Skip to content

O matce Zemi

Listopad 18, 2013
tags:

„Ona jest trpělivá, ano, trpělivá a silná. Neboť na svých bedrech nese veškerou bolest a trýzeň světa a života. Křik opuštěných dětí, nářek týraných zvířat a pláč znásilňované přírody. Ano, ona jest trpělivá a spravedlivá, spravedlivá, neboť čas parazita jménem člověk, jednou dojde svého naplnění!“

Tvor jménem člověk, protože „člověk, to zní hrdě“, dosáhl opravdu velmi vysokého stupně civilizačního vývoje. Člověk dnes v podstatě nemusí opustit teplo své jeskyně, aby ukojil své základní potřeby. Díky nejmodernějším technologiím dosáhne na vše jedním kliknutím, aniž by vstal z postele. Mnozí lidé již v takovéto virtuální realitě skoro, nebo úplně žijí. Ano, tvor jménem člověk zdegeneroval. A to jak po stránce duševní, tak i fyzické. Civilizační progres si takhle vybírá svou daň. Pro mnoho lidí je třeba taková představa života v například v pravěkých dobách, neskutečná. Zima, věčný hlad a boj o oheň, což je také název výborného filmu z oněch časů, a další a další strasti. To je pro většinu z nás asi děsivá představa. A pokud by se dnešní společnost ocitla znenadání v takové či podobné realitě, většina lidí by nepřežila. Člověk v běhu časem poztrácel své přirozené instinkty a zpohodlněl. Neříkám, že je to dobře ani špatně. Prostě tomu tak je. Z oněch pradávných časů se lidstvo dostalo až na současnou úroveň. Je to vskutku obrovský skok. A asi to tak má být…

S technickým a civilizačním pokrokem ale kráčel ruku v ruce duševní úpadek. Postupem času lidé ztráceli svá stará přírodní božstva. Z lesních kmenů se vytvářely městské až národní a dnes už i multikulturně nadnárodní svazky. Lidé začali ztrácet také své sny, fantazii, víru a nakonec i naděje. Ztratili i své mýty, báje a pohádky. Lidé přestali naslouchat, a tak ztratili i svou matku Zemi. Posvátné háje nahradili monstrózní nákupní centra. A v těch se matka Země moc uctívat nedá. Mnozí mají pocit, že jsou pány zeměkoule, mají pocit, že se země otáčí kvůli nim. Nedělejme si iluze, že by se dávní lidé, či naši bližší předkové, zaobírali nějakou vrcholnou ekologií. To určitě ne, ale přesto v nich, a to nejen „pohanech“, určitá úcta k přírodě přetrvávala. S vývojem civilizace se však člověk začíná k přírodě chovat hůř a hůř. Časem se to může výrazně projevit, čímž nemyslím „globální oteplování“. Dalším civilizačním výdobytkem je výrazné přelidnění země. A jestli někdy v blízké budoucnosti nastane opět „stěhování národů“, bude to zajímavá šou. V klasickém ekosystému, pokud dojde k přemnožení určitého druhu, je zde jiný druh od toho, aby odstranil přemnožení do původního stavu. Do původního stavu, nikoliv do stavu vyhlazení! V současném systému si tohle právo víceméně přisvojil člověk, čímž do tohoto zasazuje citlivou ránu a kolikrát praktikuje metodu vyhlazení. Kdo však zasáhne proti člověku? I když se lidé povětšinou úspěšně eliminují sami, jsme stále přemnoženým druhem živočicha. Třeba takové „etnické čistky“. Ty se děly, dějí a asi i nadále dít budou. A to bez ohledu na letopočet. Zmanipulovaný dav, ten dokáže bestiální věci. Tak tomu je a bylo. Je to jedna z přirozených vlastností člověka. Jít proti sobě, rvát a kousat. A když dav ucítí krev, je konec. Davu stačí záminka, aby nasytil svůj hněv a frustraci. Nikdy jsem davy neměl rád…

Ztratili jsme svou matku a jako hejno osiřelých, se řítíme vstříc čemusi. Kdo však vlastně ví čemu? Někdo může hledat svatý Grál, někdo jej mohl již najít, jiný hledá smysl života, aby pochopil smrt, další může hledat spasení, neboť život na zemi mu může připadat jako peklo. Všechna náboženství mají také své představy o posmrtném životě. Liší se sice víru od víry, ale stejně mají spousty styčných bodů. Až nástup globálně univerzálního křesťanství a jeho jediné pravdy pro všechny, které většinu těchto „pohanských“ představ vstřebalo, převrátilo a vyplivlo jako univerzální zákon. Jediný, pravý a pod hrozbou trestu nepopiratelný. Tehdy začal jed v těle matky působit.

Tvrdit, že by se lidstvo vyvíjelo v pohanském duchu, lépe a jinak, by bylo asi dost odvážné. Lidé jsou pořád jen lidé. Ať již věří v kozla, ukřižovanou žábu či třináctý plat. Je to dnes již jedno, hloubku propasti stejně změří málokdo. Ale alespoň se v tom „pohanském“ duchu mnozí z nás dnes vidí jako skuteční lidé. Ve své nahotě, se svými klady i zápory. Ne jako nadřazený druh, nýbrž jako součást toho celku, do něhož jsme i my kdysi dávno plně patřili a který jsme ctili. Avšak ona věčná otázka kam vlastně kráčíme? Ta stále přetrvává. Zná někdo odpověď? Co člověk to názor. Každý chce mít tu svou pravdu a na něčem se domluvit a dohodnout je v dnešní době stále těžší a těžší. Pohanská scéna u nás je také roztříštěná, vznikají různá uskupení a společnosti, ale nějakých společných cílů je pomále. Spíše nejsou žádné. Ve výsledku to potom nezasvěceným může připadat jako víkendové hobby, což „pohanství“ pro mnoho lidí také bezesporu je. Tedy pouhá hra. Ale dalo by se něco v praxi ohledně vývoje do budoucna změnit? Chce vůbec někdo v reálu nějakou změnu? A vlastně co měnit? Systém nezměníte ze dne na den. Má vlastně smysl něco měnit, nemáme vše, co potřebujeme? Co nám vlastně chybí? Chtít postavit pohanství na roveň jiným náboženstvím? Nepřipadá v úvahu, protože tohle katolická církev prostě nepřipustí. Navíc v pohanství panuje docela velká názorová roztříštěnost a chybí zde skutečné a všeobecně respektované osobnosti, které by mohli stát v čele. A pokud se nějaká osobnost najde, stejně tak se najdou ti, kteří proti ní ihned začnou bouřit. Tak už to na světě chodí. Má se pak smysl o něco pokoušet? Celý tento článek se může zdát svým vyzněním nihilistický. A zde už by se samozřejmě mohla strhnout pře o význam slova nihilismus. A znovu by platilo – co člověk to jiný názor a jiné vnímání reality. A znovu bychom se dostali mimo mísu. Co s tím má vlastně společného matka Země? Vcelku nic, tyhle spory nás lidí má zatím celkem na háku. Je jí jedno jestli se někdo prohlásí za Druida, je jí jedno jakou máte barvu kůže, jestli sám sebe považujete za dobrého člověka, nezajímá ji stav vašeho konta ani barva vašeho nového auta. Je jí srdečně a naprosto ukradený váš názor na Ježíše, Satana a Hitlera. Protože o tom to není.

Zkuste jít někdy za šera do lesa. Pokud možno do skutečného lesa a sami. Sami se sebou. A pak zkuste naslouchat. Naslouchat sami sobě, naslouchat tichu, naslouchat lesním bytostem, naslouchat přírodě. A pak možná uslyšíte i ji. Protože matka Země nám má stále co říct. Stačí jen naslouchat…

Reklamy
komentáře 4 leave one →
  1. Prosinec 3, 2013 7:13 pm

    Moudrá slova Tomasi – díky za ně. Bohové ať ti nadále žehnají na tvé cestě.. díky

  2. Vladislav permalink
    Listopad 19, 2013 11:22 am

    Jedna tradiční moudrost říká, že vše, co potřebujeme k životu (včetně léku na jakoukoliv nemoc, z níž lze vyléčit), najdeme do vzdálenosti jednodenního pochodu od domova.
    Pravé pohanství vychází z nejryzejší přirozenosti. Z přírody, živlů, tužeb, vášní i nejhlubších citů a obav. Z krve, protože jak zjistí většina lidí jakéhokoliv vyznání, která má děti, teprve poutem krve se její „pohanské“ prožívání prohloubí.
    Pohanství je třeba vybudovat právě takto, zezdola. A být v prosazování toho, co chceme, tvrdí, neúprosní a důslední, protože se zločinci, kteří přerušili tisíciletou kontinuitu naší víry, se nediskutuje, stejně, jako se nediskutuje s únosci nebo teroristy.
    Jednou budeme stát před tvářemi bohů. Jednejme všichni tak, abychom mohli své činy důstojně obhájit a dokázali tak, že jsme současný pobyt na Zemi nepromarnili.

  3. Rushwolf permalink
    Listopad 19, 2013 10:37 am

    Uź dlouho mě žádný článek svým obsahem nepřišel tak blízký jako tenhle 🙂

  4. Wolos permalink
    Listopad 19, 2013 8:50 am

    Upřímný a citlivý pohled. Díky za něj Tomasi.

    Druidem může být člověk uznán druhými, nikoliv sám sebou. Protože druid je společenská funkce (!), specializace na určitý okruh činností pro společenství užitečných či dokonce nezbytných (což také znamená závazek je svědomitě a obětavě vykonávat, bez ohledu na to, „jestli se mu chce nebo nechce“). Stejně jako třeba kněz nebo šaman. A na tu je třeba mít ono společenství (Také asociální asketové v Indii, nebo volchvové v Rusku s nějakým společenstvím byť minimální vztah udržují resp. udržovali, formovali či dolaďovali nauku a vybrané adepty výměnou za almužny), které druida potřebuje a schvaluje (tmelení a ladění společným kultem, jehož je druid-kněz-šaman atd. opatrovníkem a zlepšovatelem), a následně respektuje jeho autoritu.
    Je to podobné situaci, kdy si podle pověsti Čechové na radu Libuše došli k rádlu pro Přemysla, aby se stal jejich knížetem, tj. panovníkem, neboť jejich společenství bylo v troskách a obcházel je mor (což podle mě může znamenat i „chaos“, neřád – jehož je mor projevem). A jisté panovnické pravomoci měli dříve druidové a mají dodnes šamani. I výraz kněz leccos napovídá, protože původně u slovanů byl titul vladyka (ten kdo vládne), pak německým vlivem (z výrazu kunigas) došlo k přejímce v podobě knedz (tj. žrec i náčelník v jedné osobě), a až vlivem křesťanství došlo k rozdělení jedné funkce na dvě (kněz a kníže), kdy prvními kř. kněžími a knížaty bývali často právě knedzové nebo členové jejich družin (chtěli si logicky podržet tradiční moc, tak pokračovali kariéru v nové víře), z kterých se pak vyvinula šlechta.

    „Pohanská scéna u nás je také roztříštěná, vznikají různá uskupení a společnosti, ale nějakých společných cílů je pomále. Spíše nejsou žádné.“

    Je to logické, protože kryptokřesťanská, postkomunistická mentalita se nezmění ze dne na den i kdyby o svém „pohanství“ či „rodnověří“ žvanila celé dny. Zatím je ve stavu FANKLUBU starých pořádků (uctívání minulosti), ale hráčské mužstvo současnosti schopné dávat góly a časem vyhrávat i turnaje postavit neumí a asi ani nechce.

    Je totiž rozdíl mezi tím meč uctívat *, a mečem sekat.(!!!)


    * a zkoumat, dělat o něm konference, pivní sezení a čajové párty

    A někdo tím mečem musí sekat naučit a toto umění umožnit dále rozvíjet, což je pro asociály nerespektující žádnou autoritu zásadní problém.

    Setkávám se tak s jevem, kdy vůči církvi není u „příznivců pohanství“ až tak problém kvůli hodnotám a nauce (často volili monarchistického katolíka Schwarzenberga nebo přikyvují papeži Františkovi, nebo se vzhlíží ve „Velkém Bílém Impériu“ což je katolické Imperium Romanum par excellence), ale právě kvůli neochotě respektovat její autority.

    Jedná se tedy o zastydlou, nikdy neřešenou a nepojmenovanou adolescentní vzpouru, nikoliv snahu o to, aby existovala jiná kultura, politika a tím pádem i budoucnost a následně dějiny. Tedy řešení jejich situace je na psychologovi, smysluplné náplni života a postupném dozrávání, ale nikoliv „zájmové oblasti pohanství“, která jejich asocialitu vzhledem k dosavadní většinové nefunkčnosti dále prohlubuje a vzhledem k uvědomování si vlastní neschopnosti (rozdíl mezi ideály a praxí) i traumatizuje.
    Takový asociální jedinec si pak myslí, že když uteče autoritám církevním, tak na tom bude lépe u „pohanství“, což je omyl, každá funkční skupina POTŘEBUJE pravidla a autority, bez ohledu na vyznání. A pokud nejsou ty, není ani cílů, protože jídlo a zábavu poskytuje již současný systém, což pohodlným individualistům v podstatě dostačuje. „Pohanství“ je pak pro ně jen zpestřením v rámci všeobecné nudy a začínají a končí na stejném místě jako kterékoliv jiné zájmy. V hospodě.

    „Chtít postavit pohanství na roveň jiným náboženstvím? Nepřipadá v úvahu, protože tohle katolická církev prostě nepřipustí.“

    Jednou bude muset, a ještě ráda.
    Ovšem nebude se jednat o současně většinové asociální pojetí, které právem považuje za hodné vyhlazení či rekatolizace (2004 – patriarcha Vší Rusi Alexij II. přirovnal neopohanství k terorismu a spustil tak vlnu pravoslavného sektářského násilí vůči rodnověrcům; 2009 – papežská encyklika Benedikta XVI. “Caritas in veritate” odsuzuje neopohanství a pantheismus).

    😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: