Bez porozumění souvislostem je „poselství krve a země“ bezzubé

pozn. Tento text nám Wolos zaslal jako reakci na článek Poselství krve a země. Pro jeho obsáhlost ho zveřejňujeme jako samostatný článek.  Zaznívají v něm i „kontroverzní“ myšlenky, ale ty ať si přebere každý čtenář sám.                                                                                    R.

Slepá víra, včetně emocí neukotvených vědomostmi, vedou do Říma. Jsou pohodlnější.

Wolos

Článek vznikl původně jako diskusní reakce na Mysličovo „Poselství krve a země“. Pro rozsah jej však zasílám samostatně.

Myslič: „Je na každém z nás, aby si zvolil. Dnes už vás ke křtu nikdo nenutí. Můžete si (zatím) svobodně vybrat.“

Naoko ano.

 Fakticky je však „židokřesťanskými“ hodnotami (výraz Jed z Judeje bych upravil na Jed z Říma) kontaminovaný celý svět. Chytře vymyšleno, po expanzi římských legií, barbarském intermezzu, křížových výpravách a kolonialismu, byla záminkou druhá světová válka, kterou sami rozpoutali.
Koncept tzv. druhé třicetileté války 1914-1945 v režii jezuitského řádu, který se navíc podílel na editaci Mein Kampfu pro A.H. (páter Bernhard Stempfle). Poté nacismus, který sami vytvořili, prostřednictvím H. Himmlera, který měl na řád vazby, poslali pod kudlu Sovětům.
Metodika:

a) vytvořit či podpořit problém… na nejž se samovolně nabalí příbuzné proudy

b) zničit problém

c) přijít s vlastním řešením…spasitelem.

„Spasitel“: OSN, „morální fašismus“ lidských práv, ovšem se zřetelným otiskem židokřesťanských hodnot: http://filipspagnoli.wordpress.com/2009/02/02/human-rights-maps-44b-countries-that-have-ratified-the-international-covenant-on-civil-and-political-rights/

Jedni z mála, kdo si toho všimli, jsou muslimové, konkrétně z Íránu, cca v roce 1982:

 „…universal character and indivisibility of human rights, as interpreted in the Universal Declaration of Human Rights (UDHR), which according to them, is a Western secular concept of Judeo-Christian origin,…“

 Ale nakonec deklaraci ratifikovali. Nikoliv překvapivě tak ale neučinila konfuciánská Čína, která nezapomněla na „století pokoření“ – (1839–1949), kdy neúspěšně čelila západním a japonským mocenským ambicím.

 Pak další chytrý tah, Studená válka. Římská říše (US+EU+RU) se svými koloniemi, tak získala perfektní záminku k masivnímu jadernému vyzbrojení, vytvořením zdání vzájemného nepřátelství (Západní a Východní blok – První a Druhý svět). Nyní si rozparcelovala Třetí svět a postupně jej tam kde je třeba znovudobývá (Libye, Sýrie, Mali, rozdělení Súdánu, kastovní války v Indii, sankce vůči Íránu,…) či si stanovuje nové vzájemné hranice (destrukce Jižní Slávie ve prospěch EU, barevné revoluce ap.).

 Kdo dnes, tváří v tvář takovému potenciálu řekne „židokř. hodnotám“ ne?

http://www.political-economy.net/world_map.png

Stačí jediný svaz okolo letadlové lodě v doletové vzdálenosti jako tiché upozornění (gunboat diplomacy) nebo ultratichá ponorka s jadernými hlavicemi jako pojistka, kdyby se snad vyhlédnutá kořist chtěla bránit, a manipulace mediálních koncernů nezafungovala („zbraně hromadného ničení“, „radikálové“, „teroristé“, „extrémisté“, „diktátor“, „diktátorův režim“, „chce získat jadernou zbraň“, „fundamentalisté“,…).

K tomu chytře s obchodem celosvětově rozšířené:

1) gregoriánský kalendář (ustanovený papežskou bulou Inter Gravissimas – „pohané“ dodnes slaví svoje svátky podle něj, klasika)

2) latinka

3) sedmidenní biblický týden (včetně přiřazení pohanských bohů jednotlivým dnům biblického týdne = jejich pokřtění – podobně jako katolík Tolkien svým dílem jako např. Pán Prstenů a Silmarillion různé pohanské mytologie pokřtil tím, že je položil do gnostického dualismu),

4) křesťanský Nový rok a letopočet (Anno Domini)

5) sv. Mikuláš, Vánoce, sv. Silvestr, sv. Valentýn, Velikonoce…

6) obecná řeč (latina – dnes už jen v lékařství a přírodovědě; aktuálně angličtina )

7) různé mutace křesťanství

8) křesťanské koncepty schované v popkultuře (hudba, film, tisk…)

V součtu: destilovaná Bible (editovaná alexandrijskými Hellény, „Židé“ jsou už jen sekundární, judejsko-provinční produkt této editace, jak nasvědčuje blízkost řečtiny a hebrejštiny – viz http://www.bibliotecapleyades.net/secret_teachings/img/06900.jpg) a její římsko-katolická interpretace.

Aby se to dobře prodávalo, tvaří se to často jako ateismus, ale není to ateismus (nikdo nežije úplně bez hodnot, a záleží na tom odkud je doopravdy čerpá).

 Pokřtění není vůbec třeba. Ve chvíli, kdy je pokřtěná celá okolní kultura a mentalita (přes 1100let úsilí se vždy nějak projeví, to je železný zákon akce a reakce – v kultuře, médiích, školství, v památkách… všude).

Tomu se zatím nevyhnou ani „etničtí pohané“, vlastní kultury a mentality nemaje (pakliže budou tvrdit že maje, jak se fundamentálně fakticky odlišují od křesťanů? v čem kř. hodnoty a jejich sekulární projevy fakticky nahrazují svými? jaká je jejich sociální nauka?).

 Takzvaná sekularizovaná společnost je stále hluboce křesťanská, i když si to nepřipouští. Chození do kostela ani členství v církvi k tomu už dávno nejsou potřeba. Kdo by to tvrdil, nevidí souvislosti, příčiny a důsledky.

 Pohanští liberálové s jejich naivním přístupem (snadná manipulovatelnost) jsou pojistka, aby náhodou k opravdovému, skutečnému odklonu od křesťanství a k renesanci archaických mentalit a jejich novodobých interpretací NEDOŠLO.

Svým chováním fakticky podporují katolický pax romana.

Kouzlo římského divide et impera. Stačí chytře podpořit několik proudů New-Age (ne tak vzdálené výrazům Nový zákon a Nový člověk – pokřtěný křesťan), a pak už to jede samo, bez potřeby zásadnějších korekcí, nebo intervencí na politicko-právní úrovni.

 Svatý Václav je jen katolická fikce, aby byl poražen mocný pohan Boleslav I. (syn velekněžky- Havolanské kněžny Drahomíry), vládnoucí od Smrčin až po Volyň. Je to jeho katolické alter ego (poslušný služebník Říše), k podmanění českých zemí římskou mocí prostřednictvím uctívání „národního patrona„.

Stejně tak je fikcí i Ježíš Kristus, který je pouze symbolickým zosobněním vůle k moci (tetragrammaton IHSV), vůle k ovládnutí planety (nadnárodní politika římské říše, která po svém dobytí Germány nezanikla, ale adaptovala se na nové podmínky).

Jeho konkrétní podobu určují kněží-specialisté (fundamentální teologové), v reakcích na aktuální politicko-mocenské potřeby.

Viz např. http://www.kosmas.cz/knihy/143792/jezis-v-promenach-staleti/

Nadnárodní politika na precizní úrovni, maskující se jako „náboženství“ a „všeobecné hodnoty“. A když se poukáže na omezenost slepou vírou, tváří se to zas jako „svobodné rozhodnutí“.

Kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost. Ten kdo píše dějiny, je vítězem, nikoliv ten, kdo je čte.

Idea světovlády názorně vyjádřena např. v Gibraltaru („Herkulovy sloupy“):

z jedné strany: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/48/Pillars_of_Hercules_(The_Ancient_World),_Europa_Point,_Gibraltar.jpg

z druhé strany: http://www.fotothing.com/photos/2dc/2dc4608f0c1d9bb811f54a05ee4d0dc0.jpg

„Pohané“ (paganus = římská křesťanská definice!) raději neztrácejí čas s „pitomostmi“ a spokojují se se uspokojováním animálních potřeb a výlety do moderním lesnictvím a zemědělstvím přeměněné kulturní krajiny (o divoké přírodě se dá uvažovat možná tak v rámci Národních parků).

 Pak jim ujde, že jim západní i východní část novodobého římského impéria vyhlásila nesmiřitelný boj:

 2004:  Zesnulý Patriarcha Moskvy a Vší Rusi Alexij II ve svém projevu k biskupům označil neopohanství jako jednu z hlavních hrozeb 21. století a postavil jej na roveň s terorismem a „jinými destruktivními jevy naší doby“.

 2009: V encyklice „Caritas in veritate“ odstupující papež Benedikt XVI. zaútočil na neopohanství a pantheismus. Je proti světu „mnohých pravd“, bojuje o jedinou Pravdu.

 Takže i přes nedokonalé či nulové uchopení svých archaických mentalit, natož jejich praktickou aplikaci, jsou „pohané“ (už díky pouhému sebeoznačení, aniž by se zkoumal obsah) stejně subjektem rekatolizace.

 V Rusku a na Ukrajině násilím (pálení a uřezávání idolů, fyzické útoky, …), u nás protěžováním liberálního křídla, jehož členství je všeobecně přístupné jako křesťanství (namísto tradičních rodových vazeb v jednotlivých kultech, což platí minimálně pro barbaricum). Které už zajistí, aby ti zlí „extrémisté“ nenapáchali nic proti zákonům Bible a katolické tradici.

 Metoda: hodnotově názorový posun na této ose: pohan-„extrémista“ —> pohan liberál —> „ateista“ či „humanista“ —> křesťan liberál —> pokřtěný konzervativec). Zpravidla během 1-2 generací. Některým „věčným duchovním hledačům“ k tomu stačí jediný život. Stačí sedět v hospodě s těmi správnými a nemít pevnou hodnotovou páteř. V zásadě nenáročná záležitost.

Evropa není společné dědictví pohanů. To je opět křesťanská koncepce, verze multikultovního pojetí Říma. Pax Romana.

Sama definice Evropy je řecko-římská.

Viz.  http://en.wikipedia.org/wiki/Europa_(mythology)

Nikdo jiný tomu území Evropa neříkal, leda později řecko-římským a křesťanským vlivem.

Jako Slovan, potomek Sarmatů a Skytů (satemová jazyková větev), kteří se smísili s baltskými kmeny a jejich kulty v místech, kde se ukrajinská step sbíhá s lesy, mám mnohem blíže k naprosto odlišnému kulturnímu odkazu než odkaz římských pontifiků z Pahorku věštců (Vatikán) a jejich mithraismus zprzněný do křesťanství.

Jak k tomu asi došlo, lze nalézt např. pod těmito odkazy: http://taurobolium.com/, http://www.jesusneverexisted.com/

Europu ať si uctívají Řekové nebo Římané, ale já jí úlitby v jakékoliv podobě (včetně geonyma) přinášet nebudu.

Kdo ji jako koncept údajného kontinentu udržuje naživu, udržuje naživu i římsko-katolické dělení světa.

V tom helénům, dědicům řeckých a římských kultů nezávidím.

Kromě Europy je to Asie – Herodotovo vymezení Anatolie a Persie vůči Řecku a Egyptu – vzato z řecké mytologie, Afrika – Afri je latinský výraz pro Kartagince či Libyi, Amerika – podle italského mořeplavce Amerigo Vespucciho, Austrálie – latinsky „jižní země“, Arktida – z řeckého arctos-medvěd – podle souhvězdí, Antarktida – „naproti Arktidě“.

 Světa, v němž pro archaické kulty a jejich mentality, natož pak opravdovou renesanci antiky, obnovu Sarmatie či jakýkoliv další záměr, není místo. Pro možnost změny je třeba pochopit, co se děje a naučit se rozkrývat souvislosti. Historicko-srovnávací metoda.
Bez nich je poselství krve a země jen hrou pro sekularizované kryptokřesťany. Pro šermíře na Wolinu. Pro skanzenové rekonstrukcionisty. Ale nikoliv pro naši vlastní kulturu, pro naši vlastní budoucnost, ať již náleží kterémukoliv kmeni či kultu. Kultura a budoucnost jsou prozatím neotřesitelně křesťanské.