Skip to content

Pán álfů

Duben 7, 2013

Chvíle, kdy jsem poprvé pochopil, co álfové skutečně představují, u mě nastala při čtení knihy Fedrekult («Kult předků»), kterou v Norsku roku 1943 vydal Otto Emil Birkeli.  Ve své jinak spíše neslané nemastné knize tvrdí, že álfové byli původně duchové mrtvých.

Výraz álf sám o sobě znamená «bílý», jak je vidno z jeho etymologie; norskéalv («elf») se odvozuje ze severského alfr, z mladšího praseverského *albaR, ze staršího praseverského *albaz, z praindoevropského kořene *alba– (jako v názvu Albánie a italského města Alba).

Duchové mrtvých byli možná nazýváni bílými, protože mrtví se pohřbívali v bílých šatech či, co je pravděpodobnější, protože byli posvěceni (smrtí) a tudíž (opět) nevinní, čekajíce poblíž pohřební mohyly, za plotem oddělujícím svět živých (mimo hřbitov) od světa mrtvých (hřbitova) – země álfů, kde se žádné stromy nekácí a nepasou se žádná zvířata. Zde čekají na příležitost znovu se zrodit v rodu.

Ve skandinávské tradici se však vyskytují dva rody álfů; světlí álfové a temní álfové. Temní jsou známi rovněž jako skřítci. Světlí álfové přebývali   na loukách a stromech pod sluncem, tudíž byli nazýváni světlí álfové, ale co temní álfové? Kdo a čím byli?

Samotné jméno je trochu matoucí; «temní» + «bílí». Nicméně, jak všichni víme, těla mrtvých jsou mrtvolně bledá. A tyto mrtvolně bledá těla přebývají v temnotě pohřební mohyly. Proto jsou temní álfové.

Temní álfové jsou, jak jsem uvedl, známí rovněž jako skřítci (nor. dvergr). Toto slovo se trochu obtížněji překládá, ale když se podíváte na jeho ženskou obdobu, dyrgjâ, vše se vyjasňuje; dyrr («dveře») a gjâ («otvor v zemi»). Jak víme, bledá těla mrtvých spočívají za dveřním otvorem pohřební mohyly, v zemi. Takže to nakonec všechno dává smysl. the ground. Také jsou bílí (bledí) a přebývají v pohřební mohyle.

O skřítcích se říká, že produkují a také vlastní velké bohatství.  Tohle rovněž dává smysl, protože mrtví byli pohřbeni se všemi svými cennostmi, a když nám mýty říkají, že ta či ona věc byla vyrobena skřítky, myslí tím ve skutečnosti, že ji vyrobil nějaký předek, a byla umístěna – než se táž osoba znovu zrodí v rodu –   v pohřební mohyle k použití  oním předkem v “ posmrtném životě”.  On se zrodil znovu a přirozeně si vyzvedl, co bylo v podstatě jeho – z pohřební mohyly, ukrývající jeho předchozí tělo. Tudíž ty věci vyrobili skřítci; mrtví předkové. To také vysvětluje, proč tolik pohřebních mohyl bylo «oloupeno» o všechny své cennosti. Samozřejmě že byly; kdykoliv se osoba znovu narodila – či byla vnímána tak, že se znovu narodila – vyzvedla si, co bylo jejím cenným vlastnictvím v předchozím životě.

Tudíž  álf je buď nesmrtelný duch mrtvého pána či hnijící tělo mrtvého pána.

 Älvalek, “Hra álfů”, August Malmström (1866)

 c3a4lvalek

O áĺfech  je však rovněž známo, že jsou jako výteční lučištníci a umí se velmi dobře skrýt v lese, a někteří si o nich myslí, že mají i křídla – ačkoliv tehdy se jim místo toho často říká víly či fey. To by vysvětlovalo, proč se severní polární záře ve Skandinávii nazývá jak «cesta včel», tak  «tanec álfů». O álfech se říkalo, že se dokáží proměnit ve včelu – což je dostatečně logické, když si uvědomíme, jak často se vyskytují včely na květnatých loukách – a vysvětlovalo by to jejich «lučištnictví» (=včelí žihadla) a jejich  skvělou dovednost se skrývat (=díky své velikosti je včelu někdy těžko jen postřehnout). (Pozn. Má žena o tomto časem zpracuje vlastní článek, kde vysvětlí důležitost včel a medu v kultu předků, a jak to logicky souvisí s medvědím kultem.)

Země álfů:

 burial_mound

I když mrtví, byli mrtví členové rodiny vnímáni jako její součást. Jejich obrázky se během svátků umisťovali v domě, aby se mohli také zúčastnit, a rovněž se na jejich pohřebních mohylách konali oběti pro jejich potěchu. Časem – či spíše, s příchodem křesťanství – se toto muselo odbývat tajně, a nakonec zcela skrytě, jinak by Židé v mnišském a kněžském šatě na ně ukázali prstem a upálili je za čarodějnictví. Církev přirozeně chtěla ukončit tento pohanský zvyk, který přetrval vlastně až do 19. století, a proto proti němu důrazně vystupovala: álfové nebyli duchy předků, říkali, ale démoni a ďáblové! Načrtli obraz krásného álfa jako… ano: šotka, zlého skřítka, strašáka démona! Už to nebyl milý, nesmrtelný, krásný, moudrý a vznešený duch, předek čekající na své znovuzrození v rodu, ale pěkně démonský, ohavný a krutý, ničemný a zkažený, zvrácený a zmučený, zbabělý a krvežíznivý,  nespolehlivý a skrz naskrz zlý! Satanská stvůra!

Židokřesťanský obrázek álfů: goya_-_caprichos_49

Pro mě zůstává jen krása pohanství; šotek a jiné židokřesťanské překrucování našich álfů skončilo. Byli odhaleni na slunečním světlě, všichni můžeme vidět, jací skutečně jsou, nyní tedy odešli; zmizeli v řídkém vzduchu. Zůstává už jen krásný álf – a skřítek. HailaR FraujaR; Pán álfů

Varg Vikernes

3. 2. 2013

Přeloženo z: www.ancestralcult.com

Reklamy
komentářů 36 leave one →
  1. Frostík permalink
    Duben 12, 2013 4:48 pm

    Wolosi, nezklamal jsi. Tvůj výklad je skvělý. Abys pochopil, kdysi jsem tento výklad četl a mě zaujala ta podobnost. Mám jí v poznámkách. Otázka je, odkud to autor vzal. Jelikož zdroj nemůžu najít, tak jsem si to neschoval, ani neokopíroval. Nejspíš to asi nestálo za tu námahu.

    • Wolos permalink
      Duben 12, 2013 11:32 pm

      Důležité je znát zdroje. Proto si třeba řadu informací ukládám i s citacemi. Pak nemusím znovu přelouskávat knihu, nebo znovu zpovídat znalce té či oné oblasti. Život mě také naučil se ptát nejen CO říká, ale i KDO a PROČ říká. To je kritérium k nezaplacení.

      • Frostík permalink
        Květen 2, 2013 6:41 am

        Pravda, ale pro mě který nemá potřebu být žrecem, druidem… stačí to podvědomí, že to tak nějak bylo. Obyčejní lidé to neřešili. Proto nemusím znát každý detail ze všeho. Od toho tu mám takový jako jsi ty.
        Škoda, že děvucha neuvedla svůj zdroj. Aspoň vidíš, že na tento výklad narazilo víc lidí.

      • děvucha permalink
        Květen 2, 2013 3:34 pm

        Frostík: A já jsem měla za to, že jsem své zdroje uvedla dostatečně, ale asi se vyjadřuju zmateně. Vycházím z těch etymologií, které jsem zmínila, ještě pro pořádek uvedu podrobněji ty zdroje (М. Фасмер – Етимологический словарь русского языка – heslo „навь“ a Altnordisches Etymologisches Wörterbuch od Jana deVriese – heslo „nár“, a ještě je zajímavé „nauð, nauðr“ – tj. mimo jiné název jedné z run, přičemž to slovo má význam „bída, nutnost“, to má podle deVriese taky souviset se staroslovanským „naviti“ – tj.unavit se). Myslím, že pokud neexistují k něčemu informace z primárních pramenů (a to, pokud vím, je případ Návu), je dalším záchytným bodem etymologie samotného označení, takže vycházím z ní. Snad jsem ty zdroje dostatečně vysvětlila, ale pokud je ještě něco z toho nejasného, ráda odpovím, pokud tedy nikomu nebude překážet, že tu píšu trochu mimo téma článku.

      • Wolos permalink
        Květen 2, 2013 7:39 pm

        Děvucha: až dáš tu práci dohromady, rád bych si ji přečetl 😉 nový náhled bude fajn.

      • Wolos permalink
        Květen 2, 2013 7:53 pm

        Frostík: „obyčejní lidé to neřešili“ – to je svým způsobem krásná a výstižná věta. Obyčejný člověk = ten, který dodržuje obyčeje 🙂 a také že tradici mají řešit žrecové. Neboť rituál sděluje obsah do podvědomí a případný přenos do vědomí (znát pozadí rituálu) efekt (prožitek) spíše zeslabuje. Žrec pak čerpá vlastní zkušenost buď částečně jinak (samovolný trans, nezávislý vhled daný intuicí ap.) a rituál mu zkušenost jen doplňuje, anebo do řemesla jen fušuje a jeho obřady i poznání jsou prázdné, či povrchní.

  2. Fíba permalink
    Duben 12, 2013 7:12 am

    Wolos: Všiml jsem si v jedné lotyšské písni, že „mrtvá voda“ se lotyšsky řekne „nāves ūdens“ Tak nevím, pokud to také nepřejali, může to slovo být staré. Jinak s tím Velesem a souvislostmi okolo výkladu toho jména souhlas.

    • Wolos permalink
      Duben 12, 2013 11:17 pm

      Hele to zní zajímavě. Zřejmě by se vyplatilo sledovat etymologii a vývoj toho slova co nejdál.

      • děvucha permalink
        Květen 1, 2013 11:20 pm

        Já jsem se tu vyskytla celkem náhodou, ale odvážím se k tomu dodat pár poznámek. Wolosi, já teda zase poprvé slyším, že by Náv měl být svět zelených pastvin, takže prosím o odkaz na pramen, z kterého čerpáš. Pokud jen z té IE etymologie od uel-, tak si dovolím nesouhlasit. Sám jsi uvedl, že to souvisí s Valhallou a to je svět, kam jdou jen vybraní, nikoliv tedy všichni mrtví. Pokud zůstaneme u staroseverského světa, myslím, že Náv je podobný spíše říši Hel. Shodou okolností jsem nedávno hledala etymologii ssev. slova nár (tj. mrtvola) a podle deVriese to souvisí právě se slovem náv (a nár- bych čekala někde v mohyle, nikoli ve Valhalle, tam přebývají val-, tedy spíše něco jako „padlí“). Podle etymologickém slovníku od Fasmera náv souvisí s českým „unavit“, a pak uvedené významy příbuzných slov v dalších jazycích mi už vůbec neasociují nic pěkného (mučit, hlad, nouze), a dalo by se pokračovat i dál. Nějak mi to teda opravdu připomíná spíš Hel než Valhallu, a domnívám se, že u Slovanů mohly být stejně tak dva (nebo možná i více) světů, kde se lze po smrti dostat a Náv byl ten, kde panovala únava a mátožnost, žádné zelené planiny s dobytkem (mimochodem k tomu dobytku bych taky prosím chtěla vědět, odkud to máš).

      • Wolos permalink
        Květen 2, 2013 7:36 pm

        Děvucha: *uel – lingvisté Toporov a Ivanov, pramenný zdroj asi není, spíše odvozenina. Uznává ji rodnověrec Svjatoslav ve své práci „Rodnověrské obřady a ruská lidová kultura“. Více se o ní rozepisuje M. Téra v knize „Perun. Bůh hromovládce.“, od str. 96.

        Volos, skotij bog ruských pramenů. Proto dobytek, a ten potřebuje slunce i zelené pláně.
        Navíc rohaté božstvo se táhne jako nit celou indoevropskou tradicí a může znamenat i sakrálního panovníka ( rohy – síla) viz Protošiva v Mohendžodáru, Cernunnos na kotlíku z Gundestrup a busta Sásánovského panovníka z Íránu, které vykazují jisté společné znaky, včetně rohů (parohů).

        Na splývání kultu předků a zemědělského kultu poukazuje M. Eliade v „Pojednání o dějinách náboženství“ od str.327, vychází pravděpodobně hlavně z díla švédské archeoložky Hanny Rydh. Ve slovanském prostoru by
        tomu odpovídali Veles (tady si lámu hlavu já kde je pro Slovany pramenně doložen mimo několika málo rčení) resp. Volos, nad jejichž podobností si někteří badatelé lámou hlavu
        dodnes.
        (V této syntéze držím vlastní spiritualitu.)

        Trošku jsme téma naťukli i na Slovanské besedě: http://forum.rodnavira.cz/viewtopic.php?p=2020

        Jestli zjistíš víc než já, budu jedině rád.

      • děvucha permalink
        Květen 3, 2013 4:49 am

        Mně šlo v mém dotazu ale o to, odkud máš spojení těchto věcí s Návem. Že byl Veles pánem nějakého druhu zásvětí, s tím souhlasím, ale nemyslím si, že by jeho svět měl být právě Náv – z důvodů, které jsem uvedla.

      • Wolos permalink
        Květen 3, 2013 6:35 pm

        Děvucha : projel jsem si teď Niederleho výklad ve Slovanských starožitnostech (I-I-od str. 268). Z toho jak to píše vyplývá že unavený je ekvivalent slova zemřelý (tedy naviti = mříti, resp. znavit = zabít) tedy nic nevypovídá o tom, jak je na tom duše dál po smrti, a rozhodně bych jako protipól hrdiny nedával unavence ve smyslu nedostatku sil, spíše zbabělce nebo člověka z hlediska slovanských mravů nečestného. Šroubovat na to tak trochu násilně severské duální pojetí zásvětí mi tedy nepřijde prozatím opodstatněné. Spíše bych se být Tebou podíval na to, jak to mají Baltové, se
        Slovany spíše spříznění. Navíc etymologie není všespasitelná a religionistika od ní v poslední době spíše upouští, více v kurzu jsou srovnávací disciplíny v rámci mytologie, etnologie ap. Protože jsou často typologicky příbuznější jevy, které jsou však etymologicky naprosto nesouvisející.

        A k tomu Velesovi: jedno rčení zní „k Velesu za moře“. Tam se dostaneš jen na člunu, což je navis.

        Může tedy jít i o přejímku z antického prostředí (nebo i protoruského – pochovávání na drakkarech) kdy rozhraním bylo Černé moře a např. útok avarsko-slovanských armád na Konstantinopol r. 626 nebo byzantské šperky (všechen ten filigrán, lunice, ap.) na Velké Moravě či výraz koleda (latinské kalendy, kalendae) kontakt s antickou kulturou potvrzují. Největší hrom a bác však je, že první výraz pro Slovana toho jména je byzantské Sclav, čehož obdobou je „šklau“ – pokřtěný Bulhar“ (viz Florin Curta) a zlé jazyky naznačují že Slovan je pohan vzniknuvší v místech až po odlivu byzantské křesťanské státní moci (v Panonnii), tedy už jen apostata čerpající ze směsi křesťanství a antiky (krásně ho literárně napodobil Kosmas) nikoliv držitel původních předkřesťanských tradic. Možná i proto to naše „české pohanství“ dnes vypadá jak vypadá, tradice přeci zavazuje…(to je povzdech, nikoliv jízlivost).

        Tedy jsme konfrontováni s celým spektrem „pohanských“ představ u „Slovanů“(což je jen zjednodušující označení pro často nepříbuznou směs všeho možného) je třeba mezi nimi nějak rozlišovat, od ovlivněných antikou (člun-Cháron-Elysium), íránskými kmeny na ukrajinské stepi (pochovávání v kurganech) až po blízkost s Balty (véles, dziedai) kdy nehovoříme o Sclavinech, ale spíše Venedech, či potomcích Sarmatů zplozených s baltskými ženami, pro které možná ani původní jméno není. To ale ber jako moji pracovní hypotézu, kterou uvádím na okraj.

      • děvucha permalink
        Květen 4, 2013 6:00 am

        Nějak jsem se z toho, co jsi napsal, stále nedověděla odpověď na svoji otázku. Jakkoliv se pokouším z toho nějakou argumentaci vydestilovat, vždy je něco, co tomu nakonec, z toho, co jsi napsal, odporuje. Chci prosím jen jednu jednoduchou odpověď na otázku „Jaká fakta nasvědčují tomu, že by Náv měl být zelená planina, kde vládne Veles a je tam všechno úžasné?“ Ze spojení každého z prvků se zásvětím se nedá odvodit, že by to všechno hovořilo o stejném světě, ještě když, jak sám uvádíš, jsou Slované směs všeho možného.
        A tu etymologii „navis“ máš z jakého zdroje? (pardon ještě za jednu otázku, ale stačí mi jednoduché, přímé odpovědi)

      • Wolos permalink
        Květen 4, 2013 7:18 pm

        1.přečti si důkladně literaturu na stránkách, které jsem Ti nabídl, zejména odkaz na M.Téru, a Niederleho, kteří toto dost rozebírají, nemusela by ses opakovaně ptát mě, jsem dalek toho, abych to tu znovu vypisoval, zvlášť když v dotyčné literatuře to máš rozebrané hlouběji a občas nijak jednoduše, stylem otázka- holá věta jako odpověď, jak by sis asi představovala.

        2. Náv je obecný výraz pro zásvětí (termín podsvětí moc nemám rád, protože podvědomě evokuje podzemí a bývá s ním proto zaměňován), ale ty už apriori pracuješ s modelem více zasvětných říší, kdy je náv jen jednou z nich. Více zásvětných říší měli třeba Seveřané (Valhalla-Helheim) nebo Řekové (Élysion-Tartarus) což ale neznamená, že u Slovanů tomu bylo také tak. Mohlo u nich např. dojít ke splynutí do jediného.

        3. Pastviny přináší např. etymologie *uel (pastviště, luh, louka, ale zároveň řadu významů typu „pastviště mrtvých“, „mrtvý“, „umírat“, „smrt“, viz Téra, str. 97).
        Mohutná stáda dobytka jsou navíc pro kočovné Indoevropany symbolem blahobytu a štěstí a tak předpokládám, že to je jedním z důvodů, proč úžasná zelená planina zalitá sluncem (podobně je popisován Élysion)
        Veles zase proto, že je to bůh zemřelých, v jistém smyslu jejich zosobnění (véles v litevštině je plurál) a i on má kořen uel.

        4. Navis: http://en.wiktionary.org/wiki/navis
        Řecká představa Élysionu jej umisťuje na ostrov, slovanské rčení posílá „k
        Velesu za moře“, člun je tedy potřeba k jeho dosažení.
        Niederle na již odkazované str. 268 v poznámce k náv (mrtvý i člun) navíc uvádí: „Každým způsobem je věcná shoda značná, zvláště uvážíme-li ještě, že už v Lex salica čteme naufus (naupfus), naucus, nachaus ve významu člunu z kmene vydlabaného a ve významu dřevěné rakve (sarcophagus ligneus) proti sarkofágu kamennému.“

        Víc už nemám co bych dodal.

      • Hjælfi permalink
        Prosinec 6, 2013 10:50 am

        Wolos: Pozor, nezapomínej, že seveřané neměli tak úplně duální (či spíše vůbec) mytologické představy, či kosmogonii, ale je založena na čísle 3, od kterého se vše odvíjí. Jen jsem chtěl upozornit, že co se týče světů mrtvých, či zásvětí, které jmenuješ, neměl by jsi zapomínat i na svět třetí, podvodní říši bohyně Rán, kde přicházejí utonulí. Jen taková poznámečka.

      • Wolos permalink
        Prosinec 6, 2013 2:46 pm

        Hjælfi: Díky za info. Hnedle zas vím něco dalšího 🙂

  3. Harog permalink
    Duben 10, 2013 9:25 pm

    SUper, určitě na to mrknu !!!

  4. Fíba permalink
    Duben 10, 2013 9:24 pm

    Jenom bych doplnil pro případné zájemce, že na téma elfů a pod. jsou dobré knihy
    Trpaslíci a elfové ve středověku, Claude Lecouteux
    Víly, čarodějnice a vlkodlaci ve středověku, Claude Lecouteux

  5. Harog permalink
    Duben 10, 2013 9:23 pm

    Brzo se všeci slezem na druhé straně a pivo a medovina poteče proudem!!!

  6. Shaman permalink
    Duben 10, 2013 6:54 pm

    Taky si myslím, že jednotné představy se nedopátrame. Za ta tisíciletí museli být po světě stovky, možná tisíce teorií o tom, co je po smrti. Možná máme odpověd před očima a možná je to něco, co jednoduše neznáme a tudíš na to ani nemůžeme přijít. Ale mám báječnou zprávu – brzo se to všichni dovíme, brzo 🙂

    • Frostík permalink
      Duben 11, 2013 9:19 am

      Souhlasím se všemi, že se nedopátráme. Co se týče Slovanů, moc se mi líbí výklad (opět není jediný), že po smrti putujem buď do Návu (něco jako země zatracení, není to , ale peklo) tam šéfuje Veles, nebo k bohům na Veledub a ti nás mohou posílat zpátky na zem. Podobnost s germánským Hellem a Valhalou je zřejmá.
      Promiň Solle, ale mám jen znalosti potřebné pro moje pohanství. Wolos by měl mít (podle svých příspěvků) vetší znalosti.
      Shamane prozraď nám tu báječnou zprávu!

      • Shaman permalink
        Duben 11, 2013 7:38 pm

        Dřív nebo později tam skončíme všichni 🙂 Z pohledu dějin to bude už brzo.
        Jaké je Tvé pohanství, jestli se mohu zeptat?

      • Wolos permalink
        Duben 12, 2013 5:39 am

        Náva a zatracení? To vidím poprvé.
        U slovanství je problém, že se máloco zachovalo, a když už tak nasáklé vším možným. Návu znám jako svět věčně zelených pastvin, kde mají naši předkové svá stáda a tedy blahobyt. Ovšem samo slovo je vzato asi z latiny, ze slova navis, loď, což ukazuje na převozníka (Chárona). Původně jsem měl za to, že by to mohlo ještě souviset se sanskrtským nava (devět) a tedy devíti světy severské mytologie tudíž s jejich pánem Ódinem (jedno z jeho jmen vydávaných za „bratra“ je koneckonců Vé), který je do značné míry ekvivalentem Velese, ale celkově mi tento číselný výklad přestal dávat smysl, protože u slovanů horko těžko dám dokupy světy tři, jedná se tedy o odlišnou kosmologii.
        Veles určitě nevládne zatracencům, samo slovo je výrazem pro duše zemřelých ( v litevštině je véles množné číslo, výraz pro duše zemřelých). Jeho příbytek a tedy i zesnulých je za mořem, tam kde slunce stále svítí (Litevci mají svět předků ve VinSaule – ZaSluncem a jejich bohem je Vélnias). Opět místo zalité věčným sluncem a stále zelenými pastvinami. Kořen jména Veles je *uel, což je příbuzné se severskou Vallhallou jež zmiňuješ a římským Elysiem (řec. Élysion), tedy místy, kam se chodí za odměnu, ne za trest.
        Navíc podle baltských tradic se slovanskými dosti příbuzných, není jen cesta
        do světa předků. Duše může povýšit na „děda“, zvláště ctihodného předka.
        Nebo se stát rostlinou nebo zvířetem. Anebo se znovu zrodit. Záleží na tom, jaký život žila. Děd má v baltských tradicích přibližně dvanáct významů(!).
        Pozdní slovanský folklór jde ještě dál, z lidí se mohou stát upíři, vlkodlaci,
        můry, rusalky, … podle toho jaké trápení je postihlo. A také ochránci domu v podobě užovek nebo domových duchů (hospodář- děd rodu) či sudičky ( Rodjanice-Rožanice- ženští předkové). Celkově je slovanská tradice hlavně o předcích, ne tak o bozích, na což se často zapomíná.
        K propracovanějším kultům bohů dospěli jen polabští a východní slované. A žádný kmen neměl tak rozkošatěné pantheony jako my dnes, když slučujeme božstva více kmenů do jediného celku v představě, že to tak dříve také bylo.

  7. Soll permalink
    Duben 10, 2013 3:26 pm

    Díky , za vysvětlení , Já po pravdě co se týče slovanů nevím nic o jejich posmrtném životě a kam směřují po smrti… jako znám jen jejich bohy. Já se spíš zajímám o Kelty a Seveřany.. ALe nebylo by špatné tu něco říct o slovanské víře komplet to bych byl moc rád… Sice mám Keltsko Italské předky…..A tak bych se tu rád dozvěděl něco o slovanech a jejich víře

    • berešit bara elohim permalink
      Duben 10, 2013 6:09 pm

      Ono to je spíše Zakarpatská představa než obecně celoslovanká představa. Pokud někdy Slované měli vůbec nějakou jednotnou předtavu o posmrtném životě, tak my už se jí nedozvíme. Ale nějaké domněnky tu přece jenom jsou: doporučuji přečíst knihu „Svět slovanských bohů a démonů“ – tak nějak se to jmenovalo.

  8. lomikel permalink
    Duben 9, 2013 7:35 am

    Raven Kaldera rozlisuje Alf – duch predka muzkeho rodu, a Alf – obyvatel Alfheimu – elf.. Homonima.

  9. Soll permalink
    Duben 8, 2013 6:11 pm

    Legenda sic pěkná, ale kolik mužů tehdy padlo aniž by měli mýt nějaké potomky?
    To by podle toho vypadalo že několik set tisíc mužů do dnes bloudí v prázdnotě a nudí se.
    To je tak děsná představa, že bych radši přijal jinou víru. Teďka ovšem to co sem napsal jsem myslel tím kdybych padl v bitvě mlád a neměl potomky. Jinak Zakarpatsko to jsou slované? takže to jde i mimo mě trochu.

    • Shaman permalink
      Duben 8, 2013 9:05 pm

      Vůbec nemám v úmyslu tady šířit nějakou „jedinou pravdu“ 🙂 Ale taky si myslím, že posmrtný život se nerealizuje podle víry či nevíry jednotlivce. Pokud mám mluvit za sebe, co se toho týče věřím, že se dostanu tam, kam mí předkové. Když né všichni, tak alespoň někteří. To je má jediná jistota. Bez ohledu na víru.
      A ano, Zakarpatsko jsou Slované, podle některých potomci obyvatel Kyjevské Rusi. Teda spolu s Haličí a Bukovinou. Je tam dost zrzavých, takže bych se nedivil, kdyby byli v minulosti řízlí se Seveřany. Tomuto výkladu nemám důvod věřit, ale ani nevěřit.

      • Frostík permalink
        Duben 10, 2013 8:00 am

        Čím víc se prokousávám složkami indoevropanů, zjišťuji jak je ta polívka etnik promíchaná. Něco jako čistota krve keltů, germánů, slovanů… je blbost. Pohyby na kmenové úrovni s válkami, nám přinesli různorodost genů.

      • Orlík permalink
        Květen 3, 2013 12:54 pm

        „A ano, Zakarpatsko jsou Slované, podle některých potomci obyvatel Kyjevské Rusi. Teda spolu s Haličí a Bukovinou. Je tam dost zrzavých, takže bych se nedivil, kdyby byli v minulosti řízlí se Seveřany.“

        Antropologicky zaujmavé. To je vlastné pozorovanie z ciest? Môžeš predhodiť nejaké články či dokonca fotografie, bližšie lokalizovať rozšírenie toho typu?

    • Frostík permalink
      Duben 10, 2013 7:53 am

      Můžeš být v klidu Solle, výměna za mrtvé není jen v kruhu jediné rodiny. Geneticky jsou si i třeba velmi vzdáleně, příbuzný všichni ze sídelní enklávy. Pokud někdo neměl potomky, tak si musel počkat, až se strom rodu opět rozkošatí.

  10. Shaman permalink
    Duben 7, 2013 9:15 pm

    Taky se připojuji s prosbou o informace o medvědím kultu a včelím-medovém kultu předků.

    Když dovolíte, podělím se s váma o mýtus, který vznikl v zalesněných kopcích a bažinách Zakarpatska.

    Když člověk umře, po pohřbu se jeho tělo dostane na kamenný stůl v podzemním pokoji. Ta místnost má jeden vchod, který vede ze stropu. (teda z povrchu Země) A jeden východ – na druhém konci místnosti je chodba, která vede do ráje. V místnosti je pět, někdy se však uvádí sedm mužů oblečených v bílém oděvu a v bílých čepicích (něco jako KKK jen s odkrytým obličejem). Jsou to členové jeho rodu, kteří umřeli před ním. Posledně zemřelého stropním otvorem přinese a na stůl uloží Bílý Orel. ( Bílého Orla jsem viděl na pohřbu svého brášky. Je to záře, která osvětlí tělo a pak se vznese. Když se o stalo, nějakej chlapík nám řekl, že to byl onen Bílej Orel – tenkrát jsem o tom mýtu slyšel poprvé) No a ti předkové pak dělají nad svým ležícím příbuzným různé obřady. Očistí ho, léčí a připraví na jeho další život. Až je vše ukončeno, tedy asi po roce, jeden z předků – ten který sloužil potomtvu nejdéle z přítomných, odejde onou chodbou do ráje a čerstvý mrtvý nastupuje na jeho místo. A tak je to pořád dokola.

    Podle tohoto mýtu přátelé, je důležité sloužit potomstvu a hlavně MÍT potomky, jinak se koloběh přeruší a ti poslední na dlouhé věky uvíznou v kamenem obložené podzemní místnosti.
    A ještě mi to nedá, abych se nezmínil o tom medu. Bosorky a bosoráci prý uměli kreslit medem na čelo (runy?). Dotyčný pak „na nějakou dobu získal požehnání, moudrost a dokázal hledat a najít správnou cestu.“ Tady si taky neodpustím spekulaci: dotýčný sice získal požehnání, no hledat a najít svou cestu už musel sám. Holt, nic není zadarmo.

  11. Duben 7, 2013 6:59 pm

    Tentokrát s Vargem takřka bezezbytku souhlasím. Také mám zato, že álfové jsou duchové předků.

  12. Duben 7, 2013 6:32 pm

    V „Heimskringle“ Snorriho Sturlassona se píše, že roku 1018 projížděli muži krále Olafa Tlustého (někdy řečeného též „Svatý“) norským venkovem. Chtěli prý přenocovat na jedné usedlosti, ale místní pohané je, křest’any, vyhnaly se slovy:

    „Aby se Odin nerozhněval, odstupte od mého prahu,“
    řekla ta žena.
    „My uctíváme staré bohy a tady a dnes je svátek jejich,
    vy odrodilci.“
    A potom hospodyně prozradila, když nás tak nekřest’ansky
    vyháněla z domu,
    že toho večera chystajíse přinést oběti álfům.

  13. Duben 7, 2013 5:02 pm

    Mohli byste sem pak dát ten článek o medvědím kultu až vyjde? Díky

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: