Skip to content

My – pohané

Duben 11, 2013

Lidé, jste bohové, ale zapomněli jste na to.

 Pro mnohé lidi je samozřejmostí mít rozličné názory na tak složitá (nebo tak jednoduchá ?) témata jako např. náboženství, duchovnost,…., (stačí si jen připomenout, kolik se, v představách mnohých lidí, objevuje různých výkladů pojmu „Bůh“). Ale k tomu, aby chápání jakékoliv myšlenky bylo maximálně adekvátní její skutečné interpretaci, je nutné mít přesnou představu o tom, jaký konkrétní smysl autoři vkládají do jimi užívaných termínů. Nebudeme se pouštět do spekulací na téma poznání světa jako takového či schopnosti porozumět druhému (nikoliv vlastní interpretace druhého) atd., apod. a hned přejdeme k věci.

 Čili pohanství. Předtím než pozitivně definujeme daný termín, předložíme jeho negativní definici tj. zdůrazníme to, čím pohanství podle nás není (nebo čím se alespoň samo nestává).

 1)      Především pohanství – to není „návrat k minulosti“, chronologické navracení se zpět, ale je to obnovení mystické (i mýtické) vazby se sakrálním počátkem (na základě „cyklického pojetí dějin“), věčný návrat k nadčasovému zdroji tradice, rozrývání „nekonečné mizérie“ profánní doby, opětovné sjednocení člověka s nadindividuální sakrální mytologickou realitou (sloučení s archetypem nebo s principem). Jinými slovy, pohanství – to není návrat k lidské minulosti, ale sjednocení s „věčnou božskou přítomností“, jež původně nebyla odtržena od každého z nás, ale my jako bychom zapomněli na nezrušitelný svazek s ní (zde se v podstatě jedná o to, co advaita-védánta nazývá sanskrtským slovem avidjá čili nevědomost). Všichni jsme – původně – pohané, lidé tradice, v nás ve všech je – Bůh; i my jsme původně samotný On (ajam átmá brahma), ovšem časem jsme na to „zapomněli“.

2)      Takže nelze ztotožňovat pohanství, původní integrální tradici vyplývající ze samé podstaty věcí (tj. božské se objevuje skrze podstatu všech věcí, která je tak v konečném důsledku jeho otevřenou manifestací), s různými soubory národních pověr vzniklých neznalostí a omezeností lidského rozumu (a také ontologickou nevědomostí avidjá, absencí nezprostředkovaného poznání své skutečné- božské- povahy a též podstaty všeho jsoucího). Dá se říci, že se tradice ve světě projevuje tím více, čím více si ji uvědomují její nositelé. Proto člověk, který hlásá totožnost integrální tradice s primitivní lidovou pověrou, pouze potvrzuje „zamrznutí“ svého vědomí na určitém stupni rozvoje. Vskutku, kdo haní Boha, haní leda své omezené představy o něm.

3)      Takže nelze souhlasit s tvrzením, podle kterého je pohanství jakoby produktem prvobytné (ve smyslu- primitivní) úrovně myšlení. V našem železném (temném) věku, v epoše maximálního vzdalování se od zlatého věku, věku triumfu ducha, jsou všechny sakrální (duchovní) hodnoty vystavovány monstróznímu znesvěcení, překroucení a degradaci, vše skutečně tradiční je prohlašováno za „prvobytné“ a „primitivní“ a totální degenerace je považována za evoluci. Proto se nelze divit, že sakrální dávnověk je moderními „filosofy“ (zamilovanými do „moudrosti našeho letopočtu“) prezentován jako stav nejhlubšího barbarství a divošství a vzápětí je moderní „civilizovaná nespoutanost“ vydávána za vrchol rozvoje. Ovšem nehledě na to všechno: tradice nemůže zaniknout, definitivně degradovat, neboť k nám nepřichází po horizontále materialismu, ale po vertikále ducha. Jinými slovy, tradice stojí – od počátku – nad lidskými omyly a proto jimi nemůže být definitivně pohlcena. Pohanem, člověkem tradice, je možné být kdykoliv, v jakékoliv době, v jakýchkoliv historických (nebo jakýchkoliv jiných) podmínkách, neboť spjatost s tradicí není podmiňována vnějšími faktory, ale vnitřními (tj. stupněm, jakým si tradici uvědomujeme).

4)      Pohanství nerozděluje JEDINOU realitu na vzájemně se potlačující protiklady. Ano, pohanství zná dělení na „sakrální“ a „profánní“, ale toto dělení není ontologické, není esenciální, nýbrž se vztahuje ke sféře omezeného lidského vnímání. Svět se sám o sobě nedělí na „pravo“ a „levo“, na „dobro“ a „zlo“, na „nahoře“ a „dole“. Tato dělení jsou vlastně důsledkem vjemů, jenž jsou zahalené nevědomostí, která odděluje člověka od světa, svět od Boha, Boha od přirozené povahy člověka a všeho jsoucího; tj. takových vjemů, které hodnotí svět výlučně z pozice svého podmíněného „já“ („ego“). V základech světa nejsou přítomni „dva protichůdní původci“, nýbrž „jednotný božský Princip“, který se skrze tyto původce projevuje (např. slovanští Bělobog a Černobog jsou dvě božské osoby jednoho principu, Roda Všedržitele; a pohany uctívaní Velký Bůh Otec a Velká Bohyně Matka jsou též dvěma aspekty jednoho principu, ve sféře jeho projevování, avšak nerozdělujícími jeho podstatu).

5)      Projevy pohanství ve světě jsou vždy národní, třebaže samo pohanství (jako princip) není redukováno na jakoukoliv nacionální ideu. Pohanství- tato přirozená, původní, základní zbožnost člověka- nikdy nemůže být plně absorbováno národní identitou a ohraničeností jakéhokoliv národa. Samozřejmě, různé národy a rasy různě ztělesňují principy integrální tradice ve svých národních kulturách, ale nehledě na to, pohané různých národností najdou společnou řeč daleko snadněji nežli stoupenci rozličných „světových náboženství“ (založených ne až tak na „původní jednotné tradici“, jako spíše na soukromých názorech jejich zakladatelů). Proto není náhodou, že původní pohanský svět neznal „náboženské války“; ty vždy byly a do dnešní doby jsou vedeny přívrženci monoteistických náboženství.

6)      Pohanství neodděluje Tvůrce od tvořeného nepřekonatelnou propastí, chápe svět nikoliv jako „stvořený z ničeho“, ale jako manifestaci božského (ostatně božské, jako v podstatě nedefinovatelné, může hypoteticky souviset nejen s „absolutní úplností“-se VŠÍM, neboť všechny věci pocházejí z NĚHO, ale i s „absolutní prázdnotou“-s NIČÍM, neboť ONO není něco). Jinými slovy, pohanství ustanovuje ideu nikoliv kreacionismu (tvoření), nýbrž manifestace (projevování); nikoliv stvoření světa Bohem, ale projevování Boha skrze svět (přitom Bůh není ztotožňován se světem a není jím omezen, ačkoliv se skutečná podstata všeho jsoucího, člověka nevyjímaje, uznává jako bezvýhradně božská). Proto člověk v pohanství není „služebník boží“ [což by bylo možné jen při plném ztotožnění člověka s prostou „fyzickou formou“, která se, na rozdíl od „nesmrtelného ducha“, ukazuje jen jeho (nesmrtelného ducha) nástrojem tj. zaujímá podřízené postavení; ale člověk nemůže být z hlediska pohanství nijak redukován pouze na tělesnou, energetickou, pocitovou a rozumovou slupku tj. na čtyři „mechanismy“ ovládané duchem tj. samotným člověkem]. Člověk jest částí samotného Boha, částí shodnou s Celkem v jeho potenciálu [tat tvam así to (brahma) jsi ty (átma)].

7)      Pohanství ve své hluboké podstatě odstraňuje všechny možné antagonismy mezi monoteismem a polyteismem, neboť ustanovuje myšlenku jediného principu projevovaného skrze mnohost. Tedy všichni pohanští bohové jsou opravdovou personifikací různých aspektů jediného principu, který zabraňuje světu v návratu do stavu prvotního chaosu, jenž by byl nevratný, pokud by svět řídilo množství v podstatě oddělených osobních bohů. Mnohé je možno říci o různých aspektech integrální tradice (zahrnující veškerou sféru bytí); někteří myslitelé (ztrativší kontakt s tradicí) chybně identifikují ony aspekty s Celkem v jeho úplnosti tzn. že absolutizují některý z aspektů tradice. Čili, výše vyjmenované body nejsou tradici cizí, avšak nanejvýš tvoří jen „neúplný seznam“ dílčích částí něčeho, co je kvalitativně složitější než všechna uvedená partikulární hlediska zjednodušující (a tím paradoxně i zamlžující) skutečný – božsky přirozený – stav věcí. Mimochodem, z toho pochází nesmírná shovívavost pohanství vůči svým kritikům – neboť jejich názory neoponují tradici, ale jsou pouze jejími jednotlivými částmi viděnými z pozice toho či onoho pozorovatele. Jakákoliv pozice je, jak známo, omezena definicí, neboť neodráží ani tak celek, jako spíše dílčí názor na něj z pohledu diváka. Ale původní autentická Tradice – zahrnuje VŠE.

Nastal tedy čas poskytnout pozitivní definici pohanství.

Pohanství je základní nad-konfesionální forma jakékoliv náboženské zkušenosti vycházející nikoliv z omezeného vědomí jednotlivého člověka, nýbrž vyplývající ze samé podstaty reality, z přirozené schopnosti prožívání božství, schopnosti, jež je příznačná pro všechny bytosti. Proto libovolná náboženská a mystická tradice představuje nikoliv cosi odděleného a samostatně existujícího, ale jednu z forem projevování jednotné věčné Tradice (sanskrtská „satja sanátana dharma“ – pravdivé věčné držmo)

Jakožto projev přirozené původní religiozity nemůže mít pohanství stejná dogmata pro všechny a užívat totožné formy, kterými by byli nuceni se řídit všichni pohané bez výjimky nehledě na očividné rozdíly v úrovních myšlení.

Pohanství, jako jednotná věčná Tradice, se v různých historických, rasových, etnických, geografických (atd., apod.) podmínkách projevuje v rozličných formách, přičemž zůstává tradicí ve své podstatě ucelenou a neměnnou, neboť i když se šíří po „horizontále“ podmíněného lidského vědomí, přesto svůj počátek odvíjí od „vertikály“ zjevení Ducha.

 Veleslav

 Překlad ze sborníku My-pohané. Autor je volchv z rusko-slovanské občiny Rodoljubje.

Advertisements
komentářů 5 leave one →
  1. Harog permalink
    Duben 14, 2013 8:04 pm

    Souhlas!!! dobré článek!!

  2. Mars permalink
    Duben 14, 2013 9:05 am

    Velmi zdařilý pokus přistupovat k pohanství z hlediska tradicionalismu, jen pár poznámek.

    K bodu 6) -„Nepřekonatelná propast“ v pohanství, pravda, není, ale tvoření „ex nihilo“ a „manifestace“ nejsou v rozporu.

    K bodu číslo 7) – „Pohanství ve své hluboké podstatě odstraňuje všechny možné antagonismy mezi monoteismem a polyteismem, neboť ustanovuje myšlenku jediného principu projevovaného skrze mnohost.“ – jistě, ačkoliv tato idea je součástí snad všech náboženství, přísloví „všechny cesty vedou do Říma“ nebo arabské „jediné je v mnohém, mnohé je v jediném“ * říkají totéž.

    * Al-wahdatu fi-l-kathrati, al kathratu fi-l-wahdati.

  3. Frostík permalink
    Duben 14, 2013 8:56 am

    Navrhuju, zařadit k povinné četbě. Minimálně aspoň pro všechny pohany.

  4. Raslavien permalink
    Duben 13, 2013 7:00 pm

    Súhlasím!

  5. Wolos permalink
    Duben 12, 2013 11:59 am

    Jeho ruku vedli bohové. Nenacházím slabá místa. Moc díky za tento článek.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: