Skip to content

Kouzlo hor

Únor 18, 2014
tags:

Miluju hory. Nejsem moc „kolektivní“ tvor. Když mě lidská společnost už otravuje, sbalím batoh a mizím do lesa. Jednou za čas i do hor. Hory učí tichu a člověk si v nich uvědomí, jak je proti těmto velikánům nicotný.

Staré národy všude na Zemi věřily, že na horských vrcholech žijí bohové. Například staří dobří Řekové a Římané věděli, že Olymp je sídlo dvanácti nejvyšších bohů, odtud jejich pojmenování Olympané. Zeus si tuto majestátní horu zvolil za svůj hlavní stan už za války s Titány. Další řecká legenda vypráví o Titánu Prométheovi, synu Titána Íapeta , IMG_1052který se dopustil toho „zločinu“, že na Olympu ukradl bohům oheň a daroval ho lidem. Diovi se to nelíbilo, protože měl s lidstvem jiné plány, a tak potrestal Prométhea tím, že ho nechal přikovat k nejvyšším skalám pohoří Kavkaz. Zeus poslal také orla Ethona, aby každý den trýznil uvězněného hrdinu tím, že mu žral játra. Tato muka trvala prý po dvanáct pokolení. Ukončil je až jiný hrdina, Diův syn Hérakles, který orla zastřelil šípem a okovy statečného Titána rozbil. Prométheus tak získal svobodu, avšak stále musel mít u sebe kus skály, ke které byl přikován, alespoň ve formě prstenu s malým kamínkem z ní. Od těch dob nosí na paměť tohoto ohňodárce lidé prsteny.

???????????????????????????????I jinde ve světě lidé věřili, že na vrcholcích hor je domov bohů. Například obyvatelé předkolumbovského Mexika. Jejich „svatá hora“ byl Popocatepetl s výškou 5 465 m. n. m. I když údaje o skutečné výšce se u různých zdrojů liší.  V současné době je aktivní, takže na ni není povolený výstup. Jméno „Popocatepetl pochází z indiánského jazyka Nahuatl, konkrétně ze spojení slov popōca „kouřit“ a tepētl „hora“, tedy Hora kouře. Vrchol je spojen 3000 metrů nad mořem vysokým sedlem Paso de Cortéz ( pojmenovaném po úspěšném dobyvateli Mexica) s druhým vulkánem Iztaccíhuatl (5230 m. n. m.). Popocatepetl byl pro dávné Mexičany hájemstvím bohů a těšil se pochopitelné velké úctě.

Také jihoameričtí Inkové uctívali vrcholky And a měli je za sídla bohů.  Ve svých horských chrámech obětovali (jak nám svědčí Španělé) i lidi. Takové srdce právě zabitého člověka vložené na oltář podle nich bohy náležitě uspokojovalo. Přesvědčil se o tom na vlastní kůži nejeden voják z řad invazních španělských armád při dobývání dnešního Peru, Ekvádoru a Bolívie. Ale oběťmi se nestávali jen nepřátelští bojovníci, na oltáři mnohdy končili i příslušníci vlastního kmene. Žít v Andách za panování Inků nebyl nejspíše žádný med. Navíc si museli lidé usmiřovat  hned několik bohů pro různé účely, obětovali pro ukončení epidemií nebo zažehnání špatné úrody, takže bylo nutné s patřičným odůvodněním občas sáhnout i do vlastních řad. Staří Inkové také věřili (podobně jako Řekové) že každá hora má svého vlastního boha nebo ducha, říkali jim Huacové.

I staří Číňané měli mnoho legend o horách.  Dodnes se v Říši středu vypráví o obrovi Pchan Kuovi, ten umírá a různé části jeho těla se přeměňují na různé věci na zemi: Z dechu se stane vítr, z končetin hory, z hmyzu na jeho těle se stávají lidé. Velmi to připomíná skandinávský mýtus o obru Ymirovi.

a IMG_1745Ale pověsti o vládci hor známe i z našeho území. Vždyť český Krakonoš (německy Rübezahl, polsky Liczyrzepa) má svůj původ možná už u starých keltských božstev hor. Také v Karpatech a na Šumavě se zachovaly střípky pověstí a mýtů o vládcích hor.

V Severské mytologii má zvláštní místo bohyně hor Skadi, o té jsme si vyprávěli zde: https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/11/07/skadi-bohyne-hor-a-zimy/ .

Pro mne je výstup na horský vrchol rituálem jako takovým. Nikdy jsem si za své pohanské „kariéry“ nepotrpěl na výrazné rituály a obřady, to ponechávám „druidům“ z korespondenčních kurzů a podobným existencím. Když zdoláte horu, je to obřad sám o sobě. Jste prostě bohům a Přírodě mnohem blíž. A odměna za cestu a na ní vynaložené síly je nevyčíslitelná. Pro spoustu dnešních internetových „pohanů“ je Příroda něco, co je zajímá jen okrajově, něco, co se využije, jen když se jim to hodí. Tito městští jedinci vám sami často přiznají, že je to v Přírodě ani moc nebaví. No, je to škoda, protože v horách se ukáže, kdo je kdo. Hory měří všem stejně, ať jste „dobrý“ nebo „zlý“, hory nikomu nic zadarmo nedají. A tady tu fyzičku prostě potřebujete, tady se toho moc okecat nedá, pokud jste nepřipraveni, máte smůlu, hory s vámi zametou. Tady se projeví charakter každého z nás. Musíte se totiž spolehnout jak sami na sebe, tak na lidi, s kterými v těch horách jste. Takže kecálkové jsou velice brzy odhaleni a nuceni čelit realitě.

Za svých cest po Evropě jsem nějaké ty hory viděl, možná si proto mohu dovolit malé srovnání. Ono je celkem jedno, jestli jste zrovna v Krkonoších, Alpách nebo bulharských Rodopech. Každé hory mají své kouzlo, své bohy a duchy. Svou krásu, svá nebezpečí. Vlastně ani nemusíte cestovat nijak daleko, naše hory jsou taky krásné. Jen těch lidí už je v nich nějak moc. Vyasfaltované cyklostezky se šíří jako mor už i u nás. Škoda. Přesto však například na Šumavě nebo v Bílých Karpatech najdete místa, která jsou člověkem doposud prakticky nedotčena. Zatím.

IMG_0873Sám mám moc rád balkánské hory, zvláště bulharské Rodopy. Jako by se v nich stále drželo něco, co znali už staří Thrákové. Něco, o čem nám zanechal zprávu Alkibiadés: „Většina lidí si myslí, že to, čemu říkáme bdělý stav, je naše jediná existence, kdežto sny jsou pouze netělesné jevy, které nás navštěvují v noci, když spíme. Divoké kmeny za bithynskou Thrákií mají opačný názor. Podle nich je skutečná existence ve snech, kdežto bdělý stav není nic než fantom a iluze. Dovedou najít divoká zvířata, určit místo, kde se zdržují, na podkladě snů, které se jim zdály minulou noc.“

Snímek 238Hory jsou hájemstvím bohů a místem, kde můžete poznat a lépe pochopit sami sebe. Vytáhnout paty z města a vyzkoušet svou fyzickou i psychickou sílu. A někdy si sáhnout až na dno. Když jste promočení až na kost, když je vám zima a přece se dostanete na vrchol, stojí to za to. Protože jak napsal legendární horolezec Reinhold Messner: „Ten, kdo se stále ptá na cestu, se nikdy nenaučí najít a vyzkoušet tu svoji. Jde-li stále známými cestami, jak má poznat, která je ta jeho?“

Fotografie: Autor.

Advertisements
komentáře 2 leave one →
  1. Anonymní permalink
    Únor 21, 2014 10:18 am

    moc hezky napsáno

  2. morgarath permalink
    Únor 19, 2014 11:51 am

    Skvělý článek, zrovna příští týden se chystám do Beskyd 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: