Skip to content

Alexej Pludek – Prorok ve stínu

Únor 9, 2014
tags:

alexej-pludekKdyž jsem tu nedávno psal o tom, proč jsem se vlastně stal pohanem ( https://pohanskykruh.wordpress.com/2014/01/22/proc-jsem-se-stal-pohanem/ ), zmiňoval jsem, že mne k tomu částečně přivedla i láska k historii a četba historických románů, konkrétně i věci od spisovatele Alexeje Pludka ( 29. 1. 1923 Prostějov – 7. 9. 2002 Praha). A myslím, že by bylo dobré seznámit naše čtenáře s jeho dílem, které se tak trochu váže i k pohanství. Život tohoto vyjmečného spisovatele měl i své stinné stránky a temné kouty. Pludek nebyl bez chyb, ale to nic nemění na tom, že byl výborný spisovatel a vlastenec.

Pludek pocházel z dělnické rodiny a ještě stihl ukončit maturitu v roce 1940 na reálce v Prostějově. Pak byl totálně nasazen u firmy Wichterle a Kovářík ve stejném městě. Tehdy, jako mladík, zřejmě začal nesnášet Němce. Je třeba si uvědomit, jaká to byla doba.Ve světě zuřila Druhá světová válka a mladý Pludek tehdy viděl nacisty, roztahující se v jeho rodné zemi a to se mu pochopitelně nelíbilo. I když, zřejmě mu imponoval jakýsi „řád“, což se, podle mého názoru, promítlo v některých jeho pozdějších dílech, zejména v kultovním Nepříteli z Atlantidy. Po válce a krachu nacismu následovalo to, co se prostě stát muselo, komunismus triumfoval a i Pludek podlehl lákadlu marxismu a vstoupil do KSČ.

Vystudoval ekonomii a stal se jedním z nejvíce protěžovaných spisovatelů komunistického režimu. Za své knihy dokonce získal, dnes už zřejmě nic neříkající, titul „zasloužilý umělec“.  Možná k tomu přispělo i jeho dost otřesné dílo Vabank (1974), což je román o Pražském jaru roku 1968, které představuje jako jednu etapu sionisticko-imperialistického úsilí o světovládu, což mu pochopitelně vyneslo chválu komunistického režimu. A je to skutečně čtení jen pro silné nátury. Tolik tedy k té temnější stránce tohoto spisovatele. Teď si posvítíme na to lepší, co napsal, a i dnes, kdy Pludkovo dílo už nevychází, stojí určitě za přečtení.

písař _files_catalog_54003208_jpg_640_480Faraónův písař (1966) je historický román ze starého Egypta, kdy vládne faraon Achnaton (přibližně 1352–1336 př. n. l.). Hlavním hrdinou je jeho písař Ani, který se snaží proniknout do záhadného spiknutí na vládcově dvoře, kdy se schyluje k odstranění samotného faraona. Ani také působí jako vyslanec na dvorech malých, věčně rozhádaných, blízkovýchodních semitských králíčků. Pludek se tímto dílem velmi přibližuje k Waltarimu a jeho kultovnímu Egypťanu Sinhuetovi (1945). V románu autor dokáže velmi sugestivně popsat prostředí a dobu. Například bojové odhodlání Chetitů, prvních historicky známých Indoevropanů, kteří dokázali vzdorovat a dokonce i porazit samotný Egypt:

 „Šuppiluliumašovi modré oči se podobaly štěrbinám, neboť jas tohoto dne byl neobvyklý už od rána, po poledni by mohla přijít bouře. Nebojoval ovšem proti slunci, volil útok z jihu, takže navzdory časnému dopoledni slunce bodalo vojáky z boku, poněkud vzadu. Bylo to lepší než postavení Mitannců, o něco málo lepší, neboť ti museli přijmout místo zvolené Šuppiluliumašem, jenž tuto planinu mezi horami obsadil dříve. Pět set polnic zaječelo, velitelé oddílů se rozevřeli zpěvavým chetitským jazykem. Každý druhý z nich měl modré oči a světle hnědé vlasy, svalnaté ruce a nohy, krátké suknice, kulaté štíty, tak se před zraky krále rozvíjel zástup pěších oddílů, zatímco hřmění dvou tisíc válečných vozů už přehlušilo neklidné svítání tohoto dne. Mocná, svištivá, děsná a nezadržitelná jízda se rozvinula na rovné planině, výhodné pro způsob chetitského válčení v dlouhých vozových řadách.“

Ale už v tomto románu lze vypozorovat jistý Pludkův obdiv k pohanství a geniálně popsané mytologično a nadpřirozeno:

„Tito měsíční kněží byli z Egypta před tisíciletím vyvrženi, ale bylo známo, že v horách Elamu a na východ od Mitanni je jich dost, celá bratrstva, žijící ve slojích v tamějších drsných lesích a uctívající měsíční božstva jako za dávných časů, kdy sluneční a měsíční kulty spolu ještě zápasily a srážely se v nerozhodných, krutých bojích magickými zbraněmi na blízko i na dálku. Z prostoru mimo zeď, a přece z ní, se vyplazilo něco dlouhého, mlžného, nechutně protáhlého a přízemního, mělo to podobu tlustého hada, napůl šedivě průsvitného, se znetvořenou lidskou hlavou, vztyčenou jako u kobry. Na zrůdné hlavě svítily zelené oči a tělo se z prostoru za zdí soukalo neslyšně do kruhu, v němž kouzlil černý kněz…“

rádce 9a0409ee-1690-4604-8cba-073f690f260cDalším historickým románem, který stojí za zmínku, je Rádce velkých rádžů (1975). Tentokrát čtenáře Pludek zavádí do starověké Indie ve 4. století před naším letopočtem. Je krátce po smrti Alexandra Velikého a jeho nástupci se rvou o pozůstalost tohoto dobyvatele. V Indii dochází také k chaosu, protože k moci se tlačí dynastie Maurjů, která hodlá sjednotit celý sever tohoto subkontinentu v jednu mocnou říši Árjavarta (doslova „Země Árjů). Vypravěčem je úředník a rádce několika maurských rádžů Rádhagupta. Stejně jako Egypťan Ani, i on musí řešit různá spiknutí a vést diplomatické mise ve jménu svých vládců. Občasným spojencem, a někdy i protivníkem, mu je mistr lsti a klamu Čánakja, řečený „Kautalja“ („Křivý“).  A i zde se objevují pasáže, které jsou pravou esencí nadpřirozena a mytologična, například když Čánakja vyhledá věštce a čaroděje z vyvržené kasty:

„Všechno prozrazovalo blízkost mocného muže, znalce tajných praktik, vládce nadosobní síly, šakti. V nebi se magicky chvěly hvězdy, znedaleka čas od času zanaříkal šakal, křoviny v roklích praskaly, šelestily a mručely, mohl to být tygr, ale také smečka rákšasů, kteří řádí právě teď, o novoluní, a napadají lidi nemocemi, písačů, kteří se živí syrovým masem, kánvů, pijáků krve, kimidinů, zabíječů, zlověstných kravjádů, požíračů mrtvol, někde vzadu vytrvale skučí sadivy, dcery zlých duchů, jež rády straší lidi. A zcela nedaleko se chystaly zatnout svůj spár do ramene či kolena gráhiní, působící s oblibou lidem bolest. Čánakja si polohlasně předříkával mantry, zatínal pěst s trčícími krajními prsty, a mířil jí nahoru, dolů, kupředu, dozadu, doleva a doprava, na krku měl zavěšený amulet s ochrannými kresbami a svatou slabikou Óm. Čaroděj již o příchodu mocného brahmána věděl….. Nad svatyňkou zašustila křídla, byl to netopýr, ale nikoli obyčejný jako ten, který leží mrtví na oltáři, bylo to zjevení obrovské jako slon… „

nepritelA nyní je třeba zmínit se asi o nejgeniálnějším Pludkově díle, kterým je sci-fi Nepřítel z Atlantidy (1981). Tento román je zasazen do posledních měsíců trvání bájné civilizace, o které nám zanechal svědectví už Platón. Autor zde popisuje ostrovní říši, jakýsi téměř ideální státní útvar, který šíří kulturu a civilizaci do všech kontinentů. Atlantiďané jsou popisováni jako lidé nordického vzhledu, modroocí a plavovlasí. Vládne jim  Rada desíti, a nejvyšším vládcem, nikoliv však absolutním, je První z desíti, Syn Slunce. Atlantská společnost však už dosáhla svého zenitu, řád je podkopáván tichou invazí cizích kupců, kteří korumpují atlantské úředníky jako rakovina. Státní kronikář Hero, a několik dalších prozíravých Atlanťanů se snaží tuto nákazu zastavit, jenže nepřítel (kritici si správně povšimli zřetelných semitských rysů zlovolných kupců) už získal spojence i mezi vládnoucí třídou kdysi hrdých atlantskách aristokratů. Jed, který se v Pludkově podání šíří Atlantidou, nápadně připomíná dnešní prosazování multikulturního mixu, který dusí dnes Evropu. Čtenář skutečně nemůže být na pochybách, koho autor v „kupcích“ vidí:

 „Konečně minul Strážní bránu a ocitl se v dokonale cizím světě. Je to zvláštní osada, přelidněná a nepřehledná. Neznámý jazyk, nezvyklé tváře, podivný způsob života. Kroj kupců zde naprosto převládá, baňatý, neforemný, žlutočerně pruhovaný. Každý dům má přístavek, skladiště, před domy stojí dvoukolé káry, chybí tu zahrady, není na ně místo a kupci nemají čas. Neradi pracují. Plodiny si pro sebe nakoupí od rolníků ze vsí na Ostrově Dvojité hory. Odpočívají na střechách svých domů s výhledem na široký oceán, pokud vůbec odpočívají. Jejich nejoblíbenějším odpočinkem je pobyt v krámech, jež lemují hlavní ulice po obou stranách. Tam sedí, baví se, pokřikují na chodce, jedí a počítají zisk. Nic netvoří, ale bohatnou za všech nejvíc. Jejich filozofie je osobní prospěch i za cenu škody společenství, uprostřed něhož žijí. Kde se usadí, jako by se zanítil vřed v těle národa… Kam se člověk obrátí, tam se hemží cizáci, vesměs kupci. Vypadají jako velcí brouci ve svém šatu, povinně nošeném, v baňatých žlutě a černě pruhovaných kalhotách a rukávech, se špičatými čepicemi týchž barev. Nic nedělají, pouze pobíhají, kupují a prodávají, vykřikují své nabídky, šeptem umlouvají nějaké darebáctví. Jsou tu k ničemu, nanejvýš ke svému vlastnímu obohacování, a k rozkladu. Špatný příklad strhává ostatní. Je snadnější ukrást tmelící směs a prodat ji pastevcům, vyměnit nářadí za kůži nebo bečku kvasu než poctivě pracovat… Kdo to už po několik staletí  soustavně zlehčuje soužití obou pohlaví? Kdo ve svých divadelních hrách, v popěvcích, rozšiřovaných mezi mladé lidi, ve vymyšlených a hlásaných názorech stále častěji snižuje rodinné vztahy, vysmívá se střídmému životu, chválí bezuzdnost, podněcuje k nevázanosti, rozkošnictví a zvrhlostem? Oni, mohl na ně ukázat Hero.“

I v této knize však najdeme opět závan pohanského ducha, například když Hero putuje jako vyslanec na sever barbarského kontinentu, známého později jako Evropa:

Herova kronikářská paměť vyjevovala obrazy a děje dávno odešlých staletí a tisíciletí. Tam, na severu, při zpěněném a věčně vzedmutém oceáně se kdysi odbývaly zápasy lidí s přírodou i lidí mezi sebou. Ponuré zkazky o obrech s hroznými kyji, o lesních ženách s rozcuchanými vlasy, o chromých stařenách z hor doprovázející každou legendu a pověst. Démoni, příšery, trpaslíci a čarodějové oživují sluje a vřesoviště této bájné země větrů, věčně planoucích ohňů na okraji tunder s nízkou vrbinou a zakrslou břízou, kde se ostražitě pasou stáda divokých sobů, kde vládne vlk a medvěd, kde se ztěžka krajinou potulují mohutní chlupatí sloni, na něž číhá skalní lev, krutý zabiják…”

Přes všechnu snahu je boj Hera a jeho přátel za záchranu Atlantidy odsouzen k nezdaru. Rakovina zasáhla samotné srdce říše a katastrofa přichází a nese výstrahu i dnešní  době:

Nazítří vyšlo podivné slunce. Kouřmo a pára zdusily ovzduší. Děsivé klokotání temných vln, pohrávajících si s břevny, sloupy, balvany, pláty kovu a stěží odpovídalo nebi. Vysoko v černých oblacích, jenom chvílemi svázaných se zemí provazci paprsků, kroužil poslední prapták. Unaven celonočním létáním, udiven zmizením rodného skaliska a svého druha, obzíral vodní pustinu, než do ní vysíleně zapadne. Kdosi neviditelní, vzdálený a mocný obrátil stránku lidských dějin a začal psát novou prostým, neznámým písmem…“

takovych-tisic-let-91684Alexej Pludek se za román Nepřítel z Atlantidy ještě za svého života, zejména po roce 1989, dočkal mnoha obvinění z „antisemitismu“ a „rasismu“. Dokonce byl i nařčen k obdivu k „Norimberským zákonům“. Ale kdo řekne „A“, měl by také říci „B“. Pludek totiž už v šedesátých letech Dvacátého století napsal i jiné sci-fi: Takových tisíc let, novelu o tom, jak by svět vypadal, kdyby ve Druhé světové válce zvítězili nacisté. A tato útlá knížečka vyšla až v roce 1988 právě proto, že komunistická cenzura jí dost dobře nerozuměla. Tato kniha však nijak neoslavuje nacistickou „Tisíciletou říši“ a její rasové kastování, právě naopak. Hlavním hrdinou je zde germanizovaný Čech Willi Theime, který se pomalu rozpomíná na své kořeny. Jeho původní jméno je totiž Milan Tůma. Postupně chápe svou minulost i nelidskost nacistického režimu:

“Tento muž je příslušníkem původního a zakládajícího národa Tisícileté říše. Říkali si Němci. Proč je vedle mne jako méněcenný občan vedle plnoprávného? Tento muž bojoval za Tisíciletou říši proto, aby se v ní nakonec stal člověkem druhého řádu. Svými tělesnými rysy neodpovídá normě, požadované od nordického člověka. Já jim odpovídám. A přece mám pocit, že je tu něco nenormálního. Naštěstí v můj prospěch. Co je mi po tom. Já jsem si zákony nevymyslil, já jsem Tisíciletou říši nezakládal. Zakládal jí on, zavinil si své postavení sám. Ostatně může být rád, že patří do rasy B. Jeho vlasy jsou tmavší než kaštanové a jeho oči by mohly patřit chcípákovi z rasy C. Jeho válečná minulost hrála při jeho zařazení jistě roli.“

Wili se postupem času dozvídá o zločinech, které vedly k založení Říše, a je převelen daleko na Východ, kde ještě na Sibiři doutnají poslední zbytky odporu. Vůdce zde chystá atomový útok a zmáčknutím odpalovacího knoflíku je pověřen právě Willi. Jenže ten už má jasno, sám sebe obětuje a raketu s atomovou hlavicí odpálí hned na rampě, protože tak může zlikvidovat jak Vůdce, tak všechny vedoucí představitele Říše:

“Nedaleko, ve Vůdcově polním stanu, zírá stejně zešíleně na obrazovku štáb Vrchního velitelství branné moci. Také oni jsou v této chvíli anihilováni. Celá Tisíciletá říše je na prach, zachtělo se Wilimu jasně vykřiknout, rozeřvat do celého světa svou nenávist, radost, zdivočelý pocit opojného vítězství, odplaty, zadostiučinění, svobody…“

Může snad mít ještě po přečtení Takových tisíc let někdo pocit, že Pludek byl „rasista“ a „antisemita“?! Alexej Pludek měl své chyby, až do konce svého životy byl zarytý komunista. Nějaký čas dokonce seděl ve Federálním shromáždění jako poslanec za KSČM. Byl to panslavista a rusofil. Do konce svého života nesnášel Němce a byl čelným představitelem panslavistické „Slovanské unie“. Přesto však byl vlastencem a jeho knihy mne přivedly k pohanství. Každý život má své temné kouty. Ten Pludkův jich měl požehnaně. Ale to nic nemění na tom, že byl skvělý vypravěč a je velká škoda, že jeho historické záležitosti už nevycházejí. Nemá asi cenu vypisovat zde celé jeho dílo, pokud čtenář bude mít zájem, jistě si jeho knihy sežene v antikvariátech.

povesti _vyr_870086 Rád bych se ještě rozloučil jedním citátem, tentokrát z  knihy Pověsti dávných časů (1971):

“A stařena už nepromluvila, opět zakroužila dlaněmi nad ohněm, ten se vztyčil do výše muže a dostal podobu rohaté hlavy Černoboha, původce válek a smrti, ale i tajného vědění o věcech, které v budoucnu nastanou. Vědma mlčela, ztracena sama v sobě, s očima nehnutě upřenýma do plamene, snad do dávného dávna své mladosti nebo do dalekého budoucna, podobná uschlému kmeni staré vrby…“

Advertisements
komentářů 48 leave one →
  1. emila Janíková permalink
    Listopad 9, 2014 9:16 pm

    Ten idiot,který zde hodnotí negativně Pludka mu nesahá ani po kotníky a nemohl by mu utírat ani zadek.Už jen proto,že je to blb nemůže Pludka nikdy pochopit. Proto ho nesnáší,!!!

  2. Dalibor permalink
    Březen 17, 2014 1:11 am

    Dobrý den,
    pohanství je letmo zmíněno i v románu Česká pře (s. 18), kde autor píše o přežívajícím zbytku pohanů v Británii. A v knize Vabank autor zmiňuje buddhistickou misii z Indie v oblasti Blízkého východu a spekuluje o původu křesťanství.

  3. Anonymní permalink
    Březen 3, 2014 7:23 pm

    Tak už mi z jeho knížek zbývá jen „Česká pře“. V autorovi je vidět zapálený komunista co vidí zlo v mamonu a vše s tím spojené. Nic antisemitského jsem tam nenašel. V „Takových tisíc let“ naopak. U jeho zobrazovaných obchodníků – protoféničanů (primitivních imperialistů) jsou popsány vnější odlišnosti tak, aby vynikla ušlechtilost Atlanťanů. Typicky komoušské dělení – my a ty ostatní co jsou proti nám.

    • Frostík permalink
      Březen 3, 2014 7:25 pm

      Vždycky mě to automaticky napíše a teď ne.

  4. lomikel permalink
    Únor 18, 2014 2:15 pm

    kojot sve extempore zurocil na svem zcenzurovanem webu
    http://kojot.name/2014/02/16/antisemitismu-a-dalsi-problematicka-slova/

    zhlediska vyssiho principu multuikulti se vsichni pletou a on ma jiste pravdu 🙂

    • Myslič permalink
      Únor 18, 2014 2:28 pm

      No jo… Pobavil 😀

    • Rushwolf permalink
      Únor 18, 2014 4:20 pm

      Tak přece, už sem se divil že stále nic 😀

    • Únor 18, 2014 4:30 pm

      Vkládám koretní link, na původním se mi to nezobrazilo: http://kojot.name/2014/02/16/antisemitismus-a-dalsi-problematicka-slova/
      Škoda, že na tom webu jsou všude zakázány komentáře, asi tam na rozdíl od nás nemají rádi diskusi 🙂

      • Únor 18, 2014 4:40 pm

        Diskuse jsou ztráta času. Nicméně pokud zde zazní nějaký argument týkající se mého článku, tak na něj zde odpovím.

    • lomikel permalink
      Únor 19, 2014 4:31 pm

      bude to ztrata casu, tve vyznani je hezke, ale co clovek miluje, o tom nelze s nim vesti rozumnou diksusi.

      http://kojot.name/2014/02/18/me-prvni-setkani-s-antisemitou/

      • Únor 19, 2014 6:10 pm

        Ano, máš pravdu, miluji správné používání slov a pojmů, miluji jasnou řeč bez vytváření účelových pseudoproblémů, miluji diskusi bez argumentačních faulů. Přes to opravdu nejede vlak.

      • Myslič permalink
        Únor 19, 2014 7:27 pm

        Tak na jedné straně tvrdíš: „Diskuse jsou ztráta času.“ a na druhé: „miluji diskusi bez argumentačních faulů“…. No, k tomu antisemitismu jako nesmyslnému označení: U Pludka bych to viděl spíše na antisionismus nebo na antijudaismus. I když, znovu opakuju, že je DŮLEŽITÉ jeho knihy opravdu přečíst! Bez toho se nedá jeho postoj v této otázce zhodnotit. A hlavně přečíst těch Takových tisíc let, protože tam se píše opravdu o Židech.

      • Únor 19, 2014 7:43 pm

        Právě proto, že mám rád diskuse bez argumentačních faulů, pokládám diskuse na internetu za ztrátu času, protože jsou jich plné. Naposledy mě pobavil Lomikel, když jako argument proti mému článku o tom, že význam slov je dán jejich aktuálním používáním, vytáhl článek o tom, že mám rád Židy. Ty teď zase diskutuješ o Pludkovi, přičemž já jsem nabídl diskusi k mému článku o tom, že význam slov je dán jejich používáním.
        Upřímně řečeno je mi celkem fuk, jestli byl Pludek antisemita, antisionista nebo co vlastně. Pokud dobře píše, rád si od něj něco přečtu. Nicméně pakliže zde vzbudilo takovou vřavu mé mínění, že „asi antisemita byl“, řekl, bych, že to možná nesouviselo ani tak s Pludkem jako spíš s těmi, kdo to tak vášnivě komentovali… Ale to nechávám jen tak na okraj, nic určitého z toho vyvozovat nechci.

      • Myslič permalink
        Únor 19, 2014 7:48 pm

        Takže bych byl rád, aby se u článku o Pludkovi diskutovalo o Pludkovi. Až tu bude článek o mém dalším oblíbeném bolšánovi Vančurovi a „Markétě Lazarové“, to jsem fakt zvědavej, co v tom zase bude kdo hledat.

      • Únor 19, 2014 8:40 pm

        Jasně, omlouvám se za svoji nabídku diskutovat o mém článku. Nechal jsem se unést přiblblým Lomikelovým komentářem.

      • lomikel permalink
        Únor 19, 2014 8:44 pm

        par aforismu 🙂

        1. kdyz milujes neni co resit!

        2. mel kojot blog, ne spatny , mel
        ale chodili mu tam lidi!

        3. filozof bez kanalu, diskusniho, je jen pul filosofa. jak z toho ven ?
        spojit lasku s vasni, a diskutovat na cizich webech o antisemitismu mrtvych spisovatelu 🙂

        kojote, vspamatuj se

      • Únor 19, 2014 8:46 pm

        😀

  5. Únor 17, 2014 11:33 am

    Reblogged this on Dědictví Předků.

  6. Borek permalink
    Únor 13, 2014 11:27 pm

    Dobrý den,
    chci se zeptat na Pludkův román o králi Karlu IV., objevuje se v něm také tematika pohanství?

    • Myslič permalink
      Únor 14, 2014 4:34 am

      V této knize jsem si ničeho takového nevšiml.

  7. Martin permalink
    Únor 12, 2014 9:11 am

    Zaráža ma čo tu riešite. Riešite také kraviny, či bol šovinista a antisemita. To sa predsa s pohanským svetonázorom nevylučuje. Ale to podstatné vám nevadí, vám ako nábožensky orientovaním ľudom, že bol stúpenec ateisticko – protináboženskej ideológie, komunista.

    Ak by sme žili ešte v komunizme, vašu skupiny by mali na muške pre náboženský svetonázor, ako stúpencov a propagátorov odlišného života ako toho oficiálneho socialistického. Neboli by ste na tom o nič lepšie než kresťania. A pochybujem či by za vás tento súdruh „orodoval“ len kvôli vašej obľube jeho kníh.

    • Myslič permalink
      Únor 12, 2014 1:32 pm

      Milý Martine: V článku o jeho komunismu píšu a to dost výrazně. Alexeje Pludka jsem měl tu možnost poznat a vyslechnout si jeho názory naživo. Stačí?

      • Únor 12, 2014 3:01 pm

        To je ovšem zcela nová informace. Co takhle o tom napsat samostatný článek? Jinak ještě k tomu antisemitismu, případně Martinem zmiňovanému komunismu atd. – zdá se, že moje poznámka o tom, že to asi antisemita byl, byla fakt špatně pochopena – já jsem ve svém komentáři vůbec neměl potřebu to nějak hrotit v tom smyslu, jak ten komunismus hrotí zde Martin. Jen jsem prostě konstatoval svůj dojem. Každý z nás má nějakou minulost, nějaké životní zkušenosti atd., a z toho plyne světonázorová či jiná orientace. Ve skutečnosti mě zaujalo, že jsi byl schopen napsat takový článek a akceptovat Pludka i s jeho minulostí. O to víc mě pak konsternovalo, jaká hysterie tu propukla kolem toho antisemitismu. Za sebe jen dodám, že mám třeba rád Lovecrafta, i když to byl rasista atd.
        Pokud jde o přecitlivělost na téma antisemitismu, pak nechci nikomu sahat do svědomí, ale možná je v tom nějaká projekce…

      • Myslič permalink
        Únor 12, 2014 3:16 pm

        Pludka jsem zažil dvakrát, jednou mluvil o sci-fi a havlisté se na něj snesli kvůli Nepříteli z Atlantidy (viz „antisemitismus“), načež je ten starý pán utřel nádherně knihou Takových tisíc let, kde rozebírá pojem „dejudeizace“. A je třeba přiznat, že Takových tisíc let nikdo z oněch blbečků nečetl. Podruhé jsem ho zažil na přednášce Slovanské unie, kde se mluvilo i o jazyčnictví v Rusku, jeho názor byl ten, že je to dobré a přínosné pro Rusko a Slovany vůbec. K nesmyslu pojmu „antisemitismus“ už se vyjadřovat nebudu, vysvětlení padlo. Pludek byl komunista, Orwell levičák, Sorel syndikalista a přeci je mám všechny tři rád 😀

      • marcus permalink
        Září 17, 2015 8:04 am

        Taky jsem Pludka zažil osobně.Několikrát. Měli jsme jako kluci v 80-tých časopis ve stylu rychlošípáckého Tam-Tamu. On s námi shovívavě spolupracoval, četl to po nás a připomínkoval, dokonce nám tam dvakrát napsal článek.Zasadil se o rehabilitaci Foglara(připravil reedici jeho knih v nakladatelství Olympia) a inicioval skupinu pro obnovu Junáka ještě v říjnu 89. Po Listopadu se k němu jak skauti, tak Foglar otočili zády. Byl jsem na besedě s ním při vydání Takových tisíc let v 89. Potom jsem ho dvakrát navštívil u něj doma – hodně jsme debatovali o náboženství, resp. křesťanství. Sám byl členem husitské církve, ale myslím,že hodně čerpal i z východních směrů. Reinkarnace byla pro něj přirozená. V politických preferencích jsem se s ním neshodl. Utkvěla mi jeho věta:“Uhde předseda parlamentu-takový žid. Já nejsem antisemita.“ 🙂 Byl jsem tehdy na cestě od protestantismu ke katolicismu. Moji volbu schválil.O New Age se vyjádřil, že to jsou blázni.

  8. Únor 10, 2014 7:03 pm

    Trochu omezené zredukovat informace z tohoto článku na diskusi, že se ASI jednalo o antisemitu. Možná neměl rád Semity, možná neměl rád Němce. A CO??? Na kvalitu jeho knih to nemá žádný vliv.
    Někdo ovšem musí kádrovat a vyskočit jako čertík z krabičky, když ucítí příležitost ukázat prstem a konstatovat: „Kacíř!“, tedy, pardon, „Antisemita!“. Že nesnášel Němce, nikoho nepohorší, ale Semity přece nelze nemít rádo, že…

  9. Únor 10, 2014 3:29 pm

    Trochu odbočím od antisemismu a vrátím to k Pludkovi. Já jsem od něj nikdy nic nečetl, ale s mými kamarády „ilegálními skauty“, jsme byli Alexeji Pludkovi koncem osmdesátých let hodně vděční, že se zasloužil o to, aby mohly být po mnoha letech opět vydávány foglarovky. 😉

  10. Myslič permalink
    Únor 10, 2014 7:32 am

    No, tedy jen snad kvůli tomu debilnímu pojmu „antisemitismus“…. Je to neskutečně blbý pojem. Vysvětlím: Může být třeba Arab, který nesnáší Židy „antisemita“? Těžko, protože je sám Semita. Mohl být Pludek „antisemita“, když měl mezi Araby přátele? Těžko. Ono je třeba si přečíst ty knihy celé… včetně „České pře“, kterou tu už někdo zmiňoval.

    • Únor 10, 2014 12:37 pm

      Jasně, venkovský balíku, omlouvám se, že jsem vůbec něco napsal. Alespoň doufám, že tvá partnerka je pěkná děvka a vynahradí ti neblahé pocity ze srážky se mnou.

      • Myslič permalink
        Únor 10, 2014 12:46 pm

        Tos napsal pro mne? No, nestačím se divit, jak jsi kultivovaný a slušný…. Hezká vizitka, necháme si ji tu. Přijď zas. A co se srážky týče, věř, že tu bys neustál.

      • Únor 10, 2014 12:55 pm

        Mysliči, pěkně ses chytil. Když už argumentuješ „pravým významem slov“, měl bys vědět, že „děvka“ znamená původně „dívka“ (viz např. Bible kralická) a že „pohan“ je původně urážka ve smyslu „venkovský balík“. Popřemýšlej o tom, až budeš šukat po pokoji a hledat baseballku 😀

      • Rushwolf permalink
        Únor 10, 2014 12:59 pm

        Týjo… já sem sice docela buran, ale vážně sem nějak nepobral tuhle reakci… vždyť to bylo i na Mysliče velice slušné konstatování, nebyl tam žádný osobní útok ani zkrytá jízlivost… proč takovej výbuch? A proč urážet ještě něčí partnerku, která chudák ani za nic nemůže?

      • Myslič permalink
        Únor 10, 2014 1:02 pm

        No, Kojote… zametat svůj průkak ti skutečně moc nejde… Čekal jsi tvrdší reakci? Měl bys radši začít přemýšlet… jestli ten Pludek neměl v něčem pravdu…

      • Únor 10, 2014 1:03 pm

        Neboli, a už fakt naposled: Význam slov je určen jejich aktuálním používáním, nikoli jejich etymologickým původem či používáním v minulosti. Proto argumentovat tím, že Semité jsou i Arabové je v případě pojmu „antisemitismus“ nesmyslné, stejně, jako na naopak přirozené, že člověka naštve, když někdo označí jeho přítelkyni za „děvku“ s tím, že to ve skutečnosti přece znamená „dívka“. To jsem chtěl sdělit, to jsem také sdělil, a v rámci psychohygieny už fakt končím.

      • Myslič permalink
        Únor 10, 2014 1:07 pm

        Nikoliv…. Může být Semita „antisemita“? Nemůže, logicky to přeci nedává smysl.

      • lomikel permalink
        Únor 10, 2014 2:40 pm

        ono by to bylo skoro na pousmani, nebo politovani s pranim brzkeho navratu zdravy, ale bohum zel, podivame li se na verejnou aktivitu pana Goldmanna tak je kojot jen jeho mene, zatim?, agresivni varianta zabalene do vice intelaktualni omacky.

        Ono ani tak nejde to tyto dva pany, jde o ideologicky system tzv. hnuti Nove Levice ktere se mene stara o praci a chleba pro lidi, ale o to vice o socialni inzenyrstvi formou konstruovani ruznych ismu a jejich prosazovani formou drobneho ci vetsiho reozesirani a storurani se v problemech spolecnosti ( hlavne se to nesmi resit, ztratil by se potencial k zmene 🙂 za pomoci nevladnich organizaci nebo skrze infiltraci stran v leve a stredni casti politicke spektra. V dnesni vlade se jedna zejmena o Dienstbiera a Marksovou-Tominovou, jsou soucasti krouzku kam patri in pan Goldmann.

        Nejedna se o vystrelky jednotlivcu ale o systematickou kampan.

        http://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A1_levice

        Vzdycy jsem tad kdyz je mozne najit stopy velke politky v kazdodennich flame na diskusnich webech. 🙂

  11. Shaman permalink
    Únor 9, 2014 8:54 pm

    Kojot: Měl jsem za to, že vycházíš z ukázek jeho knihy. Né z toho, co o něm řekli kritici. V dnešní době ten kdo chce, najde prvky „antisemitizmu“ i v zbarvení medvídka koaly.

    • Únor 9, 2014 9:09 pm

      To už je jen takové tlachání. Trvám na tom, že na základě přečteného textu se domnívám, že Pludek antisemita byl. Neříkám žádné kategorické tvrzení typu „byl to nácek“. Hádat se se mnou o tom, že jsem na základě indicií dospěl k nějakému názoru je fakt typickou ukázkou přiblblé snahy hádat se za každou cenu, a to je něco, co z principu odmítám, takže ještě jednou díky za tip na knížky a poroučím se.

      • Shaman permalink
        Únor 9, 2014 9:21 pm

        Nechci se hádat, ale jak myslíš.

    • Michal permalink
      Únor 9, 2014 10:40 pm

      Výše zmíněné jsem četl už dávno, ale před měsícem jsem četl od Pludka „Českou při“ a když Petr Payne přijíždí v Pludkovo podání do Prahy, neopomene si všimnout vesměs světlých dětí a židů ve dvěřích směnáren, čekajících, aby někoho ulovili na lichvářský úrok, což si sice opravdu asi mohl Petr Payne všimnout, ale nepochybně to byla také autorova invence vycházející z nějakých kořenů jeho uvažování, jež můžeme nazývat jak chceme, ale jdou vysledovat ve všech jeho dílech.

    • Frostik permalink
      Únor 10, 2014 5:55 pm

      A největší rasisti jsou lední medvědi.

  12. Únor 9, 2014 6:54 pm

    Díky za tip, mě Pludek minul a zdá se, že k mé škodě. Jinak si ale dovolím poznamenat, že člověk může být současně panslavista a antisemita, a – bohužel – může být zároveň také komunista a antisemita. A klidně přitom všem může současně nenávidět Němce. Ze zde přečteného soudím, že antisemita fakt byl. Nicméně z uvedených citátů také soudím, že byl opravdu dobrý vypravěč a vzpomenu si na něj vždy, když půjdu kolem nějakého antikvariátu.

    • Martin permalink
      Únor 9, 2014 8:07 pm

      Lol ! A prečo by nemohol byť niekto komunista a antisemita v jednej osobe ? Veď to dáva logiku. Naopak, myslím si, že nacistický termín „židoboľševizmus“ nedáva logiku. V ZSSR bol istú dobu antisemitizmus docela „in“.

      • Únor 9, 2014 8:24 pm

        Vždyť v komentáři píši, že může být komunista a současně antisemita. Neumíš číst? :-O

      • Martin permalink
        Únor 9, 2014 11:14 pm

        Umím číst, ale narážam na to, že väčšina ľudí si myslí, že komunista nemôže byť antisemita pretože komunizmus ako rovnostárska ideológia odmieta akékoľvek utláčanie človeka, a nenávisť voči nemu, pre etnickú, rasovú, náboženskú a sociálnu príslušnosť. Bežný človek spája antisemitu hneď s neonacizmom.

    • Shaman permalink
      Únor 9, 2014 8:07 pm

      Podle čeho soudíš, že byl antisemitou? V této ukázce, přece Pludek odsuzuje způsob něčího života, ne původ či rasu. Uvědomuješ si, že v roli antisemity zde vystupuješ ty, když jsi v těchto vlastnostech, které Pludek popisuje, objevil souvislost s jistou etnickou skupinou? 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: