Skip to content

Cesta ke Kosatínskému viklanu

Listopad 21, 2012
tags:

Po naší zemi je porůznu rozeseto velké množství kamenů s takzvanými obětními mísami. V očích našich národních obrozenců i dnešních romantiků a záhadologů, jsou všechna tato místa obětišti našich pohanských předků. Historikové a archeologové jsou v této otázce o poznání skeptičtější. Drtivá většina kamenných prohlubní prý vznikla přirozeným způsobem a neexistuje nic, co by mohlo potvrdit jejich kultovní funkci. Na Písecku však kupodivu nalezneme hned čtyři různé kameny v jejichž blízkosti archeologický průzkum odkryl nálezy z doby Halštatské. Jde většinou o střepy hliněných nádob, popel z ohnišť a zvířecí kosti. Podle archeologů to sice dokládá zvláštní zájem, který lidé doby železné o tyto objekty projevovali, ale provádění kultovních praktik na těchto místech se tím prý dokázat nedá. No, asi opravdu nedá, ale vezmeme-li to selským rozumem, bylo by to přeci jenom trochu moc náhod najednou.

K jednomu z těchto starých obětních kamenů, známému jako Kosatínský viklan, jsme se minulou neděli vypravili se soukmenovcem Shamanem. Byla to naše první společná akce, protože předtím jsme se znali pouze z několika vzájemně vyměněných e-mailů. Ani já, ani Shaman, jsme na tomto místě ještě nikdy nebyli, tak jsme si řekli, proč se naživo nepoznat, právě při této cestě.

Vyrazili jsme z obce Boudy a mlžným podzimním lesem jsme společně stoupali nejdříve po žluté značce na vrchol kopce Hrad, kde se nachází rozvaliny Halštatsko-Laténského hradiště. Různých hradišť už jsem viděl v životě více a tak se přiznám, že jsem od tohoto ani nijak moc nečekal. O to více na mě místo zapůsobilo. Hradiště o velikosti 1,5ha je tvořeno dvěma soustřednými oválnými valy. Vnější val má délku 420m a výšku místy až 2,5 m. Vnitřní val obepíná vyvýšenou akropoli. Jeho délka je 244 m a výška až 3m. Dodnes není jasné k čemu toto malé hradiště vlastně sloužilo, neboť nebyly nalezeny stopy po jeho stálém osídlení. Možná sloužilo jako útocište v dobách ohrožení, možná mělo strážní funkci a možná šlo o hradiště kultovní. Obvykle se zdráhám vidět hned v každé pravěké památce svatyni, ale tady bych se k této variantě docela přikláněl. Ty dva téměř kruhové valy s výraznou akropolí mají skutečně silnou atmosféru, kterou dnes dokresluje skupina zvláštně pokroucených stromů, nacházejících se těsně pod nejvyšším bodem hradiště. Já i Shaman jsme zde opravdu „něco“ cítili. Místo nám přišlo, jako naprosto ideální sněmoviště.

Po krátkém odpočinku jsme vyrazili směrem k obětnímu kameni. Museli jsme přelézt ještě vedlejší kopec s názvem Velký Kosatín a pak chvíli pátrat víceméně intuitivně, protože mapa selhávala, ale nakonec jsme viklan našli. Balvan stojí na podivném kamenitém hřbetu, který vystupuje z okolního lesního terénu a připomíná hradištní val, ale jedná se prý o přírodní, nikoli umělý útvar. Uctili jsme na tomto místě zdejší duchy v krátkém obřadu. Rituál jsme provedli jižní straně viklanu v blízkosti převisu, pod kterým byly v roce 1930 nalezeny stopy po obřadech z doby Halštatské. Když jsme si ale později kámen a jeho okolí důkladně prohlédli, shodli jsme se s Shamanem, že logičtější i praktičtější by bylo obřady pro příště provádět na opačné straně, tedy na severu. Na této straně leží před viklanem velké kamenné desky, které se jako oltář přímo nabízejí. Navíc je zde i mnohem vhodnější terén a více prostoru pro případ, že by se rituálu úcastnila větší skupina lidí. Možná, že zde nakonec prováděli své obřady i naši dávní předkové a místo pod převisem jim sloužilo pouze jako odkladiště na materiál po starších obětech. Alespoň nám to tak připadalo.

Posledním naším cílem bylo najít mohylové pohřebiště, které se má nacházet asi 100m jižně a jihovýchodně od viklanu. Ačkoli jsme to tam ale prochodili křížem krážem, mohyly se nám nakonec najít nepodařilo. Řekli jsme si tedy, že si to necháme jako úkol na příště a spokojeně jsme se pomalu vraceli k autu. Vždyť jsme toho za těch pár hodin viděli a zažili víc než dost. První společná akce jihočeské sekce Pohanského Kruhu se jednoznačně vydařila.

Reklamy
komentářů 6 leave one →
  1. Shaman permalink
    Listopad 22, 2012 9:47 pm

    Wolf:
    Přesně tak 🙂 Počas obřadu jsme slyšeli pouze zvuk „kroků“ vytvářený padajícím podzimním listím.

    • Listopad 23, 2012 4:36 pm

      Ten obřad jsme prožili každý po svém. Zatímco já se hodně soustředil na jeho správné provedení, Shaman dobře vnímal různá znamení, která rituál provázela. 🙂

  2. Myslič permalink
    Listopad 21, 2012 7:26 pm

    Vítám „nového“ soukmenovce Mikyho v Kruhu a gratuluju k výborné akcičce Jihočeské buňky 😀

    • Shaman permalink
      Listopad 22, 2012 7:00 pm

      Zdálo se, že to bude historicky první akce Kruhu bez deště, no počas přípravy obřadu pár kapek přece jenom bylo, takže svatá tradice z vůle bohů zůstává neporušena 🙂

      • Myslič permalink
        Listopad 22, 2012 7:36 pm

        Je již dobrou kruhařskou tradicí, že je Hromovládce přítomen 😀

      • Wolf permalink
        Listopad 22, 2012 7:43 pm

        Při obřadu vám už určitě ale ani nekáplo, jak už bývá dobrým zvykem 🙂 Jinak parádní místečko, které by si také zasloužilo svou tabulku.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: