Skip to content

O skutečné Tradici

Červen 7, 2013
tags:

V této úvaze bych se rád zaměřil na to, co lze považovat za skutečnou Evropskou tradici (chcete-li Tradici s velkým „T“). Není to žádná, údajně „nikdy nepřerušená Tradice“, jak ji prezentovali baron Evola a muslim Guénon a jejich vykladači. Je to ta skutečná tradice, ta, která přežila dodnes na venkově. Tradice evropských lidových řemesel.

kovář Popovice 4.-6. 5. 2012 010 nJsem vyučený truhlář a opravdu jen velmi amatérský kovář. Možná proto mám k tradičním lidovým řemeslům dost blízko.  Viděli jste někdy při práci skutečného vesnického kováře? Je to hotový koncert. Takové nádherné řemeslo se většinou dědí z otce na syna po celé generace. A to je ta pravá, nepřerušená Tradice. Celá pokolení kovářů si předávají své umění a znalosti. A umouněný bůh Héfaistos nad nimi drží svou ochrannou ruku. Mistr kovář byl vždy váženou osobností komunity. Byl mnohdy považován a (a právem) za prostředníka mezi světem bohů, lidí a duchů. Byl krotitelem živlů i čarodějem. První pokusy lidí zpracovávat železo spadají do 3. tisíciletí př. n. l., nálezy z tohoto období jsou velmi vzácné a pocházejí z oblasti Mezopotámie. V tomto období byl zpracováván náhodně nalezený materiál zpravidla meteoritického původu. Na takto nalezených předmětech je možno pozorovat základní kovářské techniky jako je vytahování, rozštěpování, ostření a probíjení. Příkladem je železná dýka z hrobu krále Meskalamšara (Ur) či Dýka z Alaca Höyür (Turecko). V tomto období byly kovové předměty velmi drahé a bylo s nimi zacházeno s úctou. V hrobech jsou nalézány na čestných místech. Železo bylo velmi drahý kov. Skutečnými mistry v kovářském řemesle se stali až Chetité, ti první dokázali produkovat železné zbraně a nástroje ve velkém a díky tomu dokázali porazit i Egypt. A právě kovář Rogar 18.8.2012 003 nod nich se odvíjí ona nit táhnoucí se historií, která vede i k dnešním kovářům. Své kovářské bohy měli všechny árijské národy, Řekové již zmíněného Héfaista (Římané mu říkali Vulcanos: https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/03/22/hefaistos-umouneny-buh/   ), Seveřané bájného hrdinu Völunda  ( https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/02/11/volund-kovar/  ) a Slované Svaroga, který prý ukul Sluneční kotouč (ostatně jeho jméno je dodnes živé ve slově „svářet“). Pokud někdy narazíte na nějaké LH (Living history) akci na kováře, pracujícího se starými technikami, určitě se u něho zastavte, nebudete zklamáni. A pokud narazíte na skutečného Mistra, který pomocí ohně dokáže z kovu vytvořit tolik krásných a užitečných věcí, jistě i vy propadnete kouzlu Umouněného boha.

Dalším tradičním uměním, které přežilo až do současnosti, je řezbářství.  Na svých toulkách krajinou můžete i dnes narazit například na nádherně vyřezávané včelí úly. Ono i vlastně samo včelařství je také krásná tradice, vždyť který pohan by neměl rád medovinu 🙂 ? Nebo si vezměte i některé kostely (já vím, pro pohana je to leckdy težké přijmout) s doškovou nebo šindelovou střechou, často bohatě vyřezávané. Kolik úsilí a práce musel člověk vynaložit, abychom se dodnes mohli kochat pohledem na ně… Tohle je Tradice, ta pravá a skutečná. Žádné blábolení „tradicionalistů“ z univerzitních aul, ale poctivá a fortelná práce lidských rukou. A opět předávání starých motivů a technik z pokolení na pokolení.

úl

Mohli bychom tu vyjmenovávat další a další skutečně tradiční evropská lidová řemesla, například sedláře, pasíře, výrobce šperků a další a další. I je můžete vidět na LH akcích. Nechceme na ně samozřejmě zapomínat, ale čtenář už si jistě najde potřebné informace sám.

karetkaTeď  bych se rád zmínil o karetkování. No, abych se přiznal, donedávna jsem pořádně ani nevěděl, o co jde. Ale díky slovenské kamarádce Karolin už do toho začínám pomalu pronikat (ne, že bych to zkoušel dělat, to chraňte bozi 🙂 ) a rád bych o tom taky něco napsal. Karetkování je prastaré řemeslo, jež předcházelo tkaní. Jde o zhotovování velmi pevných pruhů různé šířky, které je možno využít jako pásek, čelenku, popruhy či postroje nebo našít jako ozdobný lem. A nejdříve si dáme trochu té historie:

Textilních památek, pocházejících z prvního tisíciletí našeho letopočtu či z období staršího, je mezi archeologickými nálezy velice málo. Textil je málo odolný, proto se jeho nálezy objevují v podstatě jen v hrobech v rašeliništích a bažinách, kde dochází ke konzervaci. O tom, že techniku karetkování znaly a používaly různé národy v dávné minulosti, ale doklady máme. Nejstarším známým dokladem je tzv. Ramsesův pás, uložený v Liverpoolském muzeu- pět metrů dlouhá šerpa, pocházející pravděpodobně z 12. století př.n.l., nalezená v královském hrobě blízko Théb. Analýzy a rekonstrukce dokázaly, že výrobce dovedl tuto techniku k vrcholné virtuositě a navíc použil při tkaní neuvěřitelných 300 karetek. Dalším velmi zajímavým nálezem jsou zbytky germánského knížecího pláště z Thorsbergerské bažiny ve Šlesvicku-Holštýnsku, pocházejícího ze 3. stol.n.l., který byl tkán na speciálně upraveném svislém stavu s po stranách zabudovanými karetkami, takže karetkové lemy vznikaly zároveň s vlastní látkou a přímo na ni navazovaly. Naprosto ojedinělý soubor karetek dokonce spolu se zachovalou osnovou patřil k vybavení vikingské pohřební lodi z  9.stol., která se stala místem posledního odpočinku královny a jejích služebnic. Tato loď byla nalezena v norském Osebergu.

karetka 2U nás byly doklady o karetkování nalezeny mezi vykopávkami Starého Města, jednoho z center Velké Moravy (9.stol.)- našly se dvě celé a jedna neúplná karetka vyrobené z kosti. Ještě ve středověku byla tato technika poměrně rozšířená, což dokazuje řada typů výrobků: uzdy pro koně, osly či velbloudy, popruhy a tkanice k nošení různých břemen a zbraní, ozdobné šerpy, stuhy a tkanice k mnohdy značně složitým oděvům vyšších společenských vrstev apod. Určitou výjimkou z této škály většinou užitných předmětů jsou dekorativní stuhy z hedvábí, zlatých nití a podobných luxusních materiálů, často i s vetkaným požehnáním, které sloužily jako dárky pro štěstí, úspěch či zdraví a měly tedy obřadní charakter. Nejhezčí nálezy těchto obřadních stuh pocházejí z Islandu, Persie a Arménie, tedy z oblastí obydlenými Indoevropany. V Evropě se tkaní na karetkách udrželo jako oblíbená technika přibližně do 15 .stol., pak přechází výhradně do okruhu lidové tvorby. Ještě na konci 19 .stol. existovaly její pozůstatky na Islandu, Jutském poloostrově, ve Skandinávii, na Kavkaze, v Uzbekistánu, Řecku, na Balkáně a Polsku, u nás na Slovensku a na Moravě. Další průzkumy dokázaly, že karetkování znali a používali i obyvatelé Japonska, Číny, Sýrie, Persie, Malé Asie, a severní Afriky. Zajímavé je, že karetkování byla především mužská práce. I když si mnohé ženy vyráběly pásy pro svou potřebu samy, pro řadu mužů byla tato práce zdrojem obživy. A protože muži bývají často vynalézavější, zejména pokud jde o urychlení či usnadnění práce, v mnoha krajích pracovali na zvláštním malém stávku, nazývaném na Slovensku „kôň“ nebo „stolica“. No, přátelé, tohle jsem skoro celé opsal, tak snad je to dost srozumitelné.

karetkaIMG_5772Tolik tedy krátký exkurz do oblasti lidových řemesel, která já sám považuji za skutečnou, nikdy nepřerušenou, Evropskou Tradici. Bezprostřední kontakt s uměním a řemesly našich předků vám to nejspíš nedá, ale může to být první krok k tomu, aby se někteří pohané konečně odtrhli od „hledání nesmrtelnosti chrousta“, bádání o „Kalijuze“ a podobných věcí. Protože naši předkové nám předali svou tradici, tradici řemesel, motivů, které v nich nacházíme a především poctivé práce lidských rukou. Neopovrhujme fyzickou prací, naopak, právě ona by měla být nedílnou součásti toho, čím je Pohanství pro evropského člověka. Tuto Tradici nenajdete v intelektuálských kavárnách, ale v začouzených kovárnách, dřevem a kůží vonících dílnách a vlastně všude tam, kde je nějaké řemeslo…

Na závěr si neodpustím odbočení ke svému oblíbenému filmu „Barbar Conan“ od Johna Miliuse, kde nám Conanův otec vypráví nádhernou legendu o Tajemství oceli:

„… oheň a vitr pochází z nebe. Od bohů nebes, ale náš bůh je Crom. Crom žije na zemi. Zemi kdysi obývali obři, Conane. A pod rouškou chaosu podvedli Croma a ukradli mu Tajemství oceli. Crom se rozhněval a země se zachvěla. Oheň a vítr zabil obry a svrhl je do moře. Ale v hněvu zapomněli bohové na Tajemství oceli a nechali ho na bojišti. A my, co jsme ho nalezli, jsme lidé. Nejsme bohové. Ani obři. Jenom lidé. Tajemství oceli bylo vždy obestřeno záhadou. Musíš ho poznat, Conane, musíš se naučit jeho kázni. Ale nikomu, nikomu na tomto světě nemůžeš věřit. Ani mužům, ani ženám, dokonce ani zvířatům. Tomuhle (poklepe na meč) věřit můžeš.“

Fotografie mistrů kovářů: Autor článku

Fotografie karetkovaní: Karolin. Tímto jí ještě jednou moc děkuji 🙂

Reklamy
komentářů 6 leave one →
  1. Červen 9, 2013 6:16 pm

    🙂 Dnes jsem se vrátil z Popovic u Uherského Hradiště, byl tam takový fest, kde bylo k vidění pár řemesel. V němém úžasu sem koukal na košíkáře, a bylo to něco velkolepého. Ten člověk snad nebyl ani ničím vyučený, ale přesto byl nositelem Tradice s velkým „T“. Měl jsem tam i nějaké povídání o etnickém pohanství, ale ty stará řemesla, to je prostě něco, před čím jsem doslova zavřel hubu a jenom čuměl…

    • Elen permalink
      Červen 9, 2013 8:09 pm

      Ten košíkář, byl skutečně mistrem svého řemesla 😀 Mluvil o tom, že kdysi košíkářství nebylo řemeslem, ale plést košíky dřív uměl každý, bylo to běžné. „Každá chalupa měla svoju vrbu, z jara sa nařezaly průtky a ludé si dělávali koše a ošatky podle potřeby.“ Při práci si nádherným hlubokým hlasem zpíval lidové písničky a práce mu šla od ruky…..

    • Červen 10, 2013 11:59 am

      S tím slovenským košíkářem jsem v Popovicích porozprávěl též a nakoupil u něj. Radost z práce z něj doslova čišela. Vnouček seděl za pultem a taky mu šla práce od ruky. Pro tyto lidi jsou jejich výrobky věcí osobní prestiže a až na druhém místě předmětem obchodu. Proto jejich um v lidech okolo vyvolává takový respekt.
      Živoucí historie celkově opět velice povedená akce! Více večer v reportu.

  2. Bor permalink
    Červen 8, 2013 10:01 am

    Mám rád lidová řemesla a umění našich dávných předků. Ta symbolika na jejich výtvorech je úžasná a v mnohém mi pomáhá pochopit právě onu guénonovskou tradici. Rozhodně tyto dvě úrovně nestavím proti sobě, po výkladové stránce se totiž vhodně doplňují, v jedné se dochovaly pozůstatky druhé.

    • Červen 9, 2013 10:17 am

      Mám za to, že na nějaké hlubší úrovni Myslič ví, jak to je. Když ho bude bolet zub, asi nepůjde za kovářem, nebo když bude chtít spravit počítač… A když bude chtít napsat článek, sáhne po knížkách, které napsala ta intelektuálská verbež :-), aby z nich čerpal utříděné a sesumírované informace… 😉
      Umět řemeslo je dar. Problémem je, že u nás ve třídě šli na učňák ti, kteří měli špatné známky, flákali se nebo byli lempli – a to podstatně shazuje význam rukodělné práce a umu v očích veřejnosti…

      • Bor permalink
        Červen 9, 2013 1:33 pm

        jj určitě to ví, o tom vůbec nepochybuji

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: