Skip to content

Šintó – původní japonské náboženství

Leden 15, 2013
tags:

301816_10200199046609143_1918720835_nJaponská verze pohanství, jako původního japonského náboženství, se vyvíjela od dob pravěkých až do 7.století n.l., kdy došlo k nahrazení budhismem. Ovšem ŠINTOISMUS vyhlazen ani pronásledován nebyl. Obyvatelstvo přijímalo budhismus dobrovolně po vzoru svých císařů, ale zároveň zůstávalo věrné své původní víře, jenž se dá bez pochyb srovnat s našim pohanstvím.

Víra v přírodních duchy a božstva, s legendami o jejich zrození, životech a také funkcích a důležitosti pro prostý lid. Japonci, jakožto zemědělský národ, slavili svátky související s úrodou – možná znáte soutěže SUMO, kde po nástupu soupeřů oba vykonají prostý rituál při němž rozhodí zrnka rýže – gesto se zachovalo po staletí. V japonské společnosti nikdy nedošlo k vyhlazení původního náboženství a ani v dnešní době lidé nepřestali slavit svátky uctívající plodnost, úrodu, duchy zemřelých předků, mytologických postav a tvorů. Některé mýtické postavy jsou dodnes využívány jako archetyp, který se objevuje třeba i v anime – kreslených seriálech s magickým, mýtickým, často i do moderní doby posazeným příběhem.

Japonci nemají problém s příslušností k oběma vírám a ani tyto víry nejsou nijak v rozporu, takže většina společnosti  navštěvuje budhistické i šintoistické svatyně, kterých je v zemi dost. Svatyně bývají zasvěceny jednotlivým božstvům, jako např. Sarutahiko Okami – ochránce země, Amaterasu (bohyně slunce,hlavní božstvo, jenž uctívali císaři), Ame-no-Uzume-no-mikoto – bohyně tance a umění, Izanagi Okami – původní muž stvořitel a ploditel, Izanami – původní žena ničitelka, Inari Okami – bohyně plodnosti, úrody, božstvo hromu, božstvo hor, potoků, božstvo rebelů a bojového umění, Tengu, ke kterému se váže mnoho historek, stejně jako k dalším božstvům a duchům přírody, řemesel a jednotlivých umění.

Legendy také hovoří o množství lidstvu škodících duchů a tvorů před kterými varují jako třeba Kappa – tvor s podobou, která by se dala srovnat s našim Vodníkem a která se jako on vyskytuje u vody a krade děti. Stejně jako v našem, tak i v japonském pohanství lidé dbali na to, aby přírodní duchy a božstva nerozhněvali a nepoštvali je proti sobě a své rodině a případné prohřešky či nedorozumění se snažili urovnat oběťmi a modlitbami, případně mohli udělat s bytostí určitou dohodu.

Nejstarší kronika Kojiki z roku 712 n.l. obsahuje celý mýtus stvoření a popisuje božstva – kami. Slovo Okami (O-kami) se používá pro božstva většího významu neboť O- znamená velký. Můžeme nalézt mnoho podobností mezi našim a japonským pohanstvím v mýtech a příbězích o bytostech, ale také nalezneme zásadní rozdíly – např. bohyně slunce je žena! Na rozdíl od představy slunce jako mužského božstva, či mužského atributu, který panuje v evropském pohanství. Nebo – původní a první žena je ničitelka, nikoliv ploditelka a další rozdíly napoví víc o rozdílnosti vize světa, tak jak jsme ho zvyklí vidět my, a tak jak ho vnímají lidé z krajiny vycházejícího slunce. Mýty totiž nehovoří jen o bytostech jako takových, ale také o tom jaký je postoj jenž domorodí lidé zaujímají ke světu – inspirující je například přístup samurajů, jejichž hlavní zásadou bylo nelpění či naprosté pohrdání vlastním životem, což z nich činilo nebezpečné a schopné bojovníky, jenž si vlastní cti cenili více než vlastního života a prokazovali to mnohokrát až do doby, kdy byla třída samurajů oficiálně zrušena před koncem 20-tého století.

Můj článek je pouze inspirativní, pro celkový souhrn doporučuju nalézt lepší zdroje, lze cosi najít i na wikipedii – nejlépe v angličtině.

 Vea (Sarutahiko)

Advertisements
komentářů 11 leave one →
  1. Adonis permalink
    Leden 21, 2013 7:37 am

    Tak to jo…. Dík!

  2. Adonis permalink
    Leden 18, 2013 10:10 am

    Ten okřídlený sympaťák na obrázku vypadá jako Garuda, tedy ne-šintoistická postava (indického původu). Nebo se mýlím?

  3. Wolos permalink
    Leden 15, 2013 5:55 pm

    Šintó je původní? (ten -ismus mi přijde jako násilné „poevropšťování-pokřesťanšťování“ termínu, stejně jako v ostatních případech jako je buddhismus nebo zoroastrismus…)

    Uznávají pak Ainové (šamansky orientované etnikum, dnes na ostrově Hokkaidó, ale i Kurilech a Sachalinu, dříve asi na větší ploše japonských ostrovů) kroniku Kojiki nebo tradují příběhy, těm v Kojiki alespoň podobné?

    Sokyo Ono v knize „Shinto the Kami Way“ upozorňuje na příbuznost japonského „šintó“ a čínského „shén-tao“, což situaci komplikuje poukazem na tradici čínské tradice tao. V souvislosti s další japonskou výpujčkou od Číňanů (konfuciánská filosofie – zachování kultu císaře a společenské hierarchie -s další čínskou naukou – buddh. „čchanem“ = japonským „zenem“- ústící v syntéze ve formě „bušidó“) to vyznívá spíše jako invaze konfuciánsko-taoistické čínské doktríny do animistického teritoria Ainů, kteří byli od Japonců systematicky potlačováni. Až do roku 2008, kdy byli uznáni za domorodé obyvatelstvo Japonska, s náběhem od r. 1997, kdy byli uznáni za etnikum s vlastní kulturou…

    Mimochodem, někteří badatelé srovnávací mytologie (Haudry, Witzel) nalézají zajímavé paralely mezi božstvy šintó a božstvy „indoevropskými“. (např.: Witzel: „Vala and Iwato
    The Myth of the Hidden Sun in India, Japan, and beyond“, nebo Haudry: „5. 4 Indoevropský svet a Japonsko“ v „Indoevropská tradice: koreny naší identity“ zpracované do češtiny skupinou Délský potápěč – viz http://tradicebudoucnosti.deliandiver.org/wp-content/uploads/2010/12/Indoevropska-tradice3.pdf, str. 24)

    Tím už bych měl dva argumenty pro znejistění výrazu „původní“.

    🙂

    • Myslič permalink
      Leden 15, 2013 7:34 pm

      Osobně si myslím, že Japonci od Ainů přejali mnoho věcí, možná i metalurgii.
      O čínském vlivu na Zemi vycházejícího slunce není sporu, čínština byla po jistou dobu i jazykem šlechty a intelektuálů jak v Koreji, tak v Japonsku. Podobně jako po celé Evropě ve Středověku francouština.

      • Frostík permalink
        Leden 17, 2013 11:21 am

        Musím ti odporovat. Japonci jakožto náplava z Číny a Korei si metalurgii přivezli při některé osídlovací vlně v období Jajoi. Hlavní genetický podíl u dnešních japonců je z Koree v období Džómon. Většinu nových věcí si osvojili z pevniny a dali jim svůj specifický ráz. Ainuové (severoasijský kavkazký národ) sídlili na Hokkaidó a v severovýchodním Honšů. Tlak do jejich teritoriích nastal až po r. 700

      • Frostík permalink
        Leden 17, 2013 12:04 pm

        Musím ti odporovat. Japonci jakožto náplava z Číny a Korei si metalurgii přivezli při některé osídlovací vlně v období Jajoi. Hlavní genetický podíl u dnešních japonců je z Koree v období Džómon. Většinu nových věcí si osvojili z pevniny a dali jim svůj specifický ráz. Ainuové (severoasijský kavkazký národ) sídlili na Hokkaidó a v severovýchodním Honšů. Tlak do jejich teritoriích nastal až po r. 100

    • Frostík permalink
      Leden 17, 2013 12:17 pm

      Kořeny šintó přivezli první přistěhovalci z pevninské Asie.S čínským “shén-tao“ nemá spojitost. Podobnost možná.

      • Wolos permalink
        Leden 18, 2013 4:42 pm

        „z pevninské Asie“

        Tedy Korea či Mandžusko, když ne Čína?

      • Dorian permalink
        Leden 18, 2013 5:02 pm

        Ono se hlavně neví odkud Japonci do Japonska přišli. Jsou tři hlavní teorie:
        1) Jsou autochtonní
        2) Přišli z dnešní Číny, Koreje a východní Sibiře
        3) Přišli z jihovýchodní Asie
        Ono to nebude moc jasnější než u Slovanů.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: