Skip to content

Jablka věčného mládí

Květen 21, 2013

Bohyně  Îðunn a její košík s jablky  je rébus, jenž nevyřešil žádný z učenců. Její jméno se často překládá jako «ta omlazující» či «stále mladá»,  nicméně to vlastně  není překlad jejího jména, ale spíše výklad toho, co dělá. Její norské jméno Îðunn, z praseverského *Îþund, z praindoevropského *Eduno, se překládá jako  «pracovitý», «pilný», «kdo chce pracovat », a ona sama je známa i z jiných částí Evropy jako Proserpina (Řím), Epona (Gálie), Kostroma (Skýtsko) a Persephone (Řecko).

Îðunn & Bragi od Blomméra

Îðunn & Bragi od Blomméra

Tak jako její manžel Baldr, který je ve Skandinávii znám rovněž jako Bragi, je ona známa i jako Nanna, což  možná znamená téměř totéž jako jméno Îðunn; norské Nanna z praseverského *Nanþan,  které se překládá jako «horlivost», «pohotový», «dychtivý pracovat» a «spěch».

Když se na to díváte ve světle toho, jak si volili své Májové královny, začnete chápat, co znamená a proč je vybavena jablky věčného mládí. Jak si můžeme připomenout, dívky se stávaly způsobilé k tomu, zastávat úlohu Májové královny, mimo jiné na základě jejich snahy pracovat, jejich horlivosti k práci, jejich píle atd.

Baldr («koule») je znám jako Bragi («vítěz», «nejlepší»), protože je vítězem Májových soutěží. Jeho ženou je tedy přirozeně Îðunn/Nanna, nejpilnější z mladých dívek vybraná losem, nebo když ji Baldr předal jablko. Jak víme z mýtu o Paridovi, byla známa rovněž jako Freyja/Aphrodite, ale nenechte se zmýlit;  jsou to jen různá jména pro tutéž bohyni.

Nuže,  o Îðunn není známo, že by jí bylo dáno jablko, ale že sama jablka dává, všem ostatním božstvům,   a to je udržuje věčně mladé. Poté, co jí bylo dáno jablko nebo byla zvolena losem, byla ona – půvabná mladá Májová královna, ztělesnění mladistvého zdraví a krásy přírody – pověřena úkolem každý rok určit nové bohy a bohyně, kdykoliv bůh či bohyně již nebyli dostatečně mladými, zdravými a krásnými, aby byli bohem či bohyní. Bohové byli skutečné lidské bytosti, jež byly vybírány k tomu, aby se stávaly tím či oním božstvem, a role toho či onoho božstva jim byla svěřena Májovou královnou, když jim předala jablko, aby je určila  «bohem» či «bohyní». Takto její  jablka dokázala udržet božstva navždy mladá! Božstva, která již nebyla mladá, zdravá a krásná se znovu stávala běžnými lidskými bytostmi, a dříve běžné lidské bytosti se stávaly božstvy, když přijaly jablko od Májové královny, Îðunn.

V každé společnosti, každém kmeni existoval pouze jeden Ôðinn, jeden Þôrr atd. , a přirozeně se považovalo za velkou čest stát se takovým božstvem – a z každého ženatého muže a vdané ženy se rovněž stával Freyr a Freyja. Jejich kněží a kněžky oddávali členy své ho “sboru” při posvátných sňatcích, a ty byly pod ochranou jejich božstev. Každý rok mezi sebou pořádali soutěže, aby zjistili, kdo z nich by byl nejělším bohem či bohyní. Vítěz získal od Îðunn jablko. Soutěže favorizovaly zdraví, mládí a krásu, tudíž z těch, co je postrádali, nebyla božstva učiněna, nebo jim nebylo umožněno jako boždstva dál fungovat. Božstva byla navždy mladá, krásná a zdravá. Byla vždy těmi nejlepšími z nich.

Polobožstva, hrdinové a hrdinky, popisovaní v řecké mytologii, byli muži a ženy, kteří již uzavřeli sňatek s božstvem (byli tedy polobožstvy), museli však podstoupit přísné zkoušky, aby jim bylo umožněno stát se sami božstvy (tj. převzít roli božstva od jiné osoby).

Maenáda, autor John Reinhard Weguelin

Maenáda, autor John Reinhard Weguelin

Májový král byl skutečným králem kmene a Májová královna skutečnou královnou, a původně představovali veškeré bohy a bohyně. Král byl nebeským Bohem, královna Bohyní Země. Postupem času došlo ke změně a různé aspekty jediného nebeského Boha a jediné Bohyně Země byly ztělesňovány samostatně. Mocný nebeský Bůh,  norský Tyr,  z mladšího praseverského *TîwaR,  ze staršího praseverského *Tîwaz,  z praindoevropského *Diwos,  je nám lépe znám jako starolatinský Divus a latinský Deus.  Nebo ze sanskrtského Dêva, welského Duw, galského «Vělký Otecr», skytského Rod/Div, litevského Diêvas, řeckého Zevs/Uranos atd. Proto se ve Skandinávii učíme, že Tyr byl kdysi Králem bohů, ale ve vikinském období ho «nahradil»  Ôðinn. Ve skutečnosti ne; byla to pouze jeho ódinská část, jež se stala v onu  těžkou dobu ve společnosti nejdůležitější.

Některé evropské kmeny rozdělily síly Tyra do mnoha, jiné jen několika samostatných bohů. Totéž platilo i pro Bohyni Země; norsky Jörð, praseversky Erþo, řeckou Demeter/Hera/Kybele, skýtsky Matushka/Vesna, západoevrpopskou Danu-Ana/«Paní», římskou Juno atd. Když různé evropské kmeny spolu později přišly do styku, často byly identická božstva zahrnuta do panteonu obou kmenů, protože je nazývaly různými jmény, a oba kmeny náhle měly např. dvě Bohyně Měsíce. Jindy božstvo mohlo z panteonu zmizet. Nic na tom však nezáleželo; všechna božstva byly jen různé aspekty téhož konceptu pozitivní duchovní síly v našem vesmíru, jež je mužská a ženská. Různé aspekty této síly se nalézají ve Slunci a Měsíci, hvězdách a souhvězdích, ve světlě odráženém od planet a rovněž ve všem ostatním na našem světě.

Ve vás.

Varg Vikernes

8. 2. 2013

Přeloženo z: www.ancestralcult.com

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: