během života, a to by dávalo smysl, pokud budeme předpokládat, že samotné manželství zaručovalo muži a ženě tyto tituly. Poté oni dosáhli úrovně «FraujaR» u mužů a «Fraujon» u žen.  Pokud jste nevstoupili do manželství, váš duchovní, intelektuální, emoční a dokonce fyzický vývoj se zastavil; museli jste vstoupit do manželství, abyste pokračovali do další úrovně – jako by manželství bylo iniciačním rituálem do tajemného kultu o různých hodnostech. Hodnost, které jste dosáhli, se jmenovala dle božstva, a když jste tuto hodnost získali, stali jste se oním božstvem [česky]. Pak jste začali zaujímat roli onoho božstva ve své společnosti.

V dávných dobách byla společnost přirozeně velice odlišná od toho, čemu jsme dnes naučení a každou (nomádskou) skupinu pravděpodobně tvořila pouze jediná (velká) rodina, z nichž naprosto každý představoval to, co bychom definovali jako božstvo. Několik jedinců mohlo rovněž představovat a zaujímat roli téhož božstva, protože božstvo nebylo spojeno k jedinému jedinci či osobě. Mohlo se také nalézat dokonce v lese, rostlinách a zvířatech. Některá božstva se docela dobře nenalézala ve skupinách, pokud této hodnosti nikdo nedosáhl.

Tyto velkorodiny si vyměňovaly syny a dcery s jinými velkorodinami, s nimiž se potkaly, nebo s kterými se možná setkali na zvláštních místech.

Evropané zařizovali svatby; nejprve se setkali rodiče a prodiskutovali záležitost, a když se dohodli,  dotyčné děti byly zasnoubeny; naplánovali, že se vezmou později. Když vstoupili do puberty, byli běžně zasnoubeni, samozřejmě pokud oba chtěli, a pak se konečně vzali, až žena dospěla. Muži byli běžně starší než ženy (o 5-15 let), protože ženy jsou nejlépe uzpůsobeny k plození dětí na prahu dospělosti, a  muže jsou nejlépe uzpůsobeni  k tomu, aby uživili a chránili své ženy a děti, když jsou o něco málo starší. Muži jsou nejsilnější kolem věku 30 let.

Úkolem zasnoubeného chlapce či mladého muže bylo chránit, zaujmout a získat srdce své zasnoubené dívky. Docela dobře ho mohla odmítnout, když se měli zasnoubit (nebo už předtím, kvůli tomu), tudíž skutečně musel dělat, co mohl, aby ji okouzlil. Měl další velmi dobrý důvod být dobrým, obratným, silným, odvážným, laskavým, čestným a rovněž ve všech dalších ohledech ctihodným (mladým) mužem!

Můžete namítnout, že třeba žádný z nich neměl o druhého zájem, ale pokud přemýšlíte takto, podceňujete naše předky; proč by zařizovali svatbu mezi dvěma jedinci, kteří se nemají rádi? Původně neexistovaly žádné hranice, žádná království, žádní otroci, žádná moc nad druhými! Žádné pakty, co by bylo třeba uzavírat. Vůbec nic takového! Žili zdravým kočovným životem, všichni z nich byli svobodní od otroctví! A oni se svými dětmi mluvili! Oni – na rozdíl od moderních rodičů – se se svými dětmi socializovali. Znali je i to, co mají rády a co ne. Setkávali se s jinými rodinami, a jak můžeme soudit, často žili dlouho s jinými rodinami, takže měli hodně času se navzájem poznat.

Časem se z velkých rodin staly kmeny a později se tyto kmeny někde usadily, a vznikla první evropská království. Manželský systém zůstal stále stejný, když byl TîwaR hlavou kočovné rodiny či usedlého kmene. Prošel jistými změnami, jak šel čas a změnil se svět, při nejmenším s příchodem zemědělství [česky], ale základ a idea zůstály stejné.

Když dnes nepřátelé Evropy útočí na naši věky starou instituci manželství, činí tak proto, že jde o jeden z pilířů, který vše podpírá; je to o tmel, který drží Evropu pohromadě! Prvopočáteční rodina, vedená mužem a ženou v posvátném manželství, vychovávající a vzdělávající své děti, je tím, co Evropě umožnilo přežít 2,000 let křesťanství. Oni úspěšně rozbili a odstranili tolik, co bylo našeho, ale ještě neuspěli s touto posvátnou institucí! Zkouší to – zkouší to usilovněji než jindy – ale i když feminismus a feminizace mužů slaví jistý úspěch,  věky stará evropská instituce manželství pevně tkví v srdcích všech pravých Evropanů! «Jak v Nebi, tak na Zemi »; uzavíráme sňatky stejně jako naši bohové a bohyně, a tímto přivádíme Božské nebe na Zemi – v podobě duchovní, inteligentní, starověké a silné instituce manželství! HailaR WôðanaR! HailaR Fraujon! 

Varg Vikernes

5.5. 2013

Přeloženo z: www.ancestralcult.com