Skip to content

Kouzlo zimního lesa

Prosinec 16, 2012
tags:

Když jsem tu letos začátkem října psal článek „Kouzlo podzimního lesa“, už tenkrát jsem se moc těšil na letošní zimu. Zimní les má totiž taky své kouzlo a tajemství. Tady u nás, kde hraničí Střední Čechy s Vysočinou, je lesů dost. A právě v zimě jsou nádherné.

Les byl pro naše předky lovištěm, útočištěm před nepřítelem, někdy i nepřítelem samotným a hlavně místem, kde se mohl setkat i s jistým nadpřirozenem. V hlubokých lesích člověk vždy cítil místa přechodu, kdy se náš svět prolíná s tím „druhým“.  Staří Evropané uctívali zejména vzrostlé, staleté duby. S dubem, jako vlastně „kultovním“ stromem, se můžeme setkat prakticky u všech Árijců. Je to strom zasvěcený Hromovládci, který je pro mne osobně totožný s Perunem, Taranisem, Thorem –Donnarem, Diem, Jupiterem, Tešubem, Indrou, až k dávnému panárijskému Dajuspitarovi. Mám Hromovládce ve velké úctě, když mi bylo třiadvacet, kus ode mne uhodil blesk. Od té doby tak nějak vím, že o mě Hromovládce ví a že mne sleduje. Tehdy jsem si uvědomil, co je pohanství. Les jsem měl samozřejmě rád už mnohem dříve, ale po oné bouři v lese se mi otevřely jak oči, tak srdce. Kdo někdy zažil bouři v lese nebo v horách, ví o čem píšu.

Ale zpět k zimnímu lesu. Tady u nás je dubů dost a dost. Některé jsou i staleté.  Dub je zvláštní strom. Nikdy doopravdy neopadá. Staré listy na něm vydrží až do jara, kdy je postupně nahradí nové. Naši předkové zřejmě měli za to, že dub, na rozdíl od jiných listnáčů, na zimu „neumírá“, aby se na jaře znovu „zrodil“, ale že je svým způsobem nesmrtelný. Tohle si ale nejspíš nikde nepřečtete, to je můj názor a gnóze.  Ve „svém“ lese mám malý kamenný kruh, kde jsem vlastníma rukama nanosil a postavil staré hraniční kameny. K tomu místu, ležícímu v takzvaném „Ullově háji“, mám vztah už od dětství.  Objevil jsem ho, když mi bylo tak dvanáct. Dnes už se pomalu blížím střednímu věku a energie, která tam doslova vyvěrá, mne dobíjí ještě dnes. V tomhle hájku mají své kameny Ásové a Vanové. Rostou tam břízy, modříny a taky několik majestátních dubů.

Poslední dobou trávím většinu víkendů v Praze. Třeba tenhle poslední. Víte, nemám moc rád velká města, je tam na mne až moc lidí. Pocházím z malého zapadákova, kde lišky dávají dobrou noc, a tak se cítím v hlavním městě trochu jako vesnický balík, co mu sláma čouhá z bot. Ale v Praze jsou lidé, které mám rád, a proto tam jezdím. Ten velkoměstský lomoz a hluk kvůli tomu vydržím. A poslední dobou je v té Praze někdo, na kom mi moc záleží. A tak, když jsem přijel domů, potřeboval jsem si některé věci ujasnit. A nejlepší místo na přemyšlení , je pro mne les.

Bohyně zimy Skadi si tu neděli dala opravdu záležet. Cestu do „svého“ lesa jsem si zkracoval přes zasněžené pole, které zářilo miliony krystalků. Modříny na okraji lesa byly ojíněné, jako by na ně dýchl sám ledový obr Ymir. A všude takové zvláštní ticho. Když jsem vstoupil do samotného lesa, tak to ticho bylo až hmatatelné. Namrzlé větve stromů o sebe sem tam zazvonily a to byl, mimo mých kroků, jediný zvuk, který to ticho rušil. Došel jsem do svého kruhu, zapálil svíčku a jen tak seděl. To zimní ticho v lese bylo nádherné. Les učí tichu. A ten zimní obzvláště.  Jak jsem si tak přemýšlel, vyrušil mne nějaký tichý zvuk. Začalo znovu sněžit. Ale nijak moc, jen jako když se sypou peříčka z roztrženého polštáře… Takový, jako šelest a pohlazení ptačích křídel. Tomuhle sněžení říkám „Šepot Skadi“. Jako by ke mne Skadi mluvila. A já věřím, že ke mně skutečně mluví. Poslouchal jsem, ale co mi řekla, to si nechám pro sebe.

Ten den jsem byl opravdu bohům blíž. Pokud máte dostatek citu, smysl pro „tajemno“ a znáte nějaké silné energetické místo, které navštívíte s úctou v tu správnou dobu, můžete mít podobný zážitek jako já. Nestalo se mi to poprvé, ale tohle bylo hodně silné. Cítil jsem přítomnost sil, které jsou starší než my. Seděl jsem tam v němé úctě a uvažoval nad tím, jak se v příštích dnech zachovám v jisté (pro mne) důležité záležitosti. Bohové vám můžou radit, ale rozhodnutí je vždycky jen na vás. A moje rozhodnutí padlo právě během „kouzla zimního lesa“. Staří Seveřané věřili, že Osud, který pletou Norny, je možné změnit.

Můj oblíbený spisovatel Tim Severin v knižní sérii „Vikingové“ píše o setkání mladého Seveřana s ugrofinským šamanem, který ho učí právě v zimním lese: „Rassa býval čas od času odvolán duchy, byť ne vždy, když chtěl on. Bez varování sebou začal škubat a svíjet se, pak ztratil rovnováhu a padl na zem. Když ho duch volal naléhavě, objevila se mu pěna u úst. Řekl nám, abychom mu nacpali do úst kus látky, kdyby vyplázl jazyk, ale abychom mu nebránili, má-li křeče, protože když se jeho tělo svíjí, vchází jeho duch do „saivo“ a za chvilku se vše uklidní. Rassova rodina byla zvyklá na takové náhlé odchody. V takovém případě nechají „noiada“ v bezvědomí ležet pohodlně na tváři, buben položí přes roztažené ruce pro případ, že by jej v „saivo“ potřeboval, a pak čekají, až se vrátí z jiného světa. Někdy se, když bojoval se zlými duchy, vrací vyčerpaný. Jindy je v povznesené náladě a vypráví nám o tom, jak se setkal s velkými duchy. Imbal, bůh oblohy, je nedotknutelný a nepoznatelný, ale Rassa někdy potká i Biegg-Olbmai, boha větru, a zápasí s ním, aby zabránil třídenní vánici. Při jiné příležitosti požádal jiného boha, odpovědného za hon, zvaného „Krvavý muž“, aby lovci “siidy” byli odměněni. O dva dny později vyslídili losa a zabili ho. Bohové a duchové, které Rassa uctíval, byli pro mne noví, ale jejich světy probudily lehkou vzpomínku na podstatně starší duchovní svět, než je Stará víra. Cítil jsem, že mí vlastní bohové, Odin, Frey, Thor a ostatní, ti všichni se vynořili z Rassova „saivo“ a přijali podobu, v níž jsem je poznal já…“

Nebudu tedy jediný, kdo má podobnou zkušenost a kdo podlehl „kouzlu lesa“. Robert Holdstock ve své sáze o „Lesu mytág“ popisuje fantastický svět Ryhoppského lesa na anglickém venkově, ve kterém se mýty a legendy starých národů prolínají se současným světem a rodina profesora Huxleye podléhá jeho uhrančivému kouzlu. Svět Ryhoppského lesa probouzí takzvanou „rasovou paměť“, kterou má v sobě každý Evropan a kterou zdědil po předcích. Ta mu prý umožňuje vidět věci a tvory z dávné evropské minulosti na „magických“ místech, jako je právě Ryhoppský les. Z legendárních Holdstockových knih vám dnes nemohu bohužel nic citovat, protože jsem je nedávno všechny půjčil. Ale brzo bych se k nim chtěl vrátit v recenzi.

Dalším autorem, který pochopil „kouzlo lesa“, je Robert Low. V románu „Vlčí moře“ vypráví jarl Orm o svém setkání s Odinem: „Odin je otec Všehomíra. Umí měnit podoby, nechá-li se vůbec spatřit, jestliže člověk, ale chce pocítit přítomnost Jednookého, musí si najít osamělé místo, čekat a naslouchat. Udělal jsem to několikrát a cítil jsem, jak prochází lesem ve formě tisíců tajemných zvuků, bere na sebe podobu lehkého větříku šumícího skrze listí a větve stromů nebo burácí jako vichřice, která láme stromy a ukazuje, kudy se Otec Všehomíra žene na svém divokém honu. Především ho však člověk rozpozná ve zvláštní a hrůzu nahánějící tiché nehybnosti, která někdy nastává na moři, na kopci nebo v lese. Je jednoduché vycítit Jednookého v zemi deštěm zkrápěných fjordů, valící se ledové vody, žulových útesů a horkých, letních borových lesů – ale v noci, na té ploché, pusté hoře v Jorsalandu jsme cítili, že Jednooký k nám sestoupil v tichu, jež se náhle rozhostilo, jako kdyby vzduch úplně znehybněl. Dívali jsme se jeden na druhého, oči nám svítily, na pažích nám naskakovala husí kůže a věděli jsme, že se něco děje…“

Odin se mnou nemluví. Skadi ano. V lese a v horách. A v zimě, která je její součástí. Věřím, že nejsem sám, kdo má podobnou zkušenost se zimním lesem. Pokud se ozve někdo, kdo v zimním lese prožívá něco podobného, jako já, budu rád. A pokud vás, z velkých měst, nevytáhne z králíkáren nádherná zimní příroda, pak už nevím.

Reklamy
komentářů 9 leave one →
  1. Myslič permalink
    Prosinec 17, 2012 3:34 pm

    Díky Všem za tak pozitivní reakce 😀 Když máte inspiraci a pro koho psát, tak to jde samo 😀 Jen doplnění k fotkám, nejsou všechny čerstvé, něco je i dva roky staré, ale je to vše ze stejného území.

    • Frostík permalink
      Prosinec 18, 2012 11:54 am

      Co popisuješ, dobře znám. Když jsem si přečetl komentáře ostatních, mé rozhodování je u konce.

  2. Prosinec 17, 2012 3:33 pm

    Článek je fakt super. Ta atmosféra zimního lesa z něj úplně dýchá.
    Těch bouří jsem v lese zažil několik a souhlasím s tebou, že málokterý okamžik dá člověku větší prožitek síli živlů, přírody a bohů.

  3. Čertík permalink
    Prosinec 17, 2012 2:36 pm

    Moc krásný článek a moc krásný fotky.Bydlím též kousek od Vysočiny a i když jí moc neznám mám jí rád.

  4. Flash permalink
    Prosinec 16, 2012 11:58 pm

    Krásný článěk Mysliči, víc takových! 🙂 Howl Skadi! 😉

  5. Shaman permalink
    Prosinec 16, 2012 7:05 pm

    Les učí tichu. Moc krásně řečeno. Pro člověka je velice důležité být občas ticho. Ne náhodou lidem, kteří jsou v kontaktu s přírodním tichem většinou vadí věčně řvoucí rádio. Moudrost pastýřů a bačů na Slovensku byla připisována právě pobytu v tichu přírody. Vždyť pouze vyčištěná hlava dokáže doopravdy vnímat les a chápat jeho poselství.

  6. Harog permalink
    Prosinec 16, 2012 6:16 pm

    Také mám takovou zkušenost co se týče závěru článku. Akorát mě moc mrzí že nemůžu jít do lesa a dřepím doma. Nejhorší co se může Pohanovi stát je zlámaná haksna . S tím musí souhlasit každý kdo toto prožil a měl největší chuť vyjít do lesa a přesto nemohl.

  7. Tomas permalink
    Prosinec 16, 2012 5:46 pm

    Moc pěkné povídání. S tím tichem jsi to krásně vystihl. A doporučuji někdy zkusit zimní les v noci…

    • berešit bara elohim permalink
      Prosinec 17, 2012 4:03 pm

      A já doporučuji krušnohorský les, já nemám moc rád listnatý les a tam je jeden smrk vedle druhého…krása

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: