Skip to content

Rozhovor se Styrbjørnem

Září 19, 2013

StyrbjørnV následujícím rozhovoru bychom Vás rádi seznámili s dalším umělcem, který se ve své tvorbě inspiruje pohanstvím a mytologií. Je jím Styrbjørn, zpěvák a kytarista metalového projektu Tears of Styrbjørn. Kromě koncertů jeho skupiny se s ním můžete potkat i na různých akcích pohansky zaměřených společenství, což nás přivedlo k myšlence, Vám tuto osobnost blíže představit.

W.

Začněme u EP Tears of Styrbjørn, které jste vydali roku 2011. Ve skladbách se prolínají různorodé pasáže: pompézní až symfonické, přecházející v klidnější, atmosférické momenty či naopak v technicky složitější, čímž vzniká působivá fúze. Jaká byla tvá cesta k tomuto stylu hudby a vůbec k realizaci Tvých nápadů v podobě založení skupiny?

Cesta k projektu „Tears of Styrbjørn“ [dále jako ToS] byla celkem dlouhá a ne úplně jednoduchá. Co se týče stylu, tak ten se vyvíjel léty. Už od útlého věku jsem začal poslouchat rockovou, potažmo metalovou hudbu a takovým prvním momentem byla určitě deska Hammerheart od Bathory, která byla úplně něčím jiným, než co jsem do té doby slyšel. Samozřejmě v té době jsem tak maximálně snil o nějaké kapele, natož abych věděl, jaký styl by měla hrát. Ale tak nějak jsem si postupně oblíbil spíše epičtější, melancholičtější, řekněme i pomalejší podoby metalu. Když jsem asi zhruba deset let od doby, kdy jsem slyšel Hammerheart začal konečně působit v nějaké kapele, tak to byly věci, které nesly výše popsané atributy. V těch prvních skupinách jsem zastával post pouze zpěváka, ale pořád jsem snil chopit se i kytary. O několik let později jsem pochopil, že abych si tento svůj sen splnil, tak jedinou cestou bylo založit si svou kapelu, kde bych realizoval i své hudební nápady a motivy. V té době navíc probíhaly v tehdejší kapel dost velké rošády v sestavě a potýkali jsme se s konflikty a neshodami, což vyústilo v to, že i já jsem byl nakonec „odejit“. Odchod byl pak impulzem, abych začal realizovat svou kapelu, což ale ještě chvíli trvalo. „Styl“, nebo spíše výraz kapely, pak byl už jasný. Zkrátka se do něj přetavil zájem o pohanství, Skandinávii a pochopitelně vliv několika jiných kapel, stejně jako i jiné osobnější pohnutky.

Tears Of Styrbjørn

Tears Of Styrbjørn

Styrbjørn v názvu skupiny, ale i Tvém pseudonymu, který používáš, odkazuje na postavu ze severských ság. Někdo by možná očekával barbarského bojovníka Styrbjørna ohánějícího se kladivem, ale název skupiny reflektuje místy melancholickou hudbu, umocněnou sentimentálními texty, jakoby smutkem po tom, co bylo kdysi ztraceno. Nad čím tedy roní Styrbjørn slzy? 🙂

Nad mnoha věcmi, řekl bych ;-). Samozřejmě v těch textech i té hudbě je i ta rovina toho válečníka ohánějící se sekyrou, ale věc má více vrstev. Dost to taky souvisí s mou povahou, nebo spíše rozpoložením, ve kterém jsem se před i nějakou dobu po založení ToS nacházel, což se pochopitelně projevilo do tvorby.

Atmosféru skladeb se vám daří úspěšně přenášet i na koncertní pódia. Chápu, že umělec nekomerčního typu tvoří především pro sebe a své uspokojení, jak by tomu snad mělo být, ale co bys rád, aby si posluchači z Tvé hudby a textů odnesli?

Díky! Textům naživo asi hned tak někdo neporozumí kvůli srozumitelnosti, ale pokud někoho naše tvorba zaujme, tak si toho velmi vážím. Co bych chtěl, aby si posluchač z naší produkce nebo poslechu studiové nahrávky odnesl je ten pocit přenesení se v čase a prostoru někam do časů ság, aby nasáli atmosféru krajiny a rovněž pocítili i tu melancholii a mystiku, kterou se snažíme do tvorby vložit. Pokud se ten prožitek ještě prohloubí, například čtením textů, pak to je přesně to, o co mi jde. Pro slabší povahy to možná může být i nebezpečné, ale zároveň ta hudba ho může posílit, alespoň u mne to tak funguje.

Které skupiny (knihy či filmy) Tě v životě ovlivnily? Ať už v hudební tvorbě, či osobně.

Ten výčet všeho, co mne inspirovalo, ovlivnilo, apod. by byl asi velmi dlouhý. Z knih určitě „Zrzavý Orm“ od Franse Gunnara Bengtsona, trilogie „Kladivo a kříž“ od Harryho Harrisona a „Američtí bohové“ od Neila Gaimana. Vliv na mě také měli romantičtí básníci, hlavně ti ruští, Alexandr Sergejevič Puškin a Michail Jurjevič Lermontov.

Z filmů bych jmenoval film „13. Válečník“ v češtině známý jako „Vikingové“ a nověji taky TV série „Vikings“.

Kapel by byla celá řádka. Mezi ty nejvlivnější bych jmenoval již výše zmiňované Bathory, dále Therion, My Dying Bride, Moonsorrow, Vintersorg, Thyrfing, Enslaved, Swallow the Sun, Anathema. Také bych zmínil filmovou hudbu Hanse Zimmera a Jerryho Goldsmithe a klasickou hudbu, zejména Ludwiga van Beethovena.

Vaše skupina se inspiruje severskou mytologií. Ty jsi ta osoba, která udává směr, kudy se  budete ubírat. Čím si vysvětluješ své zaujetí právě Severem?

Sám nevím. Více méně to přišlo samo, ale „nakopli“ mě právě film Vikingové a jeden můj spolužák, se kterým jsme se oslovovali „barbarský příteli“, „Gungnir“ apod. a který mi právě kdysi půjčil tu Harrisonovu ságu. Pak jsem se začal o sever zajímat více a úplně mne to pohltilo! Najednou jsem pocítil nějaké velmi silné pouto k severu.

Asbyrgi (Island)

Asbyrgi (Island)

V jedné písni na EP zpíváš: „Aware of the unseen bond to the land far up to north“ (Vědom si neviditelného pouta se vzdálenou zemí na severu).  Když se na Tebe člověk podívá, nevyžaduje příliš fantazie si Tě představit, jak se plavíš se svými druhy na vikinském drakkaru. Přemýšlel jsi někdy o tom, odkrýt ono „neviditelné pouto“ např. studiem svého rodokmenu či prostřednictvím rozboru DNA? 🙂

Jistěže mě tato otázka pálí. Rozbor DNA mě ještě nenapadl, ale co se týče rodokmenu, tak tady může být dost problém. Bavil jsem se s jednou dámou, která se rozbory rodokmenů zabývá a dostat se k nějakým pramenům a archivům před 30-letou válkou je téměř nemožné. Skoro vše bylo během tohoto období zničeno, v Evropě byl strašný zmatek, takže najít nějaké návaznosti někam až do 10., 9. století, nebo ještě dál by muselo být neskutečné štěstí, nemluvě o ceně, jakou bys musel za tuto službu zaplatit. Takže zbývá asi ten rozbor DNA :-). To „neviditelné pouto“ prostě nějak cítím, může to být i nějaká ozvěna z minulých životů, nebo skutečně ty předky tam mám. Co vím, tak náš „rod“ má návaznost na Ukrajinu, kam se Vikingové (Varjagové) dostali, takže možnost by tu byla. Případně Švédové během 30-leté války, když u nás dělali paseku, mohli také ledascos „zasít“

V písni Labyrinth Of The Warrior’s Frozen Heart zpíváš seversky. O jaký jde jazyk a ovládáš nějaký skandinávský?

Tady bych trochu opravil jednu věc. A sice, že v Labyrintu seversky nezpívám, ale spíše recituji. Je to norština, což je jazyk, který celkem obstojně ovládám. Tím zároveň porozumím psané dánštině a trochu mluvené švédštině i její psané formě.

Vedle koncertů Tears of Styrbjørn Tě potkávám na různých akcích pořádaných více či méně pohanskými seskupeními. Jaký vnímáš pohanskou scénu v naší republice?

To je zapeklitá otázka. Pohanskou scénu u nás vnímám mnohdy rozporuplně, pokud ji vůbec nějak můžu pojmout, protože zas tolik těch lidí osobně neznám a nejsem na každé akci, kterou pohané pořádají. Obecně jsem rád, že v tomto státě jsou lidi, kteří smýšlí jinak, než jak je poněkud „zvykem“, nebo jsem rád, že jsem mohl poznat lidi, kteří mají podobný zájem o sever, nebo starogermánské tradice. Na druhou stranu mi ta „scéna“ přijde dost rozdrobená. Ano, je tady několik zastřešujících organizací, ale v principu mají ty skupiny tendence se štěpit. To ale může být specifikum pro Čechy. Také nemůžu říct, že se všemi úplně souhlasím, nebo že mi všichni ti pohané sedí. Že bych tedy také přispěl tak trochu k té rozštěpenosti? 🙂 Každopádně určitě mám obdiv k těm lidem, kteří do pohanství dělají maximum. Organizují různé akce, rituály, festivaly, vydávají časopisy, knihy. Setkal jsem se s lidmi, kteří měli zajímavé mystické zkušenosti a někdy jsem byl překvapen, kam se třeba až dostali nebo vypracovali.

V jednom rozhovoru jsi se vyjádřil, že jsi koketoval s různými vyznáními odmalička. Co jsi u nich postrádal, že jsi je vždy odložil a vydal se hledat zase dál?

Ty jsi teda dobrý slídič! Možná, že to byl nějaký neklid ve mně, že jsem hledal, nalezl a pak opustil. U některých, nebo konkrétně u jednoho blízkovýchodního vyznání jsem vydržel poměrně dlouho, asi 8 let. Když jsem se měl ale oficiálně stát členem „obce“, tak se ve mně vevnitř něco vzedmulo a rozvířilo to ve mně boj, že to není úplně to, co hledám, že mi v tom vadí několik věcí, že je nedokážu přijmout za své, atd. Dost v tom hrála roli i moje velká dávka individualismu, že prostě jsem se chtěl vydat zase „svou“ cestou. Každopádně vždy jsem si něco z té víry odnesl, leccos mne obohatilo.

Bymarka (Norsko) 2012, rituál

Myslím si, že velmi. Dlouhou dobu jsem ho vnímal hlavně individuálně, protože jsem prakticky nikoho neznal, kdo by měl podobné spirituální cítění. Pak ale jeden z mých kamarádů se taky začal „projevovat“ a zjistil, že tíhne ke slovanské tradici. Společně a ještě i s dalšími společnými kamarády jsme začali dělat takový obřad, v lese na Vánoce. Prostě jsme si udělali svou variantu svátků, protože alespoň pro mne ty oficiální svátky přestávaly mít smysl. Ten obřad to byl takový trochu mišmaš, protože ostatní byli jiného ražení, ale byl dělán částečně v pohanském duchu. Takto ho už praktikujeme 10 let. Pak můžu zmínit svoje osobní rituály. Některé z nich jsem provedl v Norsku, jeden na Islandu. Hodně z těch obřadů bylo dost intenzivních a měl jsem po nich pak zajímavé příhody. Jiné mi daly zabrat, jako třeba právě ty v Norsku, což si myslím, že mohla být nějaká zkouška bohů.

Nezbytná otázka na závěr: Co připravuješ do budoucna? Ať už pod křídly Tears of Styrbjørn nebo v rámci  nějakého projektu, jak tomu bylo v případě Pačessovy (kytarista u Asgard a Defeated) desky Monte Liliorum.

Začnu od konce. S Pačessem zatím nic nechystáme, i když jednou jsme se bavili, že by chtěl zas něco „ukutit“. Stejně jako se asi už nikdy nerozdmýchá už docela starý nápad Mikea (Morčata na útěku) na gotický projekt Lycantera, do kterého mě kdysi lákal. Škoda, myslím, že to mohla být pecka. Co se ToS týče, tak chci začít pracovat na plnohodnotné desce. Chtěl bych také, abychom hráli více koncertů, což ale Týržel nemůžu úplně ovlivnit, protože vrtochy bohů jsou roztodivné a člověk s nimi často nespraví vůbec nic.

Díky za rozhovor, Styre, a nechť Ti zmíněné vrtochy bohů kříží cestu co nejméně 🙂

Styrbjørn (Vyškov 2011)

Advertisements
komentářů 6 leave one →
  1. Liška permalink
    Září 20, 2013 3:52 pm

    Odkaz na místo, kde se dá koupit EP by nebyl..? Hudba povedená a „naše“, takže to stahovat nehodlám.

    • Září 20, 2013 4:18 pm

      Požádal jsem Styra, aby sem vložil kontakt, kde možno EP pořídit. Zatím aspoň záznam úvodní písně z jejich koncertu.

    • Styrbjörn permalink
      Říjen 3, 2013 4:40 pm

      EP si můžete objednat na mailu: mchytil@email.cz, nebo i osobně, pokud jste z Brna, jeho okolí, nebo máte do něj cestu.

  2. Září 20, 2013 11:47 am

    Zajímavý člověk. To tíhnutí k severu pociťuji také velmi silně. Je ale zajímavé, že si to nespojuji s germánskými národy, které tam nyní žijí …(?)

  3. Září 19, 2013 8:53 pm

    Díky za dobrej rozhovor a Kapele přejeme přízeň Bohů dalekého severu 🙂 Hael

  4. Září 19, 2013 8:19 pm

    TEARS OF STYRBJORN je nadějná PAGANMETALOVÁ kapela, tak jim přeju at se jim podaří vydat LP. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: