Skip to content

Tip na výlet: Adršpašské skály

Leden 10, 2013
tags:

Dneska si povíme něco málo o Národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály. Tato nádherná rezervace plná skalních měst byla založena už v roce 1933 a rozkládá se na rozloze 1771 ha. Jedná se vlastně o dvě samostatné pískovcové skupiny skal, zvaných „skalní města“, a to Adršpašské a Teplické skály, které od sebe odděluje 7km dlouhá Vlčí rokle.

V samotných Adršpašských skalách pramení řeka Metuje. Najdete tu množství strží, potůčků, podivných skalních útvarů a vůbec se tu nebudete nudit. Do Adršpachu můžete dojet pohodlně vlakem. V městečku je několik velmi příjemných restauraček, kde točí kvalitní pivko. Pokud dorazíte autem, můžete tu rovnou zaparkovat.  Tohle území má svou velmi zajímavou historii: Jako všude v našem pohraničí, se i zde předháněly české a německé turisticko-vlastenecké spolky v tom, kdo bude více a samozřejmě i „vlastenečtěji“ obdivovat a opěvovat v romantickém duchu krásy přírody. Prim zde hráli právě němečtí turneři, kteří jako první začali slézat zdejší pískovcové vrcholy už koncem devatenáctého století. Češi jim však nezůstali nic moc dlužní, a tak se to tu prvními pískolezci na přelomu devatenáctého a dvacátého století doslova hemžilo.

Vlastní rezervace je součástí CHKO Broumovsko. Skály samotné dostaly název podle zříceniny místního hradu. Skalní město se rozprostírá na ploše 20km2 v nadmořské výšce 500 n.m. Přírodní síly si s pískovcem skutečně vyhrály a vytvarovaly ho do všelijakých bizarních tvarů, věží, roklí a kaňonů. Jeden z těchto malých bratříčků severoamerických obřích kaňonů se jmenuje „Sibiř“ a je pozoruhodný tím, že se v něm sníh drží v určitých místech po celý rok.

Protože pískovcové podloží je prý dosti kyselé, je tato oblast na rostlinstvo poněkud chudší. Převládají tedy borovice a smrky. U potůčků roste vlhkomilný rašeliník, rojovník bahenní, hasivka orličí a další druhy známé i z kyselých rašelinišť. Na skalách pak můžeme vidět mech chřipovičník  zpeřený (tady se musím přiznat, že ač jsem se dobře díval, rozdíly v druzích mechu jsou pro mne španělská vesnice). Ze zvířat tu žije jezevec, tetřívek, datel černý, holub doupňák a pochopitelně různé druhy dravců a sov, kterým se ve skalách dobře loví. V potocích a mokřadech žije čolek horský, hraboš mokřadní, mlok skvrnitý, různé druhy žab a dokonce i nádherný ledňáček říční, dále tu najdeme žlunu zelenou, jezevce a lasici hranostaje nebo řadu netopýrů. V potůčcích můžete narazit i na pstruhy.

Za vstup do rezervace se platí padesát korun. Byl jsem tam dvakrát a je pravda, že jsem ani jednou neplatil. Poprvé jsem neměl prachy a podruhé jsme se tam s kámoši dostali nějak záhadně mimo oficiální vlezy, aniž bychom chtěli být za lakomce. Prostě jsme tak nějak nepochopili značení. 🙂 .Chodníčky jsou vysypávané pískem a docela slušně udržované. Místy budete procházet po dřevěných lávkách a schodech. Nutno ovšem pranýřovat zlořečené cykloturisty, kteří už bohužel ve svých neoprenových oblečcích pronikli i sem. Jízda na tom hrozném přístroji je zde pochopitelně zakázána, ale oni na to někdy kašlou. Nejezděte sem o víkendu, fakt dobře nepochodíte. Stává se to tu totiž oblíbeným cílem nájezdů polských turistů, kteří se valí hromadně rezervací a je radno jim uhnout z cesty, neboť‘ jejich tažení vyplaší všechnu zvěř, ryby i ptactvo.

Pokud se vám podaří dostat se sem v době, kdy tu nebude vládnout nával, vážně si to tady užijete. Pokud máte v sobě cit pro imaginaci, fantastiku nebo jste prostě jako já jen velké děti, tak v pískovcových skalních masivech uvidíte zkamenělé obry, zvířata a pocítíte dotyk bohů. Budete procházet množstvím skalních průchodů, vyšlapete možná i stovky schodů a budete za to odměněni nádherným pohledem, který se nedá popsat, to musíte prostě vidět. Pokud bude při vaší návštěvě dost vody, můžete se pokochat pohledem na dva vodopády. Když je však vody málo, moc toho z nich neuvidíte. Co stojí taky rozhodně za kouknutí, je zdejší jezírko. Když zaplatíte dvacku, můžete se tady za odborné asistence projet na pramici. Já to nezkoušel, protože jsem onehdy volil za poslední peníz radši pivo.

V samotné rezervaci se nesmí scházet z vyznačených stezek, což je pochopitelné. Kuřáci tu mají taky peška, zrovna jako ti zlí cyklisté a oheň by tu rozdělával snad jen retard. Ale i tohle se tu už stalo. Táboření si nechte až za hranice rezervace, nejlépe až za penzion „U Skalního potoka“, kde se taky dostanete do skal, které už však nejsou součástí NPR.

Když jsem tu byl poprvé, s kámošem jsme nocovali právě zde. Bylo to tuším někdy v červenci a letní noc měla zvláštní kouzlo. Ze skal vylétaly sovy a netopýři a člověk si připadal, jako když je součástí něčeho tajuplného, co je starší než lidstvo. Ty skály tu byly už dlouho před člověkem a budou tu i po něm. Mám taková místa rád. Jako by se v nich probouzela má rasová pamět‘. Jako bych jen koutkem oka zahlédl zmizelé životy dlouhé řady předků v chodbách času. Když jsem se tehdy v tom skalním městě probudil pod převisem, vzpomněl jsem si na slova H.G. Wellse: „Jednou možná nadejde den, kdy všechny vzpomínky ožijí, jako kdybychom se sami osobně ocitli v minulosti, a budeme prožívat hrůzu a strach těch dávných dnů. Jednou možná nadejde den, kdy obrovské pravěké šelmy v našich představách znovu vskočí do našeho života, kdy se budeme opět procházet navěky zmizelou krajinou, protáhneme si pomalované končetiny, které se vynořily z prachu, a na kůži pocítíme sluneční svit, jaký byl před milionem let…“ Díval jsem se do vycházejícího slunce nad skalní jehlou a pochopil volání krve. Tehdy jsem se stal pohanem. Nebo si spíše uvědomil, že jsem jím byl vždy. Právě tady, v Adršpachu, jsem se probudil. Je to skoro sedmnáct let. A nelituju toho.

Adršpach mohu tedy jen doporučit. Ale opravdu sem vyražte mimo víkend a i mimo sezónu. Neužili by jste si tu nadpozemskou krásu. Moc lidí, moc hluku. Chovejte se tiše a s úctou k Přírodě a spatříte tu věci, které „městský člověk“ nikdy neuvidí. Dokud se neprobudí…

 Fotografie:Autor

Advertisements
komentářů 5 leave one →
  1. morgarath permalink
    Květen 15, 2014 3:50 pm

    Super článek 😉
    Už mě to láká hodně dlouho se tam podívat

  2. Péťa Moucha permalink
    Listopad 27, 2013 4:28 am

    Byla jsem tam jako děcko, nezapomenutelný zážitek 🙂

  3. Honzajs permalink
    Leden 12, 2013 11:23 am

    Moc pěkný článek, mám to štěstí že bydlím zhruba 10km od tohoto krásného místa.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: