Skip to content

Klíče k civilizaci

Srpen 27, 2013
tags:

aneb jak rozlišovat mezi křesťany, barbary a pohany.

Jezuitský kněz s paraguayskými domorodci. Z filmu The Mission (1986).

Jezuitský kněz s paraguayskými domorodci. Z filmu The Mission (1986).

„Když víra je oslabena, hrozí, že i základy lidstva jsou oslabeny.“
Encyklika Lumen Fidei jezuitského papeže Františka I. z 5.7.2013

„Študije berou lidem Pánaboha.“
vdova Snížková z románu F.L.Věk

K neutěšené až chaotické situaci v pojmech i názorech týkajících se předkřesťanských kultur přispívá všeobecná nedovzdělanost a s tím spojené jejich nezřízené vykrádání a směšování. Je také vhodné se nedívat pouze na člověka, na nějž ruka ukazuje, ale i komu ruka patří. Protože pohan se pohanem dříve nikdy nenazval, stejně tak jako barbar barbarem. Jsme tedy dnes v situaci, kdy se směšuje ten, který ukazuje i ten, na nějž je ukazováno. Tento nepatrný detail napovídá, že ten, kdo ukazuje, je stále tentýž, křesťan, aniž by si to byl ochoten jakkoliv přiznat.

V dávných dobách, kdy ještě neexistovaly státy, se lidé měli tendenci shlukovat do menších skupin, které zajišťovaly jejich přežití. Do kmenů, rodových pospolitostí, klanů. Úměrně tomu se rozvíjel jejich způsob obživy (symbiotický, parazitní, predátorský), společný jazyk pramenící z potřeby se nějak domluvit, zvyky a rituály mající za účel tyto skupiny nějak udržet pohromadě. Tedy skupinu definoval jak způsob života, tak jazyk, tak rituál. Víra hrála funkci nejen ve vztahu vůči silám vně skupiny, ale i jako utužení jí samotné. To je podstatný a základní princip jakéhokoliv náboženství. Účel, kvůli kterému je udržováno, případně rozvíjeno.

Posuňme se dále. Některé skupiny, omezme se na indoevropský prostor, se daly do pohybu a v závislosti na podnebí rozvinuly různé životní styly – některé byly více kočovné, některé více usedlé – zemědělské. Z potřeby se chránit se některé stmelovaly do větších celků. Několik desítek rodů vytvořilo římské království. Řekové městské státy. A zde náš příběh začíná. Některé kmeny totiž vyšší celky nevytvořily. Zůstaly v lesích, postačila jim úroveň kmenová nebo občinová, stát ke svému životu nepotřebovaly (nanejvýš dočasný kmenový svaz). Slované, Keltové, Germáni… Ti sami sebe pohany ani barbary nenazvali. Učinili tak až Řekové, a po nich Římané, ve snaze rozlišit antický městský způsob života a způsob života lesních kmenů, které tím pádem byly nazvány barbary (řecký pojem „barbar“ pro kmeny, jimž není rozumět) Pojmový problém představovali Íránci, které s Řeky spojovala společná helénská (řecko-íránská syntéza) minulost (velkoříše Alexandra Makedonského) – nebylo jim rozumět, ale způsobem života a kulturou jim nebyli úplně cizí. Nebyli ani barbary, ani „našinci“.
Barbar tedy sám sebe ani své blízké nemohl považovat za barbary, protože si vzájemně rozuměli, i sdíleli stejný způsob života. Říkali si pravděpodobně rodovým jménem, např. slovanský kmen z Rétry se zove Rataři (v chorvatštině „oráči“). Že by měli být nějakými barbary, nebo pohany, je ani nenapadlo. Stejné je to s názvy Slované, Germáni i Keltové, které jsou z pera křesťanských historiků, aby se jim lépe popsala tehdejší geograficko-politická situace, nikoliv z pohledu těchto kmenů na sebe samé.
Dějiny však plynuly dále a římská monarchie v důsledku politicko-mocenských tlaků prodělala změny. Stala se z ní republika. Bojem s různými kmeny, ať již z hvozdů toho, co později křesťané nazvali Evropou, i kmeny Hanibalovými, z toho, po čem byla nazvána Afrika (lid Afri – Libyjci), vznikla potřeba Říma expandovat, aby tak mohl efektivněji čelit svým nepřátelům. Zde se rodí to, co dnes zveme katolicismus, všeobecnost (schopnost spojit různé obce do jednoho celku). Začalo to za života Gaia Julia Caesara. S potřebou ochránit Řím za každou cenu. Rezignací na složitou zahraniční politiku a diplomacii, s tím, že potenciální protivník má být dobyt a přivtělen k Římu, aby s ním již neválčil, jak si povšiml vynikající francouzský historik Paul Veyne. Má se stát stejně jako dobyvatel Římanem. Být poslušen jeho zákonů, osvojit si jeho kulturu a hovořit stejným jazykem.

Navenek to byla výborná strategie. Římské legie válcovaly kmeny, které jim mohly být na obtíž. Ty které známe jako Galy, Germány, Angly… Ale jak sjednotit Říši dovnitř? Říši mnoha národů (od Británie po Egypt), mnoha kultů (což jsou mocenská centra par excellence), ke kterým další národy i jejich území přibývají? Zde je zásadní bod – monoteismus je předpokladem pro existenci Impéria, kdežto polyteismus pro jeho nestabilitu a hrozbu zániku.
Dějiny toto Caesarovo dilema zachytily jako souboj se senátem o císařství. Jako snahu o navázání na starší tradici indoevropských sakrálních panovníků-velekněží. Známe je pod jmény-tituly jako Kúrúš, Kýros, Chréstos, Kaisar, Caesar, Kristus. Vyjadřují snahu po absolutní moci panovníka za účelem upevnění říší mnoha národů. Bez této absolutní moci by existence těchto říší byla nemyslitelná. Caesarovi se jeho sen stát tímto panovníkem-veleknězem nepodařil. Byl senátem, který si chtěl podržet svoji moc, úkladně zabit. Ovšem jeho smrt položila základy císařského kultu, kultu Divus Iulius. Bůh Julius.
Tento kult měl svého velekněze, zvaného pontifex maximus. Nejvyšší kněz. Stavitel mostů (volněji „ten který překlenuje“).
Uplynulo několik staletí. Někdy ve 4. století měl císař a pontifex maximus (odtud cézaropapismus) Konstantin potřebu Římskou říši zmítanou krizemi i barbarskými nájezdy opět sjednotit. A to potlačením různých kultů coby paralelních center moci a zdůrazněním centrálního. Z kultu Diva Julia se tak vlivem lidové víry, Konstantina i jím svolaným koncilem stává kult Ježíše Krista, který je r. 313 zrovnoprávněn s jinými, a r. 380 se stává státním – jediným možným. Alexandrijští učenci sepisují první evangelia (původním autorem zdá se být Origénes) a vymýšlejí jim mytické autory. Prvními vyznavači jsou vojáci z císařských gard. Pretoriáni. Začínají si říkat Legio Christi. Kristova legie. Ty římské občany, kteří se odmítají vzdát svých kultů, nazvou posměšně pohany. Venkovany, outsidery. A vidí v nich, nikoliv neprávem, potenciální hrozbu celistvosti Říše. Proto je začínají pronásledovat, roku 529 je zavřena i platónská Akademie. Papež si v této době uzurpuje titul pontifex maximus pro sebe. A kardinálové se stávají dědici starého římského senátu.

Římská říše se ovšem náporem barbarských hord rozpadá, a přežívá jen za zdmi velkých opevněných klášterů. Její myšlenka však nezaniká. Přebírají ji samotní romanizovaní barbaři. Z myšlenky realizující renovatio Imperii (obnova Impéria) vzniká Franská říše. Její obyvatelé se považují za Římany. A jejich sousedy jsou slovanští barbaři… Aby Impérium neohrožovali, je třeba z nich také udělat Římany. Učinit je poslušnými Krista, římského císaře i římského velekněze (italského pontifa maxima). …
Katolické křesťanství, čelící novým výzvám, se ovšem v celku přestává osvědčovat, dostává mnohé trhliny v podobě herezí i konkurenta v podobě rozvíjejícího se islámu (který je rovněž dědicem antiky – její byzantské formy) a tak je potřeba opět sáhnout po antických zdrojích křesťanství. Nastává období renesance, v Itálii je znovuotevřena Akademie. Končí středověk (věk mezi uzavřením a otevřením Akademie). Roku 1492 objevuje italský mořeplavec Kryštof Kolumbus ve snaze najít novou cestu k bohaté Indii novou pevninu. A po jiném mořeplavci Amerigo Vespuccim je nazvána Amerikou.
Nebudou snad její obyvatelé novou hrozbou Římu? Ten už nebude po předchozích zkušenostech nic riskovat a pamětliv své staré strategie vyšle s conqistadory hned i kněze, poslušnost Kristovi, císaři i veleknězi je jistota…

Války v Evropě však štěpí křesťanstvo na kusy. Objevují se noví zaručení dědicové Římského Impéria. Objevují se nové hereze formulované husity, Martinem Lutherem i kalvinisty. Kdo bude ten pravý dědic Říma s tou pravou vírou která jej udrží pohromadě? Válčí proti sobě Angličané, Francouzi, Španělé, Portugalci, Němci… do toho praví muslimové Turci s pravými muslimy Araby… A aby toho nebylo málo, a barbaři náhodou Impérium neohrozili, tato Impéria se roztahují – kolonizace a misie nabývají na intenzitě. Cestovatelé po mořích zjišťují, že země je kulatá. A tedy ohraničená. Není tedy už daleko od formulování cíle: Jediné Impérium a žádní barbaři a žádné hereze. Jedině tak může Řím přežít.
Na podkladech zkušeností, které díky svému boji s jinými než katolickými názory prostřednictvím inkvizice získal dominikánský řád, vznikají jezuité. Řád, který funguje jako vojenské kněžské bratrstvo (titul jejich přestaveného je „generál“, struktura i poslušnost je na vojenské bázi). Určený k potírání herezí i konverzi barbarů k poslušnosti Kristovi. Krátce po svém vzniku jeho členové začínají působit jak v Evropě, tak v Indii, Číně a Japonsku. Své členy přesouvají i do Amerik. V té jižní testují na barbarech z pralesa projekt (paraguayské redukce), který se později vytříbí v systém, zvaný komunismus… Jedině ten, kdo vlastní všechny koně, vyhraje najisto dostih… Kdo to ví, ten to ví…
Bojují všemi prostředky o dosažení stanoveného cíle. Bojují, spolu s dalšími řády (rozdělením kompetencí) dodnes. Tam, kde vidíme latinku, gregoriánský kalendář, demokratický systém vládnutí, právo založené na římském, křesťanský způsob myšlení, hodnot i okolo. Všude tam již uspěli. Tam již vládne Kristus. Prostřednictvím těchto hodnot, nikoliv tím, zda chodíme nebo nechodíme do kostela, nebo zda nadáváme či nenadáváme na církevní restituce. Prostřednictvím romanizace světa, schopností komunikovat rychlostí elektrického signálu po celé planetě i dopravit se v řádu hodin kamkoliv. To naši předkové neznali. Jen svoji ves a černý les. Žili více či méně izolovaně. Jako outsideři a po svém. Nikdo jim zvenčí nerozkazoval, koho mají milovat a koho nenávidět. Nikdo z nich nedělal humanistické pokrytce vynucující si respekt jadernými bombami a užvaněnými anticko-křesťanskými frázemi o lásce a pravdě (platonský idealismus), které nemají nic společného s jejich skutečným chováním. Nikdo se jim nehrabal v hlavě a životě a nestíhal jejich názory, vyjma důrazu na dodržení vlastních tradic, aby jejich pospolitost mohla fungovat a zajistit tak svým členům přežití i specifický styl kultury a života. A to jim umožňovalo být tím, kým byli. Pohany v Římě i barbary mimo něj. Bojující výlučně za své, nikoliv za cizí zájmy. Schopné formulovat vlastní cíle i politiku k nim vedoucí.

Trendu katolizace světa se říká také globalizace. U tohoto pojmu je si dobré říct, globalizace čeho? Všeho předešlého. Vyjadřujícího sociálně-fašistickou Utopii, řízenou z jediného Centra. Utopii, ve které není pro barbary ani pohany místo. Vznikajíc prostřednictvím mnoha staletí zkušeností z dobývání a konverze národů sepsaných v katolických archivech, prostřednictvím úsilí na všech frontách lidské činnosti (od vzdělávání, před politiku až po charitativní činnost), přiblížila se myšlenka Věčného Říma svému naplnění, i když je stále množství trhlin, které je třeba znova a znova zaplátovávat. Síla se váže, jak si povšiml jistý řecký filosof. A čím více jí je, tím větší množství úsilí je třeba vynaložit k jejímu udržení. Paprsek naděje pro dědice neimperiálních tradic? Pro ty, jimž je řecko-římská (nebo dnes lépe euro-americko-ruská) kosmo-polis cizí? Pro ty, kteří odmítají myšlenku z nové papežské encykliky, vyjadřující arogantní názor, že katolicismus je základem lidstva? Že takzvaná civilizace je nezbytností? Že celistvost Říše má být normou navěky?

Jak do toho zapadají dnešní antičtí „pohané“?
A kde zůstali „keltští“, „germánští“ a „slovanští“ barbaři?

Jak se stal keltský barbar romanizovaným pohanem?
A kde vznikl bizarní výraz „slovanský pohan“?

Odpověď není jednoduchá. Už jen odpor k tomuto článku odhalí mnohé křesťanské atavismy v myslích čtenářů. Nezazlívám jim to. Vyrostli v tom a žijí uprostřed toho. V křesťany psaných dějinách i křesťany formulovaných hodnotách. Neumí žít jinak. Nikdo jim to nenabídl. A k opuštění klece je pro vězně třeba mnohem víc než jen ostentativní odpor k ruce žalářníka, který mu podává stravu. Zlatá klec ovšem výhrou není, i když je zlatá. Protože tam kde je klec, je i vězeň.

Aby Řím mohl přežít, musel se stát žalářem národů. Deformovat jejich kultury tak, aby byly v souladu s jeho katolicitou (všeobecností). Vymyslet neexistujícího Boha a vtělit jej do fiktivní postavy z Římu nepoddajné semitské provincie.

K novému pohanovi i k novému barbarovi však existuje cesta. Tento článek ji může pomoci nalézt. Dokud bude existovat křesťan, který je tak bude nazývat.

Dokud budou existovat křesťanské mýty, kterým bude věřeno, však cesta bude omnoho trnitější. Obsahy víry je tak třeba důkladně zkoumat. Příčinu i účel vzniku dnes tradovaných mýtů. Protože ty udržují zlatou mříž tam kde je. Mezi námi a našimi bohy. Mezi námi a opravdovou svobodou, spočívající v symbióze s přírodou, ve specifických kulturách jednotlivých kultů a rodů. Dlouhá byla cesta k vybudování zlaté klece. Mnoho vězňů z ní odmítá vyjít, jistoty jsou jistoty, iluze svobody v rámci stěn žaláře je vydávána za svobodu samotnou. Ale jak věřím, přečtou si tato slova i ti, kteří se vyjít odhodlali. Protože není rozhodující, zda ještě máme okovy a naše nohy dělají malé nejisté krůčky, ale zda změna probíhá uvnitř nás. Ta je klíčem od zlaté klece.

Advertisements
komentářů 30 leave one →
  1. Září 11, 2013 9:10 pm

    Mne se zdá Wolosi, že hlavně nemáš rád civilizaci. 😀

  2. Shaman permalink
    Srpen 29, 2013 10:26 pm

    Asi nikdo z nás se současnou situací doma i ve světe nesouhlasí. A to je tak všechno. Pyšníme se pohanskou rozmanitostí, no právě ona rozmanitost je příčinou toho, že nejsme schopni čelit organizované a po všech stránkách lépe vybavené přesile. Nedisponujeme ničím, co bychom k obraně (natož k útoku) mohli použít. Vlastně ani nevíme, resp. nejsme schopni se shodnout, kdo konkrétně nás ohrožuje, proč a jak. Místo abychom zíkavali na síle, jsme zavřeni v ohradě našich nekonečných diskuzí a vykrmujeme se teoriemi, abychom se, až příde vhodná doba, mohli stát oběťními beránky v něčí mocenské hře. Nepříjemná představa – sluhové démona z pouště dokážou i z vlka učinit obětního beránka.
    Náš nepřítel má všechno: armádu, policii, peníze, médiá, soudy….všechno. My jsme mu nejspíš k smíchu. Co máme my? Tedy kromě nekonečných diskuzí, které nám zatím ještě úplně nezakázali? Své bohy. Jsou ochoni nám pomoct? Anebo se budou jenom dívat, jako tenkrát? Můžeme s nima počítat?
    Můžeme, jenom na to zapomínáme. Zanechali nám mocné zbraně, se kterými jsme málem zapoměli zacházet. Myšlenka, slovo, oheň – tvoří nástroj, se kterým lze léčit i zabíjet. A jsou i jiné. Proč se tak zdráháme zkoumat duchovní sílu, kterou lze ovlivnit realitu? Čeho se bojíme? Že to nebude fungovat? Pochybujeme snad o věčných bozích?
    A proč nepochybuji o ochotě bohů nám pomoct? Jen si vzpomeňte přátelé na první seznamování se přes net. Na vyprávění o tom kdo, jak a proč se dostal k myšlence návratu k původní víře. Každý příběh jiný a přece všechny jak přes kopírák. Tahle doba prostě musela přijít. Dovoluji si tvrdit, že nás spojili různými cestami bohové. Pracujme tedy na posílení tohoto spojení, ať se toto spojení stane prostředkem k dosažení rozmanitosti. Vnímejme rozmanitost jako cíl, ne jako prostředek k dosažení cíle.

  3. Wolos permalink
    Srpen 29, 2013 9:42 am

    Zapomínáš na zmíněný císařský kult Diva Iulia, který s ostatními kulty koexistoval (měl i vlastní centrum – „Caesarův chrám“), ale pro větší centralizaci (posílení ústřední moci a oslabení vnitřní opozice – všichni se císaři museli klanět, ale stále mohli intrikovat, takže bylo třeba jejich potenciální odpor nějak zlomit) byl nakonec reformován na křesťanský. Perská říše měla právě toho císaře-velekněze Kýrose („šáh šáhů“).
    Ostatní, které tento aspekt nepřijaly pak už pochopitelně na rozdíl od prvních dvou přestaly existovat. Jde to samozřejmě bez centrálního kultu, zkusit panovat přes moc „světskou“, ale na tom pohořel třeba Čingischán (sjednotil území čistě silou a zastřešil ji touto mocí) a jeho nástupci byli nuceni přijímat islám, případně koketovat s křesťanstvím nebo buddhismem v pokusu své nástupnické státy nějak udržet, anebo potvrdit zažitá vyznání území jimi dobytá. Hra s kulty je hra s mocí. Čím víc, tím větší roztříštěnost, pokud jim nedáš nějaký společný k udržení jakési celistvosti (henoteismus). A když to chceš ještě posílit, tak z toho vyrobíš monoteismus. Jak to pak formulovali nacisté: Eine Reich, Eine Volk, Eine Fuhrer. To není nic jiného než recepce této politiky.

  4. Srpen 29, 2013 6:59 am

    Perská říše, Chetitská říše, Sumerové, Mitannci přísahají na bohy – pohanské říše, kde je centrální monoteistický kult nutný k udržení jednoty? Římská pohanská říše vznikla kdy? Někdy v 8. století př.n.l.? kdy přijala křesťanství? Tak nevím, ale vychází mi z toho, že existovala v pohanské podobě nějakých cca tisíc let…..
    Jinak bych navrhoval, v rámci zachování jednoty, udělat kompromis. Půl roku nás můžete strašit Izákem a druhou půlku roku Vatikánem 🙂

  5. Wolos permalink
    Srpen 28, 2013 3:01 pm

    Kdybys víc studoval literaturu faktu jako já už dlouhých 14 let, namísto fantasy, a víc si všímal toho, co se děje… a nepapouškoval dobovou katolickou protižidovskou propagandu. Ovšem česká kotlina má dlouholetou tendenci ke stagnaci myšlení a proto jsou přitažlivější prvky toho, co už tu nějakým způsobem je zažité, než radikálně kritický nebo alespoň odlišný pohled na situaci. Je to, chápu, omnoho pohodlnější.

    K poslední větě: divil by ses, ale stoupence nehledám mezi pohany, ale jako Slovan chci pomáhat hlavně Slovanům a také to dělám, takže odezva již určitá je.

    • Srpen 28, 2013 4:29 pm

      Ne 🙂 Jo a Řím zapálil Nero, že jo ? 😀 Tak „studuj“….

    • Vladislav permalink
      Srpen 28, 2013 6:55 pm

      Nikdo nepapouškuje dobovou protižidovskou propagandu. To, že se protižidovsky dnes profiluje i řada křesťanů, neznamená, že kdo má tyto názory, je automaticky křesťanem. Zjednodušuješ, a myslíš, že když to zaobalíš do hávu charakteristického kvalitní češtinou a dokladujícího, žes nastudoval řadu zdrojů, máš vyhráno. Jakou máš ty úctu k pohanským bohům, když sis troufl vzít jméno jednoho z nejvyšších? Nemyslíš, že je to příliš? Já jsem prožil 2 velmi drsné roky, kdy mě jedině bohové zachránili před ještě tvrdším dopadem mých dřívějších nepromyšlených činů, ale ani z té největší vděčnosti bych si jméno boha nepřivlastnil – působí to totiž stejně nepatřičně, jako bys dal psovi jméno Vladimír Svoboda. Omlouvám se za útočný tón, ale s napadáním jsi začal ty – a tvůj útok na Mysliče a jeho zálibu ve fantasy byl opravdu přehnaný.

      • Wolos permalink
        Srpen 29, 2013 4:42 am

        Obávám se, že jsme mimo téma článku, takže ponechám tento výpad bez dširší odpovědi.

  6. Srpen 28, 2013 1:05 pm

    Wolos: My dva se neustále neshodneme v jednom: Ty chápeš Jed z Judeje jako nástroj, který využila Římská říše k vládě nad „porobenými“. Já chápu Jed z Judeje jako rozkladný element, který Říši rozložil… Rozložil a zničil to nejúžasnější, co náš kontinent daroval světu: Římský občan (třebas barbarského původu) má stejná práva, jako miliony dalších občanů.

    • Srpen 28, 2013 1:17 pm

      Takhle to vidím i já. V roce 392 se stal kult Ježíše Krista jediným možným náboženstvím a už v roce 406 ho „cupovali“ germánské pohanské kmeny. To nebude náhoda.

      • Srpen 28, 2013 1:26 pm

        Teda až na ten dovětek. Já bych byl býval raději, kdyby se Marobudovi podařilo sjednotit germánské kmeny a vytvořit rozsáhlou germánskou říši. Samozřejmě nesměla by být ona tehdejší germánská nesvornost a Řím by to samozřejmě nevydejchal. 😀 Ale to už odbíhám od tématu. 🙂 A už držím hubu. 😀

      • Wolos permalink
        Srpen 28, 2013 2:30 pm

        Eicherik: k vytvoření germánské říše potřebuješ jeden centrální kult úplně stejně, jako Řím udělal z Caesara Krista, kterým pak přebil a posléze zakázal kulty dosavadní. Nesvornost vzniká právě polyteismem – každý vyznává trochu jiné hodnoty a neshodnou se. 😉

    • Wolos permalink
      Srpen 28, 2013 2:18 pm

      Myslič: tak proč obdivuješ barbary a „zvíře v sobě“? Proč si libuješ v siláctví a drsnosti? Je to pohled znuděného římského občana do krví gladiátorů zbroceného Kolosea, anebo volání barbarika někde uvnitř Tebe?

      Neuniklo Ti také, že římská antická civilizace v globalizované podobě znamená celoplanetární ekologickou i humanitární katastrofu právě díky tomu, že se všichni chtějí mít stejně dobře jako ti bohatší (a je jim to tou „rovností“ oficiálně garantováno – vznikají tak různé socialismy, tak kapitalismus, který vábí na věty: „buď bohatší a bohatší“ a „všichni můžeme být bohatí) a začíná tak nekonečný závod křečků v kolotoči o to, kdo si urve víc a kdo vydrancuje víc přírodního i nerostného bohatství?

      A proč pak Tvůj odpor ke křesťanství, které římskou myšlenku precizovalo a posílilo, prolilo pro ni krev milionů lidí a neúnavně ji globalizuje? Tahle myšlenka skutečně vylezla z Říma, ne z Judeje. Ta zdaleka neměla na to, expandovat v podobě analogické římské Říši (a neměla na to ani ambice, protože židovské myšlení to dotáhlo -ovšem už vlivem Říma- k monoteismu zastřešeném králem, nikoliv už císařem) a zůstala proto jen tu trpěnou, tu pronásledovanou okrajovou provincií a posléze i minoritou, na které pak planoucí římsko-katolický antisemitismus vykonal „zápalnou oběť“, jenž se stala záminkou k poslední fázi globalizace Říma na celou planetu, a nástroji jí jsou jak jaderné zbraně, mediální kolosy (zpravodajství i film), tak zmíněná „demokracie“ a „lidská práva“, nehledě na možná stovky dalších rovin, ve kterých je toto úsilí vedeno.

      • Srpen 28, 2013 2:43 pm

        Ale kdepak 😀 Napsal jsem toho pro Kruh dost, abys i ty pochopil, oč mi jde. To , že Jed z Judeje pochází skutečně z Judeje a nikoliv z města na Sedmi pahorcích je historický fakt. Nikoliv konspirační teorie, kterou tu předvádíš 😀 „římská antická civilizace v globalizované podobě“???? Co to je? To, co tu máme dnes, určitě ne… Myslíš, že římský legionář v sobě nedokázal probudit „zvíře“? Nenech se vysmát… To tě fakt nenapadá, proč nemáš žádné stoupence?

    • Družina Morozov permalink
      Srpen 28, 2013 8:22 pm

      Jaký je rozdíl mezi oním multikulturním pojetím Římské říše a dnešními multikulturními experimenty?
      Nemálo lidí zastává názor, že právě zrovnoprávňování barbarů mělo za následek rozpad Říše.
      Náboženská otázka je dle mě nepodstatná, co se rozpadu týče (= dopadlo by to stejně, i kdyby nebylo křesťanství státním náboženstvím)

  7. Alex permalink
    Srpen 28, 2013 9:11 am

    Tento článek předkládá mnohé podněty k zamyšlení. (Včetně otázky, zda se autor neplete. Zda je vše tak, jak říká, a za vším, včetně globalizace, stojí katolicismus.) Na druhou stranu ale onomu „romanizovanému pohanovi“ nenabízí cestu, kterou by se měl vydat, což by mohlo být ještě důležitější. Ale tohle asi bude ještě na dlouho, protože je třeba si ujasnit, co vlastně myslíme tím „pohanstvím“ či „barbarstvím“.
    Je to návrat člověka do starých kolejí? Má se opět živit jen jako řemeslník, či zemědělec? Má dát sbohem všemu svému pokroku? A když už jsme u toho, je internet křesťanský? Jsme potomky lidí, kteří stejně jako my měli potřebu něco neustále zdokonalovat, vymýšlet. Naši předkové by se nám vysmáli, kdybychom chtěli zahodit vše, na čem řada jiných před námi pracovala. Vždyť oni by možná uvítali tu jednoduchost, s jakou se nám dnes všeho dostává ze všech koutů světa.
    Mimochodem, i oni spolupracovali s jinými kmeny, jinými národy – obchodovali s nimi, inspirovali se jimi, učili se od nich. Dost často se tak jeden kmen (či národ) druhému i podobal.
    Je tím pravým „pohanstvím“ či „barbarstvím“ rozdrobení státního celku na menší útvary? Dát dohromady menší skupiny, které by se samy uživily, které by v podstatě žily samy pro sebe? Bylo by to při tom všem, co dnes máme, vůbec možné?
    Vždyť i samotný význam rodiny je dnes posunut někam do pozadí. (I zábavní průmysl význam rodiny v podstatě devalvuje.) Skupinky přátel se dost často po čase rozpadají. Jak by to šlo dát dohromady?
    Máme vůbec chápat „pohanství“ nejen jako víru, ale i jako způsob života?
    Naše myšlení, chápání světa i samotný život je výsledkem mnoha faktorů, nejen křesťanské víry, ale i vědeckého pokroku. Lidé jsou svázáni tím, co vymysleli, aby si ulehčili život (komunikace na dálku, způsob cestování…). V dnešní době je už takřka nemožné vžít se do našich předků a vzývat jejich bohy tak, jak to dělali oni. Co se samotné víry týká, je těžké někomu vidět do hlavy, vědět, jak se k těm bohům staví doopravdy. Je těžké nemít křesťanskou morálku, když nemáme jinou. Jakou morálku vlastně měli naši dávní předci? Jak se k ní vrátit? Jak posunout veškerý společenský pokrok zpět? Nebo aspoň opravdu položit křesťanství na lopatky – ve svém životě i v mysli?
    Už jen odpovědět si na tyto otázky a dát svému životu takový směr, který by byl s naší vírou ve shodě, by mělo být pro většinu dnešních pohanů opravdovou výzvou. A proto se nemůžeme divit, jestliže většina od podobné myšlenky raději ihned upustí, když se jí nabízejí i snadnější cesty. Pak je tu ale i ta možnost, že si odpověď na tyto otázky už dávno dali, a proto žijí tak, jak žijí.

    • Wolos permalink
      Srpen 28, 2013 11:14 am

      Díky za věcnou a inspirativní reakci. Zastavím se jen u termínu „společenský pokrok“. Je skutečně pro pohany či barbary pokrokem? Mají mít stejná měřítka pokroku (hodnoty!) jako křesťané? Nejsou pak už jen spíše těmi křesťany než pohany nebo barbary?

      • Alex permalink
        Srpen 28, 2013 12:22 pm

        Jsme jen potomci svých předků, kteří se v jistém období svého života, dle našeho soudu, rozhodli špatně a zvolili křesťanství. Možná se jim zalíbilo, možná jen chtěli být za dobře se svým okolím. Bude to asi člověk od člověka. Mám ale dojem, že po takové době, která od chvíle jejich rozhodnutí uplynula, těžko posoudíme, které hodnoty jsou křesťanské a které ne…
        Společenským pokrokem je jistě fakt, oč jednodušeji se nám dnes cestuje a obchoduje (v cizích zemích nám většinou nehrozí žádné nebezpečí), pokrokem je i komunikace – je rychlejší a navíc komunikaci mezi občany jednotlivých národů zjednodušuje nejen znalost jazyka, ale i zeměpisu, historie atd. Informace jsou dneska daleko přístupnější. Pro vzdělaného člověka nikdo nemůže být nepochopitelný barbar (ačkoli zvyky a tradice vzdálenějších zemí chápeme jen okrajově). Tohle je ta pokroková část, co společnost udělala. Ta část, o kterou se v nějaké míře pokoušeli i naši předkové, kteří se, ať už z obchodních či jiných důvodů, dostávali do styku s cizinci. To, že k tomuto pokroku došlo v době, kdy v Evropě vládne především křesťanství, je věc druhá. Ale řekla bych, že naši předci by si s tím vůbec nelámali hlavu. Nemyslím si, že jim tolik záleželo na národní nebo náboženské příslušnosti. Přejímali kdeco od kdekoho, jak se jim co líbilo.
        Ale troufla bych si tvrdit, že tohle je zrovna ten pokrok, ze kterého by měli radost i naši předkové – „zatvrzelí pohané“.

  8. Koyard permalink
    Srpen 28, 2013 8:59 am

    38 let jsem byl křesťanem, katolíkem, poslední 2 roky letničním. Vím, že není snadné se zbavit navyklého myšlení. Je to postupný, někdy velmi pomalý proces. Ta zlatá klec se nerozbíjí snadno, protože člověk z ní vyjde, ale kam dál? Má navyklé vzorce myšlení, které se snaží opustit a které mu poskytovaly ochranu a bezpečí. Vně té klece žádné nejsou. Musí začít myslet jinak, ale tady žádné návody či katechizmy neexistují. Tápe, bloudí. Ví, že se vrátit nechce, ale pořádně neví kam jít. Do toho má pod kůží zažrané to křesťanství, teda jeho pohanskou – (helénsko-egyptskou), část, ( Kristus je v podstatě pohanský bůh naroubovaný na židovský Starý zákon). Hledající má v hlavě zmatek, dokud nenalezne. Myslím, že i celá společnost je na tom podobně. Křesťanství odmítá, ale jeho vzorce myšlení v sobě má, viz humanisty minulosti i současnosti a některé ekology. Je nutná změna myšlení. A to se myslím děje. Ve společnosti jako celku zatím ještě ne, ale u mnohých jednotlivců ano. Mříže zlaté klece slábnou, křesťané se sežerou sami mezi sebou. Ale co přijde potom? To lze těžko odhadnout. Staří Bohové a Bohyně se probouzejí, ale budou jiní, než byli dřív, protože doba bude jiná. Jsme na to připraveni?

    • Wolos permalink
      Srpen 28, 2013 11:08 am

      Díky za sdílení své zkušenosti. Většina lidí hlásících se k nějaké formě „pohanství“ na změnu připravena není, a často ji ani nechce. Byť je ochotná se u piva pohádat, zda Odin je lepší než Thor, nebo třeba Perun. Ovšem cesta existuje. Jen zatím není, kdo by po ní šel, protože strach a chamtivost (jistoty) jsou silnější.

  9. Srpen 28, 2013 7:35 am

    Tenhle článek je nesmyslný. Je spíše o globalizaci. Faktem je, že křestanství bylo využíváno našimi panovníky k snadnému „ovládnutí poddaných“, ale to je vše. Nějak jsem v článku nenalezl ten „moment“, kdy nás zlatá klícka „zajala“. Je zde taky pasáž o Římské říši. Kult Ježíše Krista jako jediný možný v Římské říši je podle mě až v roce 392 a ne už v roce 380, ale to je detail. V této době už ale Římské říši moc času nezbývá. Podstatné je to, že v dobách své největší moci byla Římská říše říší pohanskou. Ted přejdu k současnosti. Občas tu máme „výstřelky“ kdy šéfové EU se snaží vpravit do dokumentů, že Evropa stojí na křestanských základech. Ale to je tak vše. Křestanství v Evropě slábne bez ohledu na globalizaci. Ted k ČR. ČR je ukázková ateistická země. Křestanům se díky Kalouskovi podařila ještě jedna „miliardová malá domů“ a nepochybně mají dobré styky s našimi vládami. Křestané nás připravili o hodně peněz a mají ještě nějaký vliv na vládu, ale na občany této země už dávno ne.
    Myslím si, že žádný klíč ke klícce nepotřebuji.

    • Wolos permalink
      Srpen 28, 2013 11:02 am

      Znovu otázka: globalizace čeho? A srovnej si jak vypadal svět před 2.válkou, před vznikem OSN a před vyzbrojením se euro-americko-ruského Impéria jadernými zbraněmi. Poté jak vypadal před 1. světovou válkou. A poté jak vypadal před expanzí Impérií v koloniální formě. Dobrá regrese jak pro křesťana-katolíka, tak toho křesťana, který sní o pohanství nebo barbarství..

      Nápověda: pokračováním christianizace je vnucování „demokratického“ modelu vládnutí a tzv. lidských práv formulovaných katolíky (1948 – Deklarace lidských práv) se snahou vnutit tyto koncepty celému světu (spolu s latinkou, gregoriánským kalendářem ap.) a prostřednictvím jich jim tak vládnout (tzv. Západ -katolické jádro-říše bílých křesťanů- má v jejich užívání a zneužívání náskok, jak argumentační, tak silový, takže jsou mu dalšími nástroji k ovládání těch, kterým tyto koncepty byly vnuceny, nebo kteří je v domnění nějakých výhod pro svůj stát přijali. Navíc koncepce světa v podobě národních států je též katolická, národní státy jsou sekulární obdobou diecézí, které se s nimi kryjí (!) a definitivně vznikly Vestfálským mírem ukončujícím Třicetiletou válku (1648), kdy u nás na bázi konceptu „Cuius regio eius religio“ započala rekatolizace. K jejich osamostatňování vůči císařům pak došlo v 19. století a vrcholilo 1. sv. válkou (už zde by se člověk měl pozastavit proč světovou, proč by mělo být Afričanům nebo Asiatům cokoliv do hašteřících se křesťanů, ale při pohledu na tehdejší mapy Impérií a jejich kolonií začne svítat).

      Nás zlatá klícka zajala přes svoji Franskou latinskou verzi, r. 845 se 14 českých knížat (v hrůze z toho, co Frankové provedli Polabským Slovanům) nechalo pokřtít v Řezně, k jehož diecézi pak jejich území v letech 899-973 patřila, než si Praha vymohla vznik vlastní diecéze. Moravský Rastislav se franské politice zkusil vzdorovat pokusem o vznik byzantského protektorátu (mise Konstantina a Metoděje) – latinský Řím (Frankové) vs řecký Řím(Byzanc) – ovšem neuspěl a Metodějovi žáci byli latiníky poměrně záhy vyhnáni do Bulharska.

      Šéfové EU vystavěli tuto říši jako katolický projekt, navazující na myšlenku sjednocení jednotlivých evropských Impérií do jediného. Jeho duchovními otci jsou ve většině římští katolíci: Konrad Adenauer, Joseph Bech, Alcide De Gasperi, Jean Monnet, plus příslušníci jiných křesťanských denominací jako např. anglikán Winston Churchill, kteří navázali na myšlenku rakouského šlechtice Richarda Nikolause von Coudenhove-Kalergi o PanEvropské unii formulované už roku 1923 (pouhých pět let po rozložení evropských velkých monarchií). Na jejich pozadí také figurují bez překvapení staré římské rody s přímým vlivem na chod Vatikánu, a kontrolují i její instituce (banky, university, média, politická centra).
      Zakládajícími listinami EU nejsou snad nějaké bruselské nýbrž Římské smlouvy (1957). Také smlouvy o přístupu jednotlivých států k EU neleží v Bruselu, Paříži nebo Berlíně, nýbrž v Římě. Symbolika 12 hvězd je mariánská, což uvedl sám její autor Arsène Heitz s odkazem na novozákonní Zjevení Janovo (12:1).

      Podobné to začíná být v USA, které sice vznikly na bázi protestantismu a deismu, ale jsou vlivem vnitřního štěpení a intenzivního misijního a pedagogického úsilí katolíků (převážně jezuitských universit, které odtamtud pak posílají nové misionáře do Jižní Ameriky, Afriky a Asie) taženy zpět k Římu, takže v Nejvyšším soudu USA už sedí jen katolíci a snad i nějací židé, ale protestant žádný, a počet obyvatel USA hlásících se ke katolicismu převýšil loni v prosinci polovinu celkové populace.

      Tudíž bez ohledu na to, zda se Češi hlásí k Jediům nebo ateismu, jsou vázáni evropskou katolickou legislativou, hlásí se k demokratickému způsobu vládnutí a tzv. lidským právům (bez ohledu na to, jak je to doopravdy). Politiky pak nezajímá k čemu se kdo hlásí, stačí jim vynucovat si na obyvatelstvu dodržování křesťanských zákonů a hodnot, přijatých většinovou společností vlivem vývoje (zejm. historického, mediálního a pedagogického) za „normální“ (a kriminalizovat nebo zbavovat svéprávnosti odpůrce). Pro barbary nebo pohany však v dávných dobách platily úplně jiné zákony, stačí si projít zachované barbarské zákoníky (ty však už často mají některé římské koncepty, nejstarší bez římského vlivu se asi nezachovaly), resp. římské zákony v době před císařskou reformou k monoteismu.
      Jinak další příklad: k podpisu Evropské ústavy došlo 29. října r. 2004 na vrchu Kapitolu v Římě, v sále jemuž vévodí socha papeže Inocence X.

      • Srpen 28, 2013 1:13 pm

        Myslím si, že „vidíš“ křestanství ve všem okolo. Proto se nemůžeme spolu domluvit. Když sem křestanství „dorazilo“ muselo se velmi přizpůsobovat. Příklad: muselo se třeba vypořádat se „svátky“. Kdyby se mohli první křestani svobodně rozhodnout, tak by žádné svátky neslavili, ale viděli že pohané prostě svátky potřebují, tak jim je „pokřestanštěli“ a bylo to. Pohanský vlk se nažral a beránka božího neubylo. 😀 A takhle to bylo se vším.
        Křestanství tudíž bylo „přešito“ na místní obyvatelstvo a myšlení původního obyvatelstva až tolik neovlivnilo.
        To se samozřejmě netýká lidí, kteří si „pouštního boha“ vpustili do svého srdce a uvěřili mu, nebo ti kteří takto byli vychováváni. Když osobně mluvíš s ateistou a nebo křestanem tak ten rozdíl nemůžeš nepoznat. V tom druhém případě mluvíš s „martanem“.

      • Vladislav permalink
        Srpen 28, 2013 6:32 pm

        Volosi, neexistuje křesťanství samo o sobě, ale pouze křesťanství, židovství a islám jakožto jeden balíček, který si naši předkové koupili ze strachu, co se stane, pokud se nestanou křesťany, a netušili přitom, že se zároveň odsuzují k nevyhnutelné pozdější infiltraci židy a nyní i islámem. Neboť tyto tři dárečky jsou pouhými háďaty pocházejícími z jediného jedového hnízda, háďaty dávkovanými jedno po druhém, tak, jak to jejich tatíček a vynálezce naplánoval.
        Pokud jde o Polabské Slovany, tak ti byli našim panovníkům ukradení. Okamžikem prvních kontaktů s judejským jedem jim nejen bylo zcela jedno, že jejich bratři na dolním Labi krvácejí, ale ještě se připojovali k jejich likvidaci, lísajíce se přitom jak psi k nohám německých panovníků. Takto vyrostla tzv. česká státnost. Je to pořád ten samý příběh: zrady elit, rozevírající se cíle mezi hodnotami národa a jeho vůdců, infiltrace shora, schopnost pouhého reptání a klábosení a nikoliv boje…a nakonec porážka, konec, germanizace, „demokracie“ a Izákové jako naši neviditelní vůdcové.
        Proti Izákům nevystupují pouze katolíci, Volosi, ale i někteří další, které víc než „co“ zajímá „proč“. A ještě drobnost: přátelsky ti radím: nenazývej se jménem jednoho z nejjasnějších bohů – mohlo by ho to naštvat – a on, když je naštvaný, umí být velice tvrdý.

      • Wolos permalink
        Srpen 29, 2013 4:53 am

        Eicherik: římská (příp. řecká) liturgie a Velikonoce ti asi nic neříkají, že? To bys pak nepsal cosi o pohanském původu všech křesťanských svátků, zvláště když se Velikonoční neděle vypočítává jako neděle po prvním jarním úplňku a sedmidenní týden žádní pohané neznali…

        Vladislav: „Pokud jde o Polabské Slovany, tak ti byli našim panovníkům ukradení“

        A já proč si Vratislav bral za ženu havolanskou kněžnu Drahomíru..

        Na zbytek legend a dobrých rad vyplývajících z laického a povrchního přístupu jak k tématu, tak k mojí osobě, nemá cenu reagovat a stáčet tak diskusi do ztracena.

      • Srpen 29, 2013 7:37 am

        Wolos: Velikonoce jsou dnes pro křestany největší svátek. Ale kdyby bylo na „prvních křestanech“ tak by se mimo kostely nic neslavilo. Oni by prostě v kostele oznámili, že v těchto dnech vstal z mrtvých Ježíš a at z toho máme radost. Ale ty „oslavy“ mimo kostel to jsou pozůstatky svátků jara, plodnosti, Ostary…. Co má „šlehání“ děvčat pomlázkami a barvení vajíček společného s Ježíšem??? Vylíhl se snad „pouštní bůh“ z vejce? 😀

      • Wolos permalink
        Srpen 29, 2013 9:51 am

        Eicherik: Ústřední myšlenkou Velikonoc není vejce ani pomlázka, ale křesťanský mýtus o „Zmrtvýchvstání“. Čili nic pohanského, čemu by se křesťané museli přizpůsobovat. Tento mýtus je na špičce pyramidy, kvůli němu latiníci i reformovali kalendář z juliánského na gregoriánský z důvodu co největší přesnosti výpočtu data.
        Až POD touto špičkou pak v jednotlivých dobytých či dobrovolně christianizovaných národech nacházíme folklór, který se dříve vztahoval k jiné špičce pyramidy – jarní rovnodennosti coby svátku jara, plodnosti, u některých kmenů dokonce nového roku.
        Tím reaguji na Tvoji nesmyslnou větu „Kdyby se mohli první křestani svobodně rozhodnout, tak by žádné svátky neslavili“.

      • Srpen 29, 2013 10:25 am

        Wolos: Taktika křestanů byla všechno pohanské bud rozbořit, spálit, nebo zabít (posvátné háje, Irminsul, pohanské chrámy, obětiště, vzpupné pohany…) dále pak překrýt nebo „přemalovat“ (na posvátných místech pohanů se postavili kostely)(z pohanských svátků se udělali křestanské svátky) slavení „zmrtvýchvstání“ by v podobě křestanů vypadalo jen jako kázání v kostele – oni zkrátka žádný „křestanský folklor“ v záloze neměli. Průměrný čech když se řeknou Velikonoce tak vidí pomlázku a vajíčka. Ježíše vidí jen křestané a nebo třeba my „pohanští teologové“. 😀 Ještě k té taktice. Křestané ze všech Bohů a dalších pohanských bytostí „udělali“ démony.

        Schrnutí: křestané si poradili pouze (a to jen částečně) s „hardwarem“ a nikoliv se „softwarem“. Myšlení lidí ovlivnili jen těch, kteří „uvěřili“ a nebo byli „vychováni“ v křestanském duchu.

      • Wolos permalink
        Srpen 29, 2013 1:58 pm

        Nesouhlas se shrnutím: myšlení a víra se nemění jen tím čemu uvěříš, ale i tím, čím jsi dlouhodobě obklopen, co považuješ za „normální“. Jde to mnohem hlouběji, než by sis myslel. Proto, že tyto jemné nuance nedokážeš rozpoznat, tvrdíš, že křesťanství „vidím všude“ a že to tak není. Jelikož však jsi moje argumenty pro toto tvrzení již ignoroval, není kde nacházet shodu, ledaže bych pracně nacházel shodu v tom o čem píšeš – zda křesťanství má či nemá svůj folklor. To ovšem bez základní znalosti nebo povědomí řecké i římské liturgie na Tvé straně těžko půjde, a sklouzáváme k „trumfování se“, což už není dialog.

  10. Tomas permalink
    Srpen 27, 2013 8:41 pm

    Kvalitní počtení. Ze zlaté klícky se ne každému bude chtít, protože to co čeká venku, reálná existence, může bolet a srazit člověka na kolena svou tíhou. Prozatímní bytí ve skleněné kouli je pro většinu lepší, je lepší být internetovým hustým „pohanem“, víkendovým druidem či válečníkem, světlým čarodějem či jinou atraktivní entitou a pak se ochotně a radostně vrátit k jistotám takzvané většinové společnosti. „Pohanství“, samo o sobě zdá se býti v současné době spíše hrou a zábavou pro mládež. Pokud se do budoucna mýlím, budu jen rád…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: