Skip to content

Rozhovor s Ďuro Červenákem

Březen 7, 2013

DuroDnes máme na Pohanském kruhu tak trochu svátek. Přinášíme vám rozhovor se spisovatelem, který má k pohanství možná blíž, než se na první pohled zdá. Ďuro totiž píše fantasy. A to ne zrovna ledajakou. Nýbrž historickou. A to není žádná legrace, autor tohoto podžánru fantasy musí přesně znát reálie dané historické epochy, o které píše.

Ďuro, jak jsi se dostal k psaní? A hlavně proč? Poprvé jsem Tvou tvorbu vlastně zaregistroval v roce 2000, kdy u nakladatelství Brokilon vyšel Tvůj román „Conan Nelítostný“, pod kterým jsi podepsán jako „význačný zahraniční spisovatel Thorleif Larssen“. Proč právě Conan a proč pseudonym? Mimochodem, zde jsi se nechal nejspíš inspirovat skotským klanovým systémem, proč?

Psal jsem už jako dítě, hlavně kovbojky a dobrodružné příběhy ve stylu Indiany Jonese. Pak jsem na sklonku 80. let objevil Howarda (nejprve jeho neconanovské povídky, které mám dodnes raději) a propadl fantasy. Přes žánrové literární soutěže jsem hodně rychle přišel do kontaktu s vydavateli, kteří měli chuť vydávat tuzemské autory. V té době ale všichni vydávali pod západními pseudonymy, já si zvolil skandinávský, protože v prvních knížkách jsem vycházel hlavně z nordické mytologie. Psaní conanovek si vyzkoušeli takřka všichni fantasy autoři na našem trhu – Mostecký, Ríša, Medek, dokonce jsem četl conanovskou novelu od Kulhánka. A dobrou! „Conan Nelítostný“ byla spíš výprava do světa keltských legend, nebudu lhát, že jsem v té době byl fascinován komiksovým „Sláinem“ a „Nelítostný“ jím byl hodně ovlivněn.

Píšeš historickou fantasy. Proč zrovna ji? Není jednodušší stvořit zcela smyšlený svět, kde si můžeš navymýšlet cokoliv?

ArgoImaginární světy jsem kdysi zkusil a rychle mě to přestalo bavit. Mnohem víc mě autorsky vzrušuje roubovat mýty a nadpřirozeno na reálnou historii, prostředí, osobnosti. Je to větší výzva, než si všechno prostě cucat z prstu. Když máš napsat fantasy povídku třeba o bitvě u Moháče, aniž bys překrucoval historickou skutečnost, to je opravdu zajímavé, to mě baví. Samozřejmě, nějaké smyšlené světy vytvářím i u historické fantasy, třeba mýtické světy bohů v „Černokněžníkovi“ nebo „Bohatýrovi“.

Píšeš povídky i romány. Co Tě baví víc?

U povídek či novel se potýkám s problémem, že vždy začnu děj splétat a košatit a rychle mi to nabobtná na románový rozsah. Proto když chci napsat povídku, musím mít opravdu prostinkou zápletku, jinak se mi to vymkne z rukou.

Tvé románové cykly „Rogan“, „Bohatýr“ a „Bivoj“ jsou o slovanské až na kost. Proč nepíšeš třeba o Vikinzích, jako Jaroslav Mostecký?

Ale já přece Vikingy (a Varjagy) v knihách mám, třeba „Bohatýr“ je z doby kyjevského knížete Svjatoslava, takže se v něm slovanské a skandinávské prvky zákonitě míchají rovným dílem. Stejně tak nový dvoudílný román „Zlato Arkony“ je v podstatě o konfliktu slovanského a vikingského světa, Odin válčí se Svantovítem a Thor s Perunem.

Můžeš čtenářům, kteří Tvé hrdiny ještě neznají (těžko uvěřit, ale možná jsou i tací 🙂 ), představit tyto slovanské válečníky a jejich cykly? Jejich svět a proč jsou takoví, jací jsou?

Rogan žije kolem roku 800, sloužil jako lukostřelec a avarobijce ve vojsku Karla Velikého a bulharského chána Kruma. Podobně jako mnoho jiných mytologických hrdinů umře a vstane z mrtvých, co jej posune na vyšší úroveň – stane se černokněžníkem, vládcem mystického Černobohova Krvavého ohně. Jeho úkolem je chránit smrtelníky před mocnostmi z jiných světů. Bivoj je postava dobře známá ze Starých pověstí českých, já jsem z něj udělal něco jako slovanského Conana a zasadil jeho příběh do konkrétnějšího kontextu na sklonku 7. století. No a bohatýr Ilja Muromec není tak úplně slovanský hrdina, Muromci jsou ugrofinský kmen, navíc v té době (druhá polovina 10. století) přijali islám, ale naštěstí Iljovou matkou je slovanská otrokyně, která mu vštěpila víru v Peruna. Ilja v trilogii „Bohatýr“ vstoupí do vojska knížete Svjatoslava a zúčastní se válek s povolžskými Bulhary, Chazarskou říší či kavkazskými kmeny. Kromě něj v sáze vystupují i další borci z ruských bylin a mýtů nejrůznějších národů, žijících tenkrát na území dnešního Ruska.

Kde čerpáš inspiraci? Historické reálie musí sedět, také zbraně a zbroj by měla? Radíš se při psaní s historiky nebo i šermíři?

Já vždycky začínám psát s tím, že mě zaujme nějaké konkrétní období nebo historická událost. Bronzová doba, slovanské války s Avary a Franky, vznik Kyjevské Rusi, protiturecké války… Takže všechno začíná studiem té doby a příslušných „kulis a rekvizit“. O historických zbraních a válečných taktikách toho vím hodně, ale jsou samozřejmě mnohem větší odborníci. Mezi poradci mám různé machry, od historiků a archeologů až po šermíře, jezdce či sběratele historických zbraní. Pravda, tu a tam nějaký detail unikne (pak přijde na autogramiádu někdo s připomínkou typu: „Hele, ale takový meč se nosil v dřevěné, ne v kožené pochvě!“), ale nestává se to často a pořád je důležitější samotný příběh. Když si vezmu, jaké nepřesnosti jsou třeba v amerických historických filmech, tak moje knížky jsou pořád učebnice dějepisu.

Rogan a Ilja Muromec jsou pohané. V jejich světě vystupují staří bohové. Co Ty a pohanství? Případně náboženství vůbec? Jak vnímáš návrat části svých čtenářů k pohanství?

duro008Já a náboženství, to je velice složitá otázka. Měl jsem období zarputilého pohanství, psal jsem tuze antikřesťanské texty pro blackmetalovou kapelu, dnes mám za manželku křesťanku a dítě vychováváme v křesťanské tradici. Mám za to, že pohanství i křesťanství (či jakákoli víra na našem území, až po věstonickou Venuši) jsou součástí našeho historického dědictví, ani jedno nemělo jen pozitiva nebo negativa, každé nás nějak poznačilo a striktně odmítat jedno nebo druhé je hloupé a omezené. Spíš než „pohanem“ nebo „křesťanem“ bych sám sebe nazval člověkem s vírou v duchovní svět. Nacházím podnětné prvky v různých mytologiích či náboženstvích, které mě zajímají jako takové.

Pohanský kruh tvoří etničtí pohané. Býváme občas obviňováni z „rasismu“. Když jsi v „Bohatýrovi“ psal o Chazarech a jejich konverzi k judaismu a následných problémech, neosočoval Tě nějaký politický korektník z něčeho podobného?

Ani náznakem. Protože jsem popisoval (ač je kniha fantasy) historická fakta. Samozřejmě, při psaní „Bílé věže“, která je o tom, jak vojska Kyjevské Rusi srovnala se zemí Chazarskou říši, která byla tenkrát oficiálně židovská, jsem stál před problémem, jak popsat „vyhlazení židovského státu z pohledu dobyvatelů, kteří byli v předchozích částech za kladné hrdiny“. Ale každý, kdo si knížku přečte, tak pozná, že tam nic není černobílé a hlavním hrdinou je v podstatě muž židovské víry. Podobně postupuji při psaní „Kapitána Báthoryho“, který je o velké válce s mohamedány…  Ale zdaleka nejsympatičtější postavou je turecký vzdělanec a muslimský duchovní Evliya Čelebi. Jednoduše proto, že to opravdu byla úžasná osobnost. Teď samozřejmě někdo řekne, že píšu korektně, že brousím hrany, abych nikoho neurazil jako v správném hollywoodském filmu. Já si spíš myslím, že mám v knihách vyváženě nekorektní názory na všechna etnika a náboženské proudy. Jako v tom starém vtipu: „Nejsem rasista. Nesnáším všechny stejně.“

Co kapitán Báthory?  To je takový uherský Solomon Kane. Jaký je jeho svět?

Je to svět druhé poloviny 17. století, krátce po třicetileté válce a uprostřed poslední obrovské války s Osmanskou říší. Takže hrdinou je křesťan, katolík, který bojuje s pohany (konkrétně mohamedány). Ale náboženství ho nezajímá, vidí ten konflikt spíš politicky a hlavně osobně, protože zápletkou je únos jeho syna martalovci (to byli balkánští hrdlořezové, kteří ve službách Turků drancovali křesťanské pohraničí). Báthory ve snaze syna najít putuje Uherskem, Sedmihradskem či Chorvatskem, dokonce se dostane do Turecka, Sýrie či dnešního Iráku. Po úvodní trilogii přijde druhá, válečná, ve které vypukne válka o horní Uhry, tedy dnešní Slovensko.

Nedílnou součástí Tvých knih jsou nádherné obálky. Co jejich autor, můžeš nám ho krátce představit?

Cervenak KámenS Michalem Ivanem spolupracuji od roku 2002, kdy nakreslil ilustraci pro mou povídku Hrdlořez. Tenkrát jsem se ho zeptal, jestli by neuměl namalovat knižní obálku, on to zkusil, byla to pecka (Černokněžník: Vládce vlků) a od té doby jsou jeho malby na většině mých knih. Na začátku jsem ho trochu vytáhl do popředí a dnes jsem rád, když si na mě najde trochu času, protože dělá komiksové obálky pro americká nakladatelství a ilustrace pro špičkové firmy v oblasti počítačových a jiných her. Moc mu to přeji, je ve svém oboru nejlepší široko-daleko.

Nedávno vysílal Slovenský rozhlas Tvou rozhlasovou hru (já ji pochopitelně neslyšel). Je to Tvůj první průnik do netištěných médií?

Rozhlasové hry jsem prozatím napsal dvě: „Kliatba na Zobore“ patří do cyklu „Černokněžník“, „Mŕtvy na Pekelnom vrchu“ je zase prologem ke knižnímu cyklu „Stein a Barbarič“, což budou akční historické detektivky z přelomu 16. a 17. století.

A co film? Dovedeš si představit zpracování některého Tvého díla? Jistě si představuješ obsazení jednotlivých rolí a podobně? Oba dva patříme k milovníkům soundtracků Basila Poledourise a Jerryho Goldsmitha. Může je v Tvém případném filmu někdo z našich hudebních skladatelů nahradit?

S různými filmovými tvůrci v Čechách a na Slovensku jsem v kontaktu. Mé knížky jsou jen těžko zfilmovatelné, protože by to prostě stálo moc peněz. Takže dokud se „Báthoryho“ neujme Ridley Scott a nedostane na to tak 200 milionů dolarů, tak z toho dobrý film nebude :-). Spíš teď uvažuji o napsání původního scénáře. Momentálně pracuji na dvou námětech, jeden je velmi temná pohádka ze slovansko-vikingských dob (tam už je i režisér a investoři), druhý historický thriller o kanibalismu a černých rituálech v době třicetileté války. No a skladatel? Poledourise jen tak někdo nenahradí, i když třeba Shore, Desplat, Doyle nebo Örvarsson by se s tím mohli poprat.

Dá se v našich zeměpisných šířkách uživit psaním na plný úvazek nebo máš ještě jiný zdroj živobytí?

Od roku 2005 se živím výhradně psaním. Knihy, povídky, filmová publicistika. Samozřejmě, nemůžeš si jen tak říct: A teď se začnu živit psaním. V době, kdy jsem se zvolil cestu „volné nohy“, už jsem měl za sebou desítku knih, tucty povídek a stovky článků. Takže to jde, na obou březích Moravy, ale člověk se k tomu musí trpělivě propracovat. Mnozí začínající autoři u nás mají sen o „bestselleru“, který jim ze dne na den zajistí psací živobytí. Takhle to u nás ale nefunguje.

Co chystáš do budoucna? Na co se mohou čtenáři těšit? Případně kde Tě mohou v nejbližší době potkat?

Cervenak arkonaNejblíže budu k potkání koncem dubna na SlavConu v Bratislavě, kde uvedeme „Zlato Arkony 2“ z cyklu o „Černém Roganovi“. No a v té době už budu pilně pracovat na zmínění historické detektivce z dob Rudolfa II. Kromě toho bude pokračovat „Kapitán Báthory“ a možná i další cykly. Na podzim vyjde knižně „Chřestýš Callahan“, což je akční fantasy horor z Divokého západu. Tím splatím dluh westernu, který miluji od dětství a pořád jeho stopy najdete i v dalších mých knihách. Plánů je spousta, umím si představit i pokračování „Černokněžníka“ a „Bohatýra“, ale bohužel, napsání knihy je docela dřina a zabere spoustu času, tak to nemůžu chrlit tak rychle, jak by si někteří čtenáři přáli.

Ďuro, já Ti osobně moc děkuji za velmi zajímavý rozhovor a těším se, až si někdy na nějakém conu dáme pivo.

Pokud by čtenáři tohoto pokusu o rozhovor měli na Ďura nějaké dotazy, pošlete je do redakce a my se případně pokusíme o pokračování.

 Fotografie:   Marian Garai – http://www.mgphoto.sk

Autorovu kompletní bibliografii najdete zde:   http://www.cervenak.sk/obsah/bibliografia

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: