Skip to content

Stíny mezi troskami

Únor 25, 2013

Křesťané, kteří píší či psali o naší mytologii a pohanském náboženství, zachází s všemi našimi božstvy velmi nezdvořile. Někdy ze zlého úmyslu, ale nejčastěji proto, že křesťané jim nerozumí a ani tomu, jací jsou, co představují či dokonce jaký mají význam. Nazývají Freyju, naši bohyni lásky a mladistvého zdraví, «děvkou», protože nerozumí tomu, že  ona neměla mnoho milenců; jen zosobňuje roli manželky. Nazývat ji děvkou není o nic méně hloupější než nazývat děvku «Manželkou». Ano, manželky spí s mnoha různými muži (svými manželi), ale každá žena spí se svým vlastním manželem – nejsou tedy děvkami.

Asi nejhoršími v tomto kontextu není Freyja, ale ubohý Loki, jehož křesťamé identifikovali jako «ďábla» skandinávské mytologie.  Přirozeně tito křesťané nebyli a nejsou schopni pochopit, že jiná náboženství jsou skutečně jinými náboženstvími a ne jen ubohými a falešnými kopiemi jejich vlastního skvělého židokultu. V pohanství není žádný “ďábel”, a proč bychom potřebovali byť jen jednoho?

Den, autor Arbo.                                                                                        Noc, autor Arbo.

nott_painting5dagr_by_arbo4

xxxxxxxxxxxxx

Kdykoliv křesťan píše o našem pohanství, můžeme vidět toto: Loki se stává ďáblem a z jeho potomků různí démoni. Hel se stává místem věčného trestu a zatracení za hříchy spáchané za života. Âsgarðr se stává Nebeským rájem. Valhöll se stává směšným rájem pro primitivní barbarské pohanské bojovníky. Světlí álfové se stávají anděli (ačkoliv zde můžu dodat, že andělé [řecky:  “posel”] jsou skutečně i pohanskou záležitostí; byli to poslové bohů). Temní álfové se stali skřítky. Baldr se stal Ježíšem. A tak dále.

Křesťané, zaslepení studiem své bible a dalšími židovskými filtry, se stali zcela neschopnými vnímat a rozumět jakémukoliv aspektu pohanského náboženství!

Jakožto pohan vím, že Freyja je jméno pro jisté ženy. Dokonce i dnes používáme její jméno jako titul pro vdané ženy, jak ve Skandinávii (Frue), tak v Německu (Frau), a rovněž pro svobodné ženy (Frøken)  a dívky (Fräulein). Ona je zdravou, krásnou, blonďatou, modrookou, moudrou a milující evropskou ženou – peronifikovanou jako suma celé krásy a zdraví těchto žen; Freyja!

Pro anglické čtenáře; v angličtině se z přezdívek pro Freyju a Freye místo toho staly tituly; Lady ze staroanglického hlæfdige (“hnětač těsta”, “pekař chlebů”) a Lord ze staroanglického hlâford (“dohližitel nad chlebem”). V norštině jsou tyto přezdívky hleifdeigja a hleifvörðr , ale jak jsem uvedl výše, začali jsme  jejich skutečná jména používat jako tituly, jen však v případě žen. Skandinávští (svobodní) muži se nazývají Herrer (j. č. Herre); “ozbrojenci”, “bojovníci”. Pokud přeložíte “Lord” do skandinávštiny, stejně dostanete “Herre”.

Venuše (Freyja) od Botticelliho.

venus_botticelli_detail

Jako pohan rovněž vím, že Loki je zosobněním nebeského blesku.

Moderní skandinávština: Loke

Norsky: Loki

Praseversky: *Lukan

Indoevropsky: *Leuke

Jméno se odvozuje z praindoevropského kořene  *luk-, značícího “blesk”.

*Rekonstruovaná jména, založená na našch nynějších znalostech o těchto jazycích.

Když se v naší mytologii mluví o tom, že stříhá vlasy bohyni Sif a kvůli tomu ho pronásleduje Þôrr, křesťan si pomyslí, že je zlý, ale já vím, že je bohem ohně (oheň předali člověku bohové prostřednictvím blesku), který se používá v zemědělském postupu “vypalování” (norsky svibruk), kdy se spalovala úroda, aby se zúrodnila půda. Poté, co to Loki učinil, Sif, bohyně úrody, ještě zkrásněla a narostly jí zlaté vlasy, jinými slovy úroda. Není překvapením, že toto jí bylo dáno skřítky/temnými álfy; silami země. Pokud víme, že Loki je blesk a Þôrr bůh hromu, pochopíme rovněž, proč stále stíhá Lokihoi; když uvidíte na obloze blesk, můžete si být jisti, že záhy uslyšíte hrom. Tak hrom pronásleduje blesk.

Ve Vědmině věstbě [Völuspâ], sloce 17 a 18, se dozvídáme, že tři bohové dali život  kusům dřeva. Nevědoucí křesťané to samozřejmě vyložili jako skandinávský “stvořitelský mýtus”, ale o tohle se nejedná. Sloky mluví o tom, jak bohové (tj. herci představující  bohy) symbolicky  oživují muže a ženy, kteří hráli úlohu  Zimních duchů v každoročním ragnaröku (o poslední noci roku).   Během tohoto symbolického zápasu představitelé  Zimního ducha, známí nám jako Fenrir, jsou oděni (většinou) do vlčí kůže a jsou poraženi, když bohové (stále herci zosobňující bohy!)  jejich zvířecí kůži strhnou a podupou ji –  což je v mytologii zachyceno tak, že bůh Vîðarr vkládá nohu do tlamy vlka Fenrira a trhá ji. Poté představitelé Zimního ducha předstírají, že jsou mrtví a jsou bohy odnešeni k obětnímu stromu, kde visí jejich lidské oblečení. Ôðinn, Hlôðurr (=Þôrr) a Hoenir (=Freyr) jim podávají teplé pití a jídlo a oni si znovu oblékají své šaty (svou životní sílu!).

Ragnarök je výroční  událost, kterou stále oslavujeme každý rok a velmi podobným způsobem; zapalujeme ohně a děláme co největší hluk. Toto se konalo na zaplašení Zimních duchů, aby se mohlo vrátit léto – zapalováním ohňů a pochodní, zapalováním kol, jež se pak pouštěla z kopce, všude poletujícími jiskrami atd. Dnes také používáme ohňostroje (ale bez nějakého dostatečného důvodu).

Božstva jsou zabita, ale každý rok se vrací, jak to vždycky činila, tak tom není nic extra. Křesťané tohle nedokážou pochopit; znovuzrození, reinkarnaci. Což je mimochodem k smíchu, jestliže jejich lži-“spasitel” prý měl vstát z mrtvých.

Ve Skandinávii se nevyskytuje žádný stvořitelský mýtus! Ve skutečnosti křesťanští Skandinávci chtěli, aby nějaký existoval, protože měli dojem, že každé vyspělé náboženství musí stvořitelský mýtus mít, a oni – přece jen – chtěli, aby jejich předkové byli vyspělí, tudíž vše zoufale překrucovali a převraceli a nalezli tak ve Völuspâ svůj stvořitelský mýtus. Jak jsem však řekl, o stvořitelský mýtus se nejedná, protože v pohanském náboženství stvořitelský mýtus neexistuje z toho důvodu, že pohanský světonázor není lineární – s počátkem a koncem. Namísto toho je cyklický, bez počátku a bez konce. Čas, vesmír, život atd. jsou všechny věčné. Dokonce i moderní nekřesťan toto obtížně pochopí, protože nám nakukali nesmysl s “velkým třeskem”, což je v podstatě jen vědecko-náboženský pokus ospravedlnit židokřesťanský stvořitelský mýtus. (V dalším článku mé manželky na atala.fr se bude diskutovat o tomto tématu zvlášť; o astronomii a původu života).

Když jsem, jak mnozí prohlásili, arogantně prohlásil v úvodu své knihy Sorcery and Religion in Ancient Scandinavia  [Čarodějnictví a náboženství ve starověké Skandinávii] že neexistují žádné dobré knihy (alespoň ne v angličtině, němčině či skandinávských jazycích) o naší mytologii a náboženství, do jisté míry s výjimkou “Zlaté ratolesti” od antropologa Sira Jamese Frazera, tak si to stále myslím; vše, co z těchto knih víme o naší mytologii, je vnímáno přes neproniknutelné židokřesťanské filtry a vykládáno v židokřesťanském světle, je překroucené, zkomolené a  nepoznatelné. Jediná alternativa, kterou k této bezcené perspektivě máme,  je stejně tak bezcenná perspektiva feministická, jež není o nic méně židovská a o nic méně nevědoucí – a jejich výhradním záměrem je objevit v našem pohanství důkaz o “ženské síle”. Ubohá Freyja i další bohyně se znovu dočkala zneužití a změnila se v “Matku bohyni” jakési příšerně absurdní matriarchální společnosti (bez reálných kořenů matriarchátu vůbec), řízené ženami.

V tomto jsme na rozpacích. Knihy, jež čteme o naší kultuře, nás plní lžemi a mylnými názory, zkreslují fakta a dělají z našeho pohanství jakési náboženství “křesťanského světla” pro nihilisty, feministky a další pomýlené jedince. Před sebou vidíme starověkou louku květů, ale když na ni radostně vběhneme s otevřenou náručí, klopýtneme a spadneme do páchnoucí bažiny. Další páchnoucí bažiny vytvořené Židy, často za pomoci jejich mnoha pošetilých nastrčených panáků.

Nevěřte tedy knihám o naší mytologii. Nevěřte tomu, co říkají o naší pohanské Evropě. Nevěřte ničemu, co říkají! A hlavně, nebudujte svůj charakter a mysl, svůj hodnotový systém a své obřady na tom, co říkají o naší mytologii tihle židokřesťané!

K tomuto se zde na stránkách ancestralcult.com objeví ještě více. Ukážeme vám skutečnou tvář našich předků a její kořeny – starověký evropský kult medvěda!

Často na konci svých příspěvků zdravím Ôðinna a nečiním tak proto, že by se jednalo o “pravého boha”, pohanského Jehovu, nebo něco takového, ale protože on je bohem mysli, inspirace, zuřivosti a našeho ducha. On je silou, která mne vede ke psaní těchto příspěvků. Takže znovu; HailaR WôðanaR!  

Varg Vikernes

25. 1. 2013

Přeloženo z: www.ancestralcult.com

Reklamy
komentářů 22 leave one →
  1. Adrian permalink
    Březen 1, 2013 7:03 pm

    Stvořitelský mýtus má obvykle i ten nejposlednější aboriginský kmen. Každý asi trochu jiný, ale určitě má, protože tento mýtus bývá ,celkem logicky, základem zasvěcovacích obřadů. Proč by Freya nemohla být bohyní mravů, na dnešní poměry, lehkých? Kdo by soudil bohyni lásky? Patriarcha? 🙂

    • Frostík permalink
      Březen 3, 2013 12:36 pm

      To je právě ten křesťanskej náhled dnešních poměrů. Naučení studu a potlačování sexuálního pudu, vede jen k potížím. Pak jsou s toho samé deviace. Freya to musí mít v sobě, nebo snad slíbila někomu věrnost? Pro mě je ztělesněním ženskosti se všemi pro a proti (z pohledu muže) a kdo s tím počítá, nemůže ho nějak zklamat. Kterej chlap rozumí ženám?

  2. Únor 26, 2013 10:29 pm

    To souhlasíte i s tim, že pohanství nemá stvořitelský mýtus?

    • Wolos permalink
      Únor 27, 2013 7:57 am

      to je moc obecná formulace, ptal bych se po jednotlivých proudech či kultech

    • Kaj permalink
      Únor 27, 2013 9:16 am

      Já samozřejmě ano.
      Varg má zjevně na mysli „vznik“ světa v makrokosmickém smyslu. A zde je zásadní rozdíl mezi židokřesťanským světem, který TVOŘÍ Jehova (tvoří z ničeho), a našim světem, který POVSTÁVÁ či se RODÍ. Asi nejpropracovaněji se tím zabývají árijské védy.

      • Wolos permalink
        Únor 27, 2013 10:07 am

        „našim světem, který POVSTÁVÁ či se RODÍ. Asi nejpropracovaněji se tím zabývají árijské védy.“

        hmmm.. konkrétní pasáže?

      • Únor 27, 2013 11:02 am

        Pokud by to byl vznik z ničeho tak fajn. Ale jako stvořitelský mýtus beru to, když se spojil oheň s ledem a jak vznikli bohové a obři. I Řekové měli svůj mýtus. Gaia se spojila s Úranosem. A tam dokonce je, dle mého, lineární čas. A vnímam ho i u Germánů. A navíc jsem o žádných hercích nečetl. 😀

      • Kaj permalink
        Únor 27, 2013 11:18 am

        Wolos: Nejsem teď bohužel schopen se prokousávat anglickým textem. Takže si konkrétní pasáže budeš muset najít sám. Hledal bych pojmy jako: brahmanda-vejce světa, hiranjagarbha-zlatý zárodek, a vše s tím přímo související.

      • Wolos permalink
        Únor 28, 2013 11:03 am

        Kaj:
        No, jelikož se zrovna Védami již nějakou dobu zabývám (byť ne nijak hluboce, ale mám přístup ke překladům u nichž předpokládám kvalitu a fundovanost), tak mě zarazilo Tvoje slůvko „nejpropracovaněji“. A ve spojení s tím, že mi doporučuješ „dohledej si sám“, mi to přijde jako protimluv.

        Buď Védy (nebo třeba jen nějakou z nich) znáš, a můžeš prohlásit „nejpropracovaněji“ a dokladovat to na konkrétních citacích ve srovnání s „méně propracovanými“ kosmologiemi (mezopotámsko-biblickými, čínskými, mayskými, ap.), anebo je neznáš, a uvěřil jsi něčímu názoru.
        V tom případě by mě pak nezajímalo to, co píšeš Ty, ale to, čí názor to byl a čím jej podpoří on (studií). Ne proto, že bych Tě chtěl nějak shazovat, ale proto, že mě tyto věci zajímají, ale odmítám vycházet z informací, které „vaří z vody“.

        A abych to dokončil – Védy mohou obsahovat „stvořitelských mýtů“ více, neboť jsou to sbírky textů řady rodinných tradic (dokonce Jadžurvéda má dvě velké redakce – verze), nikoliv jediné – takže vedle Zlatého vejce či zárodku je to např. kosmický obr Puruša (srov. severský Ymir), nebo nejčastěji zaznívá tázání se po Brahma, coby stvořiteli, a jednotlivé filosofické školy se dohadují o tom, zda svět je např. iluzí, Brahmovým snem, nebo skutečností.

      • Únor 28, 2013 1:30 pm

        I Řekové měli nejméně dva stvořitelské mýty: Ten, který předkládá Hésiodos a Homér a ten, který je patrně starší, tzv. Pelasgický. Navzájem jsou odlišné. Řekům to zřejmě nijak nevadilo.

      • Wolf permalink
        Únor 28, 2013 5:36 pm

        A i u těch Řeků byly populárnější mýty hrdinské, než ty o vzniku světa. Patrně proto, že se jimi mohli více inspirovat ve svém životě, což je dle mě hlavní přínos mýtů stále. A pokud vzpomeneme pohanství slovanské, tak dnešní rodnověrci někdy uctívají jako „stvořitele“ Roda, přitom ten ve známém Vladislavově panteonu ani nefiguroval.

      • Kaj permalink
        Únor 28, 2013 8:06 pm

        No dobře 🙂 , nijak nezpochybňuji počet „stvořitelských“ mýtů u různých národů. Akorát se mi pro zrod světa (viz Varg a následný Athalwolfův dotaz) příčí používat slovo „stvoření“, protože se zde bavíme hlavně o „pohanství“. Stvoření mají plnou hubu židokřesťané (a právem), tak se jim do něho nerad míchám.
        Wolos: Ano, „nejpropracovaněji“ jsem použil nevhodně. Blblickou kosmologii (či čínskou a mayskou) znám jen z rychlíku a upřímně řečeno nejsem Žid ani Číňan ani Indián, takže mi asi budou zajímat jen pokud lze podle nich rekonstruovat něco z té naší.

      • Kaj permalink
        Únor 28, 2013 8:11 pm

        Biblickou, překlepl jsem se ( nerad 🙂 )

      • Wolf permalink
        Březen 1, 2013 5:45 pm

        Ješt k těm řeckým mýtům o stvoření světa. Řekové jich znali ještě více (pelasgický, homerský a orfický, olympský, filosofické). Jeden z filosofických -Hesiodův – zapsaný v Teogonii (znamenající doslova „vznik bohů“) popisuje, že první bohové Úranos a Gaia (nebe a země) vznikli z chaosu. Tentýž původ bohů se dočteme i v jiných řeckých mýtech na toto téma. Nejedná se tedy o stvořitelský mýtus, jak jej známe např. z křesťanství, kde existuje Bůh odevždy a navždy a tvoří jsoucno. V pohanství však jako by bohové byli svázáni s daným cyklem, zároveň s ním se rodí i umírají (viz ragnarok severské mytologie).
        Klasický „stvořitelský“ mýtus, kde vystupuje Bůh všech věcí, aniž by se nějak jmenoval, který tvoří zemi, nebe, vodu atd., znali Řekové až později a vypůjčili si ho z babylonského eposu o Gilgamešovi, kterým se konec konců inspiroval i Starý zákon. Nejedná se tedy o původní evropský „stvořitelský“ mýtus, a také se proto odlišuje od ostatních řeckých, ale i dalších evropských mýtů.

    • Wolf permalink
      Únor 27, 2013 1:23 pm

      Varg tu dává do protikladu představu lineárního vnímání času pevného počátku a konce, které je běžné u monoteistických náboženství jediného Boha tvůrce, a cyklické vnímání času, vyskytující se v pohanství, kde počátek a konec nehrají roli, protože vše se vyvíjí ze sebe kontinuálně a opakuje se v cyklech. V takovém případě není stvořitelský mýtus ani potřeba, protože počátek je jen další etapou navazující na jiný konec. Mýty jsou však kouzelné právě tím, jakým nekonečným množstvím způsobů je lze interpretovat, a těžko si může být někdo jist tím, že ten jeho výklad je ten jediný správný. Tak to chodí spíše u totalitních náboženství, netřeba jmenovat 🙂

      • berešit bara elohim permalink
        Únor 27, 2013 4:51 pm

        „Mýty jsou však kouzelné právě tím, jakým nekonečným množstvím způsobů je lze interpretovat, a těžko si může být někdo jist tím, že ten jeho výklad je ten jediný správný. “
        Plně souhlasím. Bylo by nemoudré degradovat např. Baalovský cyklus nebo Usirovu smrt a znovuzrození pouze na mýtus vysvětlující střídající se vegetační období a bohy pouze na personifikované přírodní síly. Vždy to má také něco více, nějaký vyšší význam.

      • Únor 27, 2013 5:04 pm

        Tak s tim berešite plně souhlasim.

      • Wolos permalink
        Únor 28, 2013 11:07 am

        Lineární pojetí času světa je vlastně jen ohraničená epizoda „od Ragnaröku k Ragnaröku“. Už aby to bylo 🙂

  3. C.S. permalink
    Únor 26, 2013 1:36 pm

    Mluvi mi z duse..
    pohanství se proziva je realizovano skutky v kolobehu casu a tvoreno svobodou mysli a vnímaní urcitych jedincu tohoto stale jeste schopnych..uchovano v pameti techto lidi a jak pevne verím i v geneticke pameti po generace..

  4. Wolos permalink
    Únor 25, 2013 11:24 pm

    “ Dokonce i moderní nekřesťan toto obtížně pochopí, protože nám nakukali nesmysl s “velkým třeskem”, což je v podstatě jen vědecko-náboženský pokus ospravedlnit židokřesťanský stvořitelský mýtus.“

    Přesně tak. Teorii Velkého třesku nastínil poprvé belgický jezuita Georges Lemaître. Zřejmě vycházel z evangelijního výroku: Já jsem Alfa i Omega.
    Bod Omega rozpracoval další jezuita, Pierre Teilhard de Chardin. Jedná se o lineární model Universa, který v rozporu s pohanským cyklickým modelem; v jiném pohledu znamená jen jeho nepatrný výsek, linerání epizodu v kruhu nekonečna.

    „…nebudujte svůj charakter a mysl, svůj hodnotový systém a své obřady na tom, co říkají o naší mytologii tihle židokřesťané!“

    Tohle Varg vystihl dokonale. Wikipohané a sluníčkaři by si tuto větu měli číst každý den před spaním.

  5. Kaj permalink
    Únor 25, 2013 10:16 pm

    Velice pěkné.

  6. Harog permalink
    Únor 25, 2013 8:59 pm

    Mohu jen souhlasit a zatleskat, Opravdu Perfektní článek!!!!!!!!!!!!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: